Guard me, please! - Epilog

5. ledna 2013 v 19:52 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!



"Ty víš, že tě budu vždycky milovat, že jo?" usmál se. "Kurta miluju taky, ale to už víš...


AN: Ano, pořád jsem tady a konečně jsem zase něco napsala :-D Je to konec, ale nezoufejte, napíšu zase něco dalšího. :-)




Epilog
Kurt seděl na gauči a nervózně hypnotizoval svůj mobilní telefon. Bylo už poměrně pozdě večer a modrooký muž očekával obvyklou smsku. Dříve ten den mu Blaine napsal, aby na něj nečekal, protože se zdrží v práci. A to vždycky znamenalo, že jde do nějaké nebezpečné akce, o které nechce svému příteli říct. Kurt věděl, že mu může věřit, že na sebe bude dávat pozor, aby se mu nic nestalo. Blaine mu to slíbil. Ale stejně mu to nedalo a vždycky se příšerně bál a netrpělivě čekal, až mu přijde zpráva, že už se jeho milovaný vrací domů, což znamenalo, že je po akci. Vždycky to byla úleva, jenže dneska ta zpráva ne a ne přijít. Kurt se začínal bát.
Blaine ho vždycky přesvědčoval, aby na něj nečekal a šel prostě spát. Ale on stejně nemohl nikdy usnout dřív, než měl svého přítele doma, u sebe. Dneska se o to ale pokusil. Napadlo ho, že kdyby usnul, možná by se tak nebál. Ale ať se snažil jakkoli, jeho mozek ne a ne vypnout. A tak nezbývalo nic jiného, než čekat.

Blaine seděl na ještě pořád prohřáté zemi. Už byla tma a nad ním svítily hvězdy, ale jemu to bylo jedno. Potřeboval se svěřit. Už dlouho tu nebyl, ale dneska musel. Seděl, přemýšlel a vzpomínal.
"Nemůžu uvěřit tomu, že už jsou to skoro čtyři roky," povzdechl si. "Ty víš, že tě budu vždycky milovat, že jo?" usmál se. "Kurta miluju taky, ale to už víš. Je to jiné, než s tebou, ale stejně silné." Na chvíli se odmlčel a přemýšlel, než se zase rozpovídal. "Před týdnem jsme konečně chytili toho chlápka, co nám unikal skoro tři roky. Byl bys pyšný. Vím, jak tě vždycky hrozně štvalo, když jsme dlouho někoho nemohli dostat. Kurt mi na oslavu uvařil moje nejoblíbenější lasagne. Hrozně by ti chutnaly. Ale o těch už jsem ti taky říkal minule," zasmál se a pak zase zvážněl. "Rozhodl jsem se, že to udělám," vydechl trochu nervózně. "Myslím, že jsem připravený. Před čtyřmi lety jsem si byl jistý, že to budeš ty. I když v tom případě bys to byl asi ty, kdo by se zeptal," pousmál se. "Nejspíš bys to na mě vybalil po nějaké náročné akci, když bychom se objali a ujistili se, že jsme oba v pořádku. A já bych se ti vrhl kolem krku, políbil bych tě a řekl ano," představil si to. "Ale Kurt je jiný. Zaslouží si tu nejlepší romantiku na světě. Hrozně bych si přál, abys mi mohl poradit. V tomhle jsi byl lepší než já. Jsem hrozně nervózní, protože i když mě Kurt vždycky přesvědčuje, že jsem romantický dost, stejně si myslím, že mi to moc nejde," zasmál se. "Hrozně moc ho miluju. A vím, že bys ho měl taky rád. Beztak jsem přesvědčený o tom, žes mi ho poslal ty. Určitě jsi na nás vsázel hned od začátku. Byl jsi vždycky úplně stejný jako Cooper. Určitě ses tam někde, kde jsi, s někým vsadil a pak vyhrál balík," zasmál se a pak si povzdechl. "Tak hrozně bych si přál, abys tu teď byl, abys mě mohl obejmout a říct mi, že to bude dobrý. Já vím, je to paradox, protože v tom případě bych neměl Kurta. Ale... prostě jenom na malinkou chvilku..." povzdechl si a zavrtěl hlavou, aby zahnal slzy, které se mu draly do očí. "Určitě se mi tam někde směješ a říkáš si, že už začínám bláznit. Nejspíš se smíchem ječíš, ať už ten chlap sakra zvedne zadek a jde domů, za Kurtem." Blaine se zase na chvíli odmlčel a chvíli pozoroval náhrobek, který byl před ním. Pak se usmál, pohladil vyleštěný mramor a pomalu se zvedl. "Doufám, že tam někde, kde jsi, máš taky někoho tak úžasného, jako je Kurt," řekl a pomalu se vydal k autu, které měl na parkovišti malého hřbitova, kde byl pochovaný Mark.

Kurt začínal šílet. A kromě strachu také přicházel příšerný vztek. Jak si sakra Blaine dovoloval mu nenapsat, že je v pořádku?! Věděl, že je naprostý nesmysl být na něj naštvaný, ale ten strach, že se mu něco stalo, byl tak hrozný, že přecházel ve zlost. Dokonce se mu pokoušel už i zavolat, což bylo něco, co nikdy nedělal, protože nechtěl být stíhačka. Ale bylo to k ničemu, protože Blaine měl vypnutý telefon. Celý ubrečený už začal zvažovat, že zavolá Cooperovi, když se najednou ozvaly klíče v zámku. Kurt se rozběhl z ložnice rovnou ke dveřím a když uviděl svého přítele, nezraněného a v celku, vlna adrenalinu vyplavila ještě více slz a vztek.
"Kde jsi sakra byl?" spustil na vyjeveného Blaina zostra.
"Kurte, co se proboha stalo?" strachoval se, když viděl jeho uplakaný obličej, a hned se ho vydal obejmout.
"Co se stalo? Co se stalo?! Myslel jsem, že už jsi někde mrtvý! To se stalo!!" křičel na něj Kurt.
"Cože?" nechápal Blaine.
"Proč jsi mi sakra nenapsal, že už jedeš?!" rozčiloval se dál.
"Já... nevím. Já jsem..."
"Sakra Blaine, víš, jak jsem se o tebe bál? Vždyť víš, že vím, že když mi napíšeš, že přijdeš pozdě, že to znamená, že jdeš do akce. Víš že čekám, že se mi ozveš, že jsi v pořádku. Už jsem myslel, že se ti něco stalo!" vyčítal mu v pláči. Blaine se ho snažil obejmout, ale on se bránil. Ale nakonec, když se jeho adrenalin konečně začal trochu zmírňovat, poddal se a nechal se od svého milovaného pevně obejmout. Blaine ho držel a čekal, až se trochu uklidní.
"Promiň, lásko. Já jsem si vůbec neuvědomil, jaký máš asi strach. Vždycky, když jdu do akce, mi to dojde, jenže dneska se nic nedělo. Hrozně se omlouvám," šeptal Blaine Kurtovi a hladil ho po zádech. Modrooký muž vzlykal a držel se Blaina jako klíště. Jako by potřeboval cítit, že je tam opravdu s ním a že se mu nic nestalo.
Konečně, když se oba trochu uklidnili, se přesunuli na gauč a Blaine přes ně přehodil deku, protože Kurt už byl v pyžamu. Ještě chvíli seděli mlčky a objímali se, než Blaine zase promluvil.
"Víš, že tě miluju víc, než kohokoliv na světě a že jsem ti slíbil, že nedopustím, aby se mně nebo tobě něco stalo," řekl a políbil ho do vlasů. Kurt, který měl obličej napůl zabořený do jeho hrudi, přikývl.
"Kde jsi teda byl, když se nic nedělo?" zeptal se potichu hlasem, ve kterém byly stále slyšet stopy pláče.
"Za Markem."
"Ó můj bože, ono je dneska výročí?" zděsil se modroočko, ale Blaine zavrtěl hlavou.
"Ne, není. Jenom... jsem si chtěl... promluvit," řekl. Kurt přikývl a zase si položil hlavu na jeho hruď. Blaine ho chvíli zase jenom držel v náručí. Nemohl uvěřit tomu, že měl dvakrát takové štěstí. Mark byl úžasný a když zemřel, Blaine nevěřil, že někdy potká stejně dokonalého muže. Ale pak přišel Kurt, který byl sice trochu jiný, ale také dokonalý. Cítil se šťastnější, než kdy předtím. A přestože věděl, že by Kurt si zasloužil tu nejromantičtější žádost na světě, nějak nemohl přijít na to, jaký okamžik by byl vhodnější. A tak sáhl do kapsy svého saka, které měl ještě pořád na sobě a ujistil se, že tam má stále tu malou krabičku. Podíval se na Kurta, který měl hlavu stále položenou na jeho hrudi a bezmyšlenkovitě mu prstem maloval na hrudník srdíčka. Kudrnatý agent se usmál.
"Lásko?" zašeptal.
"Hm?"
"Vezmeš si mě?" zeptal se. Kurt naprosto zkoprněl a vytřeštil oči. Pak opatrně položil ruku na místo, kde bylo Blainovo srdce a cítil, jak rychle mu bije. Vhrkly mu slzy do očí a pomalu je zvedl k Blainovi.
"To... to myslíš vážně?"
Blaine s úsměvem přikývl a zvedl se, takže oba dva seděli proti sobě.
"Já vím, že sis tuhle chvíli představoval nejspíš jinak, nějak romanticky. Ale... já tě prostě miluju a chci abys věděl, že s tebou chci strávit zbytek života a..." nadechl se a vytáhl z kapsy krabičku s prstenem a otevřel ji. "Kurte Hummele, vezmeš si mě?" zeptal se znovu a zadíval se mu do modrých očí, z nichž kanuly slzy. Kurt trochu vzlykl, podíval se na prsten a pak zase zpátky na Blaina.
"Ano," vydechl a usmál se. "Ano, ano, ano!" opakoval šťastně a vrhl se svému příteli kolem krku, aby ho mohl políbil obrovským sladkým polibkem.
"Miluju tě," zašeptal Blaine, když se od sebe trochu odtáhli.
"Taky tě miluju," řekl Kurt, nechal si navléknout prsten a znovu ho políbil.

Před několika lety měl Kurt pocit, že má dokonalý život. Dokonalou práci, dokonalý byt v dokonalém městě, dokonalou rodinu, dokonalé přátele, dokonalou šéfovou, přístup k dokonalému oblečení... a pak se všechno změnilo a on si myslel, že už to nikdy nebude dokonalé. Před několika hodinami si myslel, že nadobro ztratil svého milovaného přítele, který sice nebyl dokonalý, ale pro Kurta ano. A teď? Teď to bylo dokonalejší než kdykoliv předtím.

AN: Díky, že jste vydrželi až do konce :-)
PS: Pokud máte nějaké přání nebo nějaký námět na povídku, sem s ním! :-)

Tessee
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Četl/a jsem epilog?

ANO

Komentáře

1 Nikola Nikola | Web | 5. ledna 2013 v 20:18 | Reagovat

Brečím jak malá holka. Božínku to bylo naprosto dokonalé! Vážně jsem se bála, že se mu něco stalo, ten Kurt mě úplně nakazil a pak ten Blaineův rozhovor s Markem byl strašně pěkný a tak nějak.. opravdový. Úplně vidím, jak tam sedí a vykládá mu tyhle věci. Prostě jsem si opět pobrečela a už mi nezbývá nic jiného než se přd tebou poklonit, protože to byla dokonalá povídka a jsem ráda, že jsem měla možnost ji přečíst. Takže děkuju a hodně štěstí při nějaké té další, nebo při pokračování Peace and Love.

2 Kat Kat | Web | 5. ledna 2013 v 20:30 | Reagovat

Bože, to je naprosto dokonalé! Nevím, jestli se mám smát, brečet nebo co. Prostě dokonalost!! :)

3 Engli Engli | 5. ledna 2013 v 20:37 | Reagovat

Oh to bylo tak sladké! Myslím, že si tím neustálým culením vyrobím předčasné vrásky :D. Bylo to krásné, jen je škoda, že je to konec, tak nějak jsem vždy nadšená z povídek, kde má Kurt nějakého ochránce a policajt Blaine mi dokonale vyhovoval!

4 Andílek Andílek | Web | 5. ledna 2013 v 21:24 | Reagovat

to bylo naprosto dokonalé!  Pláču dojetím. Kurtovi se vůbec nedivím, že tak šílel, šílela bych taky a Blainův rozhovor s Markem strašně krásnej

5 Monica Monica | Web | 5. ledna 2013 v 22:45 | Reagovat

Uáh! Tohle bylo tak neuvěřitelně úžasné, že prostě nevím, co mám dělat. Tak nějak se tady směju, pláču, objímám imaginárního plyšového medvěda, opravdovou plyšovou salmonelu a kopu nohama jako šílenec. Blaine byl úplně perfektní a hysterický Kurt... no comment. A nakonec ještě fluffík... fluffyfluffyfluff! Milovala jsem tuhle povídku.

6 NikkiAnneJess NikkiAnneJess | 5. ledna 2013 v 22:46 | Reagovat

bylo to naprosto dokonale..ten rozhovor jsem uplne probrecela a ta zadost.tak jednoducha presto krasna..A kdyz ten napad..tak se mi zrodil (nevim kde) v hlave napad. Kurt jako krasobruslar a Blaine jako trener ktereho preradili do jineho mesta trenovat..(je to strasne sileny a trhly ale me se to libi) ;D :D

7 Christy Christy | Web | 6. ledna 2013 v 0:02 | Reagovat

Rozhovor s Markem mě tak dojal, že jsem se skoro rozbrečela...je těžké milovat někoho jiného, když vás náhle opustí člověk, který byl dokonalý a vy ho milovali...smekám klobouk před tvým psaním a ty neděkuj nám. To my děkujeme tobě, že pro nás píšeš, takže doufám, že co nejdříve tu bude nová povídka ;-)

8 Nicole Damita Nicole Damita | 6. ledna 2013 v 17:09 | Reagovat

Bože to bolo super a žiadosť o ruku bola tiež super. Celé sa mi to páčilo :-) a som rada že si tam zapojila aj Marka bolo to proste dokonalé a súhlasím s Christy mi ďakujme tebe :-)

9 Verča Verča | 6. ledna 2013 v 17:14 | Reagovat

Taky se mi to moc líbilo....miluju štastné konce...

V hlavě mi už strašně dlouho jde téma Klaine/rozchod->děti...no nechám to na tobě..

10 Verča Verča | 6. ledna 2013 v 17:14 | Reagovat

Taky se mi to moc líbilo....miluju štastné konce...

V hlavě mi už strašně dlouho jde téma Klaine/rozchod->děti...no nechám to na tobě..

11 klainerkanka klainerkanka | Web | 6. ledna 2013 v 17:24 | Reagovat

Wáw!  ♥ krása!
To je tak romantický jak čeká na tu SMS! :"3 Tak si mě rozbrečela jak se Blaine svěřoval.. Nejspíš se smíchem ječíš, ať už ten chlap sakra zvedne zadek a jde domů, za Kurtem."  a u tohohle rozesmála!! ♥
:"333 Chdák Kurt..já bych se o něj taky bála!! a správně! jen mu vynadej ale potom ho poval na postel a ..!! ♥
..bezmyšlenkovitě mu prstem maloval na hrudník srdíčka. úůů ♥ ♥ :"3
Áááááááááááá!!!!!!!§ umírám!! Jsem v Klaaine nebi!! Tuhle povídku miluju a jsem ráda že jsi jí dala štastný konec! Bylo to super!! ♥

12 Tessee Tessee | Web | 6. ledna 2013 v 17:56 | Reagovat

Děkuju vám všem! Jste zlatíčka! :-)
NikkiAnneJess: Ten nápad s bruslením je super a asi se do toho pustím. Jenom je trochu problém, že o krasobruslení vůbec nic nevím :-D Ale což... :-D
Verča: Klaine/rozchod -> děti, to už mě taky několikrát napadlo a asi se do toho taky pustím. Co bys řekla na trojčata? :-D

13 Tamuš Tamuš | Web | 6. ledna 2013 v 19:33 | Reagovat

Výborně, vytopila jsem nám obývák... slzami! (A teď stojím před počítačem, tleskám... a matka se mě ptá, jestli jsem v pořádku, ale to se prostě nedá!)...Urgh, já už neumím psát komentáře... (umřela jsem, ještě se mi divte...)

...ano, pořád tleskám...

14 mimi mimi | 6. ledna 2013 v 21:21 | Reagovat

naprosto dokonale :))))) moc dekuju a dekuju za dalsi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama