After all those years - 2. kapitola

14. ledna 2013 v 17:33 | Tessee |  Glee Fanfiction - After all those years

... "Jak si můžeš dovolit mi tvrdit, že nechceš rodinu a pak se tu ukázat a mít dokonalý život?! To já jsem měl mít tohle všechno, ne ty!" ...




2
Kurt seděl u sebe na gauči, jedl čínu, kterou si objednal, protože neměl chuť vařit a přemýšlel. Ne, spíš se litoval. Nechtěl na to myslet, ale jak by mohl zapomenout na to, že potkal Blaina a zjistil, že má dceru? Nechápal to. Nechápal, jak může mít ten kudrnatý muž všechno, po čem kdy Kurt toužil a on sám má jen mizerný byt a práci s mizerným platem. Kdyby alespoň byla Megan nějaký spratek, kterého není radno závidět. Jenže ona byla jednou z Kurtových nejoblíbenějších žákyní. Chytrá, šikovná, vždycky se zastávala slabších a pomáhala jim... Nebylo to fér! To on měl být ten, kdo má skvělou rodinu, děti a psa. Ne Blaine!

"Tati, můžu dneska přespat u Lucase?" zeptala se Blaina jeho dcera. "Máme spolu jeden projekt, tak na něm chceme zapracovat. A pak se ještě chceme podívat na nějaké písničky, co si máme připravit do sboru. A pak už bude pozdě, tak bych tam rovnou přespala," snažila se ho přemluvit. Blaine se tomu pousmál. Pustil by ji i tak, ale to nevěděla.
"A jeho rodiče s tím souhlasí?" zjišťoval. Meg horlivě přikývla. "Fajn. Tak mi tu na ně nechej číslo, ať vím, kam mám volat, kdyby se něco dělo. A ty si svůj telefon nevypínej, ano?"
"Jasně, tati. Jako vždycky," protočila oči. Blaine si trochu povzdechl. Šla na ni puberta.
"Fajn," přikývl. Tak si to užij. A zítra ráno vás vyzvednu a odvezu vás do školy, ano?"
"Dobře, vyřídím to Lucasově mamce!" zavolala s úsměvem, zatímco už si běžela pro věci do svého pokoje.

Bydleli v poměrně velkém a hezkém bytě. Blaine měl štěstí, že ho získal, protože se stěhovali poměrně na rychlo. Byt měl dvě ložnice, z nichž každá měla i svou koupelnu. Prostorný obývák byl propojen s kuchyní a přiléhala k němu i menší terasa. Celý dům měl u vstupu vrátného, což byla Blainova podmínka. Bylo to bezpečnější a bezpečnost byla pro něj, kvůli Meg, nade vše. Byl to jeden z mála lepších domů v Queens. Do práce to měl poměrně daleko, ale nevadilo mu to. Byl zvyklý jezdit autem a za těch pár měsíců se to naučil i tady, v New Yorku.

Tak já letim, tati!" křikla na něj a zavazovala si boty.
"Napiš mi, až tam budeš," připomínal jí.
"Jasně. Tak čau," mávla na pozdrav a vyběhla z bytu. Blaine se šel posadit zpátky do obýváku, aby si mohl dočíst noviny, které měl rozečtené. Ale místo toho, aby se soustředil na nejnovější zprávy, mu myšlenky neustále utíkaly k Meganinu modrookému učiteli. Vůbec nechápal, jak je možné, že z dceřina vyprávění o úžasném panu H nepoznal, že je řeč o Kurtovi. Teď, když se na to díval zpětně, to bylo úplně jasné. Přemýšlel, jak se asi má. Nejspíš už měl dokonalého manžela a dvě děti a určitě i toho psa, co vždycky tolik chtěl. Určitě všichni bydleli v nějakém pěkném domě na předměstí a byli šťastní. Kurt si to zasloužil. Zasloužil si mít v životě jen to nejlepší... na rozdíl od Blaina, který to kdysi tak pokazil a už nikdy si to neodpustil. Bylo mu mizerně.

Modrooký muž už toho všeho měl dost. Byl v depresi a potřeboval to zapít. A tak se vydal do nedalekého baru, kam občas zašel.

Blaine se cítil hrozně. A protože byl doma sám, rozhodl se konečně trochu poznat místní okolí. A tak si oblékl bundu došel do garáží, které byli v podzemí, nasedl do auta a vydal se hledat, co se tu dá večer dělat.
Ani ho moc nepřekvapilo, že nenatrefil na nic jiného než na různé restaurace a bary. A tak se nakonec rozhodl, že do jednoho z nich na chvíli zajde.

"Dobrý večer," pozdravil barmana, když se posadil. "Dám si colu, prosím," objednal si. Barman přikývl a podal mu jeho nápoj.
"Barmane! Ještě jednou to samé!" ozval se z druhé strany baru už trochu podnapilý, ale Blainovi velmi povědomý, hlas. Podíval se tím směrem a srdce se mu rozbušilo. Nějakou náhodou se stalo, že si kudrnáč vybral ten samý bar, co jeho modrooký bývalý. Zhluboka se nadechl a šel k němu.
"Neměl bys tolik pít," řekl a posadil se vedle něj. Kurt se na něj překvapeně otočil, ale v mžiku zase nasadil svůj kamenný výraz.
"Nestarej se," řekl a napil se ze své nově naplněné skleničky.
"Promiň. Já jenom, že alkohol nic nevyřeší, věř mi," podotkl a Kurt na něj hodil svůj pověstný bitch face.
"Co tu děláš, Blaine? Říkal jsem ti, že s tebou mluvit nechci," obořil se na něj.
"Promiň, ale nevěděl jsem, že tu budeš. Je to náhoda," odpověděl po pravdě. "Prostě jsem zašel do baru."
"Proč? Kdo chodí do baru a nepije?" ukázal na jeho colu.
"Já," odpověděl automaticky. "Já nemůžu pít, já..." zarazil se trochu. "Já řídím."
"Kdo sakra jezdí do baru autem?!" řekl opile. Blaine jenom pokrčil rameny. Na chvíli se mezi oběma rozhostilo ticho. Jen oba dva popíjeli své nápoje a přemýšleli. Blaine chtěl opravdu vědět, jak na tom Kurt je. Jeho momentální stav ho trochu znervózňoval a i když to bylo nepravděpodobné, tak doufal, že to není kvůli němu.
"Jak... jak se pořád máš?" zkusil se modrookého muže zeptat.
"Už jsem ti řekl, že fajn," obořil se na něj zase.
"Jo, já vím. Ale, nezlob se, teď nevypadáš zrovna moc fajn," troufl si říct a setkal se s dalším probodnutím Kurtovýma očima.
"Tak ty chceš vědět, jak se mám?! OK. Mám se hrozně! To chceš slyšet?! Chceš slyšet, že jsem sám? Chceš slyšet, že bydlím v pitomém, miniaturním a rozpadajícím se bytě?! Že mám mizerný plat?! Že zatímco ty si užíváš života, který jsem vždycky chtěl, já nemám nic?! Fajn, tak jsi to slyšel! A teď mě konečně nech na pokoji!" řval na něj Kurt a kopnul do sebe zbytek svého pití. "Barmane, ještě jednu!" zamával na něj prázdnou skleničkou.
"Kurte, myslím, že bys už neměl..." snažil se ho zastavit Blaine, ale Kurt ho zase zpražil pohledem.
Nechápal to. Nechápal, jak to, že se Kurt nemá dobře. Vždyť si to zasloužil! To on by měl být šťastný, ženatý a mít rodinu. Ne se opíjet v baru. Blainovi z toho bylo na nic.
"Za všechno můžeš stejně ty," zavrčel Kurt najednou. "Jak si můžeš dovolit mi tvrdit, že nechceš rodinu a pak se tu ukázat a mít dokonalý život?! To já jsem měl mít tohle všechno, ne ty!" obviňoval ho Kurt. Blaine věděl, že je to pravda. A taky věděl, že nemá cenu se s ním dohadovat, když je opilý. A tak jen smutně hleděl na svou skleničku s colou a poslouchal Kurtovy výčitky.

Seděli tam takhle ještě asi hodinu. Kurt do sebe lil další a další alkohol a Blaine odevzdaně poslouchal, jak mizerný má Kurt život. Nakonec, když už se Kurt skoro nemohl udržet na nohách, rozhodl se, že ho odveze domů. Modrooký muž chtěl protestovat, ale v jeho stavu už na to nějak neměl sílu. Blaine zjistil z jeho dokladů adresu, naložil ho do auta a odvezl domů. Chtěl Kurtovi pomoct nahoru, ale modroočko mu to nedovolil. Byl sice opilý, až hanba, ale zbytek jeho důstojnosti nechtěl, aby Blaine viděl, kde bydlí. Kudrnatý muž tedy počkal, až Kurt zajde do domu a odjel k sobě.

Smutně se posadil na gauč. Bylo mu do breku. Opřel se, zavřel oči, aby zahnal slzy, a na chvíli si představil, jaké by to bylo, kdyby se tenkrát s Kurtem nerozešli. Mohli teď být oba šťastní, mít rodinu spolu a netrápit se. Jenže to nešlo vrátit. Co se stalo, stalo se.
Otevřel zase oči a pohled mu padl na malou skříňku. Měl tam jedinou láhev Whisky. Měl ji pro případ, že by k nim přišel někdo na návštěvu. Teď ji vytáhl, postavil ji před sebe na konferenční stolek a upřeně na ni zíral. Už tak dlouho neměl ani kapku alkoholu. Jenže teď mu bylo opravdu mizerně a poprvé po dlouhé době cítil, že by si skleničku dal. Už se skoro rozhodl, že se napije, když mu najednou přišla sms.
Psala mu Meg, že si zapomněla doma nějakou učebnici a že ráno, ještě než půjde do školy, si pro ni přijde. Blaine jí odepsal a pak si povzdechl. Jak mohl být takový idiot a myslet si, že alkoholem by se něco vyřešilo. Sám přece věděl, že to tak není. Zavrtěl hlavou, odstrčil láhev pryč od sebe a radši si šel vzít papíry, co měl k jednomu případu do práce. Bylo už sice docela pozdě večer, ale věděl, že to je to jediné, co ho momentálně odvede od špatných myšlenek.

Meg vešla do bytu. Bylo sedm ráno a v tuhle dobu už byl její táta většinou vzhůru a připravoval snídani. Ale tentokrát necítila vůni kávy ani neslyšela žádné zvuky. Vešla do obýváku a jako první jí padl zrak na lahev Whisky na stole. A hned po tom na jejího tátu, který spal na pohovce, evidentně ještě v oblečení z předchozího dne. To ji vyděsilo.
"Tati!" zavolala, přeběhla k němu a trochu s ním zatřásla. "Tati, vstávej!" To už se Blaine začal probouzet.
"Co se děje?" zeptal se a trochu se snažil rozkoukat.
"Tohle se děje!" řekla naštvaně a vzala do ruky láhev. "Tati, ty... ty jsi pil?" zeptala se trochu vyděšeným hlasem.
"Ne, nepil. Přísahám, že ne, Meg," řekl rychle. Jeho dcera si ho chvíli prohlížela a rozhodovala se, jestli mu má věřit. "Vážně jsem nic neměl. Podívej, ještě je zavřená," ukázal na lahev. A opravdu. Kolek na víčku byl neporušený. Meg si oddechla.
"Proč tu teda je? A proč spíš na gauči?" zeptala se starostlivě.
Blaine si trochu protřel obličej, aby se probudil a urovnal si myšlenky. "Včera... včera se něco stalo a přiznávám, že... že mě to napadlo," ukázal na Whisky. "Ale neudělal jsem to. Kvůli tobě ne." Meg se na něj podívala a viděla, že ho něco trápí. Nevěděla o co jde a poznala, že o tom s ní asi nechce mluvit. A tak ho jenom objala.
"Omlouvám se, zlatíčko. Nechtěl jsem tě vyděsit," pohladil dceru po vlasech.
"Já vím, tati," řekla. "Já jenom... slíbila jsem tátovi, že na tebe dám pozor, když tu nebude," pronesla potichu. Blaine trochu zpevnil objetí, když cítil, že dcera trochu vzlykla.
"Já vím, Meggie, já vím," pohladil ji. "Víš co, já se teď jdu rychle umýt a ty zatím uvař kafe. Pak si rychle sníme něco k snídani a vyrazíme, ano?" Megan přikývla a oba dva se vydali po svém.
O půl hodiny později už byli na cestě do školy.

"Jé, tati podívej, to je pan H!" vyjekla Megan, když stáli na semaforu. A opravdu, po chodníku tam šel Kurt a vypadal hodně zničeně. "Ale nevypadá, že by mu bylo nejlíp," podotkla. Blaine si pomyslel, že není divu. "Jé, tati, tak ho můžem vzít, ne?" řekla nadšeně. Blainovi se nechtělo, protože se obával Kurtovy reakce. Ale těžko to mohl dceři vysvětlovat, a tak jen přikývl, zastavil vedle něj a stáhl okénko. Chtěl na něj zavolat, ale Megan ho předběhla.
"Pane H!" zavolala radostně. "Dobrý den. Nechcete svézt?" zeptala se s úsměvem. Kurt se nejprve trochu lekl, ale pak se donutil se usmát, i přesto, že mu bylo opravdu špatně. "Dobré ráno, Megan. Já... myslím, že se radši projdu," snažil se z toho vykroutit.
"Ale to je nesmysl, my vás rádi svezem, že jo tati?" obrátila se na otce. Blaine se trochu pousmál a přikývl. Kurt si to ještě chvíli rozmýšlel, ale nakonec přikývl. Megan trochu zatleskala rukama a pustila ho na sedadlo spolujezdce.
"Dobré ráno," pozdravil ho Blaine, když si nastoupil.
"Dobré," odpověděl Kurt a zapnul si pás.
Zbytek cesty proběhl za veselého štěbetání blonďaté dívky, která vyprávěla, co si připravili s Lucasem na dnešní hodinu sboru. Kurt se snažil nedat najevo, jak hrozně ho bolí hlava a Blaine se snažil svádět pozornost na sebe, aby si toho Megan nevšimla.
Když dorazili ke škole, Meg jenom rychle vyskočila, rozloučila se s tátou a utíkala za kamarády. Kurt chtěl také vystoupit, ale Blaine ho ještě zastavil.
"Počkej," řekl a modrooký muž, který neměl sílu mu odporovat, se zhroutil zpátky do sedadla. Blaine chvíli přemýšlel, co by mu měl říct, ale pak se jenom natáhl pro něco do kaslíku před Kurtem. "Tohle si vem, bude ti po tom líp," podal mu krabičku s prášky na kocovinu. Kurt si je vzal a pozvedl obočí. "Mám s tím svoje zkušenosti, věř mi," dodal Blaine potichu. Modroočko ho ještě chvíli pozoroval a pak přikývl.
"Děkuju," řekl slabě.
"Nemáš zač."
"Ahoj," rozloučil se Kurt a vystoupil z auta. Blaine mu ještě mávl na pozdrav a pak odjel do práce. Kurt se zhluboka nadechl a vydal se do školy. Doufal, že měl Blaine pravdu a ty prášky mu pomůžou, protože jinak to dneska nepřežije.

 


6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

AATY - Četl/a jsem 2. kapitolu?

ANO

Komentáře

1 Verča Verča | 14. ledna 2013 v 18:31 | Reagovat

Krásný...přístě až půjdu opět na tuhle stránku, zase se budu říkat..."Věřím, tomu, že je nová kapitola..."
A je tam :-D

Vážně mě ale zajímá, proč Blaine nepije...Výlečený alkoholik?Po rozchodu s Kurtem? Po smrti Megan´s maminky? Někdo jiný(napadá mě Coop - to nám nemůžeš udělat, přítel...¨

No...Snad se to dozvíme BRZO..

:-D:-D
Ne vážně, je to pěkný...

2 Peth Peth | 14. ledna 2013 v 19:19 | Reagovat

Ještě pohádkuuu

3 Andílek Andílek | Web | 14. ledna 2013 v 20:08 | Reagovat

to bylo úžasný

4 Nicole Damita Nicole Damita | 15. ledna 2013 v 0:13 | Reagovat

Parádne :-D

5 mimi mimi | 16. ledna 2013 v 21:24 | Reagovat

skvely :-)

6 Janička Janička | Web | 17. ledna 2013 v 16:09 | Reagovat

Hmm. Blaine jako vyléčený alkoholik. To zní slibně. Nemůžu se dočkat další kapitoly.

7 Tessee Tessee | 18. ledna 2013 v 11:52 | Reagovat

Já vám všem děkuju :-D Další kapitola bude snad zítra :-)

8 Nikola Nikola | Web | 20. ledna 2013 v 17:04 | Reagovat

Blaine byl alkoholik? Blaine je vyléčený alkoholik? A jestli ano tak proč? Proč začal pít. Taky Megan vypadá na skvělou holku, když brání ostatní a žeby to nakonec byla ona, kdo by dal pana H a jejího tátu dohromady? :D
A Kurta je mi líto. Brouček modrookej chtěl mít dokonalej život a místo toho jen tak přežívá s mizerným platem a strašným bytem...
No jsem strašně zvědavá na další kapitolku, doufám, že bude co nejdřív, protože jsem vážně zědavá, co bude dál.. :D :D :D

9 Tessee Tessee | 21. ledna 2013 v 17:56 | Reagovat

[8]: Všechno se za nedlouho dozvíš, neboj! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.