After all those years - 1. kapitola

12. ledna 2013 v 23:21 | Tessee |  Glee Fanfiction - After all those years


... "Ale to není fér, pane H!" bránila se dívka. "Vždyť Lucase urážel a zranil! Pořád si na něj dovoluje a nikdo jiný se ho nezastane. Někdo musel něco udělat! Zrovna vy to přece musíte chápat!" ...





1
Probudilo ho zase to otravné pípání budíku. Unaveně natáhl ruku k nočnímu stolku a nesnesitelný zvuk ukončil. A pak se zase schoval pod vyhřátou peřinu. Byla mu zima. V jeho bytě už zase vynechávalo topení a on si, jako každé ráno, připadal jako v lednici. Nebylo to v tuhle roční dobu nic neobvyklého. Kolikrát už se snažil přesvědčit domovníka, aby to spravil, ale nikdy se nic nestalo. Co taky mohl čekat v bytě, kde platil tak nízký nájem. Ale na dražší prostě neměl.
Konečně, když už mu nic jiného nezbývalo, protože musel za chvíli odejít do práce, vstal a stále zabalený v dece se došoural do koupelny. Tady si alespoň mohl dát rychlou horkou sprchu, která prohřála jeho promrzlé tělo. Jakmile byl hotov s ranní hygienou, rychle si snědl malou snídani, vypil nezbytnou kávu a vydal se do práce.

Alespoň, že svou práci měl rád. Nikdy by ho nenapadlo, že bude dělat zrovna tohle, ale časem poznal, že to je to, co ho naplňuje. Jako teenager, a ještě i jako vysokoškolák, snil o zářné kariéře na Broadwayi a nebo skvělém místě módního návrháře. Ale když se mu ani jedno z toho nepodařilo, rozhodl se změnit obor. A tak se stalo, že Kurt Hummel, byl ve svých šestatřiceti letech učitelem na jedné základní škole v Queens. A protože hudba byla odjakživa jeho vášní, učil tu vyšší ročníky hudební výchovu, francouzštinu a také založil sbor. Kolikrát si už za svou praxi vzpomněl na pana Schuestera. Kurt mohl říct, že byl na škole mezi studenty celkem dost oblíbený. Děti mu s oblibou říkaly 'pan H'. A také ředitelka Katie Stoneová ho měla ráda a během let se z nich stali dobří kamarádi, za což byl modrooký učitel vděčný, protože měl díky tomu pracovní život o mnoho jednodušší. Nedokázal si představit, že by se neustále o něčem dohadoval, jako kdysi pan Schue s jejich ředitelem.

Bylo pondělí ráno, začátek prosince a Kurt rychle vběhl do budovy, kabát úplně zasněžený. Rychle se oklepal a snažil se zahřát. Na chodbě ho s úsměvem pozdravilo několik jeho studentů a pár kolegů. Pak rychle zapadl do svého kabinetu, aby se mohl připravit na výuku. Čekal ho poměrně náročný, ale snad zábavný den.

Spěchal zrovna na svou třetí hodinu, když najednou uslyšel na chodbě za rohem, kde byly skříňky studentů, nějaký křik a rány. Rychle se rozběhl zjistit, co se děje. Pohled, který se mu naskytl, ho vůbec nepotěšil. Na zemi se tam prali dva studenti. Lépe řečeno, blonďatá Megan Howerová, která chodila k němu do sboru a byla jeho poměrně oblíbenou žákyní, a student, kterého Kurt nikdy neučil, ale byl poměrně známou firmou. Jmenoval se Jacob Smith a dost často se účastnil šikanování mladších nebo slabších spolužáků. Co ale Kurtovi zvedlo tlak, bylo, když viděl dalšího kluka. Jmenoval se Lucas Bale a momentálně se třásl, opřený o skříňky, kousek od těch dvou. Modrookému učiteli okamžitě došlo, o co ve sporu jde. Lucas Bale byl také jeho žák a společně s Megan byl členem sboru. Navíc Kurtovi velmi připomínal sama sebe, když byl v jeho věku. Lucas byl totiž gay a nijak výrazně se tím netajil.

"Megan, co se to tu proboha děje?!" zavolal na dívku, která se stále prala, a vrhl se k nim, aby je oddělil. "Megan, Jacobe, okamžitě toho nechte!" pokračoval a snažil se dvě děti, které se na sebe zuřivě oháněly, držet co nejdál od sebe. "Tak dost!" zařval a Meg i Jacob se trochu lekli a na chviličku se přestali cukat.
"Za to může on, pane H," zuřila Megan.
"Nekecej, ty káčo," zavrčel Jacob.
"Začal si dovolovat na Lucase! Viděla jsem ho, pane učiteli! Úplně surově ho narazil na skříňky a sprostě mu nadával!" křičela Megan a zase se na něj pokusila zaútočit. Kurt měl co dělat, aby ji udržel.
"Může si za to sám, ten teplo..."
"Nech toho, ty idiote!" přerušila ho Megan. Tentokrát už se Kurtovi vysmekla a vlepila Jacobovi facku.
"Tak dost!" zařval Kurt znovu a zase je rozdělil. "Ty," ukázal na Jacoba. "Okamžitě do ředitelny!" řekl důrazně.
"Cože?! A ona jako nepude?! To jsem si moh myslet, že budete na její straně!" ječel Jacob a dupnul si nohou.
"Neboj se, Megan půjde taky. Za chvíli tam oba dva přijdeme. A jestli tě tam neuvidím, budeš mít velké problémy, Jacobe. Není to poprvé, co tě tam posílám," řekl Kurt důrazně. Jacob si naštvaně odfrknul, ale otočil se na podpatku a vyrazil vstříc ředitelně. Kurt si povzdechl a konečně se šel věnovat Lucasovi, který se ještě pořád třásl u skříněk.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho opatrně. Lucas k němu zvedl své zelené oči zalité slzami a zavrtěl hlavou. "Bolí tě něco?" zjišťoval dál modrooký učitel. Tentokrát Lucas přikývl a slabě řekl: "Záda."
"Ten blbec ho narazil na otevřenou skříňku," vložila se do toho Megan. "Určitě tam bude mít hroznou modřinu, jestli ne hůř."
Kurt se trochu otřásl, jak mu přeběhl mráz po zádech. Až příliš mu to připomínalo jeho vlastní školní léta. Pak mu pomohl vstát a otočil se na Megan.
"Megan, já teď odvedu Lucase ke školní sestře. Ty jdi prosím za paní ředitelkou a popros ji, aby zavolala jeho rodičům." Dívka přikývla a chtěla se vydat na odchod. Ale Kurt ji zastavil. "Ještě počkej." Blondýnka se otočila a s trochu provinilým výrazem se podávala na svého učitele. "Meg, já chápu, že ses chtěla zastat Lucase a jsem opravdu rád. Ale takhle to nejde," snažil se jí domluvit.
"Ale to není fér, pane H!" bránila se dívka. "Vždyť Lucase urážel a zranil! Pořád si na něj dovoluje a nikdo jiný se ho nezastane. Někdo musel něco udělat! Zrovna vy to přece musíte chápat!"
"Já vím, Megan," snažil se ji trochu utišit. "A jako člověk bych s tebou hrozně rád souhlasil, ale jako tvůj učitel ti musím říct, že násilím se nic nevyřeší."
"To není fér," řekla potichu znovu Meg. Pak si povzdechla, otočila se a odešla do ředitelny. Kurt si také povzdechl a odvedl Lucase za školní sestrou.
"Lucasi, chci se tě na něco zeptat," řekl učitel opatrně, když seděli na ošetřovně, a jeho žák přikývl. "Ví tví rodiče, že jsi gay? Jde o to, že až pro tebe přijedou, budeme jim muset říct, co se stalo."
"To je v dobrý, pane učiteli," řekl tiše Lucas. "Naši to ví a jsou v pohodě." Kurt si trochu oddechl a usmál se.
"To jsem opravdu rád. Kdybys ale potřeboval s někým mluvit, můžeš za mnou kdykoliv přijít, ano?" řekl a Lucas přikývl. "Dobře. Já teď musím do ředitelny. Počkáš tu sám?" zeptal se. Jeho zelenooký žák znovu přikývl, a tak se Kurt konečně vydal vstříc jámě lvové.

Výsledek sporu byl poměrně jednoduchý a rychlý. Poté, co si paní ředitelka, Katie Stoneová, vyslechla, co se stalo, rozhodla, že je potřeba pozvat do školy rodiče všech zúčastněných, a pak se rozhodne, jestli bude Jacob vyloučen. Kurt doufal, že ano. A jak znal Katie, přikloní se k tomu.

Když večer uléhal do postele, ještě pořád měl před očima třesoucího se Lucase a zároveň svá vlastní školní léta. Zvedalo mu to tlak. Štvalo ho, že ještě pořád, i po tolika letech, i v takovém liberálním městě, se najdou lidé, kteří šikanují lidi jen kvůli jiné sexuální orientaci. Byl přesvědčený o tom, že Jacob to nemá ze své vlastní hlavy a tak trochu se obával setkání s jeho rodiči, které mělo proběhnout za dva dny. Meganiny rodiče neznal. Dívka byla na škole teprve od začátku školního roku a nikdy nebyl důvod k tomu, se s nimi osobně setkat.

Kurt šel pozdě. Jako naschvál mu vypadla v bytě elektřina a protože mu nezazvonil budík, zaspal. Když vbíhal do budovy školy, už probíhala první hodina a on věděl, že všichni účastníci rvačky i jejich rodiče už byli v ředitelně.
"Do háje," ulevil si modroočko a běžel prázdnou chodbou.

Atmosféra v ředitelně byla podle všech předpokladů poměrně vyostřená.
"Já nevidím důvod, proč by měl být můj syn vyloučen," odporoval Jacobův otec.
"Pane Smithi, váš syn napadl svého spolužáka a nazýval ho dost sprostými výrazy. Máme svědky na to, že ho napadlo kvůli jeho odlišné sexuální orientaci. Tohle není u nás na škole přípustné," odpověděla mu rázně, ale slušně paní ředitelka Stoneová.
"Jestli je ten kluk teplej, tak si to jenom zasloužil!" vykřiknul pan Smith.
"Co si to dovolujete!" postavil se naštvaně Lucasův otec.
"Pánové, prosím," snažila se je uklidnit ředitelka. "Pane Smithi, v naší škole homofobii netolerujeme. Stejně, jako netolerujeme násilí a šikanu. A váš syn se již několikrát účastnil šikany, a to i z jiných důvodů. Vzhledem k tomu, že tohle není první případ, navrhuji mu podmínečné vyloučení. A myslím si, že mě školní rada podpoří," řekla.
"A co ona?" vyjel Jacob a ukázal na Megan, která seděla se svým otcem vedle Baleových. "Ona z toho vyjde bez trestu?! Vždyť mi vrazila facku! A několikrát!" bránil se, co to šlo.
"Samozřejmě, Jacobe, že z toho Megan nevyjde bez trestu," odpověděla paní Stoneová. "Jak jsem řekla, násilí u nás na škole netolerujeme, ale..."
"Myslím, že jsme slyšeli už dost!" zvedl se najednou prudce pan Smith a s ním i jeho manželka a syn. "Budu vás žalovat!" zařval na celou kancelář. "Pojď, Jacobe, tohle si nenecháme líbit." Pak se všichni tři Smithovi sebrali a naštvaně odešli z kanceláře.
Katie si povzdechla. Zrovna dneska potřebovala, aby tu s ní byl Kurt, aby ji podpořil a pomohl. A on musel zrovna dneska zaspat. Omluvně se podívala na Baleovi a Megan s jejím otcem.
"Nechápu, že ještě pořád existují takoví omezenci," zavrtěla hlavou.
"Taky to nechápu," řekl Meganin otec. "Jsem právník a pokud vás opravdu bude žalovat, o čemž pochybuji, rád bych vám nabídl, že budu vaši školu zdarma zastupovat. Ale stejně si nemyslím, že by k tmu přistoupil. Lidé jeho typu mají vždycky spoustu řečí, ale nakonec stejně nic neudělají."
"Děkuji vám. Myslím, že máte pravdu, ale pokud by přeci jen k žalobě přistoupil, obrátím se na vás," usmála se ředitelka a obrátila se na Baleovi. "Já myslím, že vám pro dnešek mohu poděkovat, že jste přišli. Je mi líto, co se stalo a jak už jsem řekla, udělám všechno pro to, aby se to už nestalo."
Baleovi poděkovali a rozloučili se se všemi přítomnými.
"Nyní se musíme ještě vypořádat s Megan," obrátila se Katie na ni a jejího otce. "Meg, já naprosto chápu, proč jsi udělala to, co jsi udělala. A jsem ráda, že má Lucas kamarádku, která se ho zastane. Ale násilím se nic řešit nemůže," domlouvala jí klidně a Meganin otec přikyvoval.
"Já vím," sklopila Meg oči. "Pan H mi to taky říkal. I táta je toho názoru. Jenže jak jsem ho měla zastavit? Kdybych nezakročila, tak by Lucasovi ublížil ještě víc," bránila se.
"Meg, už jsme si přece říkali, že je vždy lepší bránit se slovy," vložil se do toho její otec.
"Já vím, tati, ale kdybych se do toho vložila slovy, tak by ten idiot nepřestal! Proto jsi mě přeci přihlásil na kurzy sebeobrany."
"Přesně tak, holčičko. Jsou to kurzy sebeobrany. To znamená bránit se, ale ne se s někým rvát," vysvětloval jí táta s pozvedlým obočím.
"No jo," přitakala Meg a sklopila zase oči. "Jaký trest dostanu?" zeptala se tiše.
"Já myslím, že týden po škole bude stačit," odpověděla s drobným úsměvem ředitelka. "A pokud se nemýlím, budeš si ho moct odkroutit u pana H," usmála se na ni šibalsky a Meg jí úsměv oplatila.
V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a po chvíli konečně vstoupil Meganin modrooký učitel.
"No konečně," sykla Katie a Kurt se na ni omluvně usmál a zašeptal: "Promiň." Hned na to se rozhlédl kolem sebe, aby zjistil, že na něj koukají už jen dva páry očí. Jedny byly jasně modré a patřily Megan a ty druhé... Kurtovi doslova spadla brada. Ty druhé oči patřily muži v drahém obleku, který seděl vedle Megan, a měly lískovou barvu. Byly to oči, které už téměř deset let neviděl, ale na které by nikdy nemohl zapomenout.

"Kurte," vytrhla ho Katie z šoku. "Všechno jsi prošvihl," pokárala ho trochu.
"Já vím. Omlouvám se," odpověděl.
"Teď jsme projednali Meganin trest. Bude týden po škole. Jacobovi jsem navrhla vyloučení," dodala. "Jinak, tohle je pan Blaine Anderson, Meganin otec," představila ho a Kurt se na něj znovu vykuleně obrátil. "Pane Andersone, tohle je náš učitel, pan Kurt Hummel, a byl svědkem oné rvačky."
Kurt a Blaine si mlčky podali ruce a ani jeden se neodvažoval podívat se tomu druhému znovu zpříma do očí. Oba dva byli v příliš velkém šoku.
"Myslím, že to bude pro dnešek všechno," shrnula to ředitelka a podávala Blainovi ruku na rozloučenou a Megan propustku, aby neměla problém, že přišla pozdě na hodinu.
"Na shledanou," loučil se Blaine. "A kdyby něco, tak se na mě klidně obraťte, jak jsme se domlouvali," dodal. Katie přikývla a Blaine s dcerou vyšli ven.
Kurt počkal, až se za nimi zaklapnou dveře a pak se zhroutil do židle a složil obličej do dlaní. "To snad není možné," zaúpěl.
"Co je?" nechápala Katie. "Vždyť to šlo docela dobře. Ten Smith je teda idiot, ale bude to v pohodě," uklidňovala ho. "A víš, že znám tvojí situaci s bytem. Prostě to byla smůla, že ti zrovna dneska nešla elektřina..."
"Ale o to vůbec nejde!" řekl nešťastně modrooký učitel.
"A o co?"
"O něj!" mávl rukou ke dveřím. "Víš, kdo to byl?"
"Um... pan Anderson? Meganin otec?" nechápala.
Při slově otec se Kurt zase trochu zhroutil. "Vzpomínáš si, jak jsem ti vyprávěl, jak jsem se kdysi na výšce rozešel se svým přítelem?" zeptal se.
Katie se zamyslela. "Ten co nechtěl rodinu?" Kurt přikývl. Katie na něj chvíli koukala a pak jí to najednou došlo a vykulila oči. "Neee!"
"Jo," zašeptal nešťastně. "To byl on... Chápeš to, že se se mnou kdysi rozešel, protože tvrdil, že nikdy nechce mít rodinu a děti... a teď si sem nakráčí a má čtrnáctiletou dceru?!" rozčiloval se.
"Třeba... to jde nějak vysvětlit..." snažila se Katie.
"Já... to nechápu. On... on má všechno, co jsem kdy chtěl, Katie. Úžasnou dceru, určitě skvělého manžela, rozhodně asi dost dobrou práci, podle toho obleku... má všechno, co jsem kdy chtěl. A co mám já? Miniaturní byt, co se rozpadá a práci, kterou mám sice rád, ale co si budeme povídat, plat mám mizerný," vzlyknul trochu.
"Je mi to líto, Kurte," přisedla si vedle něj a pohladila ho po zádech.
"Já nevím, co jsem si myslel. Ale asi jsem doufal, že když ho někdy potkám, bude na tom stejně, jako já," pronesl potichu. Pak si povzdechl, trochu se uklidnil a vydal se do svého kabinetu.

"Kurte!" zaslechl za sebou ten jemu velmi dobře známý hlas a úplně se mu zastavilo srdce. Zavřel oči a na chvíli si musel vydechnout, než se otočil. Blaine mezi tím došel až k němu.
"Co chceš?" zeptal se ho poněkud odměřeně a snažil se zachovat kamennou tvář. Hlavně na sobě nedat znát žádné emoce.
"Já... jak se máš?" zeptal se trochu nesměle a s drobným úsměvem.
"Fajn. A teď mě omluv, musím na hodinu," odvětil Kurt a chtěl se zase vydat na odchod. Ale Blaine ho ještě zastavil.
"Počkej! Nechceš... nechceš někdy někam zajít? Pokecat, co je nového a tak..." zeptal se, ale Kurta už přestalo bavit se přetvařovat.
"Víš, Blaine, ani ne," řekl a sledoval, jak kudrnatému muži naproti němu spadl úsměv z tváře. Chvíli stáli mlčky a pak Kurt trošičku naštvaně vydechl.
"Dcera, Blaine?" vrtěl nechápavě hlavou.
"Já... já vím..." sklopil Blaine oči. "Já..."
"Víš co? Já to nechci slyšet," přerušil ho Kurt. "Měj se, Blaine," řekl a tentokrát už rázně odešel. Kudrnatý právník se za ním chvíli smutně koukal a pak se vydal taky pryč.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

AATY - Četl/a jsem 1. kapitolu?

ANO

Komentáře

1 rachel22 rachel22 | 12. ledna 2013 v 23:40 | Reagovat

už teď se těším na pokračování :)

2 mimi mimi | 13. ledna 2013 v 0:22 | Reagovat

paaani nadherny tesim se na uz se nemuzu dockat jak to bude dal :-)

3 Greblis Greblis | 13. ledna 2013 v 0:36 | Reagovat

To vypadá úžasně..už se těším na další kapitolu :)

4 Andílek Andílek | Web | 13. ledna 2013 v 9:03 | Reagovat

vypadá to víc než zajímavě, už se těším na pokračování

5 Nicole Damita Nicole Damita | 13. ledna 2013 v 13:32 | Reagovat

Bože to je super :-D chcem už pokračovanie :-P

6 klainerkanka klainerkanka | Web | 13. ledna 2013 v 13:50 | Reagovat

Úůů to se mi páčí!! :"333 Chtěla bych Kurta za učitele..:PP
Takže Blaine nechtěl rodinu a ted má dceru?! no jsem zvědavá co se z toho vyklube..:)) Tipuju to že se ožral a omylem zbouchnul nějakou holku.:"DD

7 Verča Verča | 13. ledna 2013 v 16:13 | Reagovat

Jé...mé přání se vyplnilo...
Děkuju...
Těším se na pokráčko, snad bude rychle...

8 Christy Christy | Web | 13. ledna 2013 v 20:53 | Reagovat

Pání...chudáček Kurt :-( Utírám slzu a dychtivě čekám na další kapitolku :-)

9 Áďa Áďa | 13. ledna 2013 v 22:58 | Reagovat

....!!!!!!!...... TOHLE JSEM NEČEKALA!!!! Myslela jsem si, že Blaine bude pohledný student XD, ale tohle je ještě lepší!!!!! Nemůžu se dočkat další kapitoly!!!!!!!!

10 Tessee Tessee | 13. ledna 2013 v 23:27 | Reagovat

Děkuju vám! :-)
[7]: Ne tak docela... tohle jsem začala už dřív, ale je pravda, že na to tvoje přání se to taky docela hodí :-D Ale ještě mám pro tebe speciálně připravená ta trojčata! :D Akorát nevim, kdy to stihnu napsat. Vypadá to totiž, že i když jsem to původně plánovala jako jednorázovku, tak to bude nakonec asi delší... :-P  :-D

11 Tessee Tessee | 13. ledna 2013 v 23:30 | Reagovat

Vzkaz pro NikkiAnneJess (jestli to bude číst :D ): Na tvém přání se taky pracuje! :-) Když se v práci nudím, píšu Kurta krasobruslaře ;-) Ale to bude určitě jednorázovka, takže to sem hodím, až to bude celé :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama