Guard me, please! - 11. kapitola

10. prosince 2012 v 19:44 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!


... Když ten den přišel, Kurt se proměnil ve zdravotního bratra. Neustále se staral, jestli Blaina něco nebolí, jestli něco nepotřebuje, jestli je v pořádku. Blaine si to obskakování chvíli užíval, ale po nějaké době už musel Kurta trochu usměrnit, protože jeho ruka ještě sice nebyla úplně v pořádku, ale rozhodně nebyl nemohoucí. ...

AN: Je tu předposlední kapitola! :-) To to zase uteklo! Ale nakonec je to delší, než jsem původně plánovala.... A pokud máte někdo nápad na nějakou Klaine povídku (a nechcete to psát sami;-)), sem s ním! :D




11
"Ale ale, co to vidím," zahlásil Cooper se šibalským úsměvem, když se mu podařilo vtrhnout do dveří přímo ve chvíli, kdy dva muži sdíleli svůj první opravdový polibek. Blaine se od Kurta trochu odtáhl a zaúpěl.
"Coopereee. Ty si teda dokážeš vybrat chvíli," zakabonil se a Kurt se zachichotal.
"No co co... já vás dal dohromady, tak mám snad právo vidět první pusu, ne?" zahlásil Cooper.
"Tys nás dal dohromady?!" divil se Blaine.
"A ne snad?" prohlásil s úsměvem, jako by to byla samozřejmost. "Hned od začátku jsem věděl, že to takhle dopadne. Protože já tě, bratříčku, znám jako své boty. Dřív nebo později jste se prostě dohromady dát museli."
Blaine jenom naoko naštvaně vrtěl hlavou, Kurt ho držel za ruku, aby ho trochu uklidnil a při tom se snažil zadržet smích, což se mu moc nedařilo.
"Čemu se směješ? Ty máš být na mojí straně," kňoural Blaine.
"Já jsem," ujišťoval ho modrooký muž a dal mu rychlou pusu na našpulené rty. "Ale vy dva dohromady jste prostě vtipní," smál se. Blaine si trucovitě založil zdravou ruku na prsa, ale bohužel to nemělo ten efekt, jako kdyby to udělal oběma.
"OK, ale teď vážně, jak se cítíš?" zeptal se Cooper a posadil se na druhou stranu bratrovy postele.
"Celkem to jde. Bolí to jako čert, ale nacpali tu do mě spoustu léků proti bolesti, takže se to dá vydržet."
"To je dobře," usmál se Cooper a poplácal bratra po zdravé paži.
"Řekneš nám teď, co se všechno stalo?" prosil ho Blaine. Coop se zhluboka nadechl a přikývl.
"Řeknu. Po pravdě, máte štěstí, že jsi do Kurta tak očividně blázen," prohlásil.
"Prosím?" nechápal Blaine.
"Kdybys nevypadal, že mu každou chvíli skočíš kolem krku, nesledoval bych vás a pravděpodobně bych tam nebyl včas," řekl. Kurtovi i Blainovi spadla brada.
"Tys nás sledoval?" zeptal se modroočko.
"No co, chtěl jsem vidět první pusu," pokrčil rameny Cooper.
"Teda, kdybys nám nezachránil život, asi bych tě teď praštil," prohlásil naštvaně Blaine.
"Hele, měl jsem na to právo."
"Ne, tos teda neměl," hádali se oba bratři.
"To teda měl!"
"Neměl!"
"Tak dost, vy dva!" přerušil je Kurt. "Coopere, jsme rádi, že se staráš o to, abychom byli šťastní, ale ocenili bychom, kdyby ses nám už nemíchal do soukromí, jo?" řekl Kurt a hodil na něj svůj významný bitch face. Cooper protočil oči, ale přikývl a zase nasadil svůj zářivý šibalský úsměv.
Všichni tři si pak ještě nějakou dobu povídali, než musel Cooper do práce a nechal dva zamilované muže zase o samotě. Oba dva se na sebe chvíli usmívali a pak už to Blaine nevydržel a znovu si ho přitáhl k polibku. Kurt se šťastně usmál a pusu mu s radostí oplatil.
"Cooper měl pravdu, víš to?" zašeptal Blaine, když se nabažil Kurtových rtů.
"V čem?" zeptal se modrooký muž, čelem opřený o to Blainovo.
"Kdyby mě nevyrušil ten idiot s pistolí, řekl bych ti to už včera, v tom parku," přiznal a Kurt ho šťastně objal.
"Myslel jsem si, že mě nikdy nebudeš vidět jako víc, než kamaráda," řekl po chvíli, zatímco Blaine ho zdravou rukou hladil po zádech. Kudrnáč se trochu zasmál a opřel si hlavu o tu Kurtovu, která ležela na jeho zdravém rameni.
"Myslím, že jsem tě vždycky viděl jako víc, než kamaráda," přiznal se.
"Cože?" zvedl se Kurt překvapeně a vykulil na něj oči. Blaine se trochu začervenal a nervózně se uchechtl.
"Od první chvíle, co jsem tě viděl, jsem věděl, že to nebude jen tak. Proto jsem prosil Coopera, aby mě z toho případu stáhl, proto jsem si držel odstup... Věděl jsem, že jakmile si tě připustím blíž, nebudu schopný se ti neotevřít... cítil jsem to. Jenže tu bylo to s Markem... nebyl jsem si jistý, že jsem se přes to přenesl, to víš... " Na chvíli se odmlčel.
"A teď?" zeptal se Kurt nesměle. "Teď jsi si jistý?"
Blaine se mu zadíval do očí, usmál se a přikývl. "Jsem si jistý. Jeden krásný, modrooký návrhář mi nedávno řekl, že jednou přijde chvíle, kdy někoho potkám a budu vědět, že to je on a že s ním chci být... a to se stalo," usmál se a otřel Kurtovi z tváří několik slz, které mu kanuly z modrých očí. "Na Marka nikdy nezapomenu, ale je čas jít dál."
Kurt, neschopný slova, se k němu naklonil a už po několikáté ho políbil. Oba dva pak ještě chvíli seděli a povídali si, než na ně padla únava. Modroočko chtěl zůstat s Blainem v nemocnici do té doby, než ho pustí, ale Blaine trval na tom, že je to nesmysl a že se musí jít vyspat domů, do pořádné postele.

V následujících dvou týdnech, kdy musel Blaine ležet v nemocnici, ho Kurt navštěvoval každý den a trávil s ním co nejvíce času to šlo. Oba dva se ale nemohli dočkat, až ho konečně pustí domů.
Když ten den přišel, Kurt se proměnil ve zdravotního bratra. Neustále se staral, jestli Blaina něco nebolí, jestli něco nepotřebuje, jestli je v pořádku. Blaine si to obskakování chvíli užíval, ale po nějaké době už musel Kurta trochu usměrnit, protože jeho ruka ještě sice nebyla úplně v pořádku, ale rozhodně nebyl nemohoucí.
Nejlepší ale bylo, že spolu oba dva zase mohli spát v jedné posteli. Oběma v noci chyběla náruč a teplo toho druhého a když jim to zase bylo dopřáno, náležitě si to užívali.

Kurt se také rozhodl, že by nebylo od věci sdělit svým kamarádkám a rodině, jak to s Blainem bylo doopravdy. Janise, Monique, Carly a Isabelle se nejdřív vyděsily, že byl Kurt ve smrtelném nebezpečí, pak trochu naštvaly, že jim s Blainem lhali, a nakonec radovaly, že to dobře dopadlo a že jejich nejoblíbenější pár je přeci jen pár. Později se dokonce mezi Carly a Janise strhla hádka o to, kdo se pokusí sbalit Blainova bratra, protože přestože ho vůbec neznaly, byly přesvědčeny, že je to druhý Blaine. Oba dva muži se jenom smáli a těšili se, až ty dvě zjistí, co je Cooper za torpédo. Kurt si tajně sázel na Carly, protože ta se ke Cooperovi hodila nejlépe.

Složitější bylo oznámit, co se všechno stalo, Kurtově rodině. Když to všechno začalo, modrooký návrhář odmítl cokoliv svému tátovi říct, protože nechtěl, aby se o něj bál. Předpokládal, že až to skončí, všechno mu vysvětlí a život půjde dál. A teď, když byli s Blainem spolu, přemýšlel o tom, že by mu to vůbec neříkal, protože si byl jistý, že se Burt zpětně stejně vyděsí. Ale na druhou stranu mu nechtěl lhát a jednou se jeho otec musel dozvědět, že Blaine není ochranka u nich v kanceláři, ale policejní agent. Rozhodli se tedy, že až se Blaine totálně uzdraví, pojedou spolu do Ohia a sfouknou dohromady i seznámení s rodiči.

Kurt seděl ve své kanceláři a pracoval spokojeně na novém návrhu. Bezmyšlenkovitě se nechal unášet svou inspirací a nechal klouzat tužku po papíře. Bylo mu dobře. Blaine se pomalu, ale jistě uzdravil a mohl opět nastoupit do práce. Kurt se o něj bál každý den, protože teď už nebyli dvacet čtyři hodin spolu a on neměl přehled o tom, co zrovna jeho přítel dělá a jestli není v nějaké nebezpečné situaci. Na druhou stranu bylo ale hezké, mít nějaký čas sám pro sebe. Najednou si vzpomněl, jak si občas večer napustil obrovskou horkou vanu, kterou měl ve svém bytě, přidal do ní pěnu do koupele a jen tak relaxoval. Při té vzpomínce pocítil nutkání udělat to znovu. A taky si najednou uvědomil, že několik měsíců nebyl u sebe v bytě a že už tam najednou zase může. A tak se rozhodl. Blaine měl ten den stejně práci až do pozdního večera, takže si může v klidu užít svou obrovskou lázeň a relaxovat, co to půjde. A tak si sbalil své věci, napsal Blainovi krátkou zprávu, že bude u sebe, a vydal se relaxovat.

To ale vůbec netušil, že Blaine začne vyšilovat. Jakmile mu přišla smska: Jdu do svého bytu. Kurt okamžitě se vyděsil, že ho modrooký muž opouští a vrací se k sobě. Samozřejmě, vůbec o tom spolu nemluvili, ale Blaine tak nějak předpokládal, že už Kurt zůstane u něj. Tak to přece bylo správné, tak jim bylo dobře. Jenže teď si uvědomil, že modroočko má přece svůj byt, a nejspíš nějaký hodně přepychový, a že se tam nejspíš teď na trvalo vrátí, protože u Blaina byl přeci jenom proto, že musel. Kudrnatý agent si začal okamžitě představovat, jak bude zase trávit noci bez milovaného Kurta ve svém náručí a jak zase bude žít bez jeho vynikajícího vaření a jak modroočko nebude doma, když se vrátí z práce.
Aniž by chtěl, začaly se mu hrnout do očí slzy. Rychle dokončil nejnutnější papírování, co měl udělat, zbytek si složil do tašky, vyhledal si ve složce, kde byl uložen Kurtův případ, jeho adresu a vydal se za ním, připraven udělat cokoliv, aby se k němu modrooký muž vrátil.

Kurt ležel v horké vodě s voňavou pěnou, na okraji vany svíčky a sklenici vína, a relaxoval, když ho najednou z jeho klidu vytrhlo bušení na dveře. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že by předstíral, že není doma a nechal netrpělivce, co byl za dveřmi, aby zase zmizel, ale když začalo být bušení poněkud zoufalé, zvedl se z příjemně horké vody, zabalil se do měkkého županu a vydal se otevřít.
"No vždyť už jdu!" zavolal, když se zase ozvalo bušení. Odsunul plechové posuvné dveře a s překvapením zjistil, že za nimi stojí Blaine s úplně uplakaným obličejem.
"Blaine, co se proboha stalo?" zeptal se, ale to už se mu jeho přítel vrhl kolem krku a pevně ho objal.
"Neopouštěj mě!" pronesl a zabořil obličej do Kurtova ramene.
"Cože?" nechápal modroočko. "Blaine, já tě přece neopouštím. Jak jsi na to přišel?!" ptal se a trochu ho od sebe odtáhl, aby se mu mohl podívat do obličeje.
"Vždyť jsi psal že jdeš k sobě do bytu a já jsem myslel... Kurte vrať se ke mně, prosím."
"Blaine," snažil se ho přerušit.
"Já vím, že jsme o tom nemluvili, ale prosím, prosím přestěhuj se ke mně na dobro."
"Blaine!" zkusil to znovu, ale kudrnatý agent ho nevnímal.
"Já udělám cokoliv, jenom mě..."
"Blaine!" zavolal Kurt potřetí a tentokrát mu trochu zacpal pusu, aby si Blaine všiml, že na něj mluví. "Prosím přestaň vyšilovat. Já přeci neplánuju se od tebe stěhovat někam pryč."
"Ne?" zeptal se překvapeně Blaine.
"Ne," zavrtěl hlavou Kurt. "Jenom jsem si dneska vzpomněl, že jsem tu několik měsíců nebyl a že by nebylo od věci jít to sem zkontrolovat. A taky je tu obří vana, ve které jsem vždycky relaxoval a po které se mi možná malinko zastesklo," vysvětloval Kurt. Blaine ho sledoval a s drobným popotahováním se pomalu zase uklidňoval. "Tohle," ukázal Kurt kolem sebe a Blaine, který se konečně trochu rozhlédl, viděl obrovský prostorný a velmi krásně designově zařízený loft, "tohle byl můj život, než jsem tě potkal. Drahý byt, designové zařízení, perfekcionalismus... tohle byl Kurt Hummel, workoholik, který neznal nic jiného než práci a zase práci. Ale to už teď nejsem, že ne?" obrátil se zase na Blaine a objal ho kolem krku. "Teď už jsem Kurt, který má rád svou práci, ale ze všeho nejraději se vrací odpoledne domů, do malého, ale útulného bytu, aby uvařil večeři pro svého kudrnatého přítele, v miniaturní kuchyni, kde je všechno pěkně po ruce, aby si pak společně se tím přítelem tu večeři snědl na tom šíleném gauči, co je v obýváku, a aby pak mohl spokojeně usínat v náručí toho přítele v jeho obří posteli, která zabírá skoro celou ložnici, ale je to ta nejpohodlnější postel, na které kdy spal."
Blaine se zase usmíval a s radostí přijal polibek, který mu Kurt dal.
"Promiň, že jsem začal vyšilovat," omlouval se mu trochu provinile.
"To nevadí, lásko. Hlavně, že jsme si všechno vyjasnili," pohladil ho po tváři. "A teď mě následuj, protože já jsem o té obří vaně nevtipkoval a bylo by škoda jí nevyužít, než to tu prodám," mrkl na něj svůdnicky. Blaine se zasmál a nechal se zatáhnout do koupelny.

tbc
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Četl/a jsem 11. kapitolu?

ANO

Komentáře

1 Peth Peth | 10. prosince 2012 v 19:53 | Reagovat

ještě flufff!

2 Tessee Tessee | Web | 10. prosince 2012 v 19:54 | Reagovat

[1]: Ještě bude epilog (i když zatím netuším o čem :D)

3 Nicole Damita Nicole Damita | 10. prosince 2012 v 20:39 | Reagovat

Parádné :-D

4 Andílek Andílek | Web | 10. prosince 2012 v 21:06 | Reagovat

nemůže se přestat smát, vyšilující Blaine byl naprosto k sežrání :D  :D....paráda

5 Gee Gee | Web | 10. prosince 2012 v 21:51 | Reagovat

Jsem hrozný Klainer, ale já tu scénu z Díkuvzdání viděla až dneska. A když už jsem byla u toho, tak jsem viděla i Swan Song a teď jsem jako:
To bylo tak hrozně dojemný! O je na NYADĚ! Ježiši jo!
A sice jsem poněkud rozesmutněná z Bramu (já chci mojí Brittanu a Samcedes zpááátky), ale prostě KLAINEKLAINEKLAINEKLAINE.
A teďko si tady přečtu tohle, bučím tady jako šílenec a ještě, aby byla nějaká sranda (asi jako z německými nepravidelnými slovesy), řekla jsem si, že když je to NaNoWriMo pryč, mohla bych tu svojí povídku přece jenom napsat.
Plus mám rozepsané ještě něco, takže tady brečím jako nemluvně a mým spolubydlícím to přijde děsně vtipné. taky nesplachuje záchod.
Ale tohle je tak skvělé. Fluffy, fluffy, fluffy!
A Blaine na konci.
Blaaaine. Blaine v té Thanksgiving scéně.
Awwwww.
*nadává na to, že NEUMÍ psát normální komentáře*

6 Tamuš Tamuš | Web | 10. prosince 2012 v 23:04 | Reagovat

-Muhahahahaaaa, společná koupel. *evil laugh*
(Kde se dají koupit šmírovací kamery? *pervert smile*)

-Flffííííííííí...to je fluffatáááánskýý fufflatej fuff :3

-A teď mou nemocnou osůbku omluvte, jde chcípat smíchy nad její představou vyšilujícího Blaina.

7 Nikola Nikola | Web | 11. prosince 2012 v 15:01 | Reagovat

Ohhh, to bylo naprosto dokonalé!
Jinak utírám poslední slzu, která se objevila hned, jakmile jsem se dočetla, že je to předposlední kapitola. Určitě se k této povídce ještě vrátím, protože patří mezi mé nejNEJoblíbenější(samozřejmě s Memory.
Jinak k tomuto dílu... Awawa byl naprosto úžasnej, Cooper to zabíjel a Kurt s Blainem konečně KLAINE! Úžasné, stejně jako Blaineúv strach z toho, že jej Kurt opustil. Prostě D-O-K-O-N-A-L-É! Bude mi vážně chybět! :( :)

8 Kat Kat | Web | 11. prosince 2012 v 18:31 | Reagovat

Že je Cooper šílenec jsem tušila, ale že je bude i šmírovat? Tak to bylo dokonalý :) a samozřejmě představa vyšilujícího Blaina, super :)

9 klainerkanka klainerkanka | Web | 12. prosince 2012 v 21:22 | Reagovat

Tuhle povídku jsem si zamilovala hned na začátku!! :3 A jinak fakt skvěle píšeš a taky patříš k mojem vzorům..:DD :33 Ták se teším na další tvoji tvorbu ;) :))

10 Tessee Tessee | 14. prosince 2012 v 13:41 | Reagovat

Děkuju vám všem! :-)

11 mimi mimi | 24. prosince 2012 v 13:51 | Reagovat

kdy bude prosim dalsi kapitola ? :-)

12 Tessee Tessee | 24. prosince 2012 v 17:09 | Reagovat

Od zítřka mám zase čas, takže snad někdy během příštího týdne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama