Guard me, please! - 10. kapitola

9. prosince 2012 v 23:16 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!


... "Blaine, prosím, teď to nemůžeš vzdát! Prosím, musíš tu se mnou zůstat," plakal a v tu chvíli si uvědomil, že už možná nebude mít další možnost mu to říct. ...

AN: OK, tak protože jste si to přáli a tak krásně mi komentujete každou kapitolu, tak jsem to stihla vydat ještě dneska Mrkající




10
"Blaine!" řekl znovu Kurt a zatřásl trochu s mužem, který ležel na zemi, obličej zkroucený bolestí. "Blaine, tohle mi nemůžeš udělat! Ne teď!" zakřičel Kurt. Nic kolem sebe nevnímal. Vůbec netušil, kolik času už uběhlo od chvíle, co se ozval první výstřel nebo kdo všechno byl kolem něj. Jediné, na čem záleželo, byl Blaine. "Blaine, prosím!" zaúpěl a chytil ho za paži.
"UGH! Do hajzlu, to je bolest!" zařval agent z ničeho nic a chytil se za stejnou paži. Kurt rychle ucukl, ale vzápětí mu spadl obrovský kámen ze srdce. Konečně si všiml, že to kudrnatý muž dostal do ruky, která sice slině krvácela a určitě to šíleně bolelo, ale snad to nebude smrtelné zranění.
"Jak na tom je?" objevil se najednou vedle Kurta Cooper a modroočko si až teď začal uvědomovat, co se kolem něj děje.
"Dostal to do ruky," řekl uplakaně a trochu vyjeveně. "Co se stalo?" zeptal se a trochu se rozhlédl kolem sebe. Zjistil, že všude kolem nich stojí spousta policejních aut.
"Je po něm," řekl Cooper jednoduše a Kurtovi spadl druhý kámen ze srdce. "Dostal jsem ho, když se na vás chystal vystřelit," dodal. V tu chvíli Blaine znovu zaúpěl a oba dva muži nad ním k němu znovu upřeli svou pozornost. Kudrnatý agent vypadal, že každou chvilku omdlí.
"Udržuj ho při vědomí," řekl Cooper a odběhl na chvíli pryč, protože ho někdo volal.
"Blaine, slyšíš mě?" řekl Kurt a opatrně mu odhrnul ze zpoceného čela pár kudrlin, co mu padaly do očí. Blaine se na něj podíval a malinko přikývl. Po tvářích mu stékaly slzy od bolesti. "Blaine musíš se mnou teď zůstat. Záchranka tu bude každou chviličku a pak ti dají něco proti bolesti," mluvil na něj. Blaine znovu přikývl, ale jeho oříškové oči se mu začínaly pomalu zavírat. "Blaine, Blaine neusínej, podívej se na mě! Prosím, už jenom chvilku a bude tu záchranka. Teď mi nesmíš omdlít!" prosil ho Kurt a snažil se ho udržet při vědomí. Z očí mu kanuly slzy a najednou ho začaly napadat hrůzné závěry, jako co když Blaine vykrvácí, nebo co když to je horší, než jenom zranění ruky? "Blaine, prosím, teď to nemůžeš vzdát! Prosím, musíš tu se mnou zůstat," plakal a v tu chvíli si uvědomil, že už možná nebude mít další možnost mu to říct. "Blaine, ty mě teď nemůžeš opustit. Já tě mi..." V tu chvíli Blaine s vypětím všech sil zvedl nepostřelenou ruku a přitiskl mu ji na rty. Otevřel oči, malinko se usmál a naznačil mu, aby se k němu naklonil blíž.
"Počkej s tím až do nemocnice. Chtěl bych si to pamatovat," zašeptal, pohladil ho po tváři a vyčerpáním omdlel. V tu chvíli už u něj byli záchranáři a Kurta od něj odstrčili. Modroočko s ním chtěl zůstat, ale Cooper ho objal kolem ramen a slíbil mu, že hned jak ho záchranáři také prohlédnou, jestli je v pořádku, ho vezme do nemocnice, protože teď by jim stejně nebyl co platný. Kurtovi se sice moc nechtělo čekat, ale jeho zdravý rozum nakonec přeci jen zvítězil.

O půl hodiny později už Cooper s Kurtem seděli v nemocnici a netrpělivě čekali, až jim někdo přijde oznámit, jak to s Blainem dopadlo. Po další půlhodině konečně vyšel doktor a sdělil dvěma vyděšeným mužům onu šťastnou větu: "Bude v pořádku." Pak se pustil do podrobnějšího vysvětlování, jak to nebyla jednoduchá operace, jak Blaine ztratil hodně krve a co všechno kulka zasáhla. Ale Kurt už ho moc neposlouchal. Hlavní bylo, že jeho Blaine bude v pořádku.
"Můžu ho vidět?" zeptal se po chvilce a přerušil doktorův monolog.
"To ano, ale bude pravděpodobně spát až do rána," odvětil lékař.
"Zůstanu, dokud se neprobudí," prohlásil modrooký muž rezolutně.
"Kurte, možná bude lepší, když si půjdeš odpočinout a vrátíš se ráno. Taky toho na tebe bylo dneska moc," navrhoval mu Cooper.
"Ne," vrtěl hlavou Kurt. "Já tu chci zůstat," prohlásil a hodil na agenta a doktora svůj nejlepší 'bitch face'. A tak se stalo, že Kurt strávil celou noc v polospánku na židli vedle Blainovy nemocniční postele, držel ho za zdravou ruku a hlavu měl položenou na polštáři vedle něj.

Blaine se probudil a nejprve se cítil hodně zmateně. Jako první si uvědomil, že neleží ve své posteli, ale když otevřel oči, viděl Kurtův spící obličej, což ho dost uklidnilo. Tak nějak instinktivně chtěl Kurta pohladit po tváři, jenže když chtěl zvednout ruku, aby to udělal, projela jím tak příšerná bolest, až hlasitě zaúpěl. To okamžitě probudilo modrookého muže vedle něj.
"Blaine!" zvedl se a rychle začal zjišťovat, co se děje. "Díky bohu, že jsi vzhůru," řekl Kurt a trochu neohrabaně ho objal, přičemž dával pozor, aby se nedotkl jeho zraněné paže a nezpůsobil mu ještě větší bolest. "Zavolám doktora, aby ti dal něco proti bolesti," pronesl rychle Kurt a než Blaine stačil cokoliv říct, zmáčkl tlačítko, které bylo vedle postele. Během chvilky přiběhlo několik sester a doktorů a další půlhodinu Blaina vyšetřovali, než mu konečně řekli, že musí hlavně odpočívat a nechali oba dva muže zase osamotě.

Během toho, co ho lékaři kontrolovali, si Blaine vzpomněl, co se všechno předešlého večera stalo a začal trochu vnitřně vyšilovat. Nejprve si představil, co se mohlo stát, kdyby si včas nevšiml vraha a že mohl ztratit už druhého muže, kterého miloval. Když se ale na modroočka podíval a viděl jeho ustaraný obličej, uklidnil se, že to všechno dobře dopadlo. Pak si vzpomněl, jak měl večer na párty po přehlídce prozření a jak to Kurtovi nestačil ani říct. A nakonec si vzpomněl, jako by snad Kurt chtěl něco říct jemu. Ale nebyl si jistý, jestli to náhodou nebyl jenom výplod jeho mysli těsně před omdlením.

"Bože Blaine, hrozně jsem se bál, že tě zastřelil," řekl Kurt s do široka otevřenýma očima. Blaine ho chytil za ruku.
"Jenom trochu postřelil. To se stává," řekl, jako by nic.
"Stává?! Blaine, mohl jsi tam umřít!"
"Kurte, tohle je moje práce. Proto jsem s tebou přece byl, abych tě ochránil," chlácholil ho.
"Aha," řekl Kurt trochu zklamaně. "Máš pravdu," dodal s povzdechem. Blaine sledoval, jak se jeho výraz mění z vyděšeného na posmutnělý. Poznal, že se něco děje, i když se to modrooký muž snažil skrýt za drobný úsměv.
"Stalo se něco?" zeptal se, ale Kurt jenom zavrtěl hlavou.
"Ne. Teď je hlavní, aby ses uzdravil," ujišťoval ho. Oba dva pak chvíli seděli tiše, ruku v ruce a oba dva přemýšleli.
Kurt se koukal z okna a snažil se přesvědčit sám sebe, aby nebrečel. Tak moc si přál, aby si Blaine pamatoval, o co ho poprosil, než omdlel. Jenže to vypadalo, že to jeho mozek vypustil a Kurt si na to nějak netroufal navést hovor. Blaine přeci sám podotkl, že s ním byl jenom pro to, aby ho ochránil. Ano, stali se z nich přátelé, možná i nejlepší. Ale nic víc z toho nebude. Všechno ostatní byl jenom čistý adrenalin.
Blaine si na chvíli zavřel oči a vnímal jenom, jak ho Kurt nevědomky hladí palcem po hřbetu ruky, kterou držel. V hlavě se mu znovu promítaly události předchozího večera. Blaine věděl, že nebude jednoduché dostat ty špatné z mysli pryč. Ty dobré si naopak chtěl přemílat pořád dokola. A nejen to. Tak hrozně si přál, aby ho ten chlap nepřerušil a on stačil Kurtovi konečně říct, že ho miluje. Promítalo se mu, jak se nad ním Kurt sklání a se slzami v očích ho prosí, aby ho neopouštěl.
Blaine musíš se mnou teď zůstat. Záchranka tu bude každou chviličku a pak ti dají něco proti bolesti.
Promítalo se mu, jak k nim přiběhl Cooper, aby jim řekl, co se stalo.
Dostal jsem ho, když se na vás chystal vystřelit.
A promítalo se mu, co se stalo těsně před tím, než omdlel.
"Blaine, ty mě teď nemůžeš opustit. Já tě mi..." V tu chvíli Blaine s vypětím všech sil zvedl nepostřelenou ruku a přitiskl mu ji na rty. Otevřel oči, malinko se usmál a naznačil mu, aby se k němu naklonil blíž. "Počkej s tím až do nemocnice. Chtěl bych si to pamatovat," zašeptal, pohladil ho po tváři a omdlel.
Kudrnatému agentovi se rozlil na tváři úsměv. To nebyl výplod jeho fantazie. Opravdu se to stalo. Byl si tím jistý. Otevřel oči a trochu stiskl Kurtovi ruku, aby se na něj modroočko otočil. Kurta jeho rozzářený výraz trochu překvapil. Člověk, který se probudí v nemocnici s postřelenou rukou se většinou takhle zářivě nesměje. Trochu pozvedl obočí a čekal, co mu agent chce.
"Co jsi mi chtěl říct, než jsem omdlel?" zeptal se opatrně. Kurt se vyjeveně nadechl a vykulil oči. Tak on si to pamatuje!
"To... to je jedno..." řekl a trochu uhnul pohledem. Ale Blaine se nedal. Chytil ho trochu výš za paži a přitáhl si ho blíž k sobě. Kurt, který to nečekal, trochu vyjeknul a skončil mu tváří tvář.
"To není jedno," zašeptal Blaine, pohladil ho po tváři a zadíval se mu do modrých očí. "Co jsi mi chtěl říct?" zeptal se znovu.
"Že... že tě miluju," řekl tiše a sledoval, jak se na tváři naproti té jeho rozlil ještě zářivější úsměv.
"Taky tě miluju, Kurte," zašeptal Blaine a přitáhl si ho těch posledních pár centimetrů, které mezi nimi byly, aby ho políbil.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četl/a jsem 10. kapitolu?

ANO

Komentáře

1 Veronike Lucker Veronike Lucker | Web | 9. prosince 2012 v 23:27 | Reagovat

Hodně dobře píšeš, taky snažím psát, ale je to takový nic moc. :-D
PALEC HORE !:-)

2 mimi mimi | 9. prosince 2012 v 23:36 | Reagovat

uzasny :-) a moc diky zes to sem dala jeste dneska :D

3 Tessee Tessee | Web | 9. prosince 2012 v 23:45 | Reagovat

[1]: Děkuju! :-) A můžu asi poradit jenom psát, psát, psát, taky hodně číst a nevzdávat to! Časem se to určitě zlepší. :-) ;-)
[2]: Díky, Mimi :-)

4 Tamuš Tamuš | Web | 10. prosince 2012 v 0:03 | Reagovat

Výborně, postřelenej a vocumlává se s ním na nemocničním lůžku, jaká romanitka.(Nemohla jsem si lidové výrazy odpustit, pardon.)

...páni, já jsem milý člověk. :DD

5 LeNa LeNa | 10. prosince 2012 v 0:09 | Reagovat

Aww totálně se tu roztýkám!!Tohle je moje pohádka na dobrou noc!!!! A bulím tu dojetím jako idiot :D Ale moje reakce: Jejich první polibek! a pak, ale vždyt oi se už políbili, sice hraně ale políbili :D a pak znovu: jejich první polibek! :D

6 Tessee Tessee | Web | 10. prosince 2012 v 0:51 | Reagovat

[4]: Taky by ses vocumlávala, v jeho situaci :-D Neříkej, že ne! :D

7 peth peth | 10. prosince 2012 v 3:28 | Reagovat

More fluff in my vains please...

8 Engli Engli | 10. prosince 2012 v 9:40 | Reagovat

...tvářím se stejně hloupě jako všudypřítomné vánoční figurky všehosi ... a pak se zase musím šklebit, protože si představuji, jak jim tam vtrhne Cooper ... a pak mi to je zase fuk a měním se v želé .... a jen tak pro formu, ano moc se mi to líbilo a ano rozhodně to potřebuji brzké pokračování :-D

9 Nicole Damita Nicole Damita | 10. prosince 2012 v 13:23 | Reagovat

Konečne a som rada že nezomrel :-)

10 Tamuš Tamuš | Web | 10. prosince 2012 v 15:02 | Reagovat

[6]: Díky Peth mohu s ledovým klidem prohlásit, že ne. :D

11 Andílek Andílek | Web | 10. prosince 2012 v 16:23 | Reagovat

řvu dojetím jak želva. Tohle bylo naprosto dokonalé

12 Tessee Tessee | Web | 10. prosince 2012 v 17:00 | Reagovat

[10]: Nevím, co ti to ta Peth provedla, ale no tak dobře, no... :D

[11]: Děkuju :-)

13 Christy Christy | E-mail | Web | 10. prosince 2012 v 17:04 | Reagovat

Ou jééé, naprosto užasnéééé :-)

14 Kat Kat | Web | 10. prosince 2012 v 18:33 | Reagovat

Aaa, konečně! Konečně opravdová pusa, vyznání, prostě super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama