Guard me, please! - 7. kapitola

28. listopadu 2012 v 14:18 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!


... "Samozřejmě," řekl s rozzářeným obličejem a radostí se neudržel a objal ho. Kudrnatý agent se rozesmál a objetí mu oplatil. ...





7
"Tohle je... byl Mark," řekl a v Kurtovi trošičku hrklo. "Mark byl můj přítel, ale to ti asi došlo. Pracovali jsme spolu v jednom týmu. Byl sice skoro o tři roky starší, ale nastoupili jsme skoro ve stejnou dobu. Byli jsme něco jako partneři, protože Cooper nám neustále přiděloval stejné případy. Stali se z nás kamarádi a postupně jsme se do sebe zamilovali," řekl a na chvíli se odmlčel. "Byli jsme spolu skoro čtyři roky. Cooper dával pozor na to, aby v práci nikdo neměl poznámky k našemu vztahu a my jsme dávali pozor jeden na druhého. Zažili jsme tolik nebezpečných situací..." vydechl a v očích se mu zaleskly slzy. "Tolik akci, kde jeden z nás mohl zemřít... Jednoho dne jsem byl nemocný. Byla to jenom slabá chřipka, ale Mark mě přesvědčil, abych zůstal doma." Kurt si všiml, že už Blainovi tečou slzy po tvářích a jemně mu stiskl ruku. "Ten večer se Mark nevrátil. Místo něj přišel Cooper a řekl mi, že je mrtvý." V tuhle chvíli už kudrnatý agent naplno plakal a Kurt si nemohl pomoct, než brečet s ním. Ani si nechtěl představovat, co hrozného se asi Markovi stalo, když Blaine zase promluvil a v hlase měl neskutečný vztek. "Měl autonehodu. Po tom všem, co jsme zažili, po všech těch nebezpečných situacích, zemřel při zasraný autonehodě! A já jsem ležel doma s chřipkou!" Blaine schoval obličej do dlaní, jako by se snažil zastavit slzy, které tekly, přestože nechtěl. Kurt ho konejšivě pohladil po zádech.
"Blaine, za to přece nemůžeš. Stejně bys asi nemohl nic udělat," řekl tiše a opatrně.
"Ale mohl jsem tam být s ním. Mohl jsem řídit a možná by se to nestalo. A nebo bych to možná mohl být já, kdo..."
"Ššš, to neříkej," přerušil ho Kurt. Blaine se překvapivě nebránil a poddal se vzlykům, které se draly ven z jeho hrdla. Kurt ho objal, stejně jako to pro něj noc před tím udělal on, a nechal ho, aby se vyplakal.
"Už to bude skoro dva roky, co se to stalo," řekl, když se trochu uklidnil. "A Cooper se mě už několik měsíců snaží donutit, abych na něj zapomněl a začal 'znovu žít'," naznačil rukama uvozovky. "Jenže to prostě nejde. Jak na něj můžu prostě jen tak zapomenout?!" řekl nešťastně a Kurt zavrtěl hlavou.
"Blaine, to je přece nesmysl, snažit se na něj zapomenout. I když se stalo, co se stalo, měl by pořád zůstat ve tvém srdci. Alespoň z části. A jestli ti tvůj bratr řekl, ať na něj zapomeneš, tak je to idiot," naštval se modroočko a Blaine se a něj trochu překvapeně podíval uslzenýma očima. "Promiň, ale je to pravda," zamumlal.
"Um... on to asi neřekl tak doslova," přiznal agent. "Jenom se mě prostě snaží už několik měsíců přesvědčit, že musím zase začít randit, protože už je to dlouho, co se to stalo. Jenže já prostě nevím, jestli jsem připravený na další vztah."
Kurt pokýval hlavou. "Jestli nejsi připravený, tak se nenech do ničeho nutit. Vem si kolik času potřebuješ," nabádal ho Kurt. "Je to přece tvůj život, ne Cooperův."
"Já vím," vydechl nešťastně Blaine a popotáhl. "Jenže... občas prostě nejde nepřemýšlet nad tím... co když má Cooper pravdu? Co když už je to dost dlouho na to, abych se přes to přenesl? Co když si jenom namlouvám, že se přes to nemůžu dostat?"
"Blaine, já myslím, že až budeš připravený, tak to budeš cítit. Jednou prostě někoho potkáš a řekneš si: 'Ano, chci s ním být, jsem připravený na další vztah.' Ale do té doby není důvod se do něčeho nutit." Blaine přikývl, otřel si poslední slzy a chvíli přemýšlel.
"Omlouvám se, že jsem ti to neřekl. Že jsem si neřekl, že jsem gay," řekl po chvíli potichu.
"To je v pořádku."
"Já jenom... mám pocit, že tohle celé je zase jenom Cooperův další pokus mě dostat přes Marka. Ne, že by tvůj případ nebyl důležitý," dodal honem. "Ale... mohl to být kdokoliv, místo mě... Myslím, že Cooper měl pocit, že když s tebou budu bydlet a když budu muset předstírat, že jsme spolu, že se přes to všechno nějak zázračně dostanu, nebo co..." zavrtěl hlavou.
"Víš co, kašli na to, co si myslí Cooper. Já vím, že ho máš rád a na jednu stranu máš štěstí, že máš bratra, co se o tebe stará a bere tě se vším všudy. Nejspíš to myslí všechno dobře. Ale ty jediný víš nejlíp, co je pro tebe nejlepší a kolik času potřebuješ." Blaine přikývl a konečně se Kurtovi zadíval do očí.
"Děkuju," zašeptal a modroočko mu s drobným úsměvem stiskl ruku, kterou ještě pořád držel.
"A já děkuju, žes tu pro mě byl, když jsem měl v noci tu noční můru," usmál se.
Blaine se ještě chvíli vzpamatovával a když cítil, že dostal svoje emoce zase pod kontrolu, odvážil se znovu promluvit.
"Můžu něco navrhnout?" zeptal se opatrně a Kurt přikývl. "Můžeme být... přátelé?"
Modrookého muže to hrozně překvapilo, ale na jednu stranu nemohl být šťastnější. Když se ho Blaine nesnažil ignorovat, byl dobrý společník a byla s ním zábava. A Kurt si momentálně nepřál nic jiného, než být Blainův kamarád a moct tu pro něj být stejně tak, jako Blaine pro něj.
"Samozřejmě," řekl s rozzářeným obličejem a radostí se neudržel a objal ho. Kudrnatý agent se rozesmál a objetí mu oplatil. Nebylo to ideální. Nic nebylo ideální, ale byl to začátek. Blaine věděl, že má vůči němu city. City, které se snažil ze všech sil ignorovat a které nechtěl. Ale mít jednoho opravdového kamaráda, někoho, komu by se mohl svěřit se vším a kdo by věděl, že se zase může spolehnout na něj, to bylo to, co si momentálně přál ze všeho nejvíc.

Ten den oba dva muži prolenošili u televize. Shlédli několik muzikálů, snědli spoustu nezdravého jídla, smáli se a snažili se nemyslet na nepříjemné věci, co je tížily.
V noci se Kurtovi opět vrátila jeho noční můra a Blaine tam pro něj opět byl. Znovu ho utěšil a znovu ho nechal spát ve svém objetí. Ani jeden z nich to nekomentoval, ani jeden z nich se o tom neodvažoval mluvit, ale po několika nocích už nepotřebovali ani noční můru. Usínat a probouzet se s někým v náručí nebo v objetí bylo prostě příjemnější, než sám na druhé straně postele. Pravda, nebylo to zrovna typické pro dva kamarády. Ale konec konců, tohle nebylo typické přátelství.

I v práci se všechno uklidnilo. Agent i návrhář se opět dostali do správných kolejí a naprosto přesvědčivě navodili dojem dokonalého, zamilovaného páru a celá redakce jim to baštila, čímž se pak oba dva výborně bavili.
Kurt měl sice spoustu práce, protože se blížila módní přehlídka, na které bude mít poprvé dva vlastní modely, ale s Blainem, jako kamarádem a velmi příjemnou atmosférou, která mezi nimi momentálně vládla, nějak dokázal dělat na sto dvacet procent a přesto se nepřepracovat.
Všechno začínalo být zase normální a dobré. Jen svoje city musel modrooký návrhář trochu usměrnit. Nedokázal ho přestat milovat, to prostě nešlo. Ale po tom, co se dozvěděl o Markovi, si slíbil, že nebude podnikat žádné kroky k tomu, aby se o tom Blaine dozvěděl. Bude prostě jeho kamarád, možná, že i nejlepší kamarád, a pomůže mu se přes to všechno dostat. Ale nic víc v tom nikdy nebude.


AN: A v příští kapitole se můžete těšit na návštěvu agenta Coopera Andersona Smějící se
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Četl/a jsem 7. kapitolu?

ANO

Komentáře

1 Peth Peth | 28. listopadu 2012 v 15:21 | Reagovat

POKRAČUJ TY....TESÍÍNKO MILOVANÁÁÁÁ :-D

2 Tessee Tessee | Web | 28. listopadu 2012 v 15:26 | Reagovat

[1]: :D Já pokračuju!!! Jsem fakt zvědavá, co ještě zvládneš vytvořit z mého nicku :D :-P

3 Gee Gee | 28. listopadu 2012 v 15:41 | Reagovat

Sladkéé.. :-) Je to tak naprosto úžasný fluff (ten konec), že mám pocit, jako bych se topila v marschmallow. Ale ten začátek... málem jsem začala brečet s nimi, jako by (sakra) nestačilo, jak se na mě koukají spolubydlící, když brečím nad tím, co píšu...

4 Tessee Tessee | Web | 28. listopadu 2012 v 15:46 | Reagovat

[3]: Děkuju, Gee! :-) A snad tě alespoň trochu uklidní, že já nad tím taky skoro brečela, když jsem to psala :D 8-)

5 Nicole Damita Nicole Damita | 28. listopadu 2012 v 16:08 | Reagovat

Zlaté :-P už sa teším na pokračovanie :-)

6 LeNa LeNa | 28. listopadu 2012 v 16:11 | Reagovat

Jůůůůů :))) neskutečně se těším až dorazí Cooper na scénu!!!!!!!

7 Christy Christy | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 16:16 | Reagovat

Ou jéé...krásné, sladké jako cukrová vata...honem další díl :-) :-P

8 Verča Verča | 28. listopadu 2012 v 17:41 | Reagovat

Vím, že máte všichni pravdu a opravdu je to jako v cukrové vatě nebo v marsmalov, ale je to úžsné!

9 Kat Kat | 28. listopadu 2012 v 18:56 | Reagovat

Aaaaa, další, další, další! Je to proste geniální!

10 Andílek Andílek | Web | 28. listopadu 2012 v 19:57 | Reagovat

moc hezký, slzička ukápla...Jéééé dorazí Cooper, skvělý! Už se moc těším na pokráčko

11 Nikola Nikola | Web | 29. listopadu 2012 v 19:31 | Reagovat

Dokonalé! Je to vážně jako droga, tuhle povídku miluju! Jen doufám, že se nevyplní poslední věta, přeci jen kamarádi a usínají v náručí, všichni doufáme, že bude Klaine a na Coopera se vážně těším! :-D

12 Lily Lily | 3. prosince 2012 v 16:25 | Reagovat

JÁ CHCI DALŠÍ! JÁ CHCI DALŠÍ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama