Guard me, please! - 5. kapitola

24. listopadu 2012 v 18:09 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!

... "No to nevím. Vzhledem k tomu, že mě musíš všude doprovázet, tak bych řekl, že to spolu ještě několikrát absolvujeme," pozdvihl laškovně obočí. ...

AN: Další kapitola... a bude to drámo... Smějící se BTW bezostyšně kradu Peth nápad s anketou na konci článku... RozpačitýSmějící se takže jen klikněte, pokud jste to četli. Díky!




5
První, co Kurt cítil, když se druhý den probudil, byla jeho hlava jako střep. Jediné, co nechápal bylo, jak se to stalo. Z předchozího večera si nepamatoval vůbec nic. Ale vzhledem k tomu, že poslední vzpomínka byla, jak vchází s Blainem a svými třemi kamarádkami do baru, určitě to mělo co dělat s nadměrným množstvím alkoholu.
Modrooký návrhář se pomalu posadil a na chvíli se musel opřít o čelo postele, protože se mu zatočila hlava a cítil, jako by se mu žaludek houpe v břiše. Chvíli seděl a přemýšlel, jestli bude muset využít koš, který stál vedle jeho postele, a jak ten se tam proboha dostal? A když se jeho tělo trochu uklidnilo a řeklo si, že v tom žaludku už stejně není nic, co by mohlo jít ven, opatrně se napil vody, která stála na jeho nočním stolku, pomalu vstal a vydal se do obýváku.

"Ahoj, jak ti je?" zeptal se Blaine, když si všiml, že se Kurt konečně probudil. Bylo už po poledni, ale kudrnatý agent ani nepředpokládal, že by vstal dřív. Kurt si sedl na jednu z barových židlí, položil se na bar a zavrtěl hlavou. Blaine se trochu pousmál a šel mu udělat šumák proti bolesti hlavy.
"Myslel jsem si to," řekl a podal modroočkovi pití. "Tohle vypij, bude ti po tom trochu líp."
"Děkuju," zašeptal Kurt a vypil celou sklenici naráz, zoufalý po rychlé úlevě od bolesti. "Jak jsme... co se... včera dělo?" řekl po chvíli, stále spíš šeptem.
"Ty si nic nepamatuješ?"
"Vůbec. Naposledy vím, že jsme šli do toho příšerně předraženého baru, který vybrala Carly... a pak už netuším."
Blaine, i když věděl, že by neměl, cítil tak trochu zklamání. Jeho racionálně přemýšlející mozek na něj řval, že je to dobře a že si tím pádem může zase Kurta držet dál od těla. Ale stejně tak trochu tajně doufal, že by se mohlo leccos změnit. Jenže nic není tak jednoduché.
"Jednoduše řečeno, hodně ses opil," řekl nakonec.
"Myslel jsem si to," zaúpěl Kurt. "Už nikdy nebudu pít! Proč jsi mě nechal tolik pít?"
Blaine se zasmál. "Za prvé, jsi dospělý a měl bys znát svou míru," pronesl a Kurt se trochu zakabonil. "A za druhé, jsem tvůj přítel jenom jako. Nevypadalo to, že bys mě v tu chvíli poslechl."
"Já vím," zaúpěl znovu. "Je to moje vina. Nikdy jsem se neměl nechat přesvědčit, abych s nimi šel do baru. Ony jsou zvyklé, ale já vůbec."
"Možná jenom příště tolik nepij. Bavit se, na tom není nic špatného," navrhl Blaine a Kurt zmoženě přikývl.
"Mimochodem, předpokládám, že ten koš u postele a ta voda byla tvoje práce, takže, děkuju," řekl vděčně a agent se usmál.
"To je v pořádku. Přece si nenechám pozvracet ložnici, že jo," škádlil ho trochu. A Kurt, který neměl moc sílu na vtipy, se jenom svalil zpátky na pult. Po pár vteřinách se ale najednou vyděšeně zvedl.
"Kolik je hodin?!" zeptal se.
"Skoro jedna. Proč?"
"Ježiš, musím do práce!" vyjekl modroočko a už už se zvedal, ale Blaine ho zase posadil zpátky.
"Uklidni se, volal jsem Isabelle a řekl jsem, že jsi marod. Myslím, že mi nevěřila ani slovo, ale z nějakého důvodu ti dala po zbytek týdne volno, případně práci z domova," pokrčil rameny.
"Isabelle je poklad," vydechl Kurt.
"OK, proč si teď nedáš sprchu a pak se můžeš najíst, když ti bude líp, a kouknout se třeba na film," navrhl Blaine. Kurt přikývl a cestou do koupelny přemýšlel, co se stalo, že se kudrnatý agent najednou tak stará. Možná by se ho i byl zeptal, kdyby se nebál, že se pak zase uzavře zpátky do sebe. Konec konců, slíbil mu, že se vyptávat nebude.

O dvě hodiny později byli oba dva muži na gauči, na klínech svoje obědy a sledovali televizi.
"Teda, nikdy bych nevěřil, že budeš mít kolekci filmů od Disneyho," prohodil s úsměvem Kurt a upřeně sledoval Aladina na obrazovce.
"To byl dárek od Coopera," zamumlal Blaine, začervenal se a sklopil oči. Kurt na něj významně pozdvihl jedno obočí. "No dobře, tak jsem si to přál, ale stejně to byl dárek," vzdal se a modroočko se rozesmál.
"To je jedno. Díky tomu mám alespoň pocit, že jsi tak nějak normálnější. Ne jenom ten zapšklý agent Anderson, co nemá city. Ale prostě Blaine, co má rád muzikály a Disneyho," usmál se a Blaine znovu zrudl.
"No, um... bohužel i tenhle normální Blaine je pořád agent a až to skončí, musí poslat pár mailů a vyřídit několik hovorů," povzdechl si. "A taky nám dochází potraviny. Budeme muset zajít nakoupit."
Ta věta, jako by Kurta nastartovala. On miloval nakupování a viděl v tom příležitost.
"Skvěle!" zvolal. "To se pak ještě můžeme stavit v tom novém butiku, co jsme o něm psali ve Vogue. Rozhodně tam musím zajít," zatleskal trochu rukama.
"Do butiku?" zakabonil se Blaine, jehož nakupování rozhodně nebavilo.
"Ano, Blaine, do butiku. Tobě by možná taky neškodilo, kdyby sis trochu... um... obnovil šatník," nadhodil ledabyle. Blaine se znovu zašklebil, ale neřekl už nic.

Když se oba dva znovu ocitli na gauči, byl už večer a zmožený byl tentokrát Blaine. Kurt ho zatáhl nejen do toho obchodu, o kterém mluvil, ale také do dalších osmi, a v každém ho donutil si vyzkoušet několik věcí a všude něco koupil. Agent nikdy netušil, jak může být nakupování náročné a doufal, že už to nebude muset zažít znovu. Na druhou stranu mu to ale poskytlo příležitost vidět Kurta v mnoha velmi dobře padnoucích kouscích.
"Tohle bylo naposledy, co jsem s tebou šel nakupovat," prohlásil ale Kurt vytušil, že snad není naštvaný, a že je vhodné vtipkovat.
"No to nevím. Vzhledem k tomu, že mě musíš všude doprovázet, tak bych řekl, že to spolu ještě několikrát absolvujeme," pozdvihl laškovně obočí. "Nebo musíš říct svému bratrovi, ať se víc snaží a chytí toho idiota, co přede mnou někoho zastřelil. V tom případě se mě zbavíš navždy," usmál se a Blaine, přestože to zamaskoval, cítil zase to drobné sevření u srdce. Zhroutil se do gauče a zaúpěl vyčerpáním. Kurt mu podal z konferenčního stolku talíř s jeho večeří, kterou mu přinesl před několika minutami, a oba dva se pustili do jídla.

"Proč ses stal módním návrhářem?" zeptal se najednou Blaine. Kurta to překvapilo, protože až do teď se Blaine osobním otázkám, které by mohly vést k prohloubení jejich kamarádství, vyhýbal.
"Já nevím... vždycky mě to bavilo a když jsem se nedostal na NYADu, byla tohle jediná možná volba. A časem mi došlo, že tohle je můj život."
"Mhm," přikývl Blaine a zase chvíli mlčel. Kurta pálilo na rtech asi tisíc otázek, na které by se ho rád zeptal, ale netroufal si. "Když jsem byl malý, chtěl jsem být zpěvák," řekl najednou Blaine. "Jenže pak nám zemřeli rodiče a Cooper mě vychovával sám. V té době už byl na policejní akademii a později se stal agentem, takže jsem v tom prostředí v podstatě vyrostl. Vždycky jsem k němu tak trochu vzhlížel a chtěl jsem být jako on," usmál se trochu při té vzpomínce, ale pak se trochu zašklebil. "To jsem ovšem netušil, že se jednou stane mým šéfem. Být podřízeným svého vlastního bratra je na nic," odfrkl.
"Já si teda rozhodně nedokážu představit, že bych pracoval s Finnem. Mám ho rád, ale to by rozhodně nefungovalo," odvětil Kurt.
"S Finnem?" nechápal Blaine.
"Můj nevlastní bratr...?" připomněl mu Kurt.
"A no jo, vždyť jsem to četl ve tvé složce," plácl se do čela. "Vycházíte spolu dobře?" zeptal se opatrně.
"Teď už jo. Když jsme byli na střední, nebylo to nic moc, ale od té doby, co se naši vzali, když jsme byli ve třeťáku, je to v pohodě."
Oba dva muži si ještě chvíli povídali, než cítili, že na ně padla únava a je čas jít spát. Pravda byla, že mluvil spíš Kurt, protože Blaine si pořád ještě hlídal svoje soukromí. Ale modrookému návrháři to nevadilo. Cítil, že se mezi nimi pomalu, ale jistě vytváří snad i přátelství, a to mu momentálně stačilo.

Ráno se Kurt probudil a opět už byl v posteli sám. Nebylo to nic nového, protože Blaine vstával až nezdravě brzo. Jestli to bylo tím, že na to byl zvyklý, nebo tím, že prostě nechtěl trávit tolik času s Kurtem v jedné posteli, modroočko nevěděl. Ale každopádně ho to už nepřekvapovalo.
Po osvěžující ranní sprše a vydatné snídani, kterou snad poprvé jedli muži společně, se oba dva pustili do své práce a na chvíli to v bytě vypadalo stejně, jako ony první dva týdny. Tentokrát tam ale alespoň vládla příjemná atmosféra.
Kurt už začínal být docela unavený, rozhodl se, že trochu prozkoumá Blainovu obrovskou knihovnu, která pokrývala skoro celou pravou stěnu ložnice. Byli teď s Blainem něco jako kamarádi, určitě by to nevadilo.
Pomalu se probíral knihami, co tam agent měl, občas nějakou vytáhl, když ho zaujal název, až najednou narazil na něco, co vypadalo spíš jako fotoalbum. Modroočko chvíli přemýšlel nad tím, jestli by Blainovi vadilo, kdyby si ho prohlédnul. Došel k názoru, že možná ano, ale jeho zvědavost byla prostě silnější. Blaine mu o sobě neřekl skoro nic a Kurt prostě byl zvědavý. A tohle byla příležitost, jak se nemuset ptát. Pravda, cítil se trochu provinile, když album vytáhl a otevřel první stránku, ale prostě ta zvědavost...
První stránky pokrývaly fotky dvou chlapců, jednoho malého kudrnatého, a druhého staršího, s hnědými, lehce vlnitými vlasy, a ženy a muže, kteří byli podle vzhledu evidentně jejich rodiči. Tohle byla rodina Andersonových. Všichni vypadali na fotkách tak šťastně, až se chtělo Kurtovi trochu brečet, protože věděl, že Blainovi rodiče už nežijí. O pár stránek dál už začaly fotky, na kterých byli jenom oba bratři, případně Blaine sám, a nebo Blaine mezi hordou kluků Cooperova věku, všichni v policejních uniformách. Tak tohle myslel tím, že v tom prostředí vyrostl, pomyslel si Kurt. Co ale objevil o pár stránek dál, to Kurtovi málem vyrazilo dech a také ve vteřině úplně změnilo Kurtův pohled na kudrnatého agenta. Jedna jediná fotka, na které stál Blaine v obětí s pěkným, vysokým blonďákem a s velmi zamilovaným výrazem, stačila k tomu, aby Kurt pochopil, o co jde. Nepotřeboval k tomu už ani vidět tu další, kde byli oba dva zachyceni při polibku.
Stál tam a vykuleně hleděl na fotoalbum, když dovnitř vešel Blaine.
"Kurte, nedáme si už obě..." začal, ale když viděl, co modroočko drží v ruce a jeho trochu vyděšený výraz, okamžitě se v něm zvedla obrovská vlna vzteku. "Co sakra děláš s mými soukromými věcmi?!" zařval a vytrhl rychle album z Kurtových rukou. "Jak si vůbec dovoluješ prohrabávat se mi v soukromí?!" ječel dál. Kurt se snažil něco říct, ale to už ho Blaine začal vystrkovat z ložnice pryč. "Vypadni..."
"Blaine, já..."
"Vypadni! Jdi pryč!" zařval naposledy, zabouchl dveře do ložnice Kurtovi před nosem a pak se s hysterickým pláčem zhroutil na postel.
Kurt stál vyjeveně přede dveřmi a chvíli se nemohl ani pohnout. Cítil, jak mu po tvářích stékají slzy, ale nedokázal si je utřít.
Ten večer se Kurt neodvážil vrátit se do ložnice a zůstal spát na gauči. Nedokázal pochopit, jak se mu povedlo tak pracně vytvořené přátelství zkazit během jedné chvilky. Ale byl si skoro jistý, že se teď všechno zase vrátí tam, kde to bylo na začátku. Zklamal Blainovu důvěru.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Četl/a jsem článek?

ANO

Komentáře

1 jediny-blog jediny-blog | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 18:17 | Reagovat

wow kolko ti trvalo  ked taky dlhy článok

2 Tessee Tessee | Web | 24. listopadu 2012 v 18:25 | Reagovat

[1]: Um... já nevim... několik hodin? :-D

3 Gee Gee | 24. listopadu 2012 v 18:34 | Reagovat

Dráámo. Ale prosím, prosím, šlo by to bez toho přetvařování, které bylo na začátku? Já je takhle tak hrozně, hrozně miluju. Když oni jsou tááák sladcí (když nejsou rozhádaní). A Blainíka bych teď chtěla obejmout... chudák. Asi nechtěl, aby na to Kurt přišel...
Ale wow, není to přidávání nějak moc rychlé? Nestíhám psát komentáře.

4 Tessee Tessee | Web | 24. listopadu 2012 v 18:41 | Reagovat

[3]: :-D No to je těžký, Gee, když mě všichni prosí, aby už byla další kapitola :D Hodně komentářů mě vždycky nastartuje ;-)  :-P

5 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 20:22 | Reagovat

Paráááááda, chci další rychle rychle rychle :-) :-D

6 Andílek Andílek | Web | 24. listopadu 2012 v 20:25 | Reagovat

paráda! trocha dramatu nikdy neuškodí, Blaina je mi líto

7 Nicole Damita Nicole Damita | 24. listopadu 2012 v 21:40 | Reagovat

Do čerta a sme na začiatku.Ale bolo to super trochu drámy :-) Naozaj som zvedavá ako to pôjde ďalej :-P

8 Peth Peth | 24. listopadu 2012 v 22:02 | Reagovat

Čórko takle krást nápady!!!

9 Tessee Tessee | Web | 24. listopadu 2012 v 22:43 | Reagovat

[8]: Promiň :D Ale alespoň jsem se k tomu veřejně přiznala :-D

10 LeNa LeNa | 24. listopadu 2012 v 23:49 | Reagovat

No.. wow... to snad stačí ne? :D ale nee, tak dobře, oficiálně prohlašuji že s Kurtem musím zajít na nákupy :)

11 Nikola Nikola | Web | 25. listopadu 2012 v 9:41 | Reagovat

* Já to říkala! * O_O
myslí si v hlavě.
Když Kurt otevíral to album já jsem mu říkala polož to polož to příjde Blaine! Ale on neposlechl :-?  
A už to vypadalo tak slibně! Sakra, kdyby si aspoň ten Kurt pamatoval své opilecké a neskutečně roztomilé řeči... 8-O
Takže šup ať je tu další kapitolka a Gee ticho! My jsme neskutečně rádi, když jsou tu co nejdřív a čím víc kapitolek tím líp takže hodně štěstí při dalším psaní Tessee :-D :-D

12 Verča Verča | 25. listopadu 2012 v 17:31 | Reagovat

Užasná kapitola! Další prosím ;-)  :-D  :-D

13 Tessee Tessee | Web | 25. listopadu 2012 v 17:47 | Reagovat

[12]: Už se na tom pracuje ;-) :-D

14 Peth Peth | 25. listopadu 2012 v 22:07 | Reagovat

Tessíku už tu máš hodně komentářů..piš!

15 Gee Gee | 26. listopadu 2012 v 18:23 | Reagovat

*vyhrabe si díru a zaleze do ní, schovávající se před vlnou veřejné nelibosti*
:D

16 Kat Kat | Web | 26. listopadu 2012 v 18:25 | Reagovat

Teda! Po obratu o 360 stupnu jsme zase na začátku. Jsem zvědavá jak to bude dál :)

17 Nikola Nikola | Web | 26. listopadu 2012 v 19:44 | Reagovat

Chceme další kapitolku, v rukou máme kameny na Gee, kdyby snad zase chtěla říct, že je tu nová kapitolka brzo a skandujeme! :D  DALŠÍ DÍL! DALŠÍ DÍL! Další díl.. :D

PS: neboj Gee není to  to myšleno špatně, ani doslova :P

18 Tessee Tessee | Web | 26. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

Chudák Gee už si musela vyhrabat i díru...   nechte jí :D Gee, a ty vylez! Jedna z mých nejvěrnějších čtenářek se nemůže schovávat! ;-)  :-D Tvoje komentáře jsou důležité! :-)
PS: Trochu jsem se zdržela, ale ta kapitola už má 687 slov. Doufám, že se mi podaří jí dopsat ještě dneska večer :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama