Guard me, please! - 4. kapitola

22. listopadu 2012 v 19:23 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!




... "Řekl bych, že si to klidně můžeme zopakovat, ale tak trochu se bojím, že se zase zavřeš do ložnice a další dva týdny na mě nepromluvíš," pronesl s pohledem upřeným radši před sebe. ...

AN: Tak je tu další kapitola. Konečně se taky něco děje ;-D





4

Byla neděle odpoledne. Kurt si zrovna pustil svůj oblíbený muzikál The sound of music a s kávou a čerstvě upečenými sušenkami se usadil na gauč. Blaine byl, jako každý víkend, zalezlý v ložnici, ale tohle už Kurt přestal dávno řešit. Po čtrnácti dnech soužití s mladým agentem pochopil, že nemá cenu se snažit o nějaký kontakt, pokud jsou doma. A tak se pohodlně uvelebil a už snad po tisící začal sledovat, jak se rozpustilá Maria zamilovává do Von Trappa, zatímco se stará o jeho sedm dětí.

Maria s Von Trappovými dětmi byly zrovna uprostřed písničky Do Re Mi Fa, když Blaine prošel kolem Kurta do kuchyně. Modroočko ho v první chvíli moc nevnímal, ale pak zaslechl, jak si potichu pobrukuje s televizí. Kurta překvapilo, že to Blaine zná, ale na druhou stranu to byl jeden z nejznámějších muzikálů, tak proč by ho nemohl znát i takový morous, jako Blaine.
Kurt se znovu zabral do sledování filmu, když ve chvíli, kdy se loďka s Mariou a dětmi převrhla do vody, za sebou zaslechl smích. Překvapeně se otočil na Blaina, který sledoval televizi a ve tváři měl až podezřele upřímně pobavený úsměv. Kurt za těch pár týdnů, co ho znal, tak nějak došel k názoru, že Blaine se bavit neumí. Agent jako by si najednou uvědomil, že na chvíli shodil svou masku a že ho Kurt pozoruje. Rychle se přestal smát a podíval se na něj také. Pár vteřin přemýšlel, co udělat, a pak pronesl: "Tohle je jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů."
Kurta naprosto vykolejilo, že na něj Blaine mluví, ale snažil se nedat na sobě nic znát. Agent vypadal, jako by se nemohl rozhodnout, jestli zůstat a dívat se, nebo se jít zase zavřít do ložnice. Kurt pomalu vzal z konferenčního stolku mísu se sušenkami a podal je směrem k Blainovi.
"Sušenku?" zeptal se a doufal, že pochopí jeho nenápadné To nevadí, že se chceš dívat na film. Kašli na ta svoje pitomá pravidla a pojď se dívat. Blaine ho chvíli sledoval a rozmýšlel se. A nakonec malinko přikývl, posadil se vedle Kurta, nabídl si sušenku a zadíval se na televizi.
"To je dobré," řekl potichu, když se zakousl do sladkosti.
"Děkuju," odpověděl Kurt stejně tiše a začal věnovat pozornost obrazovce.

Kurt nikdy nedoufal, že by u Blaina někdy zařil tolik emocí. Ale během The sound of music ho viděl se smát, až se za břicho popadal, šťastně se usmívat, červenat se, mračit se a dokonce i uronit slzu. Oba dva muži zpívali s filmem každou písničku, která zazněla. A když došlo na závěrečné titulky, Kurt se cítil tak uvolněný a v pohodě, jako už několik měsíců ne. Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho, jak ani jeden nevěděl, co říct. Teda, Kurt by věděl, ale netroufal si. Měl pocit, že když teď na Blaina promluví, ta příjemná atmosféra se rozplyne a všechno se vrátí do starých kolejí. Tak trochu si myslel, že jakmile film skončí, agent se zvedne a odejde zase do ložnice. Ale Blaine jenom seděl a koukal před sebe.
"Ještě sušenku?" prolomil nakonec Kurt to nepříjemné ticho, které mezi nimi bylo a Blaine vypadal, že je za to taky vděčný. Přikývl a s drobným úsměvem si vzal.
"Děkuju," řekl a kousek si ukousl. "Nevěděl jsem, že umíš tak dobře péct," dodal po chvilce. Kurt se trochu začervenal a pokrčil rameny.
"Nabídl bych ti už dřív, ale..." nechal větu nedořečenou a věděl, že Blaine rozumí, co tím chtěl říct.
"Tohle... bylo docela fajn," řekl po chvilce a ukázal lehce směrem k televizi. "Už dlouho jsem s nikým nekoukal na film."
Kurta napadlo asi tisíc různých sarkastických poznámek, které by mohl momentálně pronést. Ale tak trochu se bál, že tím Blaina jenom odstraší. Trochu kuráže ale přeci jen sebral.
"Řekl bych, že si to klidně můžeme zopakovat, ale tak trochu se bojím, že se zase zavřeš do ložnice a další dva týdny na mě nepromluvíš," pronesl s pohledem upřeným radši před sebe. Slyšel, jak se Blaine zhluboka nadechl a vydechl a už si myslel, že se agent naštval a stane se přesně to, co právě řekl.
"Omlouvám se," řekl Blaine potichoučku a Kurt se na něj překvapeně otočil a zíral. "Já... uznávám, že ta pravidla byla hloupá. Já jenom... nerad si připouštím někoho k tělu. Lidi mají vždycky pocit, že jakmile jsou něčí kamarád, mají právo se vyptávat. A já nechci, aby se mě někdo vyptával," řekl s pohledem upřeným na konferenční stolek. Kurt cítil, že je toho za tím skrytého mnohem víc, ale rozhodl se, že vyjde Blainovi vstříc. Kdyby jen proto, aby byla v bytě příjemnější atmosféra. Kdo ví, jak dlouho spolu ještě budou muset bydlet.
"Slibuju, že se nebudu vyptávat," řekl a Blaine se konečně nepatrně pousmál. "Nemusíme být ani kamarádi," sliboval Kurt. "Budeme prostě... spolubydlící, co spolu občas prohodí pár slov a když je nálada, podívají se na stejný film," navrhl. "A čistě z praktických důvodů navrhuju, že můžeme společně večeřet. Nebo alespoň jíst stejné jídlo. Myslím, že je to ekonomicky výhodnější, než vařit každý večer dvakrát," dodal a Blaine se zasmál a přikývl.
"OK. Stejně jsi pravděpodobně tisíckrát lepší kuchař, než já," zamumlal a Kurt se taky usmál. "Ale jestli nechceš, klidně můžu vařit já," dodal honem.
"Ne, já vařím rád. Taky peču... je to jako terapie. Uklidňuje mě to," zavrtěl Kurt hlavou. "Dokonce si na oslavu zlepšení našeho soužití můžeš vybrat, co chceš dneska k večeři," pronesl se zářivým úsměvem.
"Um... těstoviny?" navrhl agent nejistě.
"Hmm..." zamyslel se Kurt. "To je široká nabídka... příliš mnoho skvělých receptů, co mě napadají..." řekl a bylo vidět, jak mu to v hlavě šrotuje.
"Nechám se překvapit," usmál se Blaine. "Tak já tě nechám... um... pracovat a půjdu..." řekl, zvedl se a vydal se směrem k ložnici. "Teda pokud nechceš s něčím pomoct?" napadlo ho ještě.
"Ne ne, jdi dělat, co potřebuješ, já tě pak zavolám," zavrtěl Kurt hlavou při cestě do kuchyně a bylo vidět, že už se jeho myšlenky ubírají k receptu, který bude připravovat. Blaine se tedy otočil a odešel do ložnice.
Jejich první společná večeře proběhla relativně potichu, ale poprvé od chvíle, co Kurt vstoupil do Blainova bytu, to nebylo to tíživé a nepříjemné ticho. Agent několikrát jídlo pochválil a modroočko byl hlavně rád, že se situace mezi nimi začíná trochu zlepšovat. Nikdo přece nemůže čekat zázraky.

Lepší atmosféra doma přinesla lepší atmosféru i do jejich předstíraného vztahu na veřejnosti. Mladého návrháře konečně přestaly iritovat Blainovy věčné poznámky a lichotky, o kterých věděl, že jsou jen divadýlko pro ostatní, a začal si jejich hru taky trochu užívat. Jediné, co ho pořád štvalo bylo, jak se jeho kamarádky neustále rozplývaly nad tím, jak spolu jako pár vypadají úžasně a jak jsou vyloženě spřízněné duše, protože mu to neustále vhánělo do hlavy myšlenky, které v jeho situaci rozhodně nebyly vhodné. Musel si neustále opakovat, že je to opravdu jen jako, a že jsou s Blainem prostě jen dobří herci.

"Blaine, přesvědč ho, aby šel dneska s námi, prosím!" žadonila Monique, když seděli společně s Carly, Janise a Kurtem u oběda. Návrhář protočil oči a zavrtěl hlavou. Jeho kamarádky se ho snažili už asi dvacet minut přesvědčit, aby s nimi šli večer do baru.
"Kolikrát vám budu vysvětlovat, že nechci," povzdechl si Kurt.
"Kurte prosííím!" naléhala Carly. "Ty s námi nikdy nikam nechodíš. Blaine řekni mu, že s námi chceš taky jít. Kurt pořád jenom pracuje. Přece si taky potřebuje někdy odpočinout," snažila se vyjmenovat důvody, proč by měli jít.
"To není pravda, já odpočívám!" ohradil se návrhář. "Řekni jim, že odpočívám," otočil se na Blaina, který se najednou cítil tak trochu jako mezi dvěma mlýnskými kameny.
"Umm... já... já nevím. Doma si pořád něco kreslíš..." začal.
"Ugh!" zaúpěl Kurt a rozhodil rukama. "Tak fajn, půjdeme!" zavrčel naštvaně, zvedl se a nasupeně odešel. Blaine se omluvně usmál na tři spokojeně se tvářící ženy a vyrazil za ním.

Dva muži a tři ženy seděli společně v luxusním baru a velmi dobře se bavili. Tedy... Kurt a jeho kamarádky se bavily. Blaine se musel vymluvit, že je abstinent, protože oficiálně byl ve službě a i když se měli bavit, on stejně musel dávat pozor, aby se Kurtovi něco nestalo. Ovšem Kurt, který nikdy nikam nechodil a téměř nepil, se přesvědčit nechal a čím více skleniček měl v sobě, tím více se dožadoval dalších. Agent už se ho snažil trochu krotit, ale opilý Kurt se zdál být velmi neodbytný. A tak společně pili a bavili se, a Blaine je pozoroval a čím dál tím víc si zoufal, protože pokaždé, když se na něj modrooký návrhář usmál, cítil u srdce to podivně příjemné sevření, které by vůbec cítit neměl.

"Hej, víte co se mi nedávno stalo? Já vám musím říct, co se mi nedávno stalo!" smál se opile Kurt a jeho kamarádky s ním. "Já jsem šel jednou večer z práce a pak najednou, přímo přede mnou, tam stál chlap s pis..."
"OK, já myslím, že je čas jít domů!" přerušil ho Blaine a možná trochu hruběji, než by měl, Kurta zvedl ze židle. Nemohl dopustit, aby Kurt něco prozradil, i když v opilosti.
"Ale já ještě nechci jít domů," zaúpěl návrhář. "Chci se bavit," rozhodil rukama a ztratil rovnováhu, takže ho Blaine musel chytit.
"Fajn, ale budeme se bavit doma, OK?" řekl agent co nejvlídněji a chytil Kurta kolem pasu. Jeho poznámka samozřejmě vyvolala u všech třech opilých žen záchvat smíchu.
"Mějte se, dámy," mával na ně Kurt. "My se totiž budeme bavit doma!" zvolal. Blaine si povzdechl a táhl ho pryč. Tohle ještě bude náročný večer, pomyslel si, když se mu konečně podařilo naložit opilého Kurta do auta.

"No tak, Kurte, spolupracuj, prosím!" prosil ho úpěnlivě Blaine, když se ho snažil vytáhnout po schodech do čtvrtého patra k jeho bytu. Kurt se ale jenom chichotal a pověsil se mu na krk.
"Já spolupracuju, ale ty ne," smál se opile a zabořil hlavu do agentovy hrudi.
"Kurte prosím, musíme se dostat do bytu a to je ještě o dvě patra výš. Mám tě tam snad donést?"
"Hmmm... možná..." zamumlal modroočko do Blainova krku, kde se zrovna nacházela jeho ústa. Blainovi projel příjemný mráz po zádech a musel se zhluboka nadechnout, když si uvědomil, že mu Kurt právě začal dávat malé polibky na to citlivé místo za levým uchem.
"Kurte prosím přestaň a pojď se mnou," řekl trochu bez dechu a jemně ho od sebe odstrčil. Kurt se jenom zaculil, přikývl a zavěsil se Blainovi do rámě. Tentokrát už ale alespoň neprotestoval a s agentovou pomocí vyšel zbylá dvě patra.

Blainovi se podařilo dostat ho až ke gauči, ale když ho chtěl posadit, Kurt, který se mu už zase držel kolem krku ho stáhl s sebou a držel ho pevně v obětí, zatímco se otřásal v záchvatu smíchu. Blaine se snažil vymanit a být za toho zodpovědného, jenže Kurtův smích začínal být nakažlivý.
"Kurte, no tak pusť mě," snažil se vstát, ale modroočko jenom vrtěl hlavou a stáhl ho zase dolů.
"Proč jsi tak hrozně hezký?" zaskučel Kurt a zase ho líbnul na tvář.
"Kurte nech toho, prosím," domlouval mu a konečně se mu podařilo se postavit. "Už nikdy tě nenechám pít alkohol," řekl a vydal se do kuchyně pro vodu.
"Proč ne? Vždyť je to sranda. S tebou je teda rozhodně mnohem větší legrace, když jsem trochu opilý. Alespoň se mnou mluvíš," zamračil se na chvilku a vzal si od agenta sklenici, kterou mu přinesl. Blaine ho pozoroval a s úsměvem zavrtěl hlavou. Nechápal, jak může být Kurt v tomhle stavu pořád tak roztomilý.
"Můžu ti říct tajemství?" zeptal se Kurt tím sladkým opileckým způsobem. "Myslím, že tě miluju," prohlásil a Blainovi málem vypadly oči z důlků. "Jenže ty mě nemáš rád a vůbec se mnou nemluvíš. A navíc ani nejsi gay, takže to stejně nemá cenu," pokračoval, jako by se nic nedělo. Chvíli oba dva seděli potichu a agent se snažil přesvědčit sám sebe, že Kurt je jenom opilý a nic z toho, co řekl není pravda. Po několika minutách se ale najednou modroočko začal zvedat a zaúpěl. Blaine se na něj konečně podíval a zjistil, že je v obličeji úplně bledý a nejspíš mu je hodně špatně. Ani ho to moc nepřekvapilo a pomohl mu do koupelny k záchodu.

"Blaineee... ať už to skončí," úpěl nešťastně Kurt o půl hodiny později a z očí mu tekly slzy. Oba dva muži seděli v koupelně na zemi, Blaine hladil Kurta konejšivě po zádech a podal mu znovu sklenici s vodou. Jenže než se stihl napít, znovu se mu zvedl žaludek.
Blainovi ho bylo líto a snažil se vymyslet, jak mu pomoct. Jenže na kocovinu bohužel nepomáhá nic, než se z toho vyspat. Kurt si už snad podesáté opláchl obličej a chtěl se schoulit zpátky na zem.
"Nechceš si jít radši lehnout do postele?" zeptal se ho agent a modroočko, kterému se evidentně zavíraly oči, přikývl. Blaine ho chytil kolem pasu a pomohl mu do ložnice. Pak mu přistrčil ke straně koš, kdyby se mu udělalo znovu špatně, přikryl ho, postavil mu na noční stolek vodu a chtěl odejít. Kurt ho ale ještě chytil za ruku a když se na něj Blaine otočil, jestli potřebuje ještě něco, modrooký návrhář se na něj jenom unaveně usmál a zamumlal: "Děkuju," než definitivně usnul. Agent ho ještě chvíli pozoroval, a pak se potichu vykradl do obývacího pokoje.

Zmoženě se zhroutil se na gauč a promnul si unavený obličej. Znovu si začal přehrávat události toho dne a cítil, jak se mu do očí derou slzy. Zhluboka se nadechl, aby je zahnal, pak si vzal telefon a vytočil známé číslo.
"Blainey? Děje se něco?" ozvalo se na druhém konci.
"Coopere, já tě prosím, nech mě skončit! Já už to nemůžu dělat!" řekl potichu, ale zoufale.
"Blaine, už jsem ti přece vysvětloval, že to nejde. Jsi ten nejlepší, koho mám," odporoval jeho bratr.
"Já už ale nemůžu!" trval Blaine na svém.
"A můžeš mi říct proč?"
"Protože..." zarazil se Blaine a přemýšlel, jestli si troufne to říct nahlas. "Protože k němu začínám něco cítit."
"Mhm. A to je přesně ten důvod, proč jsi na tu práci ten nejlepší," odvětil klidně Cooper.
"To ale není pravda!" nedal se Blaine.
"Je. Kdo jiný by ho ochránil lépe, než ten, kdo ho miluje, Blainey?" zeptal se Cooper a setkal se s tichem na druhé straně hovoru. "Dobrou noc, prcku," dodal s úsměvem a zavěsil.
Blaine ještě chvíli seděl, koukal se před sebe a přemýšlel, jestli má svého bratra nenávidět, nebo mu jít děkovat. Pak ale začal cítit, jak se mu taky klíží oči, a tak se vydal do postele.

Ležel na své polovině a sledoval, jak Kurt na druhé straně postele klidně oddechuje. Vypadalo to, že už mu je snad konečně trochu lépe. Agent zavřel oči a doufal, že spánek se dostaví co nejdřív, když se jeho modrooký společník najednou obrátil a ve spánku ho objal. Blaine si uvědomil, že úplně zapomněl dát doprostřed polštáře. Ale po chvilce uvažování, jestli ho má nebo nemá ještě obrátit zpátky, omotal ruce kolem Kurtova pasu a spokojeně usnul.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 EL EL | 22. listopadu 2012 v 20:33 | Reagovat

Ježiš to je tak sladký :)...Konečně si to Blaine přiznal..a fakt bylo dobrý jak Kurt mu zas přiznal, že ho miluje...tak a ted aby si to řekli navzájem a ve střízlivosti :D...už se nemůžu dočkat další kapitolky :)

2 Nicole Damita Nicole Damita | 22. listopadu 2012 v 20:55 | Reagovat

Wau obrat o 360°.Som zvedavá čo bude ďalej a dúfam že tam bude dáka scéna kde bude Blaine žiarliť to by bola pecka :-D ale ako vždy skvelá časť :-P

3 nelvy nelvy | 22. listopadu 2012 v 21:09 | Reagovat

Jak Blaine sedel s Kurtem u zachodu, to bylo strasne krasne  taky  "susenky" to me malem praskla branice smichy :-D  Jinak opilej Kurt = roztomilej Kurt. A Blainik volajici Cooperovi byl uzasnej. Proste opet neprekonatelne a nemuzu se dockat pokracovani! ;-) :-D

4 Andílek Andílek | Web | 22. listopadu 2012 v 21:15 | Reagovat

situace se nám zlepšuje....opilý Kurt neměl chybu :D...a konečně! konečně! Je to venku!

5 LeNa LeNa | 22. listopadu 2012 v 22:19 | Reagovat

Awww to je boží!!! :) už se nemůžu dočkat další kapitoly, já.. okomentovala bych to nějak víc, ale nadšením nenacházím slova :)

6 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 22:40 | Reagovat

Užasnéééé moc....:) Už aby byla další kapitola...a doufám, že bude nějaká pořádně dobrá žárlivá scéna :D

7 Hviezda Hviezda | 22. listopadu 2012 v 23:24 | Reagovat

Táto kapitola sa ti podarila - bola realistická a napriek tomu, že bola milá, nebolo v nej cítiť presladenosť. Aj keď to s tým Cooperom bolo možno príliš. Ale jednoznačne zatiaľ najlepšia kapitola tejto poviedky.

8 Kat Kat | Web | 23. listopadu 2012 v 14:40 | Reagovat

Aaaaa, naprosto úžasná kapitola! Každá kapitola z této povídky je super, ale tahle je jednoznačně nejlepší!
Teď, když už si to tak přiznali, ještě jednou a na střízlivo! :)

9 Gee Gee | 23. listopadu 2012 v 18:00 | Reagovat

Tohle je naprosto definitivně boží! Po měsíci vypadlého internetu tady najít tohle.
To je tak strašně sladký. A Cooper jako vždy nezklamal... alespoň někdo se dobře baví.
Opilý Kurt je naprosto omračující a roztomilý zároveň (je to u opilé osoby možné?).
A jen tak... to by mě zajímalo, co se stane, až se Kurt s kocovinou probudí u Blaina v náručí *pochichtávání v pozadí*

10 Nikola Nikola | Web | 23. listopadu 2012 v 22:05 | Reagovat

* usmívá se jako trotl a jásá, zároveň se pokouší napsat srozumitelný komentář *
Kurt a jeho sušenky <3 Blaine a jeho vážná tvář <3
Kurt musel být roztomilý, ikdyž dřepěl nad záchodovou mísou :-D  A to, že tam byl Blainík s ním, bylo vážně strašně hezkýýý :-P  A Cooper? Nemám slov, opět bráškovi skvěle poradil.
Takže celkové hodnocení=opět naprosto skvělá kapitolka s opilým Kurtem, milujícím Blainem, co víc si přát, snad už jen DALŠÍ díl :-P :-D

11 Tessee Tessee | Web | 24. listopadu 2012 v 18:24 | Reagovat

Děkuju vám všem! :-D Ano... odpovídám až po tom, co jsem zveřejnila další kapitolu... no nic :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama