Guard me, please! - 2. kapitola

16. listopadu 2012 v 15:57 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!



... Když se druhý den Blaine probudil, cítil se zvláštně. Tak nějak příjemně, jak už se dlouho necítil. Byl ve své posteli, ve svém bytě, jeho povlečení vonělo stejně, jako vždycky. Jenom to, co objímal mělo jinou, ale velmi příjemnou vůni. Blaine se usmál a spokojeně se k tomu přitiskl. ...






2

Kurt pomalu stoupal po schodech do čtvrtého patra, kde byl byt, který se na nějaký čas stane jeho domovem. Blaine na něj od chvíle, co se seznámili, nepromluvil. Tvářil se naštvaně, mračil se a sem tam si zamručel něco pod fousy. Kurt se rozhodl ho moc nevnímat, protože ta situace pro něj byla dost těžká už tak. Byl rád, že jeho ochrankou není nějaký zapšklý, starý, homofobní policista, ale ani Blaine nebyl zrovna ideální. A když si navíc Kurt připomněl, že má tenhle muž být pro všechny okolo jeho přítelem, trochu se otřásl. Ne, že by nebyl hezký, právě naopak. Ale nezdálo se, že by se to kudrnatému agentovi zamlouvalo.
Konečně se zastavili před jedněmi z dveří. Blaine je odemkl a vstoupil dovnitř. Když ho Kurt opatrně následoval, připadal si hrozně nepatřičně.
Byt byl poměrně malý, ale útulný. Bylo poznat, že je už delší dobu zabydlen. Po levé straně od vstupu vedly dveře do malé koupelny, která byla zařízena ve světlých barvách. Krátká chodbička ústila do většího prostoru, který byl obývacím pokojem, na který vlevo navazovala otevřená kuchyň, oddělená jen barem. Po pravé straně pak vedly z obýváku dveře do překvapivě velké ložnice s ještě překvapivěji velkou vestavěnou šatnou. Přímo proti vstupním dveřím byla v obývacím pokoji velká knihovna, která obsahovala i televizi, a naproti ní gauč s malým konferenčním stolkem. A nakonec, vlevo od knihovny, vedly dveře na malý balkón, ze kterého byl krásný výhled na New York.

"Um... Blaine?" zeptal se opatrně Kurt a počkal, až mu jeho společník začne věnovat pozornost. "Kde budu spát?"
Blaine se na něj chvíli koukal a jako by přemýšlel, než ukázal na dveře do ložnice. Kurt vykulil oči.
"Nebo můžeš spát tady na gauči. Ale nedoporučuju to. Několikrát už jsem na tom usnul a tu bolest zad, co jsem měl druhý den, bych nikomu nepřál."
"OK," vydechl Kurt a poznal, že nejspíš nebude mít jinou možnost, než spát s Blainem v ložnici. "A... tobě to nevadí?" zeptal se zase opatrně. Blaine jenom pokrčil rameny.
"Ne, proč? Ta postel je dost velká na to, aby se na ní pohodlně vyspali i tři, když na to přijde. Dám ti vlastní deku a jestli ti na tom tolik záleží, klidně mezi nás můžeme dát polštáře, nebo něco," rozhodil trochu rukama. Kurt přikývl a zamyslel se. Nic nenasvědčovalo tomu, že by byl Blaine gay a sice určitě existovalo spoustu heterosexuálních mužů, kterým by nevadilo spát v jedné posteli s dalším mužem, ale stejně... Kurt si nedokázal představit, že by to třeba jeho bratr bral tak v klidu.
"Ty... víš, že jsem gay, že jo?" zeptal se pro jistotu a Blaine jen pozdvihl obočí.
"Hraju tvého přítele. To by bylo docela zvláštní, kdybys nebyl," odvětil.
"No jasně, to je pravda," vydechl Kurt a připadal si trochu jako blbec. Blaine si zívl, protřel si unavený obličej a podíval se na hodiny, které ukazovaly skoro pět ráno.
"Je pozdě. Co kdybychom šli spát a nechali všechno na pak?" navrhl a Kurt najednou cítil, jak na něj konečně také dopadá únava, kterou do teď přehlušoval adrenalin.
"Dobrý nápad," řekl a následoval Blaina do ložnice.
Později, když Kurt absolvoval v koupelně všechny svoje hydratační procedury, které nemohl vynechat ani jeden den, a vrátil se do ložnice, Blaine už tvrdě spal, na levé straně postele. Kurt si tedy potichu zalezl na druhou stranu, zachumlal se do peřin a jen co položil hlavu na polštář, usnul.

Když se druhý den Blaine probudil, cítil se zvláštně. Tak nějak příjemně, jak už se dlouho necítil. Byl ve své posteli, ve svém bytě, jeho povlečení vonělo stejně, jako vždycky. Jenom to, co objímal mělo jinou, ale velmi příjemnou vůni. Blaine se usmál a spokojeně se k tomu přitiskl.
Ale jen co to udělal, to něco se pohnulo. Blaine se lekl, otevřel oči a s hrůzou si uvědomil, že to není něco, ale někdo. Přesněji řečeno, Kurt. Rychle se od něj odsunul na druhou stranu postele a chvíli nehnutě ležel a koukal do stropu. Skvělé, tohle je vážně super. Atraktivní chlap v posteli, to je přesně to, co tu potřebuju, pomyslel si ironicky. Možná, že ty polštáře doprostřed nakonec nebyly až tak špatný nápad. Opatrně se otočil a podíval se, jestli se Kurt vzbudil, nebo jestli to zaspal. Byl sice otočený k Blainovi zády, ale pravidelně oddechoval, což znamenalo, že ještě spí. Blainovi se ulevilo a co nejvíc potichu, ale zároveň co nejrychleji vyběhl z ložnice a rovnou do sprchy.

Jen co se zavřely dveře, Kurt otevřel oči. Blaine to nevěděl, ale on byl vzhůru už asi deset minut před tím, než se vzbudil kudrnatý agent a naprosto netušil, co má dělat. Možná jsem si měl říct o ty polštáře doprostřed, pomyslel si. Přemýšlel, jestli se má o tom Blainovi zmínit, ale nakonec se rozhodl, že je oba ušetří trapasu a pomlčí o tom.

Blaine postavil před Kurta hrnek kávy, když se konečně mladý návrhář posadil k baru, který sloužil zároveň i jako jídelní stůl.
"Děkuju," řekl Kurt a napil se velkým douškem lahodné tekutiny.
"Nevěděl jsem, co jíš k snídani. Jsou tu tousty, cornflakes, vločky... dej si co chceš."
Kurt přikývl a šel si nabrat misku vloček. Blaine se mezitím posadil na gauč a pustil si televizi, jak bylo jeho zvykem každé ráno.

Oba dva snídali a bylo mezi nimi ticho. Kurt po očku kudrnatého agenta sledoval, ale zdálo se, že se nemá k žádnému rozhovoru. To ho nesmírně rozčilovalo, protože si sice přečetl celou složku, co mu dal večer předtím agent Cooper, ale stejně by rád věděl, jak to bude všechno probíhat v praxi. Jenže Blaine byl extrémně tichý, až nepříjemný.
Když už toho začínal mít dost, odložil prázdnou misku do dřezu, vzal si hrnek s nedopitou kávou a rozhodl se vzít to do vlastních rukou. Byl přece Kurt Hummel a ten se ničeho jen tak nebojí a přijme jakoukoli výzvu. Posadil se vedle Blaina a chvilku si rozmýšlel, jak začít.

"Podívej se, Blaine, já chápu, že tohle asi není tvoje vysněná práce. Že bys radši pracoval na nějakém zajímavém případu. Já z toho taky nejsem zrovna nadšený. Ale tvůj bratr mi tě přidělil a tak to je. Musíme spolu trávit dvacet čtyři hodin denně, a to možná i několik měsíců. Nemyslíš si, že by bylo vhodné a příjemnější, kdybychom se k sobě chovali alespoň trochu přívětivě?"
Blaine se na něj otočil a chvíli se na něj díval. Pak přikývl, řekl: "Fajn," a znovu se zadíval na televizi. Kurt si povzdechl.
"OK... řekneš mi teda, jak to všechno bude probíhat?" zkusil to.
Blaine se pomalu napil kafe, pak ho odložil na konferenční stolek a konečně se na Kurta podíval.
"Jednoduše. Když jsme venku, chováme se jako pár. Mám tě na starosti, takže když řeknu, že je něco nebezpečné, tak mě poslechneš." Kurt k tomu chtěl něco dodat, ale Blaine ho nenechal. "Moje práce je tě ochránit a já vím, co dělám. Když jsme tady v bytě, každý si hledí svého.
Máš pravdu, to, že jsi tu, se mi nelíbí ani trochu, ale nic s tím nenadělám. Já vím moc dobře, proč mi tohle Cooper udělal a časem si to s ním vyřídím," řekl a trochu uhnul pohledem. Kurt poznal, že za tím je něco víc a jeho zvědavost mu velila se zeptat, ale netroufl si. Blaine se ale v mžiku vzpamatoval a pokračoval. "Nejsme přátelé, nejsme kamarádi, nejsme ani známí, takže se prosím nesnaž navazovat konverzaci nebo navrhovat, že se spolu budeme dívat na film. Pracujeme spolu a pokud máme těch několik měsíců přežít, navrhuju se doma stýkat co nejméně to půjde. Můžeš si vybrat, buď budeš mít k práci z domova ložnici nebo tady ten obývák. Já si vezmu to druhé. Ale pokud budeme tady, rád bych, abychom na sebe mluvili co nejméně," shrnul to Blaine a Kurt na něj zíral s otevřenou pusou. "A ještě než se zeptáš," dodal kudrnáč, "Ne, to, že jsi gay, mi nevadí a nemá to s tím vůbec nic společného."
Kurt žasl, jak dokázal odpovědět na jeho otázku dřív, než ho napadla, ale svedl to na to, že je agent a tohle k jeho práci patří.
Ani trochu se mu nelíbilo, co mu Blaine navrhl, nebo spíš oznámil. Ale konec konců, nebyl to jeho byt a nebyla to jeho pravidla. Pokud chce zůstat naživu, bude se jim muset přizpůsobit. Nechápal, jak může být Blaine tak nespolečenský, ale s největší pravděpodobností to ani nezjistí.
"Beru si ložnici," řekl nakonec, vzal si svou kávu a odešel do vedlejšího pokoje.

Jen co za ním zaklaply dveře, Blaine zhluboka vydechl a hlava mu spadla dozadu na opěrku. Na chvíli sevřel oči a trochu se uklidňoval. Pak je zase otevřel a polohlasně zaúpěl: "Já tě fakt nesnáším, Coopere."


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita Nicole Damita | 16. listopadu 2012 v 17:13 | Reagovat

No do čerta ten je riadne naštvaný.Som zvedavá ako to bude ďalej pokračovať :-P ale inak dobrá práca holka :D a šup šup písať dalšiu časť :-D

2 Andílek Andílek | Web | 16. listopadu 2012 v 18:35 | Reagovat

no téda Blaina to pěkně vytáčí, jsem zvědavá co zatím stojí a jak to bude pokračovat. Hezká část

3 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 18:47 | Reagovat

O_O Úžasné, úžasné moc...honem další kapitolku jinak umřu nedočkavostí :-D

4 Kat Kat | Web | 16. listopadu 2012 v 18:51 | Reagovat

Blaine to teda dobře začal, trošku je mi líto Kurta, bydlet s takovým morousem. Jsem zvědavá na pokračování, doufám že bude brzo :)

5 Tessee Tessee | Web | 17. listopadu 2012 v 0:55 | Reagovat

Děkuju všem! :-) Pokusím se psát rychle :-D

6 Gee Gee | Web | 17. listopadu 2012 v 23:58 | Reagovat

Tak aby bylo jasno, ty polštáře jsou definitivně špatný nápad.
A ty nevděčníku, lepšího bratra už mít nemůžeš. Chápeš? Lepší to nemůže být!

Jenom by mě zajímalo, jak dlouho bude tahle jejich etapa trvat. Je to docela o nervy, když nejsou "ani přátelé, ani známí a proto se nemají pokoušet navazovat konverzaci". Ale koneckonců, když se to tak vezme 1 z 5 vztahů je načat po internetu, ale 2 z 5 v práci... hej, možná to není tak špatný nápad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama