Guard me, please! - 1. kapitola

6. listopadu 2012 v 23:44 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!

... "Výborně!" řekl a podíval se skleněnou stěnou své kanceláře do prostoru před ní. "A myslím, že mám toho pravého člověka, pro tuhle práci," usmál se zářivě. ...





1
Seděl v malé šedivé místnosti místní policejní stanice, ruce pevně omotané kolem hrnku, s už dávno studenou kávou, a čekal, co se bude dít. Už se u něj vystřídali dva policisté a oba dva ho donutili do detailů převyprávět, co se mu ten večer stalo. Kurt už začínal být trochu zoufalý z toho, že mu nikdo nebyl schopný říct, co se teď bude dít. Všichni si pořád jenom něco zapisovali, přikyvovali, případně kreslili podobiznu vraha. Kurt byl už příšerně vyčerpaný a nepřál si nic jiného, než jít domů, dát si dlouhou sprchu a pořádně se vyspat.

"Kurt Hummel?" řekl muž, který vstoupil do dveří. Kurt se na něj unaveně podíval. Na rozdíl od ostatních policistů, které tu viděl, měl tenhle na sobě dokonale padnoucí oblek a příjemně se usmíval. Muž mu podal ruku a představil se: "Jsem agent Anderson a povedu tenhle případ." Kurt přikývl a doufal, že tentokrát už se něco snad dozví. "Půjdeme teď do mé kanceláře. Tady je to hrozné," trochu se zakřenil. Kurt se zvedl a popadl hrnek s kávou, kterou nebyl schopný dopít. Ale agent Anderson ho zastavil. "A tohle tu nechte," ukázal na hrnek. "Dám vám něco lepšího. Budete to potřebovat." Kurt znovu přikývl, položil hrneček zpátky na stůl a vydal se za agentem.
Jeho kancelář byla stokrát lepší, než kde Kurt doteď seděl. Byla prosklená a prostorná, měla příjemný nábytek a ne tak děsivou atmosféru. Bylo už poměrně pozdě večer, takže na patře bylo jen pár dalších lidí. Ale netrvalo dlouho a Kurt dostal další kávu, která byla nejspíš i ochucená něčím ostřejším. Kurtovi to v žádném případě nevadilo. To, jak se agent Anderson tvářil, nasvědčovalo tomu, že to opravdu bude potřebovat.

"Takže pane Hummele... můžu vám říkat Kurte?" zeptal se agent pro začátek a Kurt přikývl. "Dobře. Takže Kurte, budu k vám upřímný." Kurt trochu vykulil oči a zrychlil se mu tep. Tohle rozhodně nevypadalo dobře. "Nevypadá to dobře," pokračoval agent. "Podle popisu a podobizny, kterou jsme s vaší pomocí vytvořili, to vypadá, že se jedná o velmi nebezpečného člověka. Má na svědomí už několik vražd po celém New Yorku a k tomu další zločiny všeho druhu - krádeže, padělání... prostě všechno." Kurt na něj chvíli zíral a snažil se přerovnat si to v hlavě.
"A co to pro mě znamená?" zeptal se opatrně a snad ani nechtěl vědět odpověď. Agent Anderson se zhluboka nadechl. "Že jste ve velkém nebezpečí," řekl a Kurt naprázdno polkl.
"Co budu dělat?" pronesl potichu a nešťastně.
"Jsou tu dvě možnosti," začal agent Anderson. "První z nich je program na ochranu svědků. Už jste o tom někdy slyšel?" zeptal se.
"To jako to, jak vám změní identitu a zastrčí vás do nějakého zapadákova?"
"Tak nějak," přikývl agent a Kurt začal okamžitě zuřivě vrtět hlavou.
"To nejde! V žádném případě! Já tu mám práci a kamarády a rodinu! Nemůžu všechny a všechno opustit. To se radši nechám zabít!" chrlil ze sebe. "To mi nemůžete udělat!"
Agent počkal, až Kurt domluví a pak si povzdechl. "Myslel jsem si to."
"Říkal jste, že jsou tu dvě možnosti. Co je ta druhá?" dožadoval se Kurt odpovědi.
"Permanentní dohled," řekl agent prostě a Kurt pozvedl nechápavě obočí. "Znamená to, že budete dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu pod dohledem jednoho z našich agentů. A když říkám dvacet čtyři hodin, myslím tím opravdu pořád," vysvětloval. Kurt se nad tím zamyslel. Nebylo to to, co by si představoval, ale pořád lepší, když ho bude sledovat agent, než se nechat někam zašít.
"Ok, to beru," přikyvoval.
"Rozmyslete si to dobře, Kurte," nabádal ho agent Anderson. "Permanentní dohled neznamená jenom, že vás bude někdo sledovat," vysvětloval, jako by mu četl myšlenky. "Pravděpodobně se budete muset sestěhovat do jednoho bytu, budeme muset vymyslet věrohodný příběh, kdo to je, který budete říkat všem, kdo se zeptají, včetně vašich přátel a rodiny. Bude s vámi všude chodit. A to neznamená jenom vás doprovázet do práce. To znamená nemoct jít sám ani nakoupit do obchodu ve vašem bloku. Být dvacet čtyři hodin denně stále s jedním člověkem není jednoduché."
Kurt se znovu zamyslel. Najednou už to nevypadalo tak slibně. Bydlet s nějakým chlápkem, kterého Kurt vůbec nezná, a který by mohl být dost dobře homofob, trávit s ním čtyřiadvacet hodin denně, to možná není úplně nejlepší nápad.
"Co když odmítnu i tuhle variantu?" zeptal se opatrně a agent si povzdechl.
"Kurte, my vás samozřejmě nemůžeme nutit, ale... upřímně? Po New Yorku momentálně běhá chlápek, který se vás snaží zabít. A je dost dobře možné, že jste momentálně jeho oběť číslo jedna," řekl bez okolků a Kurtovi strachem až vytryskly slzy do očí. "Promiňte, nechci být tak přímý, ale potřebuju, abyste si uvědomil, co vám hrozí. Přísahám, že udělám co bude v mých silách, abychom ho co nejdříve chytili. Ale k tomu potřebujeme, abyste i vy byl v bezpečí. Jste náš svědek, Kurte."
Kurt se znovu zamyslel a napil se kávy, co ještě zbývala v jeho hrnku. "Když do toho půjdu... budu si moct nechat práci? Jméno? Přátele?" zeptal se potichu.
"Ano, všechno zůstane jako při starém. Akorát vás budeme muset přestěhovat do jiné části města. Ta vražda se stala poměrně blízko vašeho bytu a je pravděpodobné, že už to pachatel ví."
Kurt naposledy polkl a na chvíli se zamyslel. "Fajn, půjdu do toho," řekl. "Ale jenom chci, abyste věděl, že... že jsem gay a rozhodně nestrpím, aby váš agent byl homofob," pronesl hrdě a důrazně. Agent Anderson se šťastně a s úlevou usmál.
"Výborně!" řekl a podíval se skleněnou stěnou své kanceláře do prostoru před ní. "A myslím, že mám toho pravého člověka, pro tuhle práci," usmál se zářivě. Kurt se otočil a podíval se stejným směrem, ale nedokázal odhadnout, koho měl agent Anderson na mysli.

"Proč já?!" rozčiloval se muž v agentově kanceláři a naštvaně přecházel sem a tam. Anderson poslal Kurta se dvěma ze svých mužů do jeho bytu, aby si sbalil věci, které bude potřebovat a upozornil ho, že je možné, že se tam možná delší dobu nebude moct vrátit.
"Protože jsi nejlepší," vysvětloval trpělivě Anderson.
"Blbost! Chceš se mě prostě zbavit, a tak mě nasadíš jako ochranku pro kdo ví koho, na kdo ví jak dlouho," oponoval.
"Copak jsi neviděl, kdo po něm jde? Vždyť sis četl jeho složku! Já prostě potřebuju, abys s ním byl ty," řekl Anderson důrazně.
"Ale proč?" nenechal se jeho kolega.
"Sakra, protože nikomu jinému nevěřím tak, jako tobě, jasný?!" vybouchl agent. Muž naproti němu se na něj naštvaně zadíval.
"Ne, tohle mi děláš naschvál. Tohle je osobní. Vždycky se mi pleteš do života! Já moc dobře vím, co tím sleduješ," pronesl naštvaně. "Jsem tvůj podřízený, takže tě musím poslechnout, ale chci, abys věděl, že s tím nesouhlasím."
"To nemusíš, ale je to tvoje práce," řekl agent Anderson a hodil před něj složku s papíry. "Tohle si přečti a nauč se to. Je to vaše fiktivní story."
S naštvaným vydechnutím a podmračeným výrazem se posadil a dal se do čtení. Pomalu přejížděl stránku očima, když narazil na první problém. "Kdo sakra rozhodl, že budeme bydlet v mém bytě?!" zařval naštvaně a pleskl složkou o stůl, ale dříve, než mu stačil agent odpovědět, všiml si, že do dveří vstoupil Kurt, který se tvářil trochu vyděšeně.
"Kurte," nasadil agent stowattový úsměv a znovu si s ním potřásl rukou. "Máte všechno, co budete potřebovat?" zeptal se.
"Snad ano," pokrčil Kurt rameny a zadíval se na muže, který seděl zády k němu a už zase si četl ve složce. "Á... ano, Kurte, tohle je agent, který vás bude chránit," řekl, když si všiml, kam se Kurt kouká. "Představuji vám agenta Andersona," řekl a trochu dloubl sedícího kolegu do ramene, aby se zvedl. Kurt se na něj zadíval trochu nechápavě.
"Agenta Andersona? Já jsem myslel, že vy jste agent Anderson," přemítal.
"Ano, to ano. Ale on taky," usmál se zářivě agent.
"Aha," pronesl Kurt potichu a rozhodl se to více neřešit. Ale v tu chvíli konečně druhý agent Anderson odložil složku na stůl.
"Co se Cooper snaží říct je, že jsem jeho bratr," řekl trochu otráveně a konečně se postavil a otočil se na Kurta. "Já jsem Blaine. Agent Blaine Anderson," podal mu ruku a podíval se přímo do modrých očí.
"Kurt Hummel, těší mě," řekl Kurt trochu bez dechu a potřásl si s ním rukou. Blaine se mu chvíli upřeně díval do očí, ale pak uhnul pohledem a vrátil se zpátky na své místo u stolu, ke své složce. Kurt se podíval na Coopera a ten jen pokrčil rameny a podal mu taky jednu složku. "Tady je váš společný fiktivní příběh. Blainey už to studuje, tak si to taky nastudujte a pořádně se to naučte. Teď vás tu chvíli nechám, abyste se trochu seznámili a pak se můžete vydat domů," řekl. Kurt přikývl, posadil se a otevřel si svou složku, kde na prvních řádcích stálo:
Blaine Anderson, 28 let, žije ve společném bytě s přítelem Kurtem Hummelem, 29 let.


AN: Tak Cooper už se zase plete bratříčkovi do života :-D A znáte kanceláře FBI ve White Collar? Tak takhle nějak si představuju Cooperovu kancelář :-)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LeNa LeNa | 7. listopadu 2012 v 0:56 | Reagovat

Aff můj bože! aff můj bože! Zbožňuju když se Cooper montuje Blainemu do života!! Úžasný!! Nemohu se dočkat další kapitolky

2 Nicole Damita Nicole Damita | 7. listopadu 2012 v 9:04 | Reagovat

Parádne už chcem druhú čať :-D

3 SaraMGD SaraMGD | 7. listopadu 2012 v 15:09 | Reagovat

Úžasný nápad, dobře napsané. Netrpělivě čekám na pokračování. :-)

4 Kat Kat | Web | 7. listopadu 2012 v 15:38 | Reagovat

Úžasné! Opravdu skvělý nápad, těším se na další kapitoly :)

5 Tessee Tessee | Web | 7. listopadu 2012 v 17:26 | Reagovat

Děkuju vám! Jsem ráda, že se to líbí :-D

6 Andílek Andílek | Web | 7. listopadu 2012 v 19:59 | Reagovat

úžasný! vážně krásný nápad a zbožňuju jak se Cooper plete Blainovi do života

7 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 7. listopadu 2012 v 20:19 | Reagovat

:-P To je tak moc úžasnéé...těším se na pokračování doufam že bude co nejdříve 8-)  :-D

8 Hviezda Hviezda | 7. listopadu 2012 v 21:42 | Reagovat

Celý čas som sa musela smiať. Ja za to vážne nemôžem, ale to je tak priehľadné a ja viem, že má byť, a vieme o čom to bude, ale aj tak mi to prišlo vtipné. Síce, aj včera, keď som mala odovzdať písomku a dodatočne som si ju čítala, som sa smiala na tých bludoch, čo som popísala, takže... :-D Ale k poviedke: jasné, že ju už teraz zbožňujem, pretože je to sladké a bude to super, len, prosím, nepoužívaj tak často ich mená a skús miesto nich zámená, lebo potom tam máš samý Kurt, Kurt, Kurt... My už si hádam všetci domyslíme, koho máš na mysli, keď to vyplynie zo situácie, alebo nech ho ostatné postavy neoslovujú menom. Celkovo, ak ich vzťah poriadne rozpíšeš a použiješ dáke skvelé neopozerané situácie, nemusí z toho vyjsť len obyčajný fluff. Ale to vieš aj sama, takže ďakujem za poviedku.

9 Tessee Tessee | Web | 8. listopadu 2012 v 12:58 | Reagovat

Děkuju za milé komentáře! :-)
[8]: O těch jménech vím, ale nějak se toho nemůžu zbavit :-D Pořád přemýšlím, jak jinak nazvat Kurta a Blaina, než modroočko a kudrnáč, protože to už mám ve všech povídkách a popravdě už mi to trochu leze krkem :-D Ale prostě mě nic nenapadá :-| Nějaké návrhy?? :-D Každopádně tady jsem se hlavně nemohla zbavit 'agenta Andersona' :D Ale vzhledem k tomu, že jsem prostě nechtěla říct to jeho jméno dřív, než byli Blaine a Kurt v jedné místnosti, tak mě nic jiného nenapadlo... ale co už... :-D Každopádně teď, když už se všichni znají, to bude všichni jednodušší :-) Každopádně ti děkuju za komentář! Alespoň vím, co zlepšovat :-D

10 Peth Peth | 9. listopadu 2012 v 14:46 | Reagovat

Etě etě etě!!

11 Nelvy Nelvy | E-mail | 15. listopadu 2012 v 20:05 | Reagovat

Ohhh tak to je naprosto úžasné... Chci, potřebuji další díl. Naprosto skvělé a popravdě, mě to stálé oslovování vůbec nevadí. Každopádně Cooper a Blainík jsou skvělí, hlavně když Cooper takto nevědomky Blaineovi pomáhá a Kurt jako oběť? Skvělé. Těším se na pokračování a zároveň doufám, že bude co nejdřív! ;)

12 Tessee Tessee | Web | 15. listopadu 2012 v 20:38 | Reagovat

[11]: Děkuju! :-)
[10]: Bude! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama