Guard me, please! - 6. kapitola

26. listopadu 2012 v 23:05 | Tessee |  Glee Fanfiction - Guard me, please!


... Jenže na rozdíl od počátečních týdnů, kdy Blaine dokázal dokonale oddělit osobní život a to divadýlko, které hráli pro ostatní, teď to nějak nešlo. ...


AN: Zvládla jsem to ještě dnes! Ha! Smějící se




6
Druhý den ráno to bylo horší, než kdykoliv předtím. Kurt se probudil na gauči, bolelo ho celé tělo i duše, a to ještě ani nevěděl, jak na něj bude Blaine reagovat. Zvláštní bylo, že byl agent pořád ještě v ložnici, protože jeho obvyklá doba vstávání už byla dávno pryč. Ale na druhou stranu, Kurt to včera dost podělal, takže se nebylo čemu divit, že ho nechce ani vidět.

Modroočko už seděl u snídaně, když se dveře do ložnice konečně otevřely a z nich vyšel Blaine, který vypadal, jako by celou noc nespal. Oči měl celé opuchlé a červené a pod nima obrovské, tmavé kruhy. Vypadal hůř, než kdy jindy a sotva se ploužil. Prošel do kuchyně a nalil si kávu, ale na Kurta se ani nepodíval.
"Blaine, můžeme si o tom prom...." zkusil to modroočko.
"Ne," odsekl rázně agent a odešel zpátky do ložnice.
Později, když se Blaine vracel ze sprchy, to Kurt zkusil znovu.
"Blaine prosím, já se ti chci omluvit," naléhal.
"Já o to ale nestojím!" řekl znovu naštvaně a zase za sebou zabouchl dveře. Kurt, který to tak trochu tušil, si během jeho sprchy přinesl všechno potřebné z ložnice, sám se šel umýt a pak se s povzdechem pustil do práce na svém nejnovějším návrhu.

Blaine vyšel z ložnice za celý den dvakrát. Poprvé na záchod a podruhé, když si Kurt začal stlát na gauči.
"Na tom si zničíš záda. Pojď spát do postele," řekl potichu a vrátil se zase zpátky. Kurt překvapeně přemýšlel, jestli to agent myslel vážně, ale vzhledem k tomu, že spánek na tom příšerném kusu nábytku už zažít nechtěl, vzal si deku a vydal se za ním. Blaine už ležel na své straně postele, opět pečlivě oddělené polštáři, a přestože pravděpodobně ještě nespal, alespoň se tak tvářil. Kurt si jako myška zalezl na druhou stranu, schoulil se do klubíčka, zhasl a modlil se, aby se spánek dostavil co nejdříve.

Stejným způsobem to probíhalo i celý následující týden. Jen s tím rozdílem, že po víkendu musel Kurt zase do práce a tudíž museli předstírat, že jsou pár. Jenže na rozdíl od počátečních týdnů, kdy Blaine dokázal dokonale oddělit osobní život a to divadýlko, které hráli pro ostatní, teď to nějak nešlo. Ano, chodil s Kurtem všude, dával na něj pozor, ale skoro na něj nepromluvil, nedal mu ani pusu na tvář, nepopřál mu hezký den... Celá redakce věděla, že se něco děje, ale nikdo si nějak netroufl to téma načít. Ani Kurtovy kamarádky se o tom raději nezmiňovaly. A modrooký návrhář byl rád, protože když už o tom musel pořád přemýšlet, alespoň o tom nemusel mluvit a mohl se zaměstnat prací, které měl, vzhledem k blížící se módní přehlídce, až nad hlavu.

V pátek večer šel Kurt spát jako první. Byl tak příšerně unavený a zmožený z práce, že vynechal i večeři. Bylo mu všechno jedno, i to, že na něj Blaine nemluví. Jediné, co ho momentálně zajímalo, byla postel, a jen co si lehl, tvrdě usnul.

Přestože na něj byl Blaine příšerně naštvaný, měl o něj trochu starost. Za tu krátkou dobu, co ho znal, už poznal, že Kurt překonává jiné starosti prací. A to se momentálně potvrdilo, protože se celé dny dřel, aby uvedl svoje návrhy k dokonalosti, a pak padl do postele a usnul, aniž by se najedl, nebo dokonce převlékl, což už bylo i na něj moc. Blaine tušil, že je to možná tak trochu i jeho vina. Kurt se snažil omluvit se mu, ale agentovo ego to prostě nedovolilo. Návrhář se pak trápil výčitkami svědomí, a o to víc se dřel v práci. Možná, že mu Blaine měl dát příležitost to vysvětlit, ale problém byl v tom, že to album v sobě skrývalo tolik bolesti, na kterou se Blaine snažil zapomenout a on věděl, že když Kurta nechá o tom mluvit, nebude schopný to udržet v sobě.
To byl ten důvod, proč si ho nechtěl připustit blíž, proč nechtěl tuhle práci, proč nechtěl ani aby byl Kurt jeho kamarád. To všechno s sebou přináší mluvení o osobních věcech a to zase přináší příšernou bolest, na kterou se Blaine snažil zapomenout.

Agent se probudil uprostřed noci a nejprve byl trochu zmatený, co ho to vzbudilo. Ale vzápětí se vedle něj ozval trochu tlumený, nešťastný výkřik a hned po tom trochu nesrozumitelné věty.
"Ne... nechte mě..." úpěl Kurt ze spaní. Blaine se k němu naklonil a zjistil, že se modrooký návrhář třese. "Nechte mě být..." řekl znovu a začal vzlykat. Blainovi došlo, co se děje a jemně s ním zatřásl, aby ho probudil. "Já to nikomu neřeknu..." pronesl Kurt nešťastně a tentokrát už i s pláčem. Blaine rozsvítil lampičku, kterou měl vedle postele, odhodil polštáře, co byly mezi nimi, a znovu s Kurtem jemně zatřásl.
"Kurte, vzbuď se," řekl co nejpříjemnějším hlasem to šlo. Ale Kurt, který ještě pořád snil, se mu snažil vytrhnout. To zřejmě jak se mu zdálo, že ho chytil někdo, koho nechtěl. "Ne..." vyjekl modroočko a pokusil se znovu odtáhnout pryč.
"Kurte, vzbuď se. Něco se ti zdá!" zatřásl s ním Blaine, tentokrát o dost silněji, protože Kurt začínal vypadal opravdu zoufale. V tu chvíli se návrhář konečně probudil a s hlasitým výkřikem se posadil. Z očí mu tekly slzy proudem, otřásal se hlubokými vzlyky a zmateně se koukal kolem sebe. Blaine na sebe honem upoutal pozornost.
"To bude v pořádku, jenom se ti něco zdálo," snažil se ho ukonejšit a pohladil ho po ruce.
"Blaine?" zeptal se zmateně Kurt, jako by si teprve teď uvědomil, kde je, a agent přikývl. Modroočko se znovu rozplakal, jak se vyplavila vlna adrenalinu a nadměrné množství emocí. "Zdálo se mi, že mě našel ten chlap," vzlykal a Blaine udělal první věc, co ho napadla - sevřel ho pevně do náručí. Kurt se nebránil. Jenom zabořil hlavu do agentovi hrudi a plakal. "Měl jsem tak hrozný strach..."
"Byl to jenom sen, nemusíš se ničeho bát," chlácholil ho. "Jsi tady a jsi v bezpečí."
"Ale co když mě opravdu najde?"
"Nenajde, Cooper ho chytí dřív, než se mu to podaří. A kdyby přece jen náhodou, tak tě ochráním. Proto jsem tady," uklidňoval ho a konejšivě ho hladil po zádech. Cítil, jak se Kurt pomalu v jeho náručí uklidňuje a přestává plakat. Opatrně se položil zpátky na postel, s rukama stále pevně kolem modrookého muže, zhasnul světlo a potichoučku šeptal konejšivá slova, která, jak se zdálo, opravdu zabírala. Přibližně o dvacet minut později se konečně Kurtův dech zpravidelnil a Blaine poznal, že konečně zase usnul. Rukama se pevně držel Blaina, jako by na tom závisel jeho život.
Agent si na chviličku dovolil zamyslet se nad tím, co by se stalo, kdyby ten chlap opravdu Kurta našel, a samotného ho to vyděsilo. A zároveň ho až překvapilo, jaký má o modrookého návrháře strach. V tu chvíli si slíbil, že udělá všechno pro to, aby se mu nic nestalo. Možná, že byl na Kurta pěkně naštvaný, ale v tuhle chvíli jako by na tom už nezáleželo. Teď bylo hlavní jen to, aby byl v pořádku.
Než se mu podařilo srovnat si v hlavě všechny myšlenky, které se snažil nevnímat už několik dní, byly skoro tři ráno. Unaveně zívl, ujistil se, že Kurt je stále v klidu a v jeho náručí, a usnul.

Když se Kurt probudil, pořád ještě byl trochu vyděšený ze své noční můry. Znovu se mu vybavilo, jak stál na temné ulici, tváří tvář tomu idiotovi, který ho chtěl zastřelit. Při té vzpomínce se zatřásl trochu více se přitiskl k Blainovi.
A v tu chvíli si uvědomil, že neleží na své půlce postele, pečlivě oddělené třemi polštáři. Že se neprobudil, jako každé ráno, v posteli sám. Pomalu se mu taky začalo vybavovat, jak ho Blaine v noci utěšoval a jak mu Kurt vzlykal do náručí. Na to, jak usnul, si modroočko nevzpomínal, ale to nebylo podstatné, protože hlavní bylo, že se probudil Blainovi v náručí. Blainovi, který na něj posledních několik dní odmítal promluvit, o kterém si myslel, že ho teď nejspíš z duše nenávidí. Nechápal, co se stalo, co se změnilo. Opatrně se pokusil vymanit se z jeho obětí, aby ho neprobudil, ale netušil, že Blaine je vzhůru už docela dlouho.

Agent ležel, koukal do stropu a přemýšlel. Sotva se modrooký muž začal zvedat, podíval se na něj a všiml si, že se konečně probudil.
"Um... jsi v pohodě?" zeptal se. Kurt se na něj překvapeně otočil, a pak přikývl. "Fajn," řekl Blaine potichu a chvíli jako by ani jeden nevěděli, co dál. "Můžeme si promluvit?" zeptal se najednou Blaine a Kurta to více než překvapilo. S vykulenýma očima zase přikývl, protože nějak nemohl najít slova. Sledoval, jak se Blaine zvedl z postele, ze zásuvky svého psacího stolu vyndal ono fotoalbum, které Kurt nedávno objevil. Pak se posadil zpátky na postel, opřel se o její čelo a naznačil Kurtovi, aby si sedl vedle něj. Modroočko se uvelebil, co nejpohodlněji to šlo, a snažil se tváři klidně, ale uvnitř byl šíleně nervózní. Blaine se zhluboka nadechl a otevřel album na jedné ze zadních stránek. Tam, kde byl on a hezký blonďatý muž. Opatrně pohladil palcem přes jeho fotku a smutně se usmál.
"Tohle je... byl Mark," řekl a v Kurtovi trošičku hrklo.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Četl/a jsem 6. kapitolu?

ANO

Komentáře

1 LeNa LeNa | 27. listopadu 2012 v 1:10 | Reagovat

Je byl.. dlouhou chvíli jsem na to koukala abych probrala zda jsem to četla správně a ono.. wow..
Krásná kapitolka, vážně moc jen mi to trošku vyrazilo dech a potvrdilo, že v poslední době se v Klaine povídkách objevuje ta smrt často ://

Ale jinak poníženě žádám o další díl :)

2 Nicole Damita Nicole Damita | 27. listopadu 2012 v 11:52 | Reagovat

Nádherná časť,veľmi sa mi to páčilo a už sa nemôžem dočkať ďalšej časti :-)

3 Christy Christy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 15:19 | Reagovat

Další další další dílek :-) Bylo to jako vždy úžasné ;-)

4 Peth Peth | 27. listopadu 2012 v 15:55 | Reagovat

Já chci etě!!

5 Kat300 Kat300 | 27. listopadu 2012 v 16:10 | Reagovat

Aaaaa, to je tak strašně návykový!!!!! Super kapitola, nemůžu se dočkat pokračování :)

6 Andílek Andílek | Web | 27. listopadu 2012 v 16:32 | Reagovat

krásná část...prosím prosím smutně koukám pokračování

7 Tessee Tessee | Web | 27. listopadu 2012 v 16:57 | Reagovat

Děkuju :-)
Hlásím, že další kapitola už má 748 slov :-D Ale vzhledem k tomu, že teď musím utíkat na zkoušku a vrátím se až večer, bude nejspíš hotová až v noci a nebo zítra. 8-)

8 Gee Gee | 27. listopadu 2012 v 17:51 | Reagovat

Nádherné, úžasné etc. etc.
Chci se schoulit do klubíčka nervů a pobrečet si nad Markem (nevím, co mě žere, ale najednou je mi té nepředstavené postavy strašně líto...), obejmout Klainíky... to semestrální období se na mě nějak podepisuje. Pitomé plusquamperfektum!
Jinak jsem napnutá jako... nenacázím vhodný konec metafory a moc se těším na další kapitolu! :-D

9 Nikola Nikola | Web | 27. listopadu 2012 v 20:54 | Reagovat

*se slzama v ocich docita posledni radky *
opet nadherny dil, to jak Blaine Kurta utesoval bylo uzasny <3  a to, ze mu prozradi i to,kdo byl Mark je uzasny.
Doslova skacu radosti, ze zitra bude dalsi dil :-D  :-D  protoze se na nej strasne tesiiim ! [°°]>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama