Be my prince - 18. kapitola

5. listopadu 2012 v 19:30 | Tessee |  Glee Fanfiction - Be my prince



... "Vypadá to, že se rodiče zbláznili. Ti moji si totiž vymysleli na dnešek nějakou oslavu, nebo co je to za akci, a já i Cooper tam musíme být. Ani nevím co a kde to je, ale předpokládám, že tam bude banda snobů, kteří mi budou celý večer nenápadněpředstavovat svoje nezadané dcery," zakřenil se Blaine a Kurt se musel jeho výrazu trochu zasmát. ...


AN: Tak je to tu... poslední kapitola. Doufám, že s ní budete spokojeni :-) PS: Ještě asi bude nějaký epilog ;-)



18
Od Warblerské párty si Kurt připadal báječně. Měl úžasného přítele, kterého nemusel skrývat, měl kamarády, kteří ho měli rádi pro to, kdo byl a ne pro to, že má královský titul, ve škole se mu dařilo, jeho bratr byl s Rachel taky šťastný (nebo to alespoň tvrdil), skoro každý týden chodil s kamarádkami z New Directions na nákupy... prostě pohádka.
V půlce prosince si Blaine uvědomil, že s Kurtem ještě nikdy nebyli na oficiálním rande a rozhodl se to napravit. Věděl, že jeho přítel naprosto miluje muzikály a že za celou dobu, co byl v Americe, ještě neměl možnost žádný navštívit. A tak sehnal dva lístky do Columbuského divadla a v pátek vzal Kurta na první oficiální rande, s večeří v pěkné restauraci, růžemi a vším důležitým. Kurt byl celý následující týden tak nadšený, že se Blaine rozhodl, že ho bude muset brát na rande častěji.
Čas utíkal jako voda a než se nadáli, měli za sebou všichni zimní zkoušky a testy a pomalu se začali připravovat na vánoční prázdniny. Blaine se poprvé na Vánoce moc netěšil, protože to znamenalo, že nebude moct být se svým přítelem každý den. Ale štěstí bylo, že Kurtovi rodiče plánovali přijet na Vánoce do USA, a tudíž modrooký kluk nebude zas tak daleko.

Hummelovi přijeli týden před koncem zimního semestru a Blaine začal být trochu nervózní. Sice o tom s Kurtem ještě nemluvili, ale tak nějak očekával, že se ho Kurt stejně zeptá.
A taky, že ano. Leželi spolu na Blainově posteli a oba dva si četli, když se na něj Kurt otočil a zaculil se tak, jak se culil vždycky, když něco po Blainovi chtěl.
"Lásko?" prohodil modroočko.
"Ano?"
"Zítra přijedou moji rodiče."
"Já vím, už jsi mi to říkal," odpověděl Blaine a čekal, jestli z Kurta vypadne to, čeho se obával.
"To ano, jenže Finn včera mluvil s Carol a tak nějak jí řekl o nás dvou," pokračoval Kurt opatrně.
"A to je dobře nebo špatně?" sondoval Blaine.
"Dobře, dobře! To je dobře... aspoň myslím," zamumlal Kurt poslední část a uhnul pohledem. "Um... jde o to, že... um... naši by tě chtěli poznat," řekl potichu, jako by se bál, že Blaine odmítne. Jenže ten už to tak nějak čekal a tak si jenom trošičku povzdechl a pak se usmál.
"No, někdy k tomu dojít muselo, ne?" prohodil a Kurt, šťastný, že z toho Blaine nedělá vědu, se rázem rozzářil a přikývl.
"A kdy to proběhne?" vyzvídal dál Blaine.
"Já... myslím, že bude lepší nechat to až po Vánocích. Ať se na to můžeme všichni připravit," zamyslel se Kurt a přemýšlel, jak proboha přemluví tátu a Carol, aby hráli před Blainem automechanika a zdravotní sestřičku.

To byl jeden z největších Kurtových momentálních problémů. S Blainem si říkali všechno, ale princ pořád nějak netušil, jak mu sdělit, že je následníkem trůnu a že se po skončení školního roku bude muset vrátit za oceán. Na jednu stranu mu to chtěl strašně říct, protože to bylo jediné tajemství, které před Blainem měl, ale na druhou stranu se bál, že když se to Blaine dozví, bude se k němu chovat jinak. Skoro pokaždé to tak bylo. Skoro každý na něj bral kvůli jeho titulu nějaké ohledy. A to Kurt prostě nechtěl. Ne tady a rozhodně ne od Blaina. A tak to pořád odkládal a doufal, že časem vymyslí, jak mu to šetrně sdělit.

Blaine souhlasil s Kurtovým návrhem nechat setkání s rodiči až po Vánocích a přitáhl si svého přítele trochu blíž. Kurt se mu uvelebil do náručí a oba dva se vrátili ke svým rozečteným knížkám.

"Ugh! Já tohle nenávidím!" nadával Kurt a přecházel po pokoji, zatímco se snažil upravit si vlasy do patřičné podoby. "Proč zrovna dneska?!" hudroval.
"Já nevím, brácho. Ale tomu se prostě nevyhneme, vždyť to víš," zavolal Finn z koupelny. "Alespoň tam bude Rachel," dodal a Kurt zaúpěl.
"Ještě mi to připomínej. Jsem fakt nadšen, že ty si užiješ svoje rande s Rachel, zatímco já se budu celý večer nudit," řekl ironicky a nepřestával se mračit.
"Tak promiň," omlouval se Finn, když vyšel z koupelny a snažil se uvázat si kravatu. "Třeba tam bude Quinn."
"Nebude, už jsem jí volal," prohodil Kurt a vzpomněl si, že si nechal svůj telefon u Blaina v pokoji a že si pro něj musí zajít. "Odjíždíme za dvacet minut, Finne, tak ať jsi připravený," řekl, Finn přikývl a Kurt se vydal za svým přítelem.

"Ahoj lásko," přivítal ho Blaine a dal mu lehký polibek.
"Ahoj, promiň, ale nemůžu se zdržet. Jenom jsem si tu nechal telefon," omlouval se Kurt.
"Jo, je tamhle na stole," ukázal Blaine. "A kam pospícháš?"
"Máme dneska s Finnem a našima rodinnou večeři. Naši to uspořádali na poslední chvíli a já teď naprosto nestíhám," povzdychl si Kurt. "Promiň, já vím, že jsme chtěli jít dneska večer do kina, ale tohle se bohužel nedá odložit," omlouval se posmutněle.
"To je v pořádku, zlato," ujišťoval ho Blaine. "Vypadá to, že se rodiče zbláznili. Ti moji si totiž vymysleli na dnešek nějakou oslavu, nebo co je to za akci, a já i Cooper tam musíme být. Ani nevím co a kde to je, ale předpokládám, že tam bude banda snobů, kteří mi budou celý večer nenápadně představovat svoje nezadané dcery," zakřenil se Blaine a Kurt se musel jeho výrazu trochu zasmát. "Nesměj se mi," hodil na něj Blaine štěněčí pohled a Kurt ho zlehka políbil na našpulené rty.
"Promiň," řekl. "Tak si budeme celý večer psát a sdělovat si svoje příšerné zážitky z nudných akcí."
"Fajn, to beru," usmál se zase Blaine. "Mě jenom štve, že si museli naši rodiče vzpomenout zrovna dneska, když máme poslední příležitost před prázdninami, strávit večer spolu," dodal.
"Mě to taky štve. Ale ještě se uvidíme zítra," řekl Kurt. "A když se vrátím dostatečně brzy a ty taky, tak ti přijdu dát pusu na dobrou noc, platí?"
"Platí," usmál se na něj Blaine.
"Fajn. Ale teď už opravdu musím jít. Pa," dal mu pusu na tvář a odběhl.

"Co že je to vůbec za akci?" zeptal se Blaine Coopera a pečlivě si geloval svoje kudrnaté vlasy k hlavě. Oba dva bratři byli v domě jejich rodičů ve Westerville a připravovali se na večer.
"Ani nevím, brácho. Nějakej král, kdo ví odkud, pořádá v Columbusu večeři, či co. Fakt netuším," prohodil Cooper a zkoušel si před zrcadlem všelijaké pózy. Blaine při pohledu na něj protočil oči.
"Ach jo, to bude zase nuda. Já vůbec netuším, proč tam musíme chodit s nima," mručel pod fousy. "Máma mě zase bude chtít seznamovat s holkama. Mě už to fakt nebaví."
"Neboj, Blainey, uděláme to jako vždycky," otočil se na něj povzbudivě Cooper. "Máma tě bude seznamovat a ty je budeš nenápadně přeposílat mně," tvářil se nadšeně a Blaine se musel zasmát. Byla pravda, že tahle taktika většinou fungovala, protože holky měly pro Coopera vždycky slabost.
"Fajn. Nějak to přežiju a budu doufat, že se co nejdřív dostanu zpátky na Dalton."

"Už zase ty uniformy," mračil se Finn a oblékal si svou oficiální uniformu, kterou musel on i Kurt nosit na všechny oficiální akce. "Jako by toho nebylo na Daltonu dost."
"Tak v tom s tebou naprosto souhlasím," přikyvoval Kurt. "Myslím, že je na čase, abych navrhl nějakou hezčí," přemýšlel nahlas a pečlivě si rovnal šerpu a nárameníky. Vzhledem k tomu, že měl vyšší titul než Finn, měl toho na uniformě také víc. Kurt se snažil už několik let nenápadně navrhnout, aby královská rodina směla nosit na oficiální akce něco příjemnějšího a elegantnějšího. Jenže se mu to prozatím bohužel nedařilo.
"Ukaž, prosím tě," nevydržel to už Kurt a šel Finnovi upravit kravatu, se kterou si jeho bratr nějak nevěděl rady.
"Díky, brácho," usmál se Finn a nechal Kurta, aby ho patřičně upravil.
"Připraveni?" zeptala se s úsměvem Carol, která vešla do salónku, kde se oba bratři připravovali. Kurt s Finnem přikývli a vydali se za královnou.

Blaine, Cooper a jejich rodiče seděli u jednoho z velkých kulatých stolů, kterých bylo v místnosti asi deset. Seděli takhle už skoro půl hodiny a kromě toho, že Blaine jeho máma upozornila na to, že blondýnka u vedlejšího stolu je nezadaná a z dobré rodiny, se pořád nic nedělo. Blaine se už začínal pomalu nudit a napadlo ho, že alespoň napíše Kurtovi. Jenže k jeho smůle si jeho otec všiml, že vytáhl mobil a důrazně ho upozornil, že je neslušné během takovéhle akce smskovat. Blaine protočil oči a zašklebil se, ale radši telefon schoval, protože nechtěl riskovat, že by mu ho rodiče na zbytek večera zabavili.
"To je nuda!" naklonil se Blaine ke Cooperovi. "Kde sakra ten král je? Copak neví, že tu na něj čeká plný sál lidí?" rozčiloval se a Cooper se ho snažil uklidnit.
"Snad už každou chvíli dorazí. Tamhle ten protokolář, nebo jak se ten šašek u dveří nazývá, vypadá, že už se na něco připravuje," ukázal na muže, který jim dříve všem vysvětlil, že musí vstát, až bude vcházet královská rodina. A opravdu, muž u dveří se vzápětí začal tvářit až komicky vážně a oznámil, že král s rodinou přichází. Blaine nedával příliš pozor, a i když si stoupl, tak vzhledem ke své výšce a tomu, že před ním stáli samí vysocí lidé, na příchozí stejně neviděl. Nenápadně radši využil otcovy nepozornosti a podíval se na mobil, jestli mu Kurt nenapsal nějakou zprávu. Ale bohužel tomu tak nebylo, a tak když přestala hrát znělka a všichni upřeně hleděli na stupínek v popředí, kde byl stůl královské rodiny, podíval se tam Blaine taky.
A přesně v tu chvíli mu doslova spadla čelist, oči málem vypadly z důlků, jak je vytřeštil a na chvíli jako by se mu zastavil dech. Zíral přes sebe, kde na stupínku vedle muže, který byl evidentně králem jakési země v Evropě, stál v uniformě a ošerpovaný, jeho Kurt. Blaine nemohl uvěřit svým očím.

"Blainey, tos mi neřekl, že tvůj přítel je princ," zašeptal mu do ucha Cooper, ale Blaine se nezmohl na nic víc než tiché zaúpění. Byl úplně zkoprnělý. Nedokázal si to vysvětlit. Jak se to stalo? Proč by mu Kurt něco takového neřekl? Co když to není on, ale jenom je mu hrozně podobný? A proč mu to Kurt neřekl? Znamená to, že Kurtův otec je král? A taky proč mu to sakra Kurt neřekl?!
Blainovi běžely hlavou myšlenky a ani si nevšiml, že král domluvil. Měl oči jenom pro Kurta, který stál vedle svého otce a ve tváři měl tak trochu strnulý a nepřítomný výraz. Trochu se usmíval, ale Blaine poznal v jeho modrých očích, že ho to ve skutečnosti nudí. Stál tam a vypadal krásně, jako ostatně vždycky, a Blaine si nemohl pomoct, než začínat být z toho všeho naštvaný.
Konečně si všichni začali sedat a číšníci začali nosit předkrmy. Blaina musel sebou dolů na židli stáhnout Cooper, jinak by asi zůstal stát a zírat na svého přítele. Všichni se pustili do jídla a tlumené konverzace. A Blaine se opravdu snažil nezírat ke Kurtovu stolu, ale nešlo to. Pořád mu tam ujížděly oči.

Kurt se nesmírně nudil. Jako vždycky na takovýchto akcích, kde musel navíc sedět u stolu s rodiči a samými nudnými lidmi, kteří se nejraději bavili o politice. Nejraději ze všeho by si psal s Blainem, ale na to bohužel bude muset počkat, až bude po večeři, všichni se přemístí do salónku a atmosféra nebude tolik oficiální. Jediné, co při takovýchto příležitostech vždycky Kurta zachraňovalo, byl Finn. Jenže ten byl momentálně až příliš zaměstnán flirtováním s Rachel přes celý sál.
Kurt už měl skoro dojedený předkrm, když se k němu najednou naklonil jeho bratr.
"Kurte, co tu dělá Blaine?" zeptal se šeptem a Kurt, který byl do té chvíle zabrán svými vlastními myšlenkami, se na něj nechápavě podíval. Finn ukázal směrem k jednomu ze stolů a tam opravdu seděl jeho přítel, v celé své kráse, a jeho lískové oči upřeně hleděly zpátky do těch modrých.
Jako první se Kurt nadšeně usmál a chtělo se mu zamávat. Vzápětí si ale uvědomil, kde je, s kým tu je a jako kdo tu je a úsměv mu pomalu začal mizet z obličeje. A taky si všiml, že Blaine se na něj rozhodně neusmívá. Jeho obličej vyzařoval spoustu emocí, ale ani jedna z nich nebyla moc pozitivní. Vztek, smutek, naštvání, zklamání, ublížení... to všechno mohl Kurt vyčíst z Blainova podmračeného obličeje a netrvalo moc dlouho, než cítil, že se mu derou do očí slzy. Chtěl za ním běžet, chtěl mu všechno vysvětlit, chtěl ho obejmout a říct mu, že ho miluje... jenže to zrovna v tuhle chvíli nešlo. A pak se najednou Blaine zvedl od stolu a odešel.
Kurt se nešťastně podíval na Finna, jako by čekal, že mu něco poradí. Ale jeho bratr jenom soucitně pokrčil rameny. Nakonec rada přišla překvapivě z druhé strany, kde seděla Carole. Kurt nevěděl, kdy si všimla, že se něco děje, ale každopádně když se k němu naklonila, zašeptala: "Utíkej za ním." Kurt se na ni tázavě podíval, jestli to myslí vážně, a když královna s drobným úsměvem přikývla, slušně se omluvil přítomným u stolu, že se na chvíli vzdálí a tak rychle, jak to šlo bez toho, že by běžel, se vydal za svým přítelem.

Vyběhl ze sálu a rozhlížel se kolem sebe, jestli ho někde neuvidí, ale Blaine nikde nebyl. Kurt se modlil, aby neodešel úplně pryč. Potřeboval s ním mluvit. Chvilku přemýšlel, kam ho jít hledat a už mu skoro začal volat, když Blaine najednou vyšel z poza rohu, ve tváři pořád ten zraněný výraz a ruce složené na prsou. Kurt se k němu rozběhl a chtěl ho obejmout, ale Blaine mu ustoupil.
"Blaine..." začal Kurt, ale nějak nevěděl jak dál.
"Co to znamená, Kurte? Já... já to nechápu. Proč jsi mi to neřekl?" ptal se Blaine.
"Já... já jsem chtěl, ale... nešlo to."
"Proč?"
"To je složité," zavrtěl Kurt hlavou.
"Tak mi to vysvětli!" zvedl Blaine hlas. "Myslel jsem si, že před sebou nemáme tajemství. Já ti říkám úplně všechno a ty mi zatajíš tak důležitou věc?!"
"Prosím, Blaine. Já jsem ti to chtěl říct, opravdu!"
"Vážně? A kdy?! Až budeš na konci školního roku odjíždět domů, vládnout svojí zemi?!" naštval se Blaine.
"Já tam přeci nevládnu, Bl..."
"Jak jsi mi sakra mohl zatajit, že jsi princ?!" nevnímal ho Blaine.
"Ugh! Ty to nechápeš, Blaine!" vybouchl konečně taky Kurt.
"Ne, to teda nechápu!"
"Ty si myslíš, že to pro mě bylo jednoduché? To teda nebylo! Už týdny přemýšlím, jak ti to mám říct. Jenže jsem se bál, Blaine. Bál jsem se, že se na mě budeš dívat jinak. Vždycky to tak je. Všichni tvrdí, že se ke mně budou chovat jako kdyby to nevěděli, ale stejně na mě pak berou ohledy!" chrlil Kurt a na chvilku se odmlčel. "Já jsem nechtěl, abys mě měl rád proto, kdo jsem," dodal potichu a po tvářích se mu koulely slzy.
"To si vážně myslíš, že bych se k tobě choval jinak, kdybys mi to řekl?" zeptal se ho Blaine, také se slzami v očích.
"Já nevím, Blaine."
Blaine zavrtěl zklamaně hlavou a zadíval se do země. Oba dva stáli naproti sobě, po tvářích se jim koulely slzy a Kurt čekal, jaký bude Blainův ortel. Ale když jeho přítel dlouho nic neříkal, rozhodl se to ještě trochu vysvětlit.
"Ty nevíš, jaké to je, Blaine. Každý si představuje, že být princ je úžasné, že máš všechno, na co si vzpomeneš. Jenomže si nikdo neuvědomuje všechny ty povinnosti a neupřímnost, co s tím souvisí. Za celý svůj život jsem potkal jenom pár lidí, co se ke mně dokázali chovat normálně. Naprostá většina lidí se mi snažila vetřít do přízně, protože jsem princ, a pak mě za zády pomlouvali. Je to takhle celý můj život a já jsem prostě chtěl zažít alespoň jeden rok, kdy mě budou lidi kolem brát proto jaký jsem, ne proto, co mám za titul."
"Já to chápu, Kurte. Jenom... jenom je mi líto, že máš pocit, že mi nemůžeš věřit," řekl potichu.
"Já ale přece nemám pocit, že ti nemůžu věřit," spěchal Kurt s odpovědí a chytl ho za ruku, když se Blaine konečně nechal. "Já vím, že můžu. Vím že ti můžu říct všechno. Udělal jsem chybu a vím to, ale teď už s tím nemůžu nic udělat," řekl a zadíval se Blainovi do očí. "Prosím, odpusť mi to."
Blaine si zhluboka povzdechl a na chvíli pevně sevřel oči. Pak se podíval do stropu a přemýšlel. "Ve chvílích, jako je tahle, bych si přál, aby můj mozek vítězil nad srdcem. Jenomže to nějak nejde," povzdechl si, podíval se zpátky na Kurta, přistoupil k němu blíž a objal ho opatrně kolem pasu. "I když mám pocit, že bych na tebe měl být naštvaný, nejde to. A to mě pěkně štve," řekl, malinko se zamračil a pak se zase zadíval do modrých očí. "Miluju tě, Kurte," pokrčil rameny. "Já nevím, jestli je na to brzo, nebo ne, ale prostě to tak je a nic s tím nenadělám. A i když se mi chce momentálně naštvaně odejít... já prostě nemůžu. Zlobím se, ale milovat tě kvůli tomu nepřestanu."
Na konci jeho krátkého proslovu měl Kurt znovu slzy v očích a knedlík v krku, ale tentokrát štěstím. Jeho přítel mu právě vyznal lásku a to byl ten nejlepší okamžik, co si mohl princ přát.
"Taky tě miluju," zašeptal, objal Blaina kolem krku a políbil ho, celý šťastný, že se Blaine nechal. Pak se Blaine trochu odtáhl a opřel se čelem o to Kurtovo.
"Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že chodím s princem," zašeptal. Pak se oba dva s Kurtem trochu rozesmáli a pevně se objali.
"Myslím, že bychom se tam měli vrátit," řekl po chvíli Kurt a Blaine přikývl. Dal mu naposledy pusu a společně se vydali zpátky do sálu.

Zbytek večeře strávili oba dva zíráním na toho druhého a Kurt najednou chápal, jak je Finnovi, když má přítelkyni na druhé straně sálu. Později, v salónku, se ani jeden z nich nevyhnul seznámení s rodiči. Blaine se bál, jak by se měl ke královi a královně chovat, ale když mu Kurt vysvětlil, že se má chovat tak, jak to plánoval ještě než věděl, kdo jsou, Blaine to zvládl bez větších potíží a Burt i Carol si ho zamilovali. Seznámení s Blainovými rodiči bylo trochu jiné a malinko neupřímné. Ale Blaine už dřív řekl Kurtovi, že jeho rodiče jsou tak trochu snobové, a tak ani nic jiného neočekával. Paní Andersonová neustále opakovala, jak je pyšná, že její syn chodí s princem a jak doufá, že jim to oběma dlouho vydrží. Když pak Blaine zašeptal: "Najednou jí nevadí, že mám kluka?! Od kdy?" Kurt se musel rozesmát a Blaine zakroutil hlavou. "Ještě před začátkem večeře se mi snažila dohodit tamhletu blondýnku," ukázal před sebe a Kurt se zachichotal.
"Alespoň k něčemu je ten můj titul dobrý," odvětil a chytil Blaina za ruku. Ten se na něj usmál a společně se vydali vysvobodit Finna a Rachel ze spárů rodičů.

Když se pak vrátili večer na Dalton, využili toho, že Thad odjel domů o den dřív, zalezli si oba dva k Blainovi do postele a Kurt povyprávěl svému příteli všechno o své zemi a o tom, jaké to je být princ.
"Co se stane, až skoční škola?" zeptal se po chvíli ticha Blaine.
"Jak to myslíš?" nechápal Kurt.
"Jako... pojedeš zpátky? Začneš vládnout? Budeš král? Už se sem nikdy nevrátíš?" chrlil Blaine otázky a ta poslední mu vytvořila na tváři smutek. Kurt se vymanil z jeho objetí a obrátil se tak, aby mu viděl do očí.
"Blaine, když jsem si tohle celé vymyslel, měl jsem v plánu jet sem na rok, dokončit tu střední školu a žít chvíli jako normální teenager. Co jsem naopak neměl v plánu, bylo zamilovat se do tebe. Ale stalo se," usmál se Kurt a Blaine taky. "Abych ti odpověděl na tvoje otázky... ano, až skončí škola, budu se muset vrátit domů. Na druhou stranu ale budou prázdniny a ty můžeš jet se mnou, když budeš chtít. Oběma je nám osmnáct. Myslím, že by v tom nemusel být problém, ne?" Blaine zavrtěl hlavou a líbnul Kurta na tvář. "A vládnout samozřejmě nezačnu," pokračoval Kurt. "Král je táta a já doufám, že ještě hodně dlouho bude. A jak jsem řekl, můj původní plán byl jet sem na rok, ale na druhou stranu, kdo říká, že bych tu nemohl studovat univerzitu?" usmál se potutelně a Blaine se na něj nadšeně vrhnul a pevně ho objal.
"Nemůžu tu zůstat napořád, protože jednou hold přijde chvíle, kdy to budu muset po tátovi převzít, ale myslím, že pár let nikomu vadit nebude," usmál se. Blaine ho ještě chvíli zamilovaně pozoroval.
"Miluju tě, Kurte," řekl po chvíli.
"Taky tě miluju," zašeptal princ láskyplně ho políbil.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kat Kat | Web | 5. listopadu 2012 v 20:05 | Reagovat

Aaaach, úžasně zakončení, ikdyž je hrozná Škoda že už to pomalu končí. Těším se na epilog! :)

2 Tamy Tamy | 5. listopadu 2012 v 20:51 | Reagovat

-*bad poker face* Ehm cože? poslední kapitola? *ještě nestihla vůbec dokreslit Niffa, nebo Kurta v nějaké té oficiální róbě* ..hehehe...omluvte mne... /PANIKA/
___________
- Ale jinak byla ta kapitola tak tak..fulff, drama, fuflatej fluff a fluffatější flufáček :3 Čekám na epilog.

-*pláče v koutku* Neukončuj tooooo...

3 Tessee Tessee | Web | 5. listopadu 2012 v 21:00 | Reagovat

Děkuju, holky! :-) Bohužel všechno jednou musí skončit, ale ještě bude ten epilog ;-) A Tamy, hlavně se nestresuj! :-D Jestli to dokončíš, pošli mi to a já to s radostí vystavím, i když už bude konec povídky ;-)
PS: Kromě toho, že samozřejmě bude pokračovat Peace & Love, bude i další nová povídka :-D

4 Andílek Andílek | Web | 5. listopadu 2012 v 21:10 | Reagovat

krása! Pěkné zakončení! Chtěla bych vidět Blainův výraz, když Kurta spatřil. Moc se těším na epilog

5 Nicole Damita Nicole Damita | 6. listopadu 2012 v 11:59 | Reagovat

To bolo super :-) a je mi ľúto že už to bude končiť :-(

6 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 7. listopadu 2012 v 20:12 | Reagovat

úžasnééé :)))) O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama