The Best Husband Ever

13. září 2012 v 20:06 | Tessee |  Glee Czech Fest

obrázek: Dorea

The Best Husband Ever aneb To nejklišovatější ze všech klišé!

13.9.2012
Téma: Hříchy mládí
Popis: Manželé Hummel-Andersonovi řeší Blainův hřích z mládí.


Blaine a Kurt Hummel-Andersonovi žili v pěkném menším domku na předměstí New Yorku, kde oba dva pracovali. Blaine jako lékař v dětské nemocnici a Kurt jako začínající, ale už poměrně úspěšný módní návrhář. Bylo jim třicet a oba dva žili spokojený a šťastný život, stále zamilovaní jako tenkrát, když se potkali na střední škole. To se mělo ale brzy změnit. Do života jim měla vstoupit osoba, která jim tuhle idylku navždy zkomplikuje.


Bylo léto a Blaine s Kurtem si oba dva užívali posledních několika dní dovolené v klidu svého domova, lenošením. Kurt zrovna vařil večeři, zatímco jeho kudrnatý manžel sledoval podvečerní zprávy, když se ozval od jejich vchodových dveří zvonek.
"Zlato, můžeš tam zajít, prosím tě? Já mám špinavé ruce," poprosil Kurt a Blaine se vydal otevřít.

Za dveřmi stála mladá, asi tak patnáctiletá dívka s hnědými vlnitými vlasy, v trochu pomačkaném, ale pěkném oblečení a vedle sebe třímala malý kufr. V její tváři bylo znát, že ji něco trápí a snad i plakala.
"Ahoj, co pro tebe můžu udělat?" zeptal se opatrně Blaine. Dívka se jakoby trochu lekla, když na ni promluvil a její velké oříškové oči se rozevřely dokořán.
"Jste... Blaine Anderson?" zeptala se potichu.
"Ano, to jsem. Co bys potřebovala?" zeptal se znovu, trochu překvapen tím, že dívka zná jeho jméno, i když jen to, co měl naposledy před svatbou.
"Já..." zkusila to, ale zlomil se jí hlas. Blaine jí pokývnutím hlavy pobídl, aby to zkusila znova. Díky bohu, že měl jako dětský lékař s podobnými situacemi zkušenosti.
"Já jsem..." hlas se jí zlomil znovu.
"Jsi zraněná? Potřebuješ nějak pomoct?" zkusil Blaine hádat. Dívka zavrtěla hlavou a polkla.
"Já... já jsem vaše dcera," řekla rychle a oči se jí zalily slzami. Blainovi doslova spadla brada a oči by mu jistě vypadly z důlků, kdyby to bylo technicky možné.
"Prosím?" zeptal se, když se po chvilce trochu vzpamatoval.
"Já jsem vaše dcera. Jmenuju se Kelly Morinarová," řekla dívka už trochu jistějším hlasem.
"Ale... ale to není možné. Myslím, že si mě s někým pleteš, Kelly. Já... já nemůžu mít dceru," chrlil ze sebe Blaine.
"Ale já jsem vaše dcera! Vím to!" zvýšila dívka hlas.
"Kelly, ale ty to nechápeš. Já nemůžu být tvůj otec, já jsem..."
"Zlato, kdo je u dveří?" přerušil ho v půlce věty Kurt a prostrčil hlavu nad jeho ramenem, aby se podíval, kdo stojí venku.
"Kdo... kdo je to?" zeptala se dívka s vykulenýma očima Blaina, hledíce na modrookého může za jeho zády, který mezitím omotal své ruce kolem Blainova pasu.
"Tohle je Kurt, můj manžel. Kelly, já jsem gay," vysvětlil konečně Blaine a tentokrát to byla dívka stojící před ním, komu spadla brada.
"Blaine, co se to tu děje?" snažil se zjistit Kurt opatrně. Jeho milovaný se na něj pomalu otočil.
"Tahle dívka, Kelly, tvrdí, že je moje dcera," vysvětlil mu Blaine. Kurt na něj chvíli zíral. Pak se zničeho nic rozesmál a podíval se na Kelly.
"Zlato, Blaine nemůže být tvůj otec. Jsme spolu už od střední, věř mi," řekl dívce, která se momentálně prohrabovala ve své kabelce. Vzápětí z ní však vytáhla fotku a podávala ji Blainovi.
"Tohle mi dala moje máma. Jste to vy?" řekla a Blaine si od ní trochu nesměle fotografii vzal. Oba dva s Kurtem se na obrázek zadívali a oba hned poznali o koho jde.
"To... to jsem já," řekl potichu Blaine. "Já, když mi bylo tak patnáct," dodal.
"Blaine, kdo je to vedle tebe?" zeptal se trochu vyjeveně Kurt, ale Blaine mu neodpověděl. Místo toho se obrátil na Kelly.
"Jak... jak se jmenuje tvoje maminka?" zeptal se potichu.
"Janette," odpověděla dívka a Blaine vydechl a složil obličej do dlaní. Kurt na něm okamžitě poznal, že začíná být zoufalý a rozhodl se jednat.
"OK, myslím, že bude nejlepší, když se na to půjdeme posadit. Tohle vypadá na delší rozhovor," řekl a pozval dívku dovnitř. Kelly se na něj podívala trochu nedůvěřivě, ale nakonec vstoupila a následovala ho do obývacího pokoje. Pak ji poprosil, aby na chvíli počkala, zatímco on si s Blainem promluví v kuchyni. Kelly se usadila do pohodlné pohovky a napila se trochu vody, kterou jí modrooký muž přinesl.

Kurt si přisedl vedle Blaina, který seděl u jídelního stolu s pohledem upřeným před sebe a očima zalitýma slzami, a chytil ho povzbudivě za ruku.
"Lásko, řekni mi prosím, jestli je možné, že by Kelly byla tvoje dcera," prosil ho Kurt naléhavě, ale co nejvlídněji to v téhle situaci dokázal. Blaine se na něj podíval a malinko přikývl.
"Mě je to tak hrozně líto, Kurte," řekl a rozplakal se. Kurt ho automaticky objal.
"Co je ti líto?" zeptal se modrooký muž a snažil se svého milovaného ukonejšit.
"Že jsem ti to neřekl," vysvětloval Blaine. Kurt si povzdechl. Samozřejmě, že mu to taky bylo líto, ale bylo to v minulosti a nemělo cenu z toho dělat velkou vědu. Momentálně bylo důležitější zjistit, proč u nich v obývacím pokoji sedí Kelly.
"Řekni mi to teď," prosil ho Kurt a Blaine přikývl.
"Stalo se to, když jsme se ještě neznali. Bylo mi patnáct. Víš, že jsem ti říkal, že jsem měl období, kdy jsem si sebou nebyl jistý." Kurt přikývl, že si na to vzpomíná a Blaine pokračoval. "Jednou mě kamarád vzal na párty. Skoro všichni tam byli starší než já, pili jsme alkohol... ty víš, co to se mnou dělá, když se opiju.
Janette byla holka, kterou jsem trochu znal ze školy. Byla už tehdy ve čtvrťáku a celkem dost se bavila s tím kamarádem, co měl vzal na tu párty. Já přísahám, že si nepamatuju, jak se to stalo. Jenom vím, že jsem se dost opil a že jsme se spolu vyspali. Už tehdy jsem z toho měl jenom útržky a vím, že jsem jí těsně po tom řekl, že to byl omyl a že jsem si jistý, že jsem gay. Když jsem se pak vzbudil, už tam nebyla. A pak už jsem jí nikdy neviděl. Nepamatuju si ani, že bych jí pak potkal ve škole." Blaine znovu složil hlavu do dlaní a cítil, jak ho manžel konejšivě hladí po zádech. Nikdy nebyl vděčnější, že Kurta má. Nemohl uvěřit tomu, jak je v tu chvíli jeho manžel chápavý.
"Proč mi to neřekla, Kurte?" zeptal se zoufale Blaine, i když věděl, že je to zbytečná otázka.
"To nevím, zlato. Asi bude nejlepší se zeptat jí," řekl Kurt a Blaine přikývl. "Teď by ale možná bylo dobré zabývat se tím, co tu dělá Kelly. Co když její maminka ani neví, že je tu?"
"Pravda," souhlasil Blaine. Trochu si omyl uplakaný obličej studenou vodou a společně se svým manželem se vydali do obývacího pokoje.

Oba dva muži se posadili naproti dívce a Kelly k nim upřela své velké oříškové oči, které se nápadně podobaly těm Blainovým.
"Kelly, můžu se tě zeptat na pár věcí?" řekl Blaine a dívka přikývla. "Proč ses mě rozhodla najít zrovna teď? Ví o tom vůbec tvoje maminka?"
Kelly se nadechla k odpovědi, ale zároveň jí vyhrkly slzy do očí a než stačila něco říct, zradil ji hlas. A tak jenom zavrtěla hlavou. Blaine se trochu vyděsil a pohled mu padl na kufr, který si přinesla ssebou.
"Bože, doufám, že jsi neutekla z domu, Kelly. Chovají se snad k tobě doma špatně?!" naléhal kudrnatý muž.
"Ne! Moje máma byla ta nejlepší máma na světě!" bránila ji Kelly okamžitě a Kurt vykulil oči doširoka.
"Byla?" zeptal se opatrně a sledoval, jak dívce stékají po tvářích slzy.
"Před pár týdny zemřela," pronesla tichounce Kelly.
"Ó můj bože, to je nám hrozně líto," řekl Kurt a Blaine přikývl.
"To je ten důvod, proč jsem tady," pokračovala Kelly i přes své slzy. Teď už to ze sebe potřebovala dostat. "Máma byla poslední člověk, co mi na světě zbyl. Kromě ní už jsem neměla žádné příbuzné. A teď... už nemám nikoho. Já jsem to chtěla zvládnout sama, ale předvčerem ke mně přišli nějací lidé a řekli mi, že nemůžu žít sama, protože mi ještě nebylo osmnáct," vyprávěla a znovu upřela na Blaina ty své oči. "Já nechci jít do děcáku, pane Andersone," zaúpěla naléhavě. "Věřte mi, že kdyby to šlo udělat nějak jinak, neobtěžovala bych vás, ale momentálně jste jediný příbuzný, kterého mám. Nejde mi o peníze. Moje maminka na tom byla docela dobře, přestože mě živila sama. A všechno jsem po ní zdědila. Jenže ty pitomé úřady mě nenechají na pokoji!" rozčilovala se. Blaine nad tím chvíli uvažoval.
"Kelly, jenže já předpokládám, že nejsem nikde uvedený jako tvůj biologický otec. Já nevím, jestli by to sociálka uznala," přemítal.
"Tak půjdeme na testy, prosím, já je zaplatím. Nemusíte se o mě pak ani starat," naléhala Kelly. "Já jenom nechci do dětského domova," dodala tiše a zoufale. Blainovi to začínalo trhat srdce a podíval se na Kurta, u kterého hledal pomoc a radu. Jeho modrooký manžel už před malou chvílí pochopil, že tohle nebude jednorázová akce a že Blaine, i když se to snažil nedávat příliš najevo, začíná mít Kelly rád, i kdyby nakonec nebyla jeho. Poznal, že tímhle začíná naprosto nová kapitola jejich života.
"Já myslím, že bude nejlepší, když se na to všichni vyspíme a začneme to řešit zítra ráno," rozhodl Kurt a Blaine přikývl. "Přespíš v pokoji pro hosty, Kelly. A jestli máš hlad, je připravená večeře."
"Nemám, děkuju," řekla a zadívala se do země. Kurt přikývl a šel jí ukázat, kde bude spát.

O několik minut později si znovu přisedl k Blainovi, který se nehnul z místa a byl kdesi hluboko ve svých myšlenkách. Jakmile však vedle sebe cítil známou vůni svého muže, trochu se podvědomě uvolnil.
"Co budu dělat?" zeptal se po chvíli a položil si hlavu na Kurtovo rameno.
"Testy otcovství, vyřizování s úřady, shánět dobrou školu..." přemítal Kurt a Blaine se na něj překvapeně podíval.
"Tobě by to nevadilo?" zeptal se nevěřícně. Ale Kurt se na něj usmál a objal ho ještě trochu pevněji.
"Víš, vždycky jsem doufal, že spolu budeme vychovávat dítě. A tohle je sice trochu nečekané a doufám, že to další bude trošku mladší, než je Kelly. Ale je to tvoje dcera a nemá nikoho, než tebe. A já vím, že už ji máš rád, i když to teď budeš popírat," řekl Kurt a Blaine se trochu zaculil, protože to bylo přesně to, co chtěl udělat, ale jeho manžel ho znal naprosto dokonale.
"Víš, že to nebude jednoduché," řekl kudrnatý muž.
"Já vím. Ale někdy jsou ty nejsložitější věci ty nejlepší," pronesl Kurt a umlčel svého manžela polibkem plným lásky.

Následujících několik měsíců se neslo v duchu testů otcovství (které potvrdily, že je Blaine skutečně Kellyiným otcem), složitých vyřizování s úřady a neméně složitého zvykání si na novou životní situaci. Nakonec se však všechno začalo uklidňovat a Kelly a Blaine si k sobě pomalu hledali cestu a snažili se dohnat vše, co za těch šestnáct let promeškali.
Jediné, co kudrnatého muže trápilo bylo, že si Kelly pořád nemohla zvyknout na to, že je její otec gay a na Kurta si ne a ne zvyknout. Ne, že by ho nesnášela nebo na něj byla hnusná. Ale chovala se k němu odtažitě a Blaine věděl, že to Kurta trápí, i když se to snažil nedávat najevo.

Bylo jaro a vypadalo to, že Kelly si už konečně zvykla na novou školu. Jednoho dne, když byl Blaine zrovna pryč na nějaké konferenci, slyšel Kurt z Kellyina pokoje zoufalé nadávání a mručení. Sem tam to i vypadalo, že Kelly nakopla kus nábytku. Sice věděl, že Kelly ho moc nemusí, ale rozhodl se, že to riskne a půjde to řešit.
"Děje se něco, Kelly?" strčil opatrně hlavu do jejích dveří po tom, co zaklepal.
"Ne," odsekla Kelly naštvaně a plácla sebou na postel. Kurt ji chvíli pozoroval a pak se rozhodl, že se tentokrát jen tak nevzdá. Vešel dovnitř a posadil se vedle ní.
"OK, já vím, že mě nemáš ráda a že bys to radši řešila s Blainem, ale on tu teď není. Takže máš dvě možnosti: buď mi teď řekneš, o co jde a já se ti pokusím pomoct, a nebo si to necháš pro sebe a budeš se s tím trápit dál," navrhl jí. Kelly chvíli jen ležela s hlavou zabořenou do polštáře a Kurt už si začínal myslet, že ho prostě ignoruje, jako skoro vždycky. Po chvíli si povzdechl a už už se chystal odejít, když na něj Kelly najednou promluvila.
"Ve škole máme ples," řekla a posadila se. Kurt zvedl překvapeně obočí a posadil se zpátky vedle ní.
"Ano, a v čem je problém?" zeptal se opatrně.
"Pozval mě Thomas," řekla zoufale Kelly.
"Mhmm. A tobě se Thomas nelíbí?" zkoušel uhádnout její problém.
"Šílíš?! Thomas je ten nejlepší kluk, kterého znám!" vyhrkla.
"OK. Pak ale nechápu, v čem je problém. Pozval tě nejlepší kluk, jakého znáš. Co víc si přát?" začínal se Kurt ztrácet.
"Jenže já naprosto nemám co na sebe! A nikde nemůžu nic najít! Už jsme s Jane hledaly úplně všude. Já na sobě prostě musím mít něco dokonalého," zoufala si Kelly a Kurt se musel trochu rozesmát, čímž si od ní vysloužil naštvaný pohled.
"Promiň," omlouval se. "Ale to tě nenapadlo, že máš doma jednoho módního návrháře?"
Kelly se najednou zadívala do země a tak potichu, že to skoro nebylo slyšet, pronesla: "Napadlo."
"A to bylo tak těžké mi říct, že bys chtěla šaty na ples?" zeptal se znovu Kurt a snažil se, aby to znělo co nejvlídněji.
"Když... když já jsem nevěděla, jestli tě s tím můžu otravovat. Já vím, že jsem se k tobě nechovala zrovna nejlíp, jenomže mně to trochu trvalo, než jsem si na tebe zvykla. A pak už jsem zase nevěděla, jestli na mě nejsi naštvaný..." chrlila ze sebe Kelly jedním dechem a Kurtovi najednou jako by spadl obrovský kámen ze srdce.
"Kelly, podívej se na mě, prosím," poprosil dívku a Kelly k němu pomalu zvedla oříškové oči. "Ty ani nevíš, jak se mi teď ulevilo. Bál jsem se, že si k sobě nikdy nenajdeme cestu. Trochu mě to mrzelo, ale nechtěl jsem tě k ničemu nutit. Nejsem na tebe pro to naštvaný, ano? Chci, abys věděla, že tě mám rád stejně, jako tě má rád Blaine, i když nejsi moje vlastní dcera."
Kelly už se zase leskly v očích slzy a nakonec Kurta objala.
"Děkuju," špitla a Kurt ji konejšivě pohladil po vlasech.
"Tak a teď se vrhneme na ty šaty, ne?" mrkl na ni, když se zase trochu uklidnila. Kelly se zářivě usmála a začala na něj sypat své nápady.

Když se o pár dní později vrátil Blaine domů, zastihl ty dva v obývacím pokoji.
"Díky, Kurte, jsi nejlepší!! vypískla zrovna Kelly a rychle modrookého muže objala. Pak se otočila na podpatku a s telefonem už u ucha běžela do svého pokoje. Blaine zavrtěl hlavou, šťastně se usmál a šel přivítat svého drahého.
"Ahoj lásko," objal ho zezadu a políbil ho na tvář. Kurt trošku lekl, protože ho nečekal, ale vzápětí se otočil k Blainovi čelem a přivítal ho láskyplným polibkem.
"Ahoj," usmál se na něj.
"Já tu pár dní nejsem a tady se všechno změnilo?" řekl Blaine a pokýval hlavou směrem, kam utekla Kelly. Kurt se usmál.
"Ale jenom k lepšímu," řekl a šťastně Blaina objal. A Blaine, ten byl přesvědčen, že má toho nejlepšího manžela na světě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Peth Peth | 13. září 2012 v 20:29 | Reagovat

Řekněme, že ten konec... Já nevim.. prostě jako useknutý sekáčkem :D :D Jinak sem se bavila dobře :)

2 Kat Kat | Web | 13. září 2012 v 20:30 | Reagovat

Ale když už tak to nejlepší klišé! :D ale je to super! :)

3 Tamy Tamy | Web | 13. září 2012 v 20:41 | Reagovat

- *staví stroj času, mění si jméno na Kelly, balí kufry, míří do New Yorku*
- Chci od Kurta šaty na ples. CHCI!
- Nevím co psát, je to supeeeer!
- Z těch keců o večeři jsem dostala hlad. Děkuju. :D

4 Andílek Andílek | Web | 13. září 2012 v 21:22 | Reagovat

krása! suprová povídka! úplně mi to zvedlo náladu

5 Hviezda Hviezda | 13. září 2012 v 22:16 | Reagovat

Najbližší týždeň mi asi spôsobí zápal očných spojiviek, pretože sa nám tu s tými poviedkami trhá vrece a ja ich jednoducho nemôžem všetky neprečítať a neokomentovať. Ale dnes už končím a čo môže byť na koniec lepšie ako poriadne klišé? Uvítala by som o trochu dlhší rozhovor medzi Kurtom a Kelly, ale inak tomu nič nechýbalo :-D

6 Bilkis Bilkis | 14. září 2012 v 7:38 | Reagovat

Ha, takový hezký patnáctiletý hříšek z mládí, co víc si mohl Blaine přát? :-D Já jak ho nemám moc v lásce, tak si myslím, že mu to patří. Škoda, že bylo to dítě takové hezky milé... :-D

7 Tessee Tessee | Web | 14. září 2012 v 11:26 | Reagovat

Díky všem! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama