Bow Tie Man

14. září 2012 v 14:53 | Tessee |  Glee Czech Fest
obrázek: Dorea

Bow Tie Man

14.9.2012

Téma: Náš zákazník, náš pán
Popis: Když Blainova cesta do práce vede kolem Kurtova butiku, tak...



Blaine Anderson, kudrnatý učitel angličtiny na základní škole, chodil každý den do práce kolem módního butiku s obrovskými písmeny K&S nad jeho vstupními dveřmi. Blaine ten butik miloval. Pokaždé si našel čas, aby se zastavil a chvíli obdivoval nové modely, co se skvěly ve výloze. Nikdy předtím se, kromě toho, že četl Vogue, příliš o módu nezajímal. Ale od chvíle, co se před pěti měsíci přestěhoval do této čtvrti New Yorku a každý den chodil kolem tohoto butiku, jako by ho jeho výloha uhranula. Kolikrát už toužil vstoupit dovnitř a něco si alespoň vyzkoušet. Jenže problém byl, že Blaine měl při svém povolání jen velmi malý plat a kupovat si oblečení v tak luxusním butiku, na to rozhodně neměl. Už jen vstoupit dovnitř mu přišlo nepatřičné. Jistě by se tam na něj koukali s opovržením.

Kurt Hummel byl mladý módní návrhář, který z poloviny vlastnil malý butik v New Yorku jménem K&S. Druhá polovina patřila jeho spolupracovnici a kamarádce z vysoké, Simonne. Už od prvního ročníku se ti dva kamarádili, spolupracovali na většině projektů a společně plánovali, jak si jednou otevřou svůj butik, kde budou prodávat vlastní návrhy. A to se jim nakonec podařilo. Stálo je to mnoho úsilí i peněz, ale i když nebyli vůbec v centru města a neměli tu nejzazobanější klientelu, jejich malému obchodu se poměrně dařilo. A hlavně oba dva dělali to, co je bavilo. Jejich butik vypadal na první pohled velmi luxusně, ale na rozdíl od slavnějších módních obchodů, oni se k zákazníkům chovali mile a s úctou a doufali, že se k nim budou rádi vracet a doporučí je svým známým. Oba dva si také velmi potrpěli na osobní přístup k zákazníkům. Takže kromě toho, že navrhovali vše, co se v jejich obchodě objevilo, oba dva se také střídali v prodejně.

Před pár týdny si Kurt všiml, že se před jejich výlohou každé ráno zastaví mladý muž, přibližně jeho věku, a s drobným úsměvem si prohlíží, co je za velkým sklem nového. A zatímco kudrnáč obdivoval oblečení, Kurt zase potají obdivoval jeho. Muž s oříškovýma očima ho dokonale uhranul a Kurt se pokaždé modlil, aby vstoupil, aby mohl slyšet jeho hlas, aby mohl zblízka pohlédnout do těch jeho nádherných očí orámovaných dlouhými řasami. Jenže to se nikdy nestalo. Muž, jehož jméno mohl Kurt jenom hádat, si vždycky prohlédl výlohu, usmál se a šel dál. A mladý návrhář si pokaždé povzdechl a pomyslel si, že možná zítra se konečně odhodlá a vstoupí.

Bylo to už skoro dva měsíce, co Kurt potají sledoval kudrnatého muže, když se to začalo zhoršovat. Pomalu začal zjišťovat, že každý nový model, který vymyslí, je podvědomě navrhován pro krásného neznámého. A co víc, začala si toho všímat i jeho kamarádka.
"Já nechápu, proč prostě jednou nevyjdeš ven a nepozveš ho na kafe, nebo tak něco," pronesla, když si prohlížela Kurtův nový návrh, kterému modrooký muž, aniž by si toho všiml, přikreslil kudrnáčův obličej.
"To nejde, Simonne!" zděsil se Kurt. "Vždyť o něm nic nevím! Nejspíš ani není gay."
"No to ale nezjistíš jinak, než že s ním budeš mluvit," snažila se ho popostrčit k nějakému činu. Jenže Kurt se nedal jen tak snadno přesvědčit. Simonne se ho pokoušela donutit už asi tři týdny, aby něco udělal a přestal ho každé ráno nešťastně pozorovat skrz výlohu. Jenže zatím se jí to nedařilo.
"Nech toho, Simonne, prosím," řekl trochu naštvaně a odešel z jejich pracovního ateliéru do prodejny. Jeho kamarádka jen zakroutila hlavou a dala se do prohlížení zbytku návrhů.

Kurt se usadil za prodejním pultem a přemýšlel. Simonne měla pravdu, takhle už to dál nejde. Jenže problém, který nechtěl kamarádce přiznat, byl v tom, že on se na něj promluvit neodvažoval. Ten muž byl na pohled naprosto dokonalý, ale co když jedním osobním setkáním všechny jeho sny prasknou jako mýdlové bubliny. Toho se modrooký návrhář bál.

Bylo ráno a kudrnatý muž se opět zastavil před výlohou, aby si prohlédl, co je nového. Kurt schovaný za pultem, ho pozoroval. A jak tam tak stál a obdivoval jeho figuru i oblečení, uvědomil si, že jeho krásný neznámý nosí každý den motýlka. A také to, že se jen málokdy stane, že by měl nějakého, kterého už měl dříve. Musel jich mít opravdu úctyhodnou sbírku. A přesně v tu chvíli, kdy se kudrnáč pousmál, podíval se na svůj odraz ve velikém skle výlohy a upravil si řečeného motýlka, který měl tentokrát tmavě modrou barvu a bílé puntíky, napadla Kurta spásná myšlenka. Okamžitě se rozzářil a rozběhl se do ateliéru, aby si mohl všechno hned hodit na papír. Ani nepostřehl, že přesně v té samé chvíli si Blaine za výkladem poprvé všiml hezkého, vysokého prodavače, který se ale vzápětí rozběhl kamsi dozadu, dříve, než si ho stačil skrz výlohu pořádně prohlédnout.
Počínaje následujícím dnem, začaly se v Kurtově kolekci, a hlavně ve výloze jeho butiku, objevovat nové a nové motýlky nejrůznějších barev, vzorů i materiálů. Kurt pevně doufal, že to bude to, co jeho neznámého konečně donutí alespoň vejít dovnitř.

To nutkání bylo čím dál tím větší. Od chvíle, kdy se za výlohou K&S začaly objevovat jeho oblíbené motýlky, Blaine začal vážně uvažovat o tom, že si na jednoho prostě našetří a půjde si ho koupit. Možná na tom měl svůj podíl i krásný prodavač, kterého teď mladý učitel tajně pozoroval pokaždé, když se před obchodem zastavil. Párkrát se dokonce stalo, že se střetli pohledy, ale oba dva vždy vzápětí uhnuli očima, takže ani jeden neviděl, jak se tomu druhému objevuje ruměnec ve tvářích a rty se kroutí do stydlivého úsměvu. Blaine na něj nemohl přestat myslet a jeho dny se pomalu začaly točit kolem těchto letmých pohledů skrz veliké okno výkladu. Ať už to bylo ráno, kdy šel do školy, nebo odpoledne, kdy se vracel domů. Kolikrát už i přemýšlel nad tím, že by šel prostě dovnitř a někam ho pozval, ale k tomu se samozřejmě nikdy neodvážil. Možná, že ho částečně bavilo i ono tajemství, které se kolem krásného prodavače točilo. To, že neznal nic, než barvu jeho očí.

Jednoho dne, asi o dva měsíce později, přišel Blaine na jednu ze svých několika soukromých hodin klavíru, které dával. Jeho žáky byli nejrůznější lidé všech možných věků, vrstev a dokonce národností. Ale momentálně to byla Natalia, mladá zrzka, která patřila tak trochu mezi New Yorskou zlatou mládež. Když k ní šel na hodinu poprvé, měl z toho Blaine trochu strach. Ale po několika prvních minutách zjistil, že tahle dívka bude jednou z jeho nejlepších kamarádek. Ano, díky bohatství svého otce měla všechno, na co si vzpomněla, ale naštěstí nebyla zhýčkaná, chamtivá a nafrněná, jak si Blaine původně myslel. Teď už to byly dva roky, co se znali a jejich hodiny klavíru byly Blainovy nejoblíbenější.

"Ahoj, Bee," pozdravila ho kamarádka vesele přezdívkou, kterou mu dala po prvních pěti minutách, co se znali. "Dneska hodina nebude. Potřebuju od tebe pomoct s něčím jiným," oznámila mu a Blaine protočil oči. Pravděpodobnost byla, že necvičila a chtěla se z toho vyvlíknout.
"A co budeme teda dělat?" zeptal se rezignovaně.
"Nakupovat!" vypískla Natalia a Blaine zaúpěl.
"Nakupovat?" protáhl obličej.
"Jasně, nakupovat."
"A co?"
"Víš, jak jdu s Jackem příští víkend na ten ples?" zeptala se a Blaine přikývl, když si vzpomněl, jak mu Nat před týdnem nadšeně vyprávěla, že jí její přítel pozval na výroční ples. "Tak na ten ples já potřebuju nové šaty. A protože jsem nedávno objevila naprosto fantastický butik, kde mají dokonalé, originální a zajímavé věci, půjdu si je koupit tam," řekla.
"A proč s tebou jdu já a ne Jack?" ptal se Blaine.
"Protože on oblečení vůbec nerozumí," protočila oči.
"A já snad jo?"
"Blaine, ty jsi gay. Ty musíš alespoň trochu rozumět módě," pronesla Nat a Blaine ji trochu zpražil.
"Díky za ten stereotyp," řekl ironicky.
"Tak promiň," omlouvala se mu. "Ale já opravdu potřebuju pomoct. A ty jsi jeden z mála, kdo mi řekne upřímný názor na to, co si vyberu," řekla potichu. Blaine si povzdechl a věděl, že nemá šanci se z toho vykroutit.
"Tak fajn, jdeme," přikývl nakonec a Nat ho s nadšeným vypísknutím objala. Pak popadla svou kabelku a společně se vydali do víru nakupování.

Blaine nedával cestou taxíkem vůbec pozor, kam jedou. Takže když o dvacet minut později zastavili a oba dva s Nat vystoupili z auta, málem sebou švihnul. Stál před K&S a co víc, Natalia se okamžitě hrnula dovnitř, aniž by si všimla, že její kamarád zbledl a nepohnul se z místa ani o milimetr. Jen tam tak stál a tupě zíral na vchod do butiku, kterým už zrzka prošla. Až asi o minutu později se najednou vrátila, došla k Blainovi a podívala se mu zblízka do vyděšeného obličeje.
"Blaine?" promluvila na něj, ale on nehnul ani brvou. "Blaine," zkusila to znovu, ale stále nic. Zrzka mu zamávala rukou před obličejem. "Blaine, co se děje?" snažila se zjistit.
"Já..." vydal ze sebe potichu kudrnatý učitel. "Já tam nemůžu jít."
"Proč?" nechápala zrzka a podívala se zpátky směrem k butiku. Až v tuhle chvíli si všimla, že za výlohou bylo vystaveno několik různobarevných motýlků. A v tu chvíli jí to trklo.
"Pane bože! Já věděla, že mi někdo o tomhle butiku už říkal. Tos byl ty, že jo?! To je ten butik s tím prodavačem!" vypískla nadšeně, vzala Blaina za ruku a táhla ho dovnitř.
"Ne!" bránil se kudrnáč, ale Nat si stála za svým.
"Blaine neblázni, jednou tam prostě musíš vstoupit a promluvit s ním. A já si prostě nenechám ujít příležitost vidět vaše první setkání," rozhodla a vší silou ho protáhla skleněnými dveřmi obchodu. Blainovi snad ještě nikdy nebušilo srdce tak, jako v tu chvíli. Zastavil se uprostřed místnosti a jen čekal, kdy se objeví onen krásný prodavač. Vzápětí se zezadu ozvaly kroky a Blaine zatajil dech.

"Dobrý den, jak vám můžu pomoct?" zeptala se mladá, blonďatá, usměvavá žena a odložila si na pult papíry, které si přinesla s sebou. Blaine vydechl zatajený dech a jako by se mu trochu ulevilo, a zároveň ho zklamalo, že nepřišel krásný prodavač. Nat se okamžitě dala do vysvětlování, co by si asi tak představovala za šaty a Blaine přešel k pultu, pod jehož sklem byly vystaveny všechny motýlky, které dosud viděl ve výloze. Chvíli je obdivoval a pak si všiml, že papíry, které blondýnka předtím odložila, jsou vlastně návrhy nových modelů. Věděl, že by neměl, ale nedalo mu to a nenápadně se na ně podíval. A v tu chvíli mu znovu zatrnulo a srdce se mu rozbušilo šílenou rychlostí. Obrázek, který byl navrchu, měl jeho obličej. Blaine ho chvíli zkoumal a pak se pomalu otočil na prodavačku.
"Promiňte, ale proč má ten návrh můj obličej?" zeptal se a blondýnka se na něj poprvé od chvíle, co přišla, pořádně podívala.
"Pane bože, to jste vy!" vykřikla a Blaine i Natalia se trochu lekli. "Pane bože, pane bože!" opakovala. "Počkejte tady, nikam nechoďte. Já jsem hned zpátky," vychrlila a odběhla zase někam dozadu. Blaine s Nat se na sebe udiveně podívali a čekali, co se bude dít. Natalia jen přešla k pultu a podívala se na návrh, na který předtím Blaine narážel.

"Kurte! Kurte! Kurte!" křičela Simonne, zatímco běžela do jejich ateliéru. Modrooký návrhář se otočil a podíval se na ni.
"Co se proboha stalo, Simonne?" ptal se.
"Všeho nech a pojď se mnou," chytla ho za ruku a bez vysvětlení ho táhla s sebou. "Počkej!" zastavila se najednou a Kurt do ní málem vrazil. Simonne se na něj podívala, poopravila mu pramen vlasů, který mu padal do očí a přikývla. "Perfektní," řekla a znovu ho táhla za sebou.
Konečně vstoupili oba do prodejny a Simonne ukázala směrem k pultu. Kurt se tam podíval a kompletně ztuhl. Přímo před ním stál jeho krásný neznámý. Kurt nemohl uvěřit tomu, že se to konečně stalo. Motýlkový muž konečně vstoupil dovnitř a právě se mu vpíjel do očí, stejně tak, jako Kurt jemu. Oba dva na sebe zírali a zdálo se jim, že se svět kolem nich zastavil. V místnosti bylo naprosté ticho. Simonne s Nat ani nedutaly a jen sledovaly, co se bude dít.
Jenže když už to bylo asi dvě minuty a oba dva muži na sebe pořád jen zírali, Nat to přestalo bavit.
"Takže... můžeme se vrátit k těm mým šatům?" hodila jen tak do placu. To, jako by Kurta i Blaina konečně probudilo z jejich malých transů a oba dva se okamžitě podívali jinam. Kurt si až teď všiml, že je v prodejně ještě někdo.
"O jaké šaty jde?" zeptal se Kurt a obrátil se na Nat, zatímco Blaine nenápadně rozdýchával svůj šok.
"Já a můj přítel jdeme na důležitý ples a já potřebuju dokonalé šaty, jestli mi rozumíte," pronesla Natalia.
"Tak to jste na správném místě," řekl Kurt a falešným úsměvem se snažil zakrýt neskutečné zklamání z toho, že jeho krásný neznámý má přítelkyni. "Vybereme vám dokonalé šaty a vašemu příteli oblek, abyste ladili. Možná ho můžeme doplnit jedním z motýlků z naší kolekce," dodal a doufal, že když už nic jiného, bude kudrnáč alespoň nosit motýlka, který byl beztak navržený jen pro něj. Ale Natalia zavrtěla hlavou.
"To nepůjde, Jack motýlky nesnáší. Tvrdí, že ho to škrtí," protočila oči. Kurt svraštil čelo. Nechápal, jak je může nesnášet, když je nosí každý den. "Ale víte co?" pokračovala Nat a trochu se ke Kurtovi naklonila. "Tamhle Bee, ten motýlky přímo miluje. Myslím, že jeho bývalý přítel tvrdil něco o posedlosti, ale podle mě je to roztomilé," dodala potichu a v duchu si gratulovala, když viděla, jak se na prodavačově tváři objevuje úsměv. "Co kdybyste mu šel pomoct vybrat a pak mi to připsal k účtu?" mrkla na něj šibalsky. Kurt se trochu začervenal, ale přikývl. Otočil se, naposledy se nadechl a šel k muži, o němž už díky Nat konečně věděl, že se jmenuje Bee, že je gay a že je nezadaný.
Stoupl si vedle něj a Blaine automaticky trochu ztuhl. Hlavu k němu ale neotočil. Stále si prohlížel zboží pod pultem a čekal, co se bude dít.

"Tenhle jsem navrhl jako první," řekl Kurt tiše a ukázal na šedivého motýlka. "To bylo když jsem si poprvé všiml, že je nosíš každý den. Půjde ti k očím." Blaine okamžitě zčervenal ve tvářích, ale pousmál se. "Tenhle jsem zase navrhl jednou, když jsi měl na sobě ty červené kalhoty a černou košili," ukazoval na jiný. "A tenhle je můj nejoblíbenější, protože když byl ve výloze, poprvé jsme se setkali pohledy," řekl a usmál se. Blaine nemohl uvěřit svým uším. Opravdu tenhle nádherný prodavač, který byl evidentně i návrhář všeho toho úžasného oblečení, navrhl ty motýlky kvůli němu?
Konečně k němu zvedl pohled a zadíval se do krásných a usměvavých modrých očí. "Jak... jak se jmenuješ?" zeptal se.
"Kurt," odpověděl mu návrhář.
"Já jsem Blaine," řekl a podal si s ním ruku. "Šel bys se mnou na večeři?" zeptal se a Kurt se naprosto rozzářil.
"Rád," řekl modroočko a tím vykouzlil úsměv i na Blainově tváři.

Simonne a Natalia je pozorovaly zpovzdálí a když viděly, jak se na sebe oba dva jejich kamarádi šťastně usmívají, nedalo jim to a musely si plácnout. Konečně jim končí doba, kdy si oba dva budou svým kamarádkám stěžovat a reptat, a nastává období naprostého štěstí a prvotní zamilovanosti.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita Nicole Damita | 14. září 2012 v 15:20 | Reagovat

No to im ale trvalo :-D ale bolo to super,usmievala som sa ako blbeček :-D

2 Peth Peth | 14. září 2012 v 15:28 | Reagovat

Tak tohle je dokonalé Tessee. Jen snad... chci dalšího prince!

3 Tessee Tessee | Web | 14. září 2012 v 15:41 | Reagovat

Děkuju! :-D

[2]: Já vím, já vím... ale obávám se, že teď když píšu na glee czech fest, tak to nebudu stíhat... :-/ Uvidíme...

4 Andílek Andílek | Web | 14. září 2012 v 16:08 | Reagovat

nádherná povídka, opravdu moc krásná

5 Tamy Tamy | Web | 14. září 2012 v 16:32 | Reagovat

*Perlička na začátek: Místo "úctihodnou sbírku" jsem četla "úchylnou sbírku"..tak..
_________________________________________
- Miluju povídky, kde se ostatní motají do Klaine milostného života.. :DD
- Bee..Bee..BEE!!! ÁÁÁÁ :DD :3
- To musí Blaine buď vypadat hodně mladě nebo se po střední ještě smrsknul.. Jinak nepochopím, jak si mohl Kurt myslet, že je to přítel Nat (i když to tak vyznělo..)
- Btw..stále čekám na kritiku té debility co jsem napsala :DD (Vím, že asi při psaní nemám čas...já jsem jen děsně netrpělivý člověk.) :D

6 Gee Gee | Web | 14. září 2012 v 18:49 | Reagovat

A že jim to trvalo? Trvalo, trvalo... byla jsem napjatá jako drát.
Bee. Oh dear Gosh, Beeeeeeeeeeeeeeeeeee! xD
Bee.
Bee.
Asi se tomu budu smát navěky.
Bee.
A hlavně to bylo strašně roztomilé. Hrozně moc.

Tamy, co myslíš? Projela jsem Ti celý Tummy a nikde jsem nic nenašla? :)

7 Tessee Tessee | Web | 14. září 2012 v 19:06 | Reagovat

[4]:[6]: Díky holky :-)

[5]: - tak to se ti snad bude líbit moje povídka na téma Dohazovač :D (ještě jí nemám napsanou, ale mám jí celou v hlavě :-D)
- No, ona totiž Nat byla původně v mých představách jen o trošičku mladší, než Blaine, ale při psaní mi to nějak uteklo a uznávám, že ten ples a zlatá mládež je zavádějící :-D
- tvou povídku už jsem přečetla a dokonce připsala nějaké poznámky. Ale ještě si to chci projet znovu a trochu to shrnout. Snad to zvládnu do zítřka ;-)

8 Tamy Tamy | Web | 14. září 2012 v 19:34 | Reagovat

[7]: YAY!

9 simplyrambling simplyrambling | Web | 15. září 2012 v 20:35 | Reagovat

To jsou ale truhlíci :) Líbilo se mi, jak se Simonne zastavila a upravila Kurta, než ho dotáhla do obchodu. Pěkný detail. Em

10 bauti46 bauti46 | Web | 15. září 2012 v 20:56 | Reagovat

to je sladký :)fakt se mi to líbilo, nakonci mě Blaine překvapil, tak otálel a najednou to z něj vše spadlo a pozval ho xD a jak si Kurt pamatoval, co měl na sobě, když motýlky navrhoval xD hláška "Díky za stereotyp" a "Proč má můj obličej" xDD

11 Joli Joli | E-mail | Web | 16. září 2012 v 8:31 | Reagovat

Tohle se mi opravdu líbilo. Umím si představit jak po sobě nenápadně pokukujou skrze výlohu. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama