Be my prince - 9. kapitola

13. srpna 2012 v 18:51 | Tessee |  Glee Fanfiction - Be my prince

... "Ne, Kurte, půjdeme se projít, prosím," kňoural Blaine. "Autem jezdíme pořád. Dneska půjdeme do přírody. Prosím, vždyť je tak krásně," přemlouval ho Blaine. ...


9
Počasí se ochladilo a stromy na Daltonských pozemcích pomalu začaly ztrácet své barevné listí. Blížila se zima a kluci z Daltonu si mohli užívat posledních pěkných dní. Momentálně byly ale všechny koleje skoro prázdné. Škola dala svým studentům jeden den volna navíc a většina kluků využila prodloužený víkend k tomu, aby navštívili své rodiny, které byly rozesety po celé zemi.
V nejmenší koleji, kde bydleli téměř všichni Warbleři, včetně Kurta, bylo nezvyklé ticho. Dokonce i Finn, který měl rodiče za oceánem, přijal Jeffovu nabídku, aby jel s ním navštívit Jeffovy rodiče a strávit víkend hraním jejich oblíbených her. Ovšem přeci jen nebyla budova úplně prázdná. Dva kamarádi seděli ve společenské místnosti schouleni pod teplými dekami, srkali horkou čokoládu a pojídali čerstvou várku Kurtových čokoládových cookies. V televizi běžela Disneyho Malá mořská víla a oba dva kluci postupně zpívali všechny písničky, které ve filmu byly.

Kurt po chvíli přestal vnímat co se dělo na obrazovce a začal přemítat, co se všechno za posledních několik měsíců změnilo. Princ i jeho bratr konečně zapadli mezi Warblery a společně s nimi se připravovali na blížící se soutěž. Kurt se poměrně pravidelně scházel s kamarádkami z New Directions, i když pořád ještě tajně, protože rivalita mezi jejich dvěma sbory byla přeci jen velká a navíc holky věděly o jeho titulu a princ se trochu obával, že by nebyly schopné udržet jazyk za zuby. Škola byla pro Kurta také poměrně jednoduchá. Velmi rychle se dokázal adaptovat na americký vzdělávací systém a ve většině předmětů měl dobré výsledky. A když měl náhodou někde problém, Blaine neváhal mu pomoct a zanedlouho bylo všechno zase v pořádku.
A to byla další, a téměř nejdůležitější změna. Kurt a Blaine se během těch několika měsíců stali postupně nejlepšími kamarády. Kluk, který se princi ze začátku vyhýbal a koktal pokaždé, když ho viděl, teď trávil s Kurtem nejvíce času a věděl o něm téměř všechno. Až na to nejdůležitější, ovšem. Kurt si navíc začal tak trochu uvědomovat, že jeho city k Blainovi se nenápadně zesilují a přerůstají v něco opravdovějšího. Ano, Blaine se mu líbil už od začátku a princ to připisoval tak trochu i tomu, že se mu vyhýbal a byl pro něj tak trochu nedostupný. Jenže pak se začali kamarádit a dynamika jejich vztahu se úplně změnila. Kurt mohl říct, že zná Blaina tak, jako jen málokdo. Na jednu stranu byl princ rád, že už se před ním Blaine nebál být sám sebou, ale na druhou stranu to taky znamenalo, že to, co dřív Kurt považoval za jisté náznaky flirtu, už teď nemohl brát jinak, než klasické chování svého nejlepšího kamaráda. Nebylo pochyb, že Blaine ho v žádném nevidí jako potenciálního partnera.

Kurt si povzdechl a další písnička znějící z televize ho vrátila zpět do reality. Přidal se k Blainovu krásnému hlasu a když se na něj Blaine pousmál, úsměv mu trochu posmutněle oplatil.

V sobotu se Kurt probudil překvapivě pozdě. Většinou byl princ ranní ptáče, ale dnes jeho budík ukazoval už půl jedenácté, když poprvé proloupl oči.
Princ se sotva stačil umýt a převléknout, když do jeho pokoje přiběhl nadšený Blaine.
"Ahoj," zdravil ho se širokým úsměvem na tváři.
"Ahoj. Co se děje?" zeptal se Kurt kamaráda.
"Nic," odpověděl Blaine a stále se šklebil.
"Kdyby se nic nedělo, tak by ses takhle netvářil. Zapomínáš, že už tě znám, Blaine," odvětil Kurt, protočil oči a začal si upravovat vlasy, jako to dělal každé ráno. Blaine si sedl na princovu postel a pozoroval ho. Po chvíli už na něm ale bylo vidět, že opravdu má něco, co by chtěl Kurtovi říct a nadšením až skoro poskakoval. Kurt ho po očku sledoval skrz zrcadlo.
"Tak co je?" nevydržel to nakonec a znovu se zeptal.
"Tak jo," připustil Blaine. "Půjdeme dneska na výlet?" zeptal se modrookého kamaráda.
"Na výlet?" zopakoval trochu nechápavě Kurt.
"No, na výlet. Podívej, Kurte, jak je venku krásně. Toho musíme využít! Takhle hezkých dní už moc nebude. A tady stejně není co dělat," našpulil Blaine pusu a vytasil svůj štěněčí pohled, kterému dokázal odolat jen málokdo. Kurt si znovu zhluboka povzdechl, otočil se zpět k zrcadlu a pokračoval v předchozí činnosti. "A kam na výlet?" zeptal se Blaina trochu rezignovaně.
"Tady po okolí. Ty to tady neznáš, tak tě tu provedu. Ukážu ti místa, kam jsme chodili s bráchou, když jsme byli mladší," chrlil nadšeně Blaine.
"Po okolí? A nemůžeme třeba někam zajet, někam kde je civilizace, nebo..."
"Ne, Kurte, půjdeme se projít, prosím," kňoural Blaine. "Autem jezdíme pořád. Dneska půjdeme do přírody. Prosím, vždyť je tak krásně," přemlouval ho Blaine. A princ, přestože se mu vůbec nechtělo, už věděl, že svému kamarádovi prostě neodolá a nakonec na jeho návrh přistoupil. Blaine nadšeně vyskočil, objal ho a běžel se převléknout.
Kurt si zase povzdechl a přišlo mu, že ten den nedělá nic jiného. A pak přešel ke svému šatníku, aby se převlékl do něčeho, co se alespoň trochu hodí na výlet do přírody. Ne, že by něco takového měl.
Kurtovi příroda nevadila, vůbec ne. Ale pokud šlo o turistiku, tomu se raději vyhýbal. Princ nikdy nebyl příliš sportovní typ. A když už šlo o to udržet se ve formě, dával raději přednost posilovně.

O necelých dvacet minut později už Blaine znovu klepal na jeho dveře a Kurt se k němu trochu neochotně připojil.
"No tak, netvař se jako kakabus. Vždyť je tam tak hezky," usmíval se na něj Blaine.
"Jestli se mi něco stane, Blaine, tak za to můžeš ty," oznámil mu Kurt a rázně vykročil k velké kované bráně. Jeho kamarád se jenom zasmál a vydal se za ním.

Bylo kolem třetí hodiny a oba kamarádi stoupali lesem do mírného kopce. Měli za sebou už poměrně velký kus cesty, několik různých zákoutí, kde Blaine vždycky povyprávěl Kurtovi nějakou historku, co tam s jeho bratrem Cooperem zažili, když byli malí kluci, a také piknik, kterým Blaine Kurta příjemně překvapil. Všechno se zdálo být jako dokonalý výlet, ale ve skutečnosti to v Kurtovi už nějakou chvíli vřelo. Blaine prohlašoval, že míří ke konkrétnímu cíli. Jenže to se stalo už asi tak před hodinou a Kurtův kamarád vypadal čím dál tím nervózněji. K tomu se navíc začalo nad jejich hlavami zatahovat a kopec, na který stoupali, začínal být čím dál tím prudší.
"Blaine, jsi si jistý, že jdeme správně?" zeptal se Kurt už asi po páté udýchaně.
"Samozřejmě," odvětil Blaine, který byl o pár kroků před ním, ale na kamaráda se neotočil. Princ začínal mít podezření, že mu Blaine neříká tak úplně pravdu.
"Jestli to nevíš určitě, možná by bylo lepší se vrátit," zkusil navrhnout Kurt. Blaine se zastavil a konečně se na Kurta podíval.
"Já vím, kam jdeme," snažil se ho ujistit. Ale Kurt na svém kamarádovi prostě poznal, že si není jistý.
"Tak dobře," pokrčil Kurt rameny a odevzdaně Blaina následoval. "Ale jestli se něco stane, tak si to vypiješ," zamumlal si pod fousy, už docela naštvaně.

Kolem půl čtvrté se oba kluci nacházeli kdesi hluboko v mezi stromy a kolem se začal zvedat studený vítr. Kurt byl v tuhle chvíli už tak naštvaný, že odmítl s Blainem komunikovat a Blaine stále trval na tom, že má jasný cíl a ví kam jdou.

Najednou se kudrnatý kluk zastavil a otočil se na svého kamaráda. Až v ten moment si Kurt všiml, že má v obličeji poměrně zoufalý výraz.
"Kurte... já... myslím, že jsme se ztratili," pronesl tiše a když na něj Kurt vrhl naštvaný pohled, trochu nadskočil.
"Myslíš?!" vyštěkl naštvaný princ. "Tohle byl ten nejhorší nápad, co jsi kdy měl. Vůbec jsem neměl chodit! Co teď jako budeme dělat?!"
"Já nevím. Tak se asi vrátíme?" zkoušel to Blaine.
"Fajn. A víš kudy?"
"Umm... já..." koktal Blaine a rozhlížel se nešťastně kolem sebe.

Zatímco se oba dva chlapci dohadovali, ani si nevšimli, že nebe nad nimi se kompletně zatáhlo. Z jejich nevědomosti je ale vzápětí vytáhl blesk následován hlasitým hromem a poměrně prudkými provazy deště.
"Pane bože, bouřka!" vykřikl Kurt a nadskočil, když znovu zahřmělo. Blaine se rychle rozhlédl kolem sebe a pak, aniž by cokoliv řekl, popadl Kurta za ruku a odtáhl ho do jeskyně, která byla kousek od nich. Kurt se nechal, ale jakmile byli oba dva schováni před prudkým deštěm, sedl si trucovitě co nejdál od svého kamaráda. Tentokrát to byl Blaine, kdo si povzdechl, ale poznal, že tohle mu Kurt jen tak neodpustí.

Za poslední měsíc začínal mít Blaine konečně pocit, že by mohl mít u Kurta konečně nějakou šanci. Stali se z nich přeci jen nejlepší kamarádi a trávili spolu spoustu času. Modrooký kluk sice občas jezdil na nákupy a trval na tom, že chce jet sám, ale jinak byli oba dva nerozluční.
Jenže teď to Blaine všechno zase pokazil. Z toho, co měl být krásný výlet po okolí se vyklubal příšerný zážitek a jeho selhání. Kudrnatý kluk si byl jistý, že ví, kam jde. Chtěl Kurtovi ukázat krásné malé jezírko, kam se s Cooperem chodívali koupat a které mělo krásnou a poměrně romantickou atmosféru. Jenže za ty roky, kdy tam nebyl, se příroda kolem poměrně dost změnila a s tím Blaine tak nějak nepočítal. Navíc mu jeho hloupá hrdost nedovolila přiznat, že neví, kudy má jít, a tak nakonec oba kluci skončili kdesi uprostřed velkého lesa a navíc v poměrně silné bouřce. Blaine si byl jistý, že po tomhle už nejen nebude mít u Kurta vůbec žádnou šanci, ale možná také přijde o kamaráda. Bylo mu do pláče.

Z myšlenek ho vytrhl další blesk a hrom. Všiml si, že Kurt trochu nadskočil a že se poměrně výrazně třese. Blaine nevěděl, jestli zimou nebo strachem, ale měl nutkání ho obejmout. Jenže si netroufl, protože bylo celkem jasné, že je na něj stále naštvaný.
"Jsi si jistý, že je to bezpečné, být v bouřce v jeskyni?" zeptal se trochu ustrašeně Kurt.
"Nevím. Ale přijde mi to lepší, než se schovávat mezi stromy. Alespoň sem neprší," usoudil Blaine. Kurt přikývl a znovu se schoulil do klubíčka, s rukama pevně omotanýma kolem pokrčených kolen. Venku opět zahřmělo a Kurt vyjekl. To už Blaine nevydržel, přesedl si k němu a pevně ho objal. K jeho překvapení se Kurt ani nebránil.
"Bojíš se?" zeptal se Blaine potichu. Kurt přikývl a s dalším hromem zabořil hlavu do Blainovy hrudi.
"Co když tady zemřeme?" pronesl princ tiše a oči se mu zalily slzami.
"Nezemřeme. Tohle je jenom bouřka, Kurte," snažil se ho uklidnit Blaine. "Já nedopustím, aby se ti něco stalo," řekl a automaticky ho pohladil po zádech. Kurt přikývl a omotal ruce kolem Blaina.

Oba dva kamarádi seděli mlčky v objetí a čekali, až se kolem nich bouřka přežene. Po přibližně půlhodině začaly hromy konečně slábnout a trochu přestávalo pršet.
"Už je to pryč, Kurte. Už se nemusíš bát," řekl Blaine stále se třesoucímu kamarádovi ve svém náručí.
"Já vím, ale je mi hrozná zima, Blaine," odpověděl Kurt a trochu více se k němu přitiskl. Blainovi se rozbušilo srdce, když si uvědomil, jak dlouho už oba dva sedí takhle v obětí.
"Možná bychom se měli pomalu vydat zpátky. Než bude tma. Myslím, že nám bude ještě trvat, než najdeme cestu zpátky," řekl Blaine a Kurt přikývl. Venku už naštěstí nepršelo, ale studený vítr foukat nepřestal. Kurt v průběhu bouřky úplně zapomněl být na Blaina naštvaný, jak se bál. A protože mu opravdu byla hodně velká zima a navíc v Blainově náručí mu bylo příjemně, nepustil se ho celou cestu zpátky.

Když dorazili na Dalton, byla už tma. Oba dva šťastní, že se vrátili v pořádku, a unavení, se jen rozloučili a šli rovnou do postelí. Jeden o druhém nevěděli, ale ten večer oba dva usínali s úsměvem na rtech.

Blaine se v neděli probudil poměrně brzy a okamžitě si vzpomněl na předchozí den. Nejprve se mu na tváři rozzářil úsměv, když si vzpomněl, jak se k němu Kurt celou cestu zpátky na Dalton tiskl. Jenže pak si uvědomil, že vůbec neví, jestli mu Kurt odpustil. Naposledy, když ještě nebyl vyděšený z bouřky, to vypadalo, že se jejich kamarádství rozpadne. A byla sice pravda, že pak to všechno vypadalo poměrně v pořádku. Ale na druhou stranu, Kurt nepromluvil celou cestu zpátky a pak mu řekl jen dobrou noc a šel spát.
Blaine si povzdechl a rázem měl špatnou náladu. Moc se mu nechtělo, ale nezbývalo, než čelit skutečnosti a jít za Kurtem zjistit, jestli se na něj zlobí.

K Blainovu překvapení nebyl jeho kamarád ve svém pokoji. Kudrnatého kluka napadlo, že by mohl být v kuchyni, i když bylo celkem brzo. Jenže za tu dobu, co už ho znal, věděl, že Kurt tráví v kuchyni opravdu spoustu času. Jakmile však vstoupil do společenské místnosti zjistil, že tentokrát jeho kamarád nepeče ani nevaří. Kurt ležel schoulený na jednom z kožených gaučů u zapáleného krbu, zachumlaný do deky a spal. Blaine se v první chvíli usmál, protože Kurt vypadal hrozně roztomile, jenže pak si všiml, že je jeho kamarád docela bledý v obličeji a už zase, nebo možná ještě pořád, se třese.
Opatrně si k němu přisedl a pohladil ho po rameni. Kurt se trochu víc zachumlal, ale po chvilce otevřel oči a vzhlédl k Blainovi.
"Kurte, jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě Blaine, i když viděl, že jeho kamarád rozhodně v pořádku není. Kurt zavrtěl hlavou.
"Je mi pořád hrozná zima," zašeptal. Blaine mu sáhl na čelo a zjistil, že je celý rozpálený.
"Máš teplotu," řekl. Princ přikývl, zakašlal a unaveně zavřel své modré oči. "Přinesu ti prášek a horký čaj. A pak můžeš zase spát, ano?" řekl Blaine a jeho kamarád přikývl.

Kurt spolkl lék, napil se trochu čaje a tak nějak automaticky, bez přemýšlení, se schoulil Blainovi do náručí. Toho to překvapilo, ale než stačil nějak zareagovat, Kurt už zase spal. Blaina začaly okamžitě přepadat výčitky svědomí, protože to on přemluvil Kurta, aby šli na výlet, to on mohl za to, že se ztratili, to on mohl za to, že Kurt nastydl. Blaine by se nejradši někam schoval a hodně dlouho nevylezl. Ale teď to nešlo. Momentálně byl jeho nejlepší kamarád a kluk, kterého tajně miloval, nemocný a potřeboval ho. Sebelítost může počkat, rozhodl se. Po chvíli se Blainovi také zavřely oči a usnul, s Kurtem v náručí.

Když se Kurt podruhé probudil, cítil se o mnoho lépe, ale nevěděl proč. Naposledy co si pamatoval před usnutím, mu třeštila hlava a měl příšernou zimnici. A Navíc se mu rozhodně neleželo tak příjemně, jako právě teď. Princ se rozhodl trochu se uvelebit a v tu chvíli to zjistil. Pomalu otevřel oči a opravdu, neležel už na gauči. Místo toho byl Blainovi v náručí. Kurt na chvíli ztuhl, vykulil oči a přemýšlel, jak se dostal do téhle polohy. A pak si najednou matně vzpomněl jak mu Blaine přináší prášek a čaj. Tím to bylo, asi na něm pak z únavy usnul.
Kurt zaúpěl, jak mu bylo ze sebe trapně, a chtěl se nějak opatrně vymotat z kamarádovy náruči. Jenže jakmile se trochu více pohnul, Blaine automaticky zpevnil své objetí. Ne, že by Kurtovi takhle nebylo dobře, právě naopak. Jenže co až se jeho kamarád probudí a zjistí, jak ho princ doslova zalehl. To určitě nebyla Blainova iniciativa, spát v téhle poloze. A navíc tu pak byl ten včerejšek. Ano, Kurt byl na Blaina naštvaný, že ho vytáhl do přírody a ještě se kvůli němu ztratili. Jenže pak přišla bouřka, příšerný strach a Blainovo objetí, a naštvání bylo ta tam.
Než si stačil promyslet, co udělat, ozvalo se jeho nachlazení a hlasitě si kýchl. To Blaina samozřejmě probudilo. V první chvíli se rozespale rozhlížel kolem sebe a pak se jeho mozek konečně chytl a on si uvědomil, co se děje.
"Jak ti je?" zeptal se opatrně Kurta, který se rychle vymanil z jeho objetí a koukal se všude, jenom ne na Blaina.
"Trochu lépe. Promiň, nechtěl jsem tě probudit," řekl potichu.
"To je v pohodě," odpověděl Blaine a na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho.
"A omlouvám se, že jsem na tobě tak usnul," řekl po chvíli rozpačitě Kurt.
"To je v pořádku," pronesl Blaine trochu stydlivě. Kurt opět kýchl a rozkašlal se. Blaine okamžitě vyskočil a šel mu udělat nový, teplý čaj. Pak se vrátil, posadil se zpátky vedle Kurta a zase se ozvaly jeho výčitky svědomí.
"Kurte, já se hrozně omlouvám, že jsem tě vytáhl na ten výlet. Byl to opravdu blbý nápad a přísahám, že už tě nikdy nebudu k něčemu přemlouvat. Měl jsem tě poslechnout hned..."
"Blaine."
"Radši jsme měli jet někam do civilizace, jak jsi navrhoval. A kdybych hned přiznal, že nevím, kudy mám jít, mohli jsme se vrátit dřív a ta bouřka by nás nezastihla a ty bys teď nebyl nemocný..."
"Blaine."
"Mě je to tak hrozně líto! Já jsem takový idiot. Za všechno můžu já a jestli už se se mnou nechceš bavit, vůbec by mě to nepřekvapilo a..."
"Blaine!" Kurt musel Blainův výlev překřiknout, aby ho zastavil. Kamarád se na něj konečně podíval s očima zalitýma slzami a trochu popotáhl. "Promiň," omlouval se potichu.
"Já se na tebe nezlobím," řekl Kurt s drobným úsměvem.
"Ne?" divil se Blaine.
"Ne. Přiznávám, že mě to v tu chvíli docela naštvalo, že jsme ztracení, ale to byl jenom momentální výbuch. Kdybych se s tebou kvůli tomu přestal bavit, byl bych idiot já, protože bych přišel o toho nejúžasnějšího kamaráda, jakého jsem kdy měl," Kurt se usmál a trochu se začervenal. Stejně tak Blaine. "A za to, že nás přepadla bouřka přece nemůžeš. Myslím, že by nás stejně zastihla ještě na cestě, i kdybychom se obrátili dřív. Navíc... díky tobě jsem se poprvé v životě nebál bouřky," dodal tiše a trochu více zrudl. Blaine ho instinktivně chytil za ruku a Kurt tak nějak automaticky propletl jejich prsty.
Oba dva několik minut upřeně mlčky sledovali své semknuté ruce a pak, aniž by věděl, kde se to v něm najednou vzalo, Blaine vyhrkl: "Kurte, šel bys se mnou na rande?"
Modrooký kamarád se na něj překvapeně podíval s doširoka rozevřenýma očima a mírně pootevřenými ústy. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel a několikrát si to v duchu přehrál, aby si byl jistý, že slyšel správně. A pak si všiml, že Blaine vypadá stále nejistěji a nejistěji a nesmělý úsměv mu pomalu uvadá, a uvědomil si, že by mu taky mohl odpovědět. Jenže protože pořád nějak nemohl naleznout slova, usmál se a přikývl.
"Vážně?" ujišťoval se už také s úsměvem Blaine a Kurt znovu přikývl. Blaine se doslova rozzářil a z ničeho nic z té radosti Kurta políbil. Kurta to v první chvíli hrozně zaskočilo, pak si uvědomil, že by mohl taky nějak reagovat, což udělal. A nakonec si uvědomil další věc. Odtáhl se od Blaina a ten se zatvářil trochu vyděšeně.
"Bože, promiň, tohle jsem neměl dělat. Ach jo, já jsem vážně idiot, všechno zkazím..." blábolil už zase a Kurt mu musel na chvíli zacpat pusu, aby ho zastavil.
"Blaine, mě nevadí, žes mi dal pusu. Naopak," chichotal se.
"Vážně?" ujišťoval se Blaine a Kurt rozesmátě přikývl a pohladil ho po tváři.
"Já jenom nechci, abys byl taky nemocný," vysvětlil a Blaine si viditelně oddechl. Oba dva se na sebe zamilovaně usmáli a objali se. "Slibuju, že až se vyléčím, můžeš mě líbat, jak budeš chtít," řekl Kurt, mrkl na Blaina, který se začervenal a nechal prince, aby se mu znovu uvelebil v náručí.


_______________________________________________________________________________________________________


AN: Zprávy z natáčení v NY mě moc nepotěšily (Pokud sledujete tumblr, tak asi víte... že já blbec pořád čtu ty spoilery! :-D), tak jsem si alespoň napsala happy část mého příběhu. V další kapitole se můžete těšit znovu na Warblery a také něco více o 'Operaci Klaine' ;-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jessie Jessie | 13. srpna 2012 v 19:53 | Reagovat

Uzastna poviedka, len mi velmi chyba hyperaktivny Jeff :D Ale aj tak skvele (:

2 Andílek Andílek | Web | 13. srpna 2012 v 20:25 | Reagovat

skvělá část, opravdu krásná

3 Hviezda Hviezda | 13. srpna 2012 v 20:47 | Reagovat

Vďaka za jaskyne na každom rohu, keď začne pršať. Prečo ja nikdy na žiadnu nenatrafím? :) Ale pokrok! Myslela som, že pri ich červenaní sa a neustálom vnútornom podceňovaní svojej atraktivity v očiach toho druhého, sa k bozku tak skoro nedostaneme. A mne sa veľmi páčilo, že boli chvíľu sami. Slávikov - hlavne Jeffa samozrejme - zbožňujem, ale toto je o Klaine a o tej úžasnej, sladkej scénke s bozkom (KONEČNE) :D a tú by ani oni už viac nemohli vylepšiť.

4 Gee Gee | Web | 13. srpna 2012 v 23:28 | Reagovat

Ó můj bože, já se na ten kemp ještě začnu těšit! Opravdu nejsem normální.
Sakra, proč mám takovou slabost na povídky a kapitoly, kde ty dva zavřou (Vyděšení? Supéér.) do nějakého uzavřeného prostoru (nebo na autobusový zájezd, vyjde to nastejno...)?
Určitě to bude nějaká sadistická úchylka (jako by to co mám nestačilo).
Bylo to dlouhé, bylo to skvělé, chechtala jsem se od třetiny (sadistická úchylka) do sedmi osmin, kde jsem začala poskakovat.
Ta scénka v jeskyni byla prostě neuvěřitelná. Z nějakého důvodu jsem si vzpomněla na hlášku: "Žádnou paniku, žádnou paniku... všichni tady umřeme!" (nerozumím mému mozku) a pak už jsem si zacpávala pusu a zhluboka dýchala, protože smát se nahlas v tuhle dobu by nebyl nejlepší nápad.
Ale ten konec - fluffy fluffy fluff! Proč sem nemůžu dávat gify? Na SaC je strkám všude - je to pak takové - barevnější?
Každopádně to bylo prostě úžasné. Konečně (nějak to u Tvých povídek upouštím často, ne?)! Já už myslela, že se bude muset najít nějaká odvážná duše, která jim oběma obětavě vysvětlí, že ten jejich komplex méněcennosti opravdu není třeba :D
A teď se je budou snažit dát dohromady, zatímco oni už jsou spolu... yay! (sadistická úchylka)
To já když jsem dneska otevřela Tumblr - koukala jsem na tu haldu ubrečených gifů, tak jsem to aktualizovala (nějaká chyba ne?) a to už na mě vyletěl post - "Objetí pro všechny, kdo se právě přihlásili".
Co nejvíc vystihlo mojí náladu tady, byl gif: "Nečtěte spoilery, naštvete se a zemřete".
Aby byla ještě nějaká jiná zábava, začal mě spamovat nějaký anon, docela drasticky, nechápu proč (že je to ještě neomrzelo).
Zato jsem dostala 3 zprávy s "Klaine hugem". To si na mě tolik lidí vzpomnělo?
Každopádně jsem z toho trošku vedle - prostě mě to opravdu netěší.
Nicméně fluffy, fluffy fluff! Tyhle happy scénky mám tak ráda! Super, super, super!

PS: Já opravdu potřebovala něco nezdravě sladkého a veselého. Yaaay! :D

PPS: Zase moc píšu. :D

5 Tessee Tessee | 13. srpna 2012 v 23:51 | Reagovat

[4]: OMGee! (BTW doufám, že to ještě nemáš patentované ;-D) Já zbožňuju tvoje komentáře! Čím delší, tím lepší! :-D Taky jsem potřebovala něco happy a navíc mě napadlo, že nebudu jediná :-D A ještě k tvojí zprávě... tu povídku jsem taky četla, už před nějakou dobou... díky za připomenutí, určitě jí sem hodím! :-)

Jessie, Andílek & Hviezda: Děkuju :-)

6 Dennlis Dennlis | 14. srpna 2012 v 0:02 | Reagovat

Já si nemůžu pomoct, po tom, co jsem dneska otevřel twitter a tumblr (a málem měl mrtvici) tahle cukrová vata byla naprosto skvělá.
Třesoucí se Kurt je geniální.
Živě jsem si ho představil - a neměl jsem to dělat. Chechtal jsem se... nemám moc dobré sebeovládání.

Gee, my přece o tvojí úchylce víme - vzpomínáš, jak nám minulý rok vletěl ten - jak se jmenoval - do toho humbuku a ty jsi ho dorazila? Sadista jako -lack of words- :-D

7 Axel Axel | 14. srpna 2012 v 11:24 | Reagovat

Vy jste tady všichni v pořádku? Já málem zkolaboval! A nějakou dobu kňučel, že to nemůžou myslet vážně (nedívejte se na mě tak!).
Nacpat je za bouřky do jeskyně je bezesporu geniální nápad!
Ale pak ho chudáka nechat chytit (co to chytil?), to nebylo fér.
Ale když se to vezme z jiného hlediska, možná to bylo vlastně dobře.
A ten konec... to bylo tak strašně sladký, že bych takový kafe možná i pil.
Nebo taky ne.
Já osobně se chechtal na celý barák zatímco všichni si určitě mysleli, že jsem se zase zbláznil (a pak mi to docela hrubě připomněli).

Gee! Tohle nemůžeš myslet vážně! Ty jsi šílený sadista.

Minulý rok někdo dotáhl na exgay Glee a my se pak všichni nacpali do jedné místnosti (bylo nás tam asi 150) s jedním notebookem, který jsme si tak trochu bez dovolení zapůjčili.
Když jsme se dostali k jedné velice známé epizodě... představte si místnost, která je nacpaná LGBT komunitou, kterou před promítáním celé dny ponižovali - prostě jsme samozřejmě dělali strašný randál (a taky se trochu pokopali).
To nešlo přeslechnout.
Vlezl tam nějaký -hele, všichni jsme zapomněli jméno- , koukal na to, jako kdyby tam někdo někoho vraždil - ne, na genocidu, my jsme všichni ztichli a Gee se na něj jen podívala a s ledovým klidem mu řekla: "No není to sladké?"
On tam sebou na místě seknul a všichni jsme z toho měli strašnou eh...srandu.

Sadista.

8 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 14. srpna 2012 v 13:02 | Reagovat

Paráádní, už aby byla další kapitolka :)) A taky mě ty zprávy nepotěšily :/ Taky jsem blázen a čtu spoilery! :D

9 Gee Gee | Web | 14. srpna 2012 v 13:36 | Reagovat

"Čeho se nejvíc bojíš?" "Spoilerůůů!"
Ale řekněme si to upřímně, nepřečíst je je naprosto nemožné - stejně to vždycky uděláme a pak pobíháme kolem jako... jako fangirls.

Axel: Ono to nestačí na Tumblru, že ne? Já až tě za těch 51 hodin uvidím... blíží se to rychle co?

10 Tamy Tamy | 18. srpna 2012 v 21:56 | Reagovat

Nemějte strach, jsem na živu!!! (a píšu z auta z tabletu tak se omlouvámz případné chyby). Uf..14 dní na táboře a rodiče mě ještě  vytýhnou na vodu- zabte mne ! :D Ale už k povídce..

-PŮL JEDENÁCTÝ ŽE JE POZDĚ!? To já normálně vstávám! :D

-Tfuj!..turistika. Mám naprostostejný názor jako Kurt...ovšem mne by Blaine nevytáhl na výlet ani za zlatý koště! :DD

- Takoveej akční Klaine! Půjdeš na rande? Pusa a už se chovají jako manželský pár (ne žeby mi to vadilo!!) Aww :3 :D

..a co se týče spoilerů, čekám kdy za to Ryan Leu vyrazí.... xDD Al upřímně- taky se mi nelíbí.. (nrvozitou se mi zdají sny o Klaine)

Přepínám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama