Be my prince - 2. kapitola

17. června 2012 v 9:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Be my prince

... "Jů, cookies! Nicku, Nicku, čokoládové sušenky!" popotahoval ho za rukáv a už zase poskakoval. "Finne, můžu si prosím vzít sušenku? Můžu?" otočil se na dlouhána. ...


A/N: Tahle kapitola obsahuje v podstatě jenom hodně dialogů. Tak snad se v tom naztratíte :-D


2
"Vsadím se, že jsme tu letos první," prohodil vysoký blonďatý kluk s patkou, když vystoupil z auta na parkovišti pro studenty, které bylo před jejich kolejí. Byla sobota ráno a pozemky Daltonu se zdály být liduprázdné.
"Myslím, že ne, Jeffe," odpověděl mu menší kluk s hnědými vlasy a ukázal směrem k černému SUV, které stálo opodál. Jeff se na auto zadíval a trochu se zamračil.
"Někdo má zase nové auto?" přemýšlel, zatímco brunet se pustil do vykládání jejich věcí z kufru.
"Netuším. A nebo máme možná letos na koleji nové prváky," přemítal.
"Prváky ne, Nicku," zaskučel blonďák.
"Proč ne? Co je špatného na prvácích?"
"Je s nima nuda. Jsou vždycky hrozně vystrašení," stěžoval si Jeff.
"Pokud si dobře vzpomínám, taky jsme bývali prváci," odvětil Nick.
"To jo. Ale my jsme nebyli vystrašení prváci. My jsme byli cool prváci a hla..."
"Kdy ty jsi byl cool prvák, prosím tě?" skočil mu do řeči černoch se širokým úsměvem na tváři, který vystoupil z auta, které zaparkovalo vedle Jeffa a Nicka.
"Já? Hned první sekundu, co jsem vstoupil do tamhleté budovy," ušklíbl se Jeff a ukázal na školní budovu.
"Jo, myslíš tu sekundu, co jsi vběhl dovnitř a porazil nejdražší sochu v celé škole?" zachechtal se černoch a Jeff se naoko urazil.
"Myslím přesně tu sekundu, milý Davide."
"Ok, ok, my víme, jsi nelepší," přerušil je Nick. "Ale mohl bys mi teď jít prosím pomoct s tvými věcmi?"
"No dobře, dobře. Už jdu," povzdychl si Jeff a popadl dvě obrovské tašky.
"Nesu náš klíč!" volal z dálky menší asiat a mával jím nad hlavou, zatímco běžel směrem ke třem kamarádům. "Jsme ve čtvrtém patře, Davide," oznámil mu udýchaně, když konečně doběhl k nim.
"Samozřejmě, že jsme ve čtvrtém patře, Wesi. Primusové mají vždycky pokoj 401," prohlásil David a protočil oči.
"Já vím, já vím. Štěstí, že jsme jen o dva pokoje jinde než loni. Už jsem si na to čtvrté patro zvykl."
"Ó můj bože. Já úplně zapomněl, že tihle dva budou letos primusové," zaúpěl Jeff.
"Copak se ti nezdá, Jeffe?" zpražil ho pohledem Wes.
"Nic, nic. Všechno v naprostém pořádku, Wesíčku," usmál se na něj nevinně Jeff, ale v očích mu šibalsky zajiskřilo. Wes si povzdechl. Jeff byl jedním z jeho nejlepších kamarádů, ale co ten kluk dokázal provést za kanadské žertíky, jak je sám nazýval, bylo nepředstavitelné.
"Koukej si ho letos hlídat," otočil se Wes na Nicka.
"Já?" zatvářil se Nick překvapeně.
"No samozřejmě, že ty. Ty jsi jeho přítel a spolubydlící."
"To ale neznamená, že ho musím hlídat," bránil se brunet.
"Znamená," prohlásil autoritativně Wes. "Každopádně," snažil se změnit téma. "Mluvil jsem s panem J a máme letos na koleji dva nové studenty."
"Vidíš, říkal jsem to. Ustrašení prváci," pronesl zoufale Jeff a rozhodil rukama.
"Nejsou to prváci, Jeffe," zpražil ho znovu Wes pohledem. "Jsou to dva čtvrťáci. Budou bydlet na 403, takže naše patro. Jmenujou se Finn Hudson a Kurt Hummel a jsou tu noví. Víc nevím, moc jsem ho nevnímal," zasmál se pod fousy.
Na parkoviště přijelo tmavě zelené auto, ze kterého vystoupil menší, černovlasý, kudrnatý kluk. "Co se mu stalo?" zeptal se a ukazoval na blonďáka. Ten zářil jako supernova a doslova poskakoval na místě.
"Ahoj Blaine," pozdravil ho David. "Wes nám právě oznámil, že máme na koleji dva nové studenty a Jeff už se nemůže dočkat. Však ho znáš," zakroutil hlavou a Blaine se zasmál.
"Noví studenti? Prváci?" obrátil se kudrnáč na Wese.
"Ne, čtvrťáci. Kurt a Finn. Budou bydlet na 403. Předpokládám, že tohle je auto jednoho z nich," ukázal Wes na SUV. "Pan J říkal, že někdo přijel už včera."
"Ok, ok, tak jdeme už?" ptal se netrpělivě Jeff a poposkakoval směrem k budově. Jeho čtyři kamarádi se rozesmáli, popadli, co unesli a vydali se za ním.

Pětice kluků vstoupila do budovy. Všichni si odložili věci, které nesli, ve vstupní hale, aby se mohli vrátit pro zbytek. Jenže k tomu už se ani jeden z nich nedostal, protože je Jeff přerušil nadšeným výkřikem.
"Pane bože, pane bože! Call of duty! Já slyším zvuk Call of duty! Oni hrají Call of duty!" skákal radostí na místě.
"Zlato, uklidni se prosím tě," snažil se ho zastavit Nick, ale Jeff se mu vytrhl a rozběhl se rovnou do společenské místnosti. Nick si povzdechl, ostatní zakroutili hlavami a šli za ním.
V místnosti před televizí našli jednoho kluka, který byl plně zabraný do hry. Než ho stačili zastavit, Jeff se k němu hrnul a nadšeně se svalil vedle něj na gauč, čímž mu způsobil drobný šok.
"Ahoj, já jsem Jeff," představil se mu nadšeně blonďák. "A ty musíš být Kurt a nebo Finn."
"Um... Finn. Ahoj," podal mu pořád trochu vyjevený kluk ruku.
"Ahoj Finne," pozdravil znovu Jeff, vyskočil z gauče a vydal se vedle svých kamarádů, kteří se mezitím přiblížili. "Tohle je Nick, Wes, David a Blaine," představil je postupně. V tu chvíli Finna napadlo, že by si s nimi mohl jít podat ruku a zvedl se, čímž ostatním způsobil menší šok, když zjistili jeho výšku.
"Ahoj, já jsem Finn."
"Ahoj Finne, já jsem Wes Montgomery a tady s Davidem jsme letos primusové téhle koleje. Je mi potěšením tě tu přivítat," nasadil Wes svůj oficiální hlas, když se vzpamatoval. "Pan J mi říkal, že už jsi přijel včera."
"Pan J?"
"Ředitel Jenkins," vysvětlil Wes. "Tady mu všichni říkají pan J." Finn přikývl a Wes se vyptával dál. "Tvůj spolubydlící už je tu taky?"
"Spolubydlící?" zatvářil se Finn zmateně, než mu to došlo. "Jo ty myslíš Kurta! Jo, ještě asi spí. Myslím, že si špatně zvyká na ten časový posun, nebo tak něco..."
"Časový posun? A odkud je?" zeptal se David.
"Z Belgie," vzpomněl si naštěstí Finn na včerejší rozhovor s Kurtem.
"Waaau," proneslo všech pět kamarádů naráz, než si Jeff něčeho všiml a vykřikl: "Jů, cookies! Nicku, Nicku, čokoládové sušenky!" popotahoval svého přítele za rukáv a už zase poskakoval. "Finne, můžu si prosím vzít sušenku? Můžu?" otočil se na dlouhána.
"Jasně," zasmál se Finn. Jeff se vrhl k talíři se sladkým pečivem a nabídl si. "Ó bože! Mňam! Tohle je ta nejlepší sušenka, co jsem kdy jedl!" vykřikl už zase Jeff.
"Ty pekl můj brácha," sdělil mu nonšalantně Finn a Jeff vyvalil oči.
"Tohles' mu neměl říkat, Finne," uchechtl se Blaine. "Jeff je na sušenkách závislý, ten tě nenechá na pokoji."
"To nevadí," mávl Finn rukou. "Můj brácha peče rád. Peče když je šťastný, nebo naštvaný, nebo smutný... peče když je ve stresu, když je v nervózní..." Finn se zamyslel. "On vlastně peče skoro pořád. Čokoládové cookies jsou moje nejoblíbenější."
"Moje taky!" vydechl nadšeně Jeff a rozzářil se.
"Dej si pozor Nicku. Čokoládové cookies, Call of duty... A navíc je vyšší. Aby tě Jeff kvůli Finnovi neopustil," škádlil ho David se smíchem a Nick jen protočil oči.
"Cože?! Ne, ale já nejsem... já jsem... já přece..." bránil se Finn.
"V klidu, Finne," uklidňoval ho Blaine. "David si jenom dělá srandu. Na to si zvykneš. A za chvíli si z nich budeš dělat srandu taky. Ti dva jsou totiž absolutně nerozdělitelní. Loni se rozešli asi dvanáctkrát. A většinou se udobřili do hodiny," rozesmál se Blaine a s ním i Wes a David.
"Takže... um... vy jste..." Finn se zatvářil trochu nejistě a těkal očima mezi pěticí kluků. "Vy jste všichni... um..."
"Gay?" doplnil ho Blaine a rozesmál se. "Ne, tohle není škola pro gaye, Finne. A ani nás tu není tolik, jak si lidé představují. Na téhle koleji jsme to jenom já, Nick a Jeff. Ve škole je ještě pár dalších kluků, ale není jich moc."
"Aha. OK," přikývl Finn. "Můj brácha je taky gay," řekl, ale pak vykulil oči a plácl se přes pusu. "Ježiš, to jsem vám vlastně neměl říkat," dodal provinile. "Prosím, neříkejte mu, že jsem vám to řekl," prosil je a ostatní trochu nechápavě přikývli.
"No nic, my si půjdeme vybalit," zavelel Wes.
"Jasně," přikývl Finn. "Já se půjdu asi převlíknout a probudit Kurta. Nečekal jsem, že někdo přijede takhle brzo," prohlásil a ostatní si až teď všimli, že je ještě v pyžamu. Všichni se pomalu rozešli po svém, když Jeff znovu přiběhl za Finnem.
"Hej, Finne, až se vybalím, můžeme si zahrát Call of duty? Můžeme?" zeptal se Jeff a zatvářil se jako nadšené štěně.
"Jasně, až budeš hotov, tak se pro mě stav. Bydlím na 403."
"Super!" zvolal Jeff a odběhl. Finn se zasmál a šel do pokoje.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ada ada | 17. června 2012 v 10:08 | Reagovat

Úžasná kapitola celou dobu se křením jako debílek. Jeff je úžasnej :D Nemůžu se dočkat až se Blaine seznámí s Kurtem :DDDD

2 Tamy Tamy | 17. června 2012 v 13:43 | Reagovat

"Všechno v naprostém pořádku, Wesíčku" Stačila mi tahle věta a už jsem odpadla + hyperaktivní Jeff... :DDD Boží! naprosto boží :DDD

3 Tessee Tessee | 17. června 2012 v 13:57 | Reagovat

Díky Díky! :-) Jj, hyperaktivní Jeff se píše krásně :-D

4 Nicole Damita Nicole Damita | 17. června 2012 v 14:33 | Reagovat

Tá poviedka vyzerá byť super už sa teším na ďalšie časti skvelá práca :)

5 Andílek Andílek | Web | 17. června 2012 v 15:51 | Reagovat

tahle povídka je naprosto úžasná

6 Hviezda Hviezda | 17. června 2012 v 23:05 | Reagovat

Ja neviem čo povedať... Jednoducho je to super. Jeff je vážne úplne úžasný, celá poviedka je skvelá a už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama