Be my prince - 1. kapitola

16. června 2012 v 9:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Be my prince


... "Moment," přerušil ho Kurt. "Já budu bydlet s Finnem?! To nejde!" sdělil s hrůzou v hlase.
"Kurte," napomenul ho otec. "Chtěl jsi žít jako obyčejný teenager. Tak si musíš zvyknout, že budeš svůj pokoj sdílet."
"O to mi ale nejde. Já ho klidně budu sdílet. Jenom ho nechci sdílet s Finnem," prohlásil. ...




1
"Já pořád nemůžu uvěřit tomu, žes mě k tomu přemluvila," zavrčel Burt. Jeho žena Carol se lehce zasmála a povzbudivě ho pohladila po zádech. Oba dva seděli v soukromém letadle, na cestě do USA. Burt se otočil a zadíval se na svého syna, který zářil nadšením.
"Já tomu nemůžu uvěřit. Už za pár hodin ze mě bude obyčejný teenager, co chodí do obyčejné školy s dalšími obyčejnými teenagery," radoval se. "Já ani nevím, jak ti poděkovat, tati," otočil se na Burta. "I když teda pořád ještě nechápu, proč jede i Finn, stejně jsem nadšený."
"Finn jede, protože je to tvůj bratr," odvětil Burt.
"Spíš aby mi dělal bodyguarda," zamumlal Kurt, ale radši rychle zmlkl, když viděl výraz svého otce. "A kam vůbec jedeme?" zeptal se radši.
"Uvidíš, až tam budeme," odvětil Burt a rozevřel si noviny. Kurt se pohodlně usadil ve svém sedadle, dal si do uší sluchátka svého ipodu a přemýšlel, jaké to tam asi bude.

Přesně před měsícem za ním po jejich hádce přišel Burt a oznámil mu, že ho pustí na rok do Ameriky. Podmínkou bylo pouze to, že mu vybere místo pobytu i školu, a že s ním pojede i jeho nevlastní bratr Finn. Kurt sice nebyl úplně nadšený, protože bylo jasné, že Finn jede jako jeho ochranka, ale na druhou stranu, alespoň s sebou bude mít někoho, koho zná.
Kurt měl Finna docela rád. Oba dva se znali v podstatě odjakživa a Finn byl jeden z mála lidí, kteří věděli, že je Kurt gay dříve, než to veřejně přiznal. Finnovi a Kurtovi rodiče se znali ještě dříve, než se oba chlapci narodili. Finnův otec byl v Burtově armádě a bohužel zemřel, když byl jeho syn ještě batole. A později, když bylo oběma chlapcům devět let, zemřela i královna Elizabeth, modroočkova maminka. Oba jejich ovdovělí rodiče zůstali v kontaktu jako přátelé, než se je konečně Kurt s Finnem, ve svých šestnácti letech, rozhodli dát dohromady. A tak, už více než rok, byli oba chlapci nevlastními bratry. Carol se stala novou královnou a Finn se stal vévodou a také členem královské ochranky ve výcviku, což byl vždycky jeho sen.

"Ummm... tati?"
"Ano?"
"Tohle nevypadá ani trochu jako americká střední škola," pronesl Kurt, hledíce na budovu před sebou. "Kde to jsme?" zeptal se zmateně a otočil se na svého otce.
"Tohle je Daltonská akademie ve Westerville, v Ohiu," oznámil Burt hrdě a se spokojeným úsměvem.
"Daltonská akademie?" zopakoval Kurt. "Tati, tohle vůbec nevypadá jako škola. V něčem takovém jsem strávil celý svůj život," řekl naštvaně. "Ještě řekni, že je soukromá."
"Samozřejmě, že je soukromá, Kurte. Soukromá, chlapecká, internátní, střední škola."
"Ale tati, já jsem chtěl chodit do normální školy!" naštval se princ.
"Já tě nenechám chodit do nějaké obyčejné školy, když na tebe nemůžu dohlížet. Buď rád, že jsi v Americe. Ještě pořád tě můžu odvézt zpátky," vyhrožoval Burt. Kurt si naštvaně odfrkl a založil si ruce na prsa, ale radši už neřekl nic.
"Mě se to tu líbí," řekl s úsměvem Finn, stojící hned vedle. "Jdem to omrknout dovnitř, ne?" navrhl a vydal se do budovy. Kurt protočil oči a vykročil za svým bratrem, který se začínal tvářit přehnaně nadšeně.

"Dobrý den, vítejte na Daltonské akademii," řekl velmi vesele se tvářící, podsaditý muž s upraveným plnovousem. "Já jsem ředitel Jenkins," podal postupně všem čtyřem ruku. "Je mi velkou ctí mít na naší akademii za studenty někoho, jako jste vy," podíval se významně na Kurta a Finna. Princ se otočil na svého otce.
"Jak to myslí, tati? Vždyť jsi mi slíbil, že to nikdo nebude vědět!" zašeptal naštvaně Kurt.
"Kurte, tohle je ředitel. On to vědět musí," prohlásil přísně Burt.
"Nebojte se, pane Hummele," usmál se na Kurta ředitel. "Nikdo kromě mě se to nedozví, pokud nebudete chtít," ujišťoval ho.
"Tak dobře," přikývl princ. "Děkuji."
"Výborně," sepjal ředitel ruce. "Nyní je myslím čas ukázat vám, kde budete bydlet. Následujte mě, prosím," řekl s úsměvem na tváři a vyšel ven z budovy.

Všichni společně došli k jedné z mnoha budov, které se nacházely na rozlehlých pozemcích Daltonské akademie. Tahle se byla nejblíže k budově hlavní, kde, jak jim ředitel dříve vysvětlil, budou mít většinu vyučovacích hodin, a byla to nejmenší z pěti Daltonských kolejí.
Kurt vstoupil a rozhlédl se kolem sebe. Musel uznat, že když už nic, alespoň to tu vypadalo hezky. Ne, že by v podobných budovách nestrávil většinu svého života, ale Kurt měl vždycky smysl pro design a architekturu a uměl je ocenit.

Z prostorné haly vedlo přímo proti vstupním dveřím široké schodiště. Po pravé straně byla částečně oddělená místnost s mnoha koženými gauči, křesly, stoly, židlemi, velkou televizí, několika počítači a mnohým dalším vybavením. Ředitel jim vysvětlil, že je to společenská místnost, kde studenti tráví dost ze svého volného času. V levém zadním rohu místnosti byly dveře, které údajně vedly do kuchyně a jídelny. Ředitel jim opět vysvětlil, že sice mají možnost chodit na jídlo do společné jídelny, ale zároveň si mohou vařit podle vlastní potřeby. To byla informace, která Kurt extrémně potěšila a už se těšil, jak bude péct, což byla jeho vášeň.
Po levé straně vstupní haly byla další velká místnost, podobná té vpravo. Ovšem tato byla uzavřená dveřmi, měla více stolů a také obrovskou knihovnu. Ředitel jim sdělil, že je to studovna, kde je možné studovat, když se někdo nechce učit ve svém pokoji.
Další místnosti v přízemí už byly jen toalety a prádelna, za kterou byl Kurt velmi vděčný. Se svým designovým oblečením nikomu cizímu nevěřil. A i když tu do školy bude muset nosit uniformu, která byla mimochodem podle něj naprosto příšerná, ve volném čase rozhodně své vlastní oblečení užije.

"Nyní půjdeme do vašeho pokoje. Je ve čtvrtém patře," sdělil jim ředitel Jenkins. "Vzhledem k tomu, že jste letos jediní noví čtvrťáci, budete bydlet společně."
"Moment," přerušil ho Kurt. "Já budu bydlet s Finnem?! To nejde!" sdělil s hrůzou v hlase.
"Kurte," napomenul ho otec. "Chtěl jsi žít jako obyčejný teenager. Tak si musíš zvyknout, že budeš svůj pokoj sdílet."
"O to mi ale nejde. Já ho klidně budu sdílet. Jenom ho nechci sdílet s Finnem," prohlásil. "Neber si to osobně, Finne," otočil se na svého bratra. "Ale naše životní styly se... řekněme... liší." Finn, jako rozený flegmatik, jen pokrčil rameny a Kurt se znovu otočil na svého otce. "Viděl jsi někdy Finnův pokoj? On žije v nepořádku, když mám být slušný. To nepůjde dohromady," vrtěl nešťastně hlavou.
"Je mi líto, Kurte, ale musíš se s tím smířit. Normální teenager nemá žádné výjimky." Kurt se zamračil. "A navíc," řekl Burt. "Kdo tvrdí, že jiný spolubydlící by nebyl ještě horší než Finn? Takhle alespoň víš, do čeho jdeš."
"No, to je asi pravda," zamumlal po chvíli rezignovaně Kurt.
"Neboj, brácho, nějak to zvládnem," usmál se na něj Finn a objal ho kolem ramen jednou ze svých obrovských paží. Kurt jenom zaskučel a následoval dlouhána vstříc jejich novému pokoji.

Pokoje se nacházely v dlouhé prostorné chodbě, která měla po celé délce vlevo okna a pod nimi pohodlné kožené sedačky, podobné těm ve společenské místnosti. Po pravé straně byly čtvery dveře, které vedly do jednotlivých pokojů.
Ředitel jim řekl, že v prvním pokoji od schodů bydlí vždy primusové koleje, který mi jsou letos Wes Montgomery a David Thompson, oba dva také čtvrťáci. Také jim sdělil, že jsou Finn a Kurt jediní noví studenti v celé koleji.

Kurt vstoupil do pokoje číslo 403 a ani ho nepřekvapilo, že vybavení je na první pohled velmi podobné vybavení zbytku koleje. Celý pokoj byl poměrně prostorný. Hned od vstupu vedly jedny dveře vpravo, kde byla pěkná koupelna, a druhé vlevo, kde se, ke Kurtovu nadšení, nacházela velká šatna. Samotný pokoj měl přímo proti vstupu tři velká okna a pod nimi dva psací stoly a skříňky. Vpravo pak byly dvě postele s nočními stolky, jedna podél stěny sousedící s koupelnou a druhá naproti. V levé části pokoje byla prázdná knihovna se spoustou poliček a malých skříněk a také dvě komody. Jinak byl celý pokoj holý a teprve čekal, až ho někdo zabydlí. Kurtův vnitřní designérský smysl zajásal.
Finn se okamžitě po vstupu svalil na postel u stěny, která oddělovala koupelnu a pokoj, čímž nedal bratrovi jinou možnost, než zabrat si tu druhou. Ale Kurtovi to nevadilo.
"Tenhle pokoj je perfektní. Už se nemůžu dočkat, až ho zařídím," řekl Kurt a zářivě se na všechny usmál.

Byl už večer, když Kurt s Finnem byli konečně nastěhovaní v pokoji a jejich rodiče odjeli do hotelu. V budově kromě nich nikdo jiný nebyl. Ředitel jim dříve řekl, že první studenti se začnou vracet z prázdnin až následující den. A tak měli ten večer oba bratři celou kolej jen pro sebe. A oba dva se rozhodli ji pořádně prozkoumat.
Přibližně po půl hodině zjistili, že budova má čtyři patra a na každém čtyři pokoje. Což dohromady dávalo šestatřicet studentů v celé koleji. O moc víc toho nezjistili, protože pokoje byly samozřejmě zamčené. Nakonec se oba dva rozhodli strávit zbytek večera v přízemí.

"Tyjo, Kurte, koukni na to! Tohle je bomba! Koukej na ty videohry, co tu mají. No to je paráda," jásal Finn usazený před velkou televizí. Kurt se rozesmál a zakroutil hlavou. Finnovi stačilo ke štěstí opravdu málo. Videohry a k tomu pokud možno velká hora cookies nebo muffinů.
"Cookies," usmál se Kurt, když ho to konečně trklo. "Finne, já jdu prozkoumat kuchyň. A možná něco upeču, když bude z čeho" oznámil bratrovi.
"Paráda, brácho. Nejlíp čokoládový sušenky," otočil se na něj Finn s úsměvem a když Kurt přikývl, obrátil svoji pozornost zpět k televizi, kde už měl rozehranou nějakou hru, kterou Kurt neznal.

Kurt poprvé vstoupil do kuchyně. K jeho překvapení nebyla ani moc velká, ale na druhou stranu ani malá. Po levé straně byla kuchyňská linka a všechny potřebné spotřebiče. U stěny přímo proti němu stála obrovská lednice. V prostoru uprostřed byl kuchyňský ostrůvek, pod kterým se skrývaly skříňky s nejrůznějším nádobím a vybavením. A nakonec, doprava se otevíral větší prostor, kde byly stoly a židle, který evidentně sloužil jako jídelna. Kurt také po podrobnějším prozkoumání zjistil, že kuchyň je vybavená čerstvými zásobami, což přikládal tomu, že druhý den mají začít přijíždět studenti. Princ si dovolil docela nahlas zajásat a pustil se do přípravy těsta na cookies.

O dvě hodiny později seděl Kurt v pohodlném křesle a s úsměvem sledoval svého bratra, jak zaujatě paří nějakou další hru, kterou princ opět neznal, a při tom si systematicky, pravidelně strká do pusy jednu sušenku za druhou.
"Finne, musíme se domluvit, co řekneme ostatním," prohodil Kurt a dlouhán zastavil svou hru.
"Ostatním?"
"O nás. Odkud jsme, kdo jsme, a tak..."
"Aha. Já myslím, že to nechám na tobě, brácho," prohlásil Finn.
"OK," povzdechl si princ. Ne, že by to nečekal, ale tak trochu doufal ve Finnovu pomoc. "Myslel jsem, že bychom mohli říkat, že jsme z Belgie, protože oba mluvíme plynně francouzsky a..."
"A proč ne z Francie?" přerušil ho Finn s nadšeným výrazem.
"Protože to je moc známá země. A co když tam někdo z nich byl a na něco se tě zeptá, ty to nebudeš vědět a pak to bude podezřelé. U Belgie tohle tolik nehrozí a navíc, naše země s ní sousedí a známe to tam mnohem víc než ve Francii."
"Pravda, brácho," přikývl dlouhán.
"No. Jinak o tom kdo jsme samozřejmě mluvit nebudeme, to je jasné. A taky..." Kurt se na chvíli zarazil a zadíval se do země. "Také bych byl rád, kdybys moc nemluvil o tom, že jsem gay," prohodil tiše a Finn se zatvářil překvapeně. "Já vím, já vím," ujišťoval ho Kurt. "Doma se s tím netajím. A tady taky nebudu, slibuju. Já jenom... jenom bych nechtěl, aby to byla první věc, co se o mě bude vědět."
"OK. Nechám to na tobě, brácho. Je to přece jenom tvoje věc. Ale víš, že mi musíš říct, když tě někdo bude kvůli tomu otravovat, že jo? Jsme bráchové a já každýmu, kdo by si na tebe něco dovolil, nakopu..."
"Já vím, já vím, Finne," přerušil ho radši Kurt. "Děkuju."
"V pohodě, brácho," ušklíbl se Finn, strčil si do pusy další sušenku a vrátil se ke své hře. Kurt se spokojeně usmál, pohodlně se uvelebil v křesle a rozevřel si nejnovější vydání Vogue.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tamy Tamy | 16. června 2012 v 18:30 | Reagovat

Úplně vidím Finna procházejíc se chodbami Daltonu v té šeredné uniformě.... :DDD

2 Vera Vera | 16. června 2012 v 20:30 | Reagovat

Tak na tuto poviedku sa teším som strašne zvedavá ako to bude a aký to bude mat dej ...a Fin v uniforme :D Len dúfam že nebudem dlho čakať na ďalsie kapitáli.

3 Andílek Andílek | Web | 16. června 2012 v 21:34 | Reagovat

Finn v uniformě je fakt vtipná představa :D. Jsem zvědavá co vymyslíš dál

4 Tessee Tessee | 17. června 2012 v 13:56 | Reagovat

:-D Vůbec mě nenapadlo, že by Finn v uniformě mohl způsobit takový rozruch :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama