Memory - 17. kapitola

13. května 2012 v 23:30 | Tessee |  Glee Fanfiction - Memory

... Všiml sis, že dneska to bylo vůbec poprvé, co Kurt vůbec nezdůraznil, že zatímco Blaine k němu něco cítí, on k němu nic? ...


17
Kurt měl odhodlaný výraz na tváři, když vstoupil do vstupní haly Wesova domu. Přesně jak čekal, telefonát s tátou mu pomohl. Zmatek v jeho pocitech sice ani Burt vyřešit nedokázal, ale alespoň ho donutil jednat. A tak se druhý den Kurt vydal za Blainem, odhodlaný vyřešit, proč se na něj kudrnatý kamarád naštval a také s návrhem.
Modroočko vyběhl schody do Wesova patra a zaklepal na vstupní dveře. Během chvilky mu otevřela Amy a pozvala ho dál.
"Ahoj, čekal jsem, kdy se objevíš," pozdravil ho Wes a posadil se naproti němu, a vedle Amy, ke stolu. Modroočko se rozhodl jít rovnou k věci, protože z Wesova výrazu bylo poznat, že tuší, o co jde.
"Wesi, co se mu stalo? Je na mě naštvaný, že jsem odešel dřív?"
"Ne, kvůli tomu ne," odvětil klidně Wes.
"Tak proč teda?" nechápal Kurt a Wes si povzdechl.
"On už vlastně ani naštvaný není. Myslím, že teď už se spíš jenom stydí, že na tebe bezdůvodně vyjel. Možná se taky bojí, že už s ním nebudeš chtít mluvit," přemítal.
"To je nesmysl."
"Já vím. Ale vždy víš, jak na tom je..."
"A proč se teda naštval?" dožadoval se Kurt odpovědi. Wes na chvíli odběhl a vrátil se se štosem obrázků.
"Druhý den ráno jsem ho našel spát na stole, tužku v ruce, a kolem sebe tohle," položil kresby před Kurta. "Myslím, že tím strávil celou noc."
Kurt se začal kresbami probírat a nemohl uvěřit vlastním očím. Po chvíli nevěřícně vydechl. "Tohle je přece nesmysl," kroutil hlavou. "Já s Thadem nic nemám. Mluvil jsem s ním o Broadwayi."
"Já to vím," odvětil Wes. "Myslím, že vás Blaine viděl zrovna, když tě Thad objal a hned si v hlavě vytvořil tohle," mávl rukou ke kresbám. "Když jsem mu řekl, že Thad se s tebou domlouval na lístcích na tvoje představení pro něj a jeho přítelkyni, málem mi tu začal bušit hlavou o stůl."
Kurt zaúpěl. "Ach jo. Já nevím, co s ním mám dělat. Tohle je nejhorší. Vím, co ke mně cítí, ale prostě nemůžu nic dělat. On má pořád ještě dost starostí sám se sebou. Nepotřebuje k tomu ještě starosti se vztahem. A už vůbec ne starosti se mnou," zamumlal.
Amy s Wesem Kurta mlčky pozorovali a přikyvovali. Oba s poněkud vědoucím výrazem ve tváři.
"Každopádně," změnil modroočko téma. "Můj táta mě přivedl na docela dobrou myšlenku," rozzářil se. "Jenom od vás potřebuju poradit, jestli si taky myslíte, že je to dobrý nápad."

Kurt strávil u Wese a Amy ještě skoro hodinu, než dopil kávu a probral s nimi svůj plán do detailů. Když odešel, otočila se Amy na svého přítele. "Všiml sis, že dneska to bylo vůbec poprvé, co Kurt vůbec nezdůraznil, že zatímco Blaine k němu něco cítí, on k němu nic?" Wes přikývl a napil se své kávy.
"Mhm... bylo jenom otázkou času, než si to konečně přizná. Teď už ho jenom přimět k tomu, aby začal taky jednat a skončil s tím nesmyslem, že Blaine nepotřebuje vztah."
"Přesně," přikývla Amy.

Modroočko opatrně zaklepal na Blainovy dveře a čekal. Po chvilce se otevřely a v nich stál kudrnáč, s očima vytřeštěnýma a úplně zkoprnělý. Bylo znát, že Kurta rozhodně nečekal.
"Ahoj Blaine," pozdravil ho vesele modroočko.
"Kurte. Ty... ty jsi přišel," vykoktal ze sebe překvapený Blaine.
"No jasně, že jsem přišel," odpověděl mu kamarád a sám se vydal dovnitř, protože mu došlo, že Blainovi by to ještě chvíli trvalo, než by se vzpamatoval. Oba dva se posadili na gauč. Blaine se pak zadíval do země a mlčel. A Kurt jen čekal, co z něj vypadne.
"Zlobíš se na mě?" pípl potichu po chvíli kudrnáč.
"Ne. Proč bych se zlobil?" usmál se na něj Kurt.
"Protože jsem na tebe tak vyjel," upřel k němu Blaine své lískové oči.
"Blaine, každý má přece právo se někdy naštvat. Je pravda, že jsem moc nevěděl proč, ale hlavní je, že už se na mě nezlobíš."
Blaine na něj ještě chvíli třeštil oči, jako kdyby nedokázal pobrat, že na něj jeho milovaný kamarád není naštvaný, a pak se mu vrhl kolem krku.
"Děkuju," zahuhlal s hlavou zabořenou do Kurtova ramene.
"Za co?" zeptal se modroočko.
"Že se nezlobíš. Žes mi odpustil."
"Od toho jsme přece kamarádi, ne?"
Blaine přikývl, a pak oba dva muži seděli mlčky v příjemném objetí.

"Blaine?" prolomil po chvíli Kurt ticho.
"Hm?"
"A řekneš mi, co se stalo?" zeptal se.
Blaine chvíli mlčel a pak, s obličejem stále zabořeným v Kurtově rameni, zavrtěl hlavou. Kurt poznal, že se ještě pořád stydí, a tak se radši rozhodl to dál neprobírat. Mezi oběma muži se poté znovu rozhostilo příjemné ticho.

Kurt si po chvíli uvědomil, že drží Blaina stále v objetí a nevědomky ho hladí po zádech. Blainův dech byl klidný a pravidelný.
"Blaine, nespi," zahihňal se Kurt.
"Já nespím," odpověděl mu kamarád ospale a trochu zpevnil své ruce, omotané kolem Kurtova pasu. Modroočko se pousmál.
"Blaine?" prolomil znovu ticho.
"Hm?"
"Pojeď se mnou na pár dní do Limy."
Blaine se překvapeně posadil a vykulil oči. "Do Limy? Jako v Ohiu? Proč?"
"Protože jedu navštívit rodiče. A napadlo mě, že by ti možná prospělo na chvíli odjet z New Yorku. Tady..." Kurt se na chvíli zarazil, ale pak se rozhodl mluvit na rovinu. "Tady ti každou chvilku nějaké místo něco připomene... Možná... možná, že v Limě by to bylo lepší. Možná by se ti tam trochu ulevilo," zkoušel ho Kurt přesvědčit opatrně. Blaine se ale tvářil hodně nejistě.
"Já nevím," pokrčil rameny a trochu se zamračil.
"Blaine, já si upřímně myslím, že by ti to prospělo."
"Vždyť tam ani nikoho neznám. Neměl bych kde bydlet," snažil se oponovat Blaine a Kurt se rozesmál.
"Ale to bys samozřejmě byl se mnou u našich. Taky by tě docela rádi poznali," usmál se modroočko a Blaine na něj znovu nevěřícně vykulil oči.
"Tys o mně říkal rodičům?"
"No jasně. Vždyť s tebou několik posledních měsíců trávím většinu svého času. Naše samozřejmě zajímalo, kdo je ten Blaine, o kterém pořád mluvím."
Kudrnáč na svého kamaráda hleděl s otevřenou pusou. "Tak... tak já pojedu," řekl nakonec.
"Vážně?" poskočil Kurt radostí a úplně se rozzářil. Blaine přikývl a jeho obličej jakoby okopíroval ten Kurtův.
"Skvěle," řekl modroočko a kamaráda z radosti znovu objal.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tana Tana | Web | 14. května 2012 v 19:59 | Reagovat

dokonalé, chcem ďalšie, a chcem aby sa konečne dali dokopy:)

2 Nicole Damita Nicole Damita | 16. května 2012 v 15:11 | Reagovat

Výborné som zcedavá čo sa bude diať ďalej =)

3 Domík Domík | Web | 17. května 2012 v 19:41 | Reagovat

To je fajn, že si svoje city začíná uvědomovat i Kurt. A změna od New Yorku oběma určitě jen prospěje :)

4 Ada Ada | 18. května 2012 v 22:29 | Reagovat

Super!! Tuhle povídku mám moc ráda a už jsem se bála, že jsi ji přestala psát! Doufám, že už nebude tak dlouhá prěstávka :). Jinak skvělá kapitola :) konečně si to Kurt uvědomuje :)

5 Kat Kat | 1. června 2012 v 15:47 | Reagovat

Zase krásná povídka. Snad už se dají dohromady :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama