Změna je život - 8. kapitola

15. března 2012 v 16:58 | Tessee |  Mé výtvory - na pokračování

Tom a Lucy se pomalu vrací zpátky do normálního života...



8. KAPITOLA

Následující dny Lucy uplynuly tak rychle, že je ani nevnímala. Až se najednou ocitla na hřbitově a sledovala, jak se dvě rakve pomalu spouštějí do země. Měla pocit, že v ten den by měl celý svět plakat s ní a pro ni, když ona už nemůže. Jenže opak byl pravdou. Jako by se jí všechno kolem vysmívalo. Slunce svítilo, ptáci zpívali, jako by nic, a lidé se usmívali. Lucy si nikdy nepřipadala více sama, než v tu chvíli. Pomalu se podívala kolem sebe. Na pohřbu nebyl jediný člověk, co by něco znamenal pro ni nebo pro jejího tátu. Tom měl alespoň Davida a Davidovi rodiče a další lidi, kteří znali jeho matku. Ale Lucy neměla nikoho.

Stála a sledovala jak zřízenci pomalu zaspávají hrob hlínou. Nepohnula se z místa od chvíle, kdy přišla hřbitov. Všichni ostatní už byli pryč a Lucy stále neměla sílu se pohnout. Když najednou ucítila, jak ji někdo vzal za ruku. Pomalu se otočila vedle sebe a uviděla bratra. Nedíval se na ni. Ale ve tváři měl stejně bolestný výraz jako ona. Lucy se zadívala zpátky na hrob jejich rodičů, který už byl téměř zasypaný, a po tvářích jí pomalu začaly stékat slzy.
Stáli tam, ruku v ruce, neřekli si ani slovo. Neměli se rádi a věděli, že ani tohle na tom nic nezmění. Ale v tuhle chvíli to bylo jedno. V tuhle chvíli tam pro sebe byli.

Ode dne pohřbu uplynul skoro měsíc a Lucy s Tomem se pomalu, v rámci možností, začali vracet do normálního života. Tom se přestěhoval ze svého pokoje do ložnice, která patřila jeho matce, takže Lucy měla konečně svůj vlastní pokoj. Lucy dostala jako plnoletá na starost finance, chod celé domácnosti i starost o Toma. Ale ve skutečnosti se moc nezměnilo. Oba dva sourozenci spolu téměř nemluvili a Tom trávil většinu času u Davida.
Když se Lucy vrátila do školy, neměla náladu se s nikým bavit. A tak, přestože Petra a další kamarádi se snažili ji zapojit do svých aktivit, zanedlouho se přestali snažit a Lucy se stala samotářkou. Ve škole mluvila jen když to bylo potřeba a veškerý volný čas trávila doma, učením nebo nad knížkou. A tak se stalo, že Lucy začala svůj život pomalu spíše přežívat než užívat.

Seděla u kuchyňského stolu a četla knihu, když se najednou objevil Tom. Přestože měl více kamarádů než Lucy, a také Davida, jeho výraz se od pohřbu nezměnil. Ale Lucy to nepřekvapovalo.
"Potřebuju peníze," řekl potichu. Lucy k němu zvedla hlavu. Od doby, co rodiče zemřeli, tohle ještě nemuseli řešit. Tom dostával pravidelné kapesné, které mu doteď evidentně stačilo.
"Ode mně?" divila se.
Tom polkl a pokrčil rameny. "Ty to máš na starosti." Pak položil na stůl před Lucy papír. "A taky potřebuju tohle podepsat,"dodal.
"Co to je?" divila se. Do teď po ní bratr nic nechtěl a starost o něj neznamenala v podstatě nic výjimečného.
"Pojedeme se třídou na hory. Proto potřebuju ty peníze a podepsat tohle povolení. Ty jsi teď můj zákonný zástupce, takže..." Tom se trochu zakabonil a Lucy se zatvářila podobně. Ani jeden nebyl s tímhle usnesením spokojen, ale nedalo se nic dělat. Lucy si povzdechla, v rychlosti si přečetla papír, který před ni Tom položil a podepsala ho. "Peníze vyzvednu a pak ti je dám."
"Díky," vzal si Tom papír zpátky a vydal se do svého pokoje.
"Tome," zavolala na něj ještě Lucy, když už byl ve dveřích. Bratr se otočil a upřel na ni oči. "Můžeš se ještě na chvíli posadit?" zeptala se. Tom přikývl a udělal, o co ho požádala.
"Poslyš... ty víš, že se o tebe starat nechci a ty to evidentně nechceš taky." Tom přikývl. "Jenže bohužel dokud ti nebude osmnáct, nemůžu nic dělat. Takže bych byla pro, abychom se nějak rozumně domluvili." Tom znovu přikývl. "Mně je v podstatě jedno, co děláš, pokud se ti něco nestane. Ale předpokládám, že jsi natolik inteligentní, abys na sebe dokázal dávat pozor sám. Takže navrhuju tohle: dělej si co chceš a kdy chceš, když budeš potřebovat peníze nebo něco oficiálního, jako dneska, tak prostě přijď a já ti to podepíšu, nebo co bude potřeba. Novotná sice tvrdila, že bude k dispozici, ale zatím tu byla jednou, takže s ní snad nebude problém. A až ti bude osmnáct, rozdělíme si dědictví na půl, já se odstěhuju zpátky do států a ty můžeš dělat co chceš. Souhlasíš?" Lucy se podívala na bratra a netrpělivě čekala na odezvu.
"Naprosto," přikývl Tom a vydal se znovu do svého pokoje.
"Fajn," povzdechla si Lucy a začetla se zpátky do knížky, která ležela před ní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Luna Luna | 6. května 2012 v 16:34 | Reagovat

Chuďátka malý ale prosííííííím další kapitolky... Moc bych jim přála aby se sblížili..

2 Kat Kat | 1. června 2012 v 14:01 | Reagovat

Jé, já se těším na pokračování. Doufám, že bude ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama