Memory - 14. kapitola

11. března 2012 v 18:15 | Tessee |  Glee Fanfiction - Memory

... "Co se stalo?" ptal se okamžitě vyděšeně Kurt Wese.
"Kurte, co tu děláš?" divil se Wes a jeho otázku úplně přešel.
"Před chvílí mi volal úplně vyděšený Blaine, že mám přijet. Co se stalo?!" ...


14
"Blaine, tak konečně se mi podařilo zkontaktovat všechny!" volal nadšeně Wes, když vtrhl ke kamarádovi do bytu.
"Vážně?" zvedl k němu Blaine s úsměvem hlavu od knížky, kterou zrovna četl. Wes energicky přikyvoval a na obličeji se mu rozlil široký úsměv. "Přijedou všichni."
"To je fajn. A kdy?" zeptal se Blaine.
"Příští týden," sdělil mu Wes.
"Tak brzy?" divil se kudrnáč a Wes znovu přikývl.
"Už se nemůžou dočkat, až tě zase uvidí."
"Já už se taky nemůžu dočkat," usmál se znovu Blaine a Wes se nemohl zbavit dojmu, že v jeho úsměvu cítí nejistotu.

O pár dní později seděl Blaine u Kurta na gauči a četl si, zatímco jeho modrooký kamarád přecházel sem a tam a snažil se zapamatovat text své role, co mu stále nelezl do hlavy. Po chvíli ho Blaine začal pobaveně pozorovat.
"Co je?" otočil se na kamaráda modroočko, když si všiml, že se Blaine směje.
"Nic. Jenom je celkem sranda sledovat tě, jak se učíš roli," vysvětlil. Kurt se zamračil a přisedl si vedle něj. "Hm... ale učit se to zas taková sranda není. Tenhle monolog si prostě nemůžu zapamatovat." Blaine nakoukl do Kurtova scénáře a spatřil monolog přes celou stránku. "Tak to se ani nedivím. Tolik textu najednou, to po tobě přece nikdo nemůže chtít," kroutil hlavou. Kurt si povzdechl. "To by ses divil." Pak scénář zavřel a odhodil ho na konferenční stolek. "Ale dneska už končím. Víc se mi toho do hlavy prostě nevejde. Radši mi řekni, jak Wes pokročil s kontaktováním Warblers?" usmál se.
"Skvěle. Už zkontaktoval všechny. Přijedou v sobotu," spadl Blainovi trochu úsměv.
"To je paráda," zvolal nadšeně modroočko, ale všiml si, že jeho kamarád z toho tolik nadšený není. "Ty se netěšíš, že je zase všechny uvidíš?"
"Ale ano, těším se," řekl trochu nepřesvědčivě.
"Ale?" dodal modroočko slovo, které bylo v Blainově odpovědi cítit.
"Jsem z toho nervózní. Co když mě nepoznají? A co když si nevzpomenu na všechny? A co když budou chtít vědět, co se stalo? A co když..." Blaine začínal být vyděšenější a vyděšenější, a tak ho Kurt přerušil. Chytil ho za ruku a povzbudivě ji stiskl. "Blaine neboj se. Jsou to přece tví kamarádi a Wes je určitě o všem informoval. Jsem si jistý, že se nebudou ptát na nic, na co nechceš. A kdyby, tak jim prostě řekneš, že o tom nechceš mluvit."
"To doufám," prohodil Blaine a položil si hlavu na Kurtovo rameno.

V sobotu ráno našel Wes Blaina jak sedí na gauči, pije kávu a upřeně hledí na televizi.
"Tak co, těšíš se?" zeptal se svého kudrnatého kamaráda. Blaine ovšem jako by si ani nevšiml, že je Wes v místnosti a dál hleděl na obrazovku. "Blaine?" zkusil Wes znovu přilákat jeho pozornost. Kudrnáč ještě chvíli mlčel a pak se na kamaráda otočil. "Mohl bys mi přijít říct, až tu budou všichni? Nechci se zdravit s každým zvlášť," vynechal úplně odpověď na Wesovu otázku.
"Jasně, to není problém," slíbil mu Wes. "Blaine, jsi v pořádku?" strachoval se trochu, když viděl jeho strnulý výraz ve tváři, který zcela jednoznačně zračil strach.
"A taky jim řekni, ať mi říkají Blaine. A ať se mě nikdo nedotýká," pokračoval, jakoby vůbec nevnímal Wesovy otázky.
"Samozřejmě," ujistil ho znovu Wes. Posadil se vedle něj na gauč, položil mu ruku na rameno a počkal, až mu kamarád konečně začne věnovat pozornost. Kudrnáč se na něj konečně zase otočil. "Blaine, nemusíš se ničeho bát. Jsou to kamarádi a všichni se na tebe těší. Já jim řeknu, aby se na nic nevyptávali, jestli chceš. Určitě to budou respektovat. A když se budeš cítit nepříjemně, tak můžeš klidně zase odejít. Oni to pochopí," snažil se ho Wes uklidnit. Blaine na něj ještě chvíli koukal a pak přikývl. "Zavolej mě až tu budou všichni," dodal potichu.
Wes také přikývl, poplácal kamaráda povzbudivě po zádech a odešel. Blaine stočil pohled zpět k obrazovce, ale ve skutečnosti vůbec nevnímal ani slovo, které se z televize linulo.

Kolem poledne začali přijíždět první hosté. Blaine seděl u stolu a snažil se uklidnit se malováním, ale nešlo mu to. S každým dalším bouchnutím vchodových dveří se mu čím dál tím víc třásla ruka. S každým dalším hlasem, který slyšel z haly, mu začalo rychleji bušit srdce. Neustále si opakoval, že to musí zvládnout, že jsou to jeho kamarádi, že ho chtějí vidět a že je to další krok k návratu do normálu. Jenže jak postupoval čas a počet Wablerů v patře nad ním se zvětšoval, Blaine cítil, že se pomalu vrací do stavu ve kterém byl ještě před měsícem.

Kurt se probíral scénářem a snažil si zapamatovat text své role, když mu zazvonil telefon. Trochu otráveně se pro něj vydal, ale když spatřil na display jméno svého kamaráda, objevil se mu na tváři úsměv a přijal jeho hovor. "Ahoj, Blaine. Tak jak jde setkání s Warblers?" zeptal se.
"Můžeš sem přijet?" ozval se ze sluchátka velmi tichý a ustrašený Blainův hlas. Kurt se vyděsil. "Samozřejmě. Co se stalo?"
"Já... prostě přijeď. Co nejdřív, prosím." Jeho hlas zněl ještě zoufaleji než předtím.
"Dobře. Budu tam co nejdřív to půjde," ujistil ho Kurt, když už byl téměř ve dveřích a rychle si obouval boty. Z druhé strany se ještě ozvalo tiché díky a pak se hovor přerušil.

Když dorazil k Wesovu domu, potkal ho ve vstupní hale, jak se zdraví s dalším mladým mužem, zřejmě jedním z Warblers.
"Co se stalo?" ptal se okamžitě vyděšeně Kurt Wese.
"Kurte, co tu děláš?" divil se Wes a jeho otázku úplně přešel.
"Před chvílí mi volal úplně vyděšený Blaine, že mám přijet. Co se stalo?!"
Wes se zatvářil překvapeně. "Já nevím. Mluvil jsem s ním ráno. Byl trochu nejistý, ale řekl mi, ať mu přijdu říct, až tu budou všichni."
"OK. Ty se postarej o hosty a já jdu za ním," rozhodl Kurt a vydal se do bytu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cam Cam | 12. března 2012 v 8:28 | Reagovat

No utnout to takhle uprostřed??? :) Doufám, že na další kapitolku nebudu muset čekat dlouho, jinak se zbláznim :D

2 Domík Domík | Web | 13. března 2012 v 11:50 | Reagovat

Už jsem se bála, že tu povídku nebudeš dál psát. Pěkná kapitola. Blainova reakce je naprosto přirozená a stejně tak i to, že v takovéhle situaci volal Kurtovi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama