Memory - 13. kapitola

8. února 2012 v 17:04 | Tessee |  Glee Fanfiction - Memory

... "Já už jsem spoustu z nich hodně dlouho neviděl a myslel jsem si, že oni by určitě rádi viděli tebe..." snažil se to vysvětlit Wes a doufal, že jeho kamarád bude souhlasit. ...


13
Kurt doprovodil Blaina domů a trval na tom, že počká, než jeho kamarád usne. Blaine protestoval a ujišťoval ho, že nemusí, ale Kurt věděl, že to stejně nebude trvat dlouho po tak náročném a psychicky vyčerpávajícím dni.

"Jak jste se dneska měli?" zeptal se vesele Wes, který potkal modroočka ve dveřích. Kurt si povzdechl, smutně se pousmál a chvíli váhal, co kamarádovi říct. "Můžu na chvíli k tobě?" zeptal se nakonec jednoduše a pokynul směrem k Wesovu bytu. Wes z jeho výrazu poznal, že se zřejmě bude jednat o vážnější rozhovor, přikývl a vydal se po schodech nahoru, následován modroočkem.

"Tak o co jde?" zeptal se konečně Wes, když uvařil Kurtovi čaj a posadil se ke stolu naproti němu. Modroočko si znovu povzdechl a pak potichu spustil. "Blaine se dneska zhroutil v parku." Wes vykulil oči: "Cože?! Je v pořádku?" vyjekl.
"Teď už je v pohodě, v rámci možností. Byli jsme nedaleko mého bytu, takže jsem ho odvedl k sobě. Ale než jsme tam došli, opravdu mě to děsilo. Nikdy předtím takovýhle záchvat neměl. Byla to síla." Kurt se trochu otřásl, když si vzpomněl, jak vedl vyděšeného Blaina ke svému bytu.
"A řekl ti tentokrát, proč se to stalo?" zeptal se Wes, ale nepředpokládal, že by slyšel kladnou odpověď. O to více ho překvapilo Kurtovo pokývání.
"Řekl," přitakal Kurt a na malou chvíli se odmlčel, než zase pokračoval. "Řekl mi všechno, Wesi."
"Jak to myslíš, všechno?" ujišťoval se opatrně.
"Převyprávěl prakticky mi všechno, co se mu stalo od narození až do chvíle, kdy jsem za ním poprvé přijel do sanatoria," řekl potichu Kurt a Wes na něj jen vyjeveně hleděl.
"Takže... takže ty už víš, co se mu stalo? Ty už víš, proč ztratil paměť? Co se stalo během těch dvou a půl let?" Kurt přikývl. "A co teda?" zeptal se nedočkavě a vyděšeně Wes.
"To ti nemůžu říct," zadíval se na něj omluvně modroočko. "Slíbil jsem mu, že to nikomu neřeknu a dodržím to. Ale věř, že to možná ani nechceš vědět. Bylo to..." modroočko nervózně polkl, "...bylo to něco opravdu příšerného. Myslím, že ti můžu říct jen, že se ho nakonec pokusili zabít." Wes si musel zakrýt ústa rukou, aby nevyjekl. "Jenom díky hodně velkému štěstí ho našli a převezli do nemocnice. Technicky za tu ztrátu paměti může asi ten útok. Ale jinak si myslím, že se to jeho mozek prostě snažil vyblokovat. Snažil se zapomenout na všechny hrozné věci, co se mu v životě staly." Kurt se na Wese zadíval. "A věř mi, že to nebylo jenom to, co prožil v těch dvou a půl letech."
"Jak to myslíš?" nechápal Wes.
"Řekněme, že jeho rodiče mu dělali svým způsobem ze života peklo. Myslím si, že jediné opravdu šťastné chvíle zažil na Daltonu."

***

Ode dne Balinova zhroucení se situace poměrně uklidnila. Bylo viditelně poznat, že z něj spadla většina napětí, které v sobě měl. Tím, že se Kurtovi dokázal úplně otevřít, se mu viditelně ulevilo a v jeho přítomnosti už neměl žádné zábrany. Kurt byl rád, že konečně vidí svého kamaráda trochu šťastného. Přibývalo čím dál více dní, kdy nebylo vůbec poznat, že se mu něco stalo. Pořád ovšem jenom pokud spolu byli sami a nebo s Wesem.
Doktor Smith, za kterým Blaine stále pravidelně dojížděl do sanatoria, byl přímo nadšený, když se dozvěděl, že se Blaine konečně někomu otevřel. Nenaléhal, nesnažil se zjistit, co se stalo, přičemž se Blainovi viditelně ulevilo.
Kurtovi se také podařilo přesvědčit jeho kudrnatého kamaráda, aby si konečně vzal peníze po rodičích.
"Já je nechci, Kurte. Už jsem ti přece vysvětlil, že jsem se zařekl, že si od nich už nikdy nic nevezmu."
"Ale oni ti je vlastně ani nechtěli dát. Sám jsi mi řekl, že tě nejspíš jenom nestihli vydědit. Nemyslíš si, že vzít si ty peníze, by byla ta nejlepší pomsta za to, co ti způsobili? Ty si je zasloužíš, Blaine," snažil se ho Kurt přesvědčit. Blaine už na to v tu chvíli nic neřekl. Ale o pár dní později konečně usoudil, že má Kurt pravdu a peníze přijal.

Bylo to asi o měsíc později. Blaine s Wesem a Amy seděli u Wese na gauči a sledovali film, když se na kudrnáče najednou otočil. "Blaine?"
"Hm?" zahuhlal Blaine a dál sledoval obrazovku.
"Něco mě napadlo. Přemýšlím o tom už delší dobu, ale chtěl jsem se tě nejdřív zeptat, jestli bys s tím souhlasil," vysvětloval opatrně Wes.
"O co jde?" zeptal se Blaine, ale stále nespouštěl oči z filmu.
"Napadlo mě, že bych sem pozval Warblers." Až v tu chvíli se na něj Blaine konečně otočil s vykulenýma očima.
"Já už jsem spoustu z nich hodně dlouho neviděl a myslel jsem si, že oni by určitě rádi viděli tebe..." snažil se to vysvětlit Wes a doufal, že jeho kamarád bude souhlasit. Blaine chvíli těkal očima kolem sebe a přemýšlel. Ale pak se podíval zpátky na Wese a usmál se. "Tak dobře," souhlasil.
"Super," usmál se taky Wes a oba dva se zase začali věnovat filmu.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Brea Brea | 8. února 2012 v 21:41 | Reagovat

Vziať si peniaze ako pomstu rodičom je zaujímavý nápad, som zvedavá na čo ich použije :-)

2 Cam Cam | 9. února 2012 v 11:29 | Reagovat

Dočkala jsem se :D. Super kapitolka sice rochu kretší, ale už se nemůžu dočkat další. Doufám, že nás tentokrát nebudeš napínat tak dlouho :)

3 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 10. února 2012 v 10:55 | Reagovat

Zaujímavé :)

4 Caroline ♥ Caroline ♥ | Web | 15. února 2012 v 18:28 | Reagovat

Krása! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama