Memory - 8. kapitola

12. ledna 2012 v 19:09 | Tessee |  Glee Fanfiction - Memory

... Kurt svého kamaráda nechápavě sledoval a čekal, jestli něco řekne. To už se ale Blaine prudce otočil a rozeběhl se pryč. "Blaine, počkej!" zavolal na něj Kurt a vyběhl za ním. ...


AN: Kapitola přímo navazuje na předchozí, tak si prosím připomeňte konec rozhovoru Blaina a Kurta, jestli si ho nepamatujete. Díky :-)

8
Kurt si povzdechl a pochopil, že tuhle diskusi nevyhraje. Nebo alespoň ne v tuhle chvíli. "Fajn, je to tvoje rozhodnutí," rozhodil trochu rukama. "Půjdeme na ten nákup?" Blaine se zase usmál, šťastný, že už se o tom nemusí bavit, a energicky přikývl.

Nakupovat s Blainem bylo pro Kurta jako nakupovat s dítětem v hračkářství. Jednoduše, Blaine byl naprosto nadšený v každém obchodě, do kterého ho Kurt vzal. Společně vymysleli barvy a design pro všechny místnosti a modroočko až žasl, jak dobrý má Blaine vkus.
Když byli konečně s nakupováním hotovi, rozhodli se, že se trochu projdou a cestou se staví na kávu, i když si Blaine nevzpomínal, jestli má kafe rád nebo ne.
"V sanatoriu nám kafe nedávali. A předtím... já si nevím," odpověděl Kurtovi, když se ho na to ptal.
Šli malou, trochu zapadlejší ulicí, směrem ke Kurtově oblíbené kavárně a vedli poměrně čirou konverzaci. Kurt byl na Blaina pyšný, že se v poslední době celkem dost rozpovídal. Tedy alespoň s ním. I když se jejich konverzace většinou týkaly obecných věcí, Blaine se snažil mluvit.
"... a včera jsem měl pocit, že přišel na zkoušku snad opilý, nebo co. Jeho nápady jsou čím dál tím šílenější," vyprávěl Kurt o bláznivém režisérovi, se kterým momentálně spolupracoval, když si najednou všiml, že Blaine nejde vedle něj. Zmateně se začal rozhlížet kolem sebe a když se otočil, okamžitě mu zmrzl úsměv na tváři. Blaine stál asi dva metry za ním, byl naprosto zkoprnělý a ve tváři úplně bílý. Oči měl vytřeštěné, upřené někam před sebe, a zcela viditelně se třásl. Kurt se k němu okamžitě rozběhl.
"Blaine, co se stalo?" zeptal se ho vyděšeně. Blaine nereagoval. "Blaine?" zkusil to znovu Kurt, ale Blaine se stále jen třásl a upřeně se díval na jedno místo. "Blaine, prosím, děsíš mě. Řekni mi, co se stalo?" V tu chvíli začal Blaine pomalu couvat. Kurt svého kamaráda nechápavě sledoval a čekal, jestli něco řekne. To už se ale Blaine prudce otočil a rozeběhl se pryč. "Blaine, počkej!" zavolal na něj Kurt a vyběhl za ním.
Běželi asi tři bloky, něž se Blaine zastavil a Kurt ho konečně doběhl. Jeho kudrnatý kamarád se nezdál, ale běžel opravdu rychle.
"Blaine, proboha, řekneš mi, co se stalo?" zeptal se ho znovu, udýchaně, Kurt, když k němu přiběhl. Ale kudrnáč se k němu jen otočil, silně jej objal, zabořil hlavu do Kurtova ramene a rozplakal se.
Modroočko už nemohl být zmatenější. Jednak to bylo poprvé od doby, kdy ho při první návštěvě Blaine objal, co se ho vůbec dotkl. Také to bylo poprvé, kdy viděl svého kamaráda plakat. A také to byla naprosto nepochopitelná reakce, kdo ví na co.
Kurt netušil, co dělat, a tak jen stál, držel svého kamaráda v objetí a čekal, až se trochu uklidní, aby mohl stopnout taxi a odvézt je zpátky do Blainova bytu.

Když se konečně dostali k domů, potkali ve vstupní hale Wese. Ten byl překvapený, když viděl svého kamaráda vzlykajícího do Kurtova ramene. "Co se stalo?" ptal se Kurta, ale modroočko jen pokrčil rameny a tiše mu řekl, že se za ním později staví. Wes souhlasně přikývl, ustaraně se podíval na Blaina a vydal se do svého bytu.

Kurt posadil Blaina na gauč a kudrnáč se okamžitě schoulil do klubíčka a začal se pohupovat dopředu a dozadu. Kurt už za dobu, co ho znal, věděl, že je to jeho pozice, když se bojí a jeho způsob, jak se trochu uklidnit. Modroočko uvařil čaj a postavil hrnky na konferenční stolek vedle gauče. Pak se posadil vedle svého kamaráda a čekal, jestli konečně něco řekne.
Chvilku potom, co se posadil, k němu Blaine zvedl oči a přestal se pohupovat. Jako by se nad něčím rozmýšlel. Kurt čekal. Pak se k němu Blaine naklonil a téměř ho znovu objal, ale najednou se zarazil, rozmyslel si to a vrátil se zpátky do své předchozí pozice.
"Blaine... jestli chceš, tak mě můžeš obejmout. Mně to nevadí," řekl mu opatrně Kurt. Blaine k němu překvapeně zvedl pohled. "No... tenkrát, když jsme se viděli poprvé, tak mě to vyděsilo, to přiznávám. Ale teď jsme kamarádi, takže... Já jsem myslel, že nemáš rád dotek," přemýšlel nahlas Kurt. To už si k němu Blaine opatrně přisedl, pomalu ho objal a položil si hlavu na modroočkovo rameno. Kurt cítil, že se pořád trochu třese. "Blaine, já cítím, že se ještě pořád něčeho bojíš. A hrozně rád bych ti pomohl, ale musíš mi říct, co to je," snažil se ho modroočko popostrčit co nejvlídněji. Blaine stále jen mlčel a po chvíli Kurt cítil, že začal opět jemně vzlykat. "To nejde," řekl Blaine najednou potichu uplakaným hlasem a trochu silněji Kurta objal. Ten pochopil, že nic víc, než objetí, v tuhle chvíli udělat nemůže. A tak jen seděl a čekal, až se jeho kamarád zase uklidní.
Přibližně po půlhodině Kurt cítil, že Blaine přestal vzlykat a jeho dech se zpravidelnil, z čehož modroočko usoudil, že usnul. Kurt se tedy opatrně vymanil z jeho objetí, položil ho na gauč, přikryl ho dekou a potichu odešel.

"Wesi?" zavolal Kurt do prostoru, když přišel nahoru. Wes se objevil v jedněch dveřích. "Ahoj Kurte. Už jsem myslel, že nepřijdeš," pozdravil ho.
"Jo, trochu se to tam dole protáhlo," povzdechl si Kurt a posadil se k baru v kuchyni.
"Co se stalo?" zeptal se starostlivě Wes a posadil se naproti němu.
"Já nevím," zabořil modroočko obličej do svých dlaní a chvíli se sám uklidňoval. "Nejdřív jsme mluvili o těch penězích. Nechce je," řekl Kurt rychle, když viděl, že se Wes už už nadechuje, aby se zeptal. "Dokonce mi sám řekl, že ho jeho rodiče vyhodili a řekli mu, že už není jejich syn."
"Prosím?!" vykulil Wes oči.
"Nic víc nevím. Řekl jenom tohle, a pak, že od nich nic nechce. Jo a taky nevěděl, že jsou mrtví. Proč jsi mu to neřekl?!" obořil se na Wese trochu Kurt.
"Já nevím. Myslel jsem si, že by to pro něj byl moc velký šok a že mu to radši řeknu až na tom bude lépe," bránil se Wes a pokrčil rameny.
"No, tak šok to pro něj byl. Ale smutně nevypadal. Spíš jako by si trochu oddechl," kroutil Kurt hlavou. "Každopádně ty peníze stejně nechce."
"Alespoň víme, že si něco pamatuje," přemýšlel Wes nahlas.
"Pravda. Každopádně..." pokračoval Kurt, "pak jsme šli nakupovat a všechno bylo v pohodě. Doslova si to užíval. Jenže pak, cestou do kavárny, se najednou zastavil uprostřed ulice, začal se třást a zbledl. Prostě dostal šok a já vůbec netuším proč. Po chvíli se rozběhl pryč a když se konečně zastavil, tak se na mě vrhl, objal mě a rozplakal se. Z toho jsem skoro dostal šok zase já."
"On tě sám od sebe objal?" bylo jediné, na co se Wes zeptal, sám trochu v šoku z toho, co vyslechl. Kurt přikývl a pokračoval. "Pak jsme přijeli sem - to jsi nás potkal. Jakmile jsme přišli k němu, schoulil se na gauč. A když jsem si k němu přisedl, zase mě skoro objal, ale rozmyslel si to. A když jsem mu řekl, že mi nevadí, když mě obejme, tak se mi zase vrhl do náručí," Kurt znovu zabořil obličej do dlaní. "Wesi... to je tak hrozný pocit, když víš, že se muselo stát něco hrozného, protože cítíš, jak se třese, ale nemůžeš nic udělat, protože nevíš co se stalo." Kurt znovu zakroutil hlavou a cítil, že se mu derou slzy do očí. Zhluboka se nadechl, aby je zahnal, a pak pokračoval. "Zkoušel jsme se ho zeptat, co se stalo. Zkoušel jsem ho popostrčit k tomu, aby mi to řekl, ale řekl jenom, že to nejde. Pak usnul, nejspíš z toho stresu, takže jsem šel sem," ukončil to Kurt.
"Já vůbec netuším, co na to říct," pronesl Wes po chvíli tiše, roztřeseným hlasem. "Kurte, víš, že tohle nemusíš dělat. Jestli to je na tebe moc, čemuž bych se vůbec nedivil, tak..."
"Ne!" přerušil ho rázně Kurt. "Já mu chci pomoct. Já vím, že to nebude lehké, ale chci mu pomoct, jasné?" Wes přikývl. Na chvíli se mezi nimi rozhostilo ticho a pak Wes pronesl: "Děkuju Kurte. Za něj. Blaine byl vždycky můj nejlepší kamarád a hrozně mě ničí, že ho vidím v tomhle stavu. Ale díky tobě se zlepšuje a možná, že jednou..."
"On se z toho dostane, Wesi. Já tomu věřím," řekl povzbudivě Kurt. "Jenom tomu musíme dát čas." Wes se pousmál a přikývl.
Kurt si s Wesem vypil kafe a společně se domluvili, že Blainovy peníze po rodičích použijí pouze v případě, že by Blaine potřeboval koupit něco dražšího. Kolem šesté hodiny se pak musel Kurt rozloučit, protože ho čekalo představení, a odešel.

"Wesi?" ozvalo se za ním potichu asi o hodinu později, když si četl v obývacím pokoji. Překvapeně se otočil a uviděl svého kudrnatého kamaráda. Překvapením toho dne zřejmě ještě nebyl konec. "Blaine, ty jsi přišel nahoru," usmál se na něj a opatrně, aby jej nevyděsil, ho vybídl, aby se posadil k němu na gauč. Blaine si pomalu přisedl.
"Kurt ti řekl, co se stalo?" zeptal se Blaine. Wes přikývl. Blaine se k němu pomalu naklonil, aby ho obejmul. Pak se zastavil, aby se ujistil, jestli je to v pořádku. A když Wes přikývl, objal jej. "Wesi, já se bojím," pronesl potichu. "Čeho?" zeptal se Wes opatrně. Blaine chvíli mlčel, jako by se rozmýšlel, jestli to říct, nebo ne. Ale nakonec se roztřásl a řekl jen: "To nejde." Wes pochopil, že nemá cenu ho do něčeho nutit a rozhodl se radši změnit téma. "Víš co, dáme si radši něco k jídlu. Určitě musíš mít hrozný hlad." Blaine k němu zvedl hlavu a trochu se pousmál, z čehož Wes pochopil, že uhodil hřebíček na hlavičku, a šel uvařit večeři.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Cambera Cambera | 12. ledna 2012 v 22:22 | Reagovat

Ač jsem stále napnutá co z toho bude a sama mám ne jednu teorii a nemůžu se dočkat nějakého zásadnějšího zlomu musím říci, že dnes mě nová kapitola neuvěřitelně potěšila. Po hrozném dni je super si něco nového přečíst takže díky!

2 Tessee Tessee | 12. ledna 2012 v 22:30 | Reagovat

Já děkuju! :-) Jsem ráda, že někoho moje povídky těší :-)

3 Brea Brea | 12. ledna 2012 v 23:22 | Reagovat

Mozog mi beží na plné obrátky, ale aj tak ma nenapadá, čo sa mohlo Blainovi stať. A to sa mi nestáva :-) teším sa, čo bude ďalej... ďakujem, že píšeš niečo tak super, ako je táto poviedka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama