Memory - 12. kapitola

22. ledna 2012 v 17:43 | Tessee |  Glee Fanfiction - Memory

... "Bylo to, jako by mě to celou tu dobu užíralo zevnitř a teď to trochu přestalo." Kurt pokýval a jeho kamarád se mu zadíval do očí. ...


12.
Kurtovi to v hlavě šrotovalo na plné obrátky. Pořád ještě nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Že jeho kudrnatý kamarád, který většinu času vypadal tak nevinně, se dva roky živil jako prostitut. Bylo to kruté a Blaine si nic z toho, co se mu stalo, nezasloužil a Kurt byl rozzuřený na jeho rodiče, kteří něco takového dopustili, což bylo ale k ničemu, protože už byli mrtví a tudíž nebylo koho kopnout někam.
Modroočko se vydýchával ze svého vnitřního vzteku. V hlavě měl zároveň spoustu doplňujících otázek. Nebyl si jistý, jestli je vhodné se Blaina začít v tuhle chvíli vyptávat, ale dřív, než o tom stihl popřemýšlet, mu první otázka vyletěla z pusy.
"Takže dneska, v tom parku... to bylo to místo, kde...?" Blaine přikývl. "A ta ostatní místa, kde dostáváš ty šoky...?" pokračoval modroočko.
"Místa, kde mě vždycky někdo vykopnul když bylo po všem," odpověděl tiše Blaine a Kurt pokýval hlavou, jak se to snažil vstřebat. "Jsou všude, po celém New Yorku. A já si je nepamatuju. Jenom někdy, když na nějaké takové místo narazím, tak se mi to vybaví a..." Blaine se zarazil a několikrát se nadechl, aby zahnal další proud slz. "Snažím se to překonat, Kurte. Opravdu se snažím. Doufal jsem, že když sem znovu přijedu a budu tomu čelit, tak to dokážu překonat. Ale dneska, v tom parku, mi došlo, že už nemůžu. Je toho na mě moc. Tak strašně se za to, co jsem udělal, stydím," složil opět hlavu do dlaní. V tu chvíli to modroočko nevydržel a silně svého kamaráda objal. "Blaine, nesmíš to vzdávat. Nesmíš se vinit z toho, co se ti stalo. Ty za to nemůžeš. Stalo se ti moc hrozných věcí a ty ses jim postavil. Jsi silná osobnost," snažil se ho Kurt co nejvíce povzbudit. "Teď už je to všechno za tebou. A navíc máš mě a Wese a Amy a my ti všichni pomůžeme se přes to dostat. Jenom to prosím nevzdávej!" naléhal na něj, zatímco jej držel v náručí a cítil, jak opět pláče.
"Já vůbec nevím, co bych si bez tebe počal," prohlásil Blaine po chvilce, když se zase trochu uklidnil.
"Tak nad tím nepřemýšlej," usmál se na něj povzbudivě modroočko a pohladil ho po zádech. "Slibuju, že teď už bude všechno jenom lepší," mrkl na něj a Blaine se po dlouhé době zase trochu pousmál. "Ani nevíš, jak se mi ulevilo, že je to konečně venku," oddechl si viditelně. "Bylo to, jako by mě to celou tu dobu užíralo zevnitř a teď to trochu přestalo." Kurt pokýval a jeho kamarád se mu zadíval do očí. "Kurte, myslíš, že by sis to mohl nechat pro sebe. Já... nejsem připravený čelit tomu, že to všichni ví."
"Samozřejmě, že si to nechám pro sebe," řekl okamžitě Kurt. "Je jenom na tobě, kdy komu co řekneš," stiskl mu povzbudivě ruku a Blaine se vděčně usmál. "Děkuju."

Chvíli seděli v objetí a potichu, oba dva se svými myšlenkami. Tentokrát už to ale nebylo to tíživé, nepříjemné ticho. Naopak oba dva cítili, že není třeba něco říkat. Stačilo, že tam jeden pro druhého byli a věděli to.

Asi o hodinu později se ozval zvonek. Kurt nikoho nečekal, a tak šel trochu překvapeně otevřít.
"Ahoj," usmál se na modroočka jeho blonďatý kamarád a ležérně se opíral o futra dveří, které Kurt právě otevřel.
"Peteře," vydechl překvapeně a trochu vyjeveně Kurt. Peter by sice jeden z jeho nejlepších kamarádů, ale jen málokdy ho chodil navštěvovat neohlášeně. A navíc, Kurt tak trochu doufal, že po předchozí noci se mu podaří Petera alespoň na chvíli ignorovat. Samozřejmě, že litoval toho, co udělal. Věděl to ještě dřív, než se to stalo. "Co tu děláš?" zeptal se, když se konečně vzpamatoval.
"Můžu dál?" zeptal se Peter s úsměvem a aniž by čekal na odpověď, prošel kolem stále překvapeného Kurta do bytu. "Myslím, že jsem si tu včera večer zapomněl scénář," prohlásil, zatímco pokračoval do obýváku.
Kurt si konečně plně uvědomil, co se děje, a spěchal Petera zastavit dřív, než uvidí Blaina. Neznámý člověk, to bylo to poslední, co jeho kudrnatý kamarád v tuhle chvíli potřeboval. Ale Peter byl rychlejší a když ho Kurt dostihl, blonďák už se k němu otočil s úšklebkem na tváři. "Promiň, já nevěděl, že máš společnost." Pak se otočil zpět k Blainovi a natáhl ruku. "Ahoj, já jsem Peter."
Blaine, který se ještě stále nedokázal dotknout nikoho jiného, než Kurta a Wese, vyděšeně vyjekl a uskočil dozadu. Kurt k němu okamžitě přiběhl, aby ho uklidnil. "Neboj se, Blaine. To je jenom Peter, můj kamarád." Blaine trochu zklidnil svůj dech, jakmile měl po svém boku Kurta, a podíval se zpátky na blonďáka před sebou.
"Peteře, tohle je Blaine," představil ho Kurt. "Nerad se někoho dotýká, tak to prosím respektuj," hodil na něj Kurt významný pohled, když si všiml Peterova chtivého výrazu v obličeji.
"Jasná věc," odvětil blonďák a posadil se na gauč. "Podíváš se mi po tom scénáři?"
Kurt se ujistil, že je Blaine v pořádku a Peter mu nevadí, a pak přikývl. "Kdes ho nechal?" zeptal se Petera.
"Co já vím. Asi v ložnici," pokrčil rameny a otočil se s úsměvem na Blaina, který ho pozoroval z křesla naproti němu. Kurt se zamračil. To poslední co potřeboval bylo, aby Peter dával tak okatě najevo, že strávil noc u modroočka v ložnici. Alespoň ne před Blainem.

"Tak ty jsi Blaine," usmál se Peter na kudrnáče, když Kurt zmizel v ložnici. Blaine pomalu přikývl. "Kurt mi o tobě vyprávěl. Prý maluješ?" pokračoval Peter v jednostranné konverzaci a Blaine, který trochu vykulil oči, znovu přikývl. "To je super," vydechl blonďák. "Já jsem herec, Kurtův kolega. Ale známe se už od výšky," vysvětloval a Blaine ho pořád sledoval. "Ty toho moc nenamluvíš, co?" Blaine pokrčil rameny. "Hej!" vyjekl Peter najednou a obočí mu vyskočilo nahoru, jako by dostal nejlepší nápad svého života. "Myslíš, že bys mi mohl někdy namalovat portrét?" Kudrnáč ho zase chvíli sledoval a pak poprvé, za dobu, co tam Peter byl, potichu promluvil. "Klidně," přikývl. "Super!" vydechl nadšeně Peter.
"Ten scénář tam nikde není," prohlásil Kurt, když se vrátil zpátky. "Jsi si jistý, žes ho nechal tady?" Peter pokrčil rameny. "Ani ne. Ale tohle bylo první místo, co mě napadlo," ušklíbl se a Kurt se zamračil. "No, tak tady prostě není. Jdi hledat jinam," prohlásil modroočko, zvedl Petera ze svého gauče a popostrkoval ho ke dveřím.
"Hej," obořil se Peter, ale zdálo se, že pochopil. Když už byl ve dveřích, ještě se otočil na Blaina. "Čau Blaine," zamával, "Ještě ti dám vědět kdy to provedem," mrkl na něj a šokovaný Kurt za ním zabouchl dveře.
"Kdy provedete co?" zeptal se Blaina, když se vrátil do obýváku a posadil se na gauč.
"Peter chce, abych mu namaloval portrét," vysvětlil mu Blaine a Kurt okamžitě vykulil oči. Znal svého kamaráda příliš dobře na to, aby věřil tomu, že mu jde jen o portrét. "OK," přikývl pomalu modroočko. "Ale za mojí přítomnosti," prohlásil důrazně. Blaine se jenom usmál a přikývl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Cambera Cambera | 22. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

Je to takové milé, i když o hrozných věcech, tak je krásné jak má Blain Kurta, který se zdá, že mu chce se vším pomoct a chová se mile a všechno .... No ale ten Petr se mi nezdá příliš sympatický ...spíše ho už nemám ráda :D .... jsem zvědavá co se vyvrbí dále ...

2 Cam Cam | 28. ledna 2012 v 22:12 | Reagovat

Ahojky. Právě jsem projela jedním dechem všechny tvoje povídky a jsou absolutně super. Moc se teším až přidáš další pokračování téhle. Opravdu je parádní a vážně nevím, kdym na takhle supr nápady chodíš :)

3 Tessee Tessee | 29. ledna 2012 v 15:46 | Reagovat

[2]: Moc děkuju!!! :-) Mám hodně bujnou fantazii :-D

4 Kessie :D Spíš Carol Kessie :D Spíš Carol | Web | 8. února 2012 v 11:15 | Reagovat

Těším se na další díl..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama