Our secret love - 23. kapitola - THE END - I. část

5. prosince 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love

... "Připomeň mi prosím ještě jednou, proč zrovna my dva, ze všech možných písniček, zpíváme zrovna tuhle?" zastavil Blaina trochu otráveně Kurt. Blaine se zasmál. ...


23. kapitola - I. ČÁST

Kurta probudil budík, nastavený tak, aby stihl svou ranní hygienu a snídani a mohl vyrazit do práce. Jakmile uslyšel zvonění, otevřel oči a vyděšeně se podíval vedle sebe. Lekl se, že by každou chvíli mohl do pokoje vstoupit jeho táta a najít Blaina v jeho posteli. Jenže Blaine tam nebyl. Místo něj ležel na polštáři malý lístek a na něm stálo: Dobré ráno. Nechtěl jsem tě budit. Šel jsem domů brzo, aby mě tvůj táta neviděl. Uvidíme se po práci. Miluju Tě! B.
Kurt se ze široka usmál. Tohle bylo za poslední dva týdny to nejlepší ráno. Samozřejmě by bylo ještě lepší, kdyby mu to mohl říct Blaine osobně, ale za daných okolností bylo nejlepší.
Zvesela vešel do kuchyně, aby připravil snídani. Po chvíli se k němu připojil táta a zkoumavě si ho prohlížel.
"Co tak dobrá nálada, synu?" zeptal se.
"Já nevím. Asi že dneska máme tu slavnost. Těším se, že budeme zase zpívat," zalhal trochu modroočko, ale nepřestával se usmívat.
"Aha... no... jsem rád, že tě to tak baví," usmál se nakonec táta a vzal si toust, který mu Kurt podával. "Já jdu napřed. Uvidíme se v dílně," prohodil a odešel. Kurt se usadil ke stolu, pustil se do ovesné kaše a kávy a stále se nepřestával usmívat.

Bylo skoro poledne. Blaine seděl smutně na své posteli a zíral na své ruce. Držel v nich jízdenku. Jízdenku na autobus, který ho odveze domů.
"Potřebuješ pomoct?" zeptala se babička, když nakoukla do jeho pokoje. Kudrnatý mladík se na ni podíval a zavrtěl hlavou. "Ne, už to skoro mám," usmál se smutně. Babička přikývla, chvíli se na něj zadívala a pak odešla do kuchyně. Blaine se podíval zpátky na jízdenku a pak na svá zavazadla, která už byla skoro sbalená a připravená na cestu. Na chvíli zavřel oči a vzpomněl si na včerejší večer.

Blaine přišel domů. Z obývacího pokoje se linula hudba z rádia a babička s dědečkem si povídali. Blaine věděl, že poslouchat za dveřmi by se nemělo, jenže to, co právě slyšel, ho dočista zmrazilo.
"Dneska jsem slyšela od paní Hodgeové o mladém Johansonovi. Vypadá to, že se tahá s nějakým hochem. To je úplné neštěstí," sdělovala babička dědečkovi.
"Měli by je zavírat do blázince. Tohle přece není normální," zamručel dědeček.
"Taková ostuda. Chudák paní Johansonová. Teď se nebude moct nikde ukázat," přisadila babička a Blaine slyšel, jak přešla do kuchyně. Stál jako přikovaný a ztěžka polkl. Pak se přinutil se pohnout a pomalu se vydal do svého pokoje, oči stále vytřeštěné. Sedl si na postel a neustále se koukal před sebe, skoro nemrkal. Opravdu to byla pravda? Opravdu patřili s Kurtem do blázince, protože se do sebe zamilovali?
Po tvářích mu stékaly slzy. Ano, takhle se na ně společnost bude dívat, pokud to o nich zjistí. Tohle je realita. Jeho vlastní rodina ho odsoudí a pošle mezi duševně nemocné lidi. Nikdy se už nebudou moct ukázat na veřejnosti. A kdo ví, jestli to nebude ještě mnohem horší.
Seděl tak dlouho a přemýšlel. Nevěděl, kolik už je hodin, když se zvedl a oblékl si bundu. Dnes v noci nemohl být ve společnosti těch lidí. Dnes v noci potřeboval být s člověkem, který ho miluje. Potřeboval být s Kurtem.

Blaine si otřel slzy, které mu už zase stékaly po tvářích. Pak si sedl ke stolu, vzal si papír, pero a dal se do psaní.

"Tati, já už půjdu. Za chvíli přijde Blaine. Musíme si ještě projet písničky, které budeme zpívat a připravit se na ten koncert," zavolal Kurt na tátu, který zrovna ležel pod jedním autem.
"Dobře," odpověděl Burt. "Tak se uvidíme asi až tam."
"Jasně," přikývl Kurt a vyběhl z dílny. Na tváři měl ještě pořád úsměv, který se mu tam objevil ráno. Celý den se usmíval na všechny strany jako sluníčko a už se nemohl dočkat, až jeho přítel dorazí.

"Tak já jdu," ohlásil Blaine babičce, která zrovna něco vařila v kuchyni.
"Dobře. Jsi si jistý, že to stihneš?" optala se nervózně.
"Neboj se, babi. Mám to vypočítané," usmál se smutně a políbil ji na tvář. "Uvidíme se pak," dodal a vyšel ven.

Naposledy se zhluboka nadechl, pak nasadil zářivý úsměv a otevřel dveře.
"Ahoj lásko. Už jsem tu," usmál se na svého modrookého přítele, který se mu vzápětí vrhl kolem krku a laškovně ho políbil.
"To je dobře. Už jsem se tě nemohl dočkat. Tvůj ranní vzkaz mi prozářil celý den," usmál se zase modroočko a znovu mu vlepil pusu.
"To jsem rád," oplatil mu Blaine úsměv. "Tak se pustíme nejdřív do těch písniček, ne? Rychle si to projedeme, ať nám ještě zbude nějaký čas pro sebe," navrhl a modroočko přikývl. Blaine si vzal kytaru, Kurt přinesl noty, které jim dala Rachel, posadili se vedle sebe a začali zpívat.

My father looked at me one day and said "Son, it's plain to see
That you're getting older and should have a talk with me
You'll soon be going on lots of dates as to a man you grow
And there's one important thing every boy should know and that is..."

Girls girls girls were made to love
Girls girls girls were made to love
That's why some have eyes of blue
That's why some stand five feet two 'cause
Girls girls girls were made to love

"Připomeň mi prosím ještě jednou, proč zrovna my dva, ze všech možných písniček, zpíváme zrovna tuhle?" zastavil Blaina trochu otráveně Kurt. Blaine se zasmál.
"Protože Rachel řekla, že tahle je pro kluky našeho věku vhodná."
Kurt protočil oči, zakroutil hlavou a Blaine pokračoval.

One day soon you'll have a date and take her home at night
You'll wonder as you look at her, would a kiss be right ?
The more you look, the more you find, those doubts will fill your head
But think real hard and you might recall the things your old dad said, he said that

Girls girls girls were made to love
Girls girls girls were made to love
That's why you watch them walk down the street
That's why their kisses taste awfully sweet
Girls girls girls were made to love
Love, love, Love, love, Love, love...

Blaine s Kurtem si přezpívali všechny písničky, které je to odpoledne čekaly. Pak se trochu najedli a chvíli jen leželi ve společném objetí a povídali si, než přišel čas se připravit a vyrazit na slavnost.
Už byli skoro venku z domu, když se Blaine plácl do čela: "Kruci, nechal jsem si nahoře bundu!" otočil se a vydal se zpět dovnitř. "Hned jsem tu," zavolal ještě na Kurta, který se smál jeho zapomnětlivosti.
Blaine vběhl do Kurtova pokoje a z jeho tváře zmizel úsměv. Vzal svou bundu, kterou nechal ležet přes opěradlo židle a vytáhl z ní obálku, na které stálo "KURT". Položil ji na stůl a zhluboka se nadechl, aby zahnal slzy. Pak opět nasadil zářivý úsměv, vyběhl z domu a společně s modroočkem se vydali na slavnost.


AN: Písnička "Made to love" by Everly Brothers
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama