Memory - 3. kapitola

30. prosince 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Memory

... "Neodcházej!" ozvalo se za ním zoufale a Blaine vstal bleskově z postele. Kurt se otočil a zadíval se do široce otevřených lískových očí, které ho vyloženě prosily, aby zůstal. ...



3
Kurt si konečně prohlédl všechny kresby, které mu Blaine dal k dispozici. Postupně zjistil, že Blaine ví, že kreslí Limu, ale netuší nic o McKinleyově střední nebo kdo jsou ostatní lidé na obrázcích. Že ví, že Kurt umí zpívat, ale netuší, jestli ho někdy slyšel.
Blainovy odpovědi byly v naprosté většině váhavé a jednoslovné, ale přesto to byl pokrok, o jakém se oběma přítomným doktorům ještě před několika hodinami ani nesnilo. Oba dva jen tiše seděli a pozorovali dva mladé muže, kteří se spolu snažili komunikovat.
"Blaine, pochopil jsem správně, že nevíš, odkud mě znáš?" zeptal se po chvíli ticha modroočko. Kudrnáč se na něj zadíval a pak přikývl. Už neseděl schoulený do klubíčka. Nohy měl zkřížené v tureckém sedu a možná se i malinko usmíval. Kurt přemýšlel, jestli se má zeptat na otázku, která ho zajímala celou dobu, co si prohlížel ony kresby. Nakonec se odhodlal. "Jak víš, co máš kreslit? Chci říct... podle čeho ty obrázky kreslíš?" Lískové oči se na něj chvíli upřeně dívaly a pak Blaine řekl trochu tajemně: "Sny." Kurt překvapeně vydechl. "Takže tobě se o mně zdá? To všechno, co kreslíš... to se ti zdá?" ujišťoval se. Blaine přikývl.
Kurt byl naprosto zmatený. Nechápal to. V hlavě se mu začaly rodit všelijaké myšlenky o paranormálních jevech, čarodějích, lidských médiích a kdoví čem ještě. Pravděpodobně následek nadměrného množství hloupých televizních seriálů. Je možné, aby se někomu cizímu zdál jeho život? Z přemýšlení ho vytrhl doktor Smith. "Myslím, že to už bude pro dnešek stačit." Kurt se na něj otočil, pochopil, že to znamená konec návštěvy a přikývl. Pomalu, stále trochu v šoku, se zvedl a vydal se ke dveřím.
"Neodcházej!" ozvalo se za ním zoufale a Blaine vstal bleskově z postele. Kurt se otočil a zadíval se do široce otevřených lískových očí, které ho vyloženě prosily, aby zůstal.
"Já zase přijdu," řekl a v tu chvíli mu bylo jasné, že tohohle kluka se jen tak nezbaví. Ne dokud nezjistí pravdu.

"Takže jste se rozhodl?" zeptal se doktor Smith, když vyprovázel Kurta k východu.
"Ano, budu sem jezdit," přikyvoval modroočko. "Zajímá mě to čím dál tím víc. Navíc to nemám daleko. Bydlím v New Yorku a momentálně pracuji jen večer. Takže by to neměl být problém," snažil se to Kurt odůvodnit, hlavně sobě.
"Výborně. Jsem opravdu moc rád, že jste se tak rozhodl. Jsem si jistý, že můžete Blainovi hodně pomoct," usmál se vděčně doktor Smith. Pak se s Kurtem rozloučil a modroočko se vydal na cestu domů.

V následujících dvou týdnech Kurt dojížděl za Blainem téměř každý den. Nejprve se účastnil některých mladíkových terapií a snažil se s ním mluvit za přítomnosti některého z lékařů. Blaine odpovídal převážně jednoslovnými odpověďmi nebo gesty. Mluvil jen velmi potichu a stále neprojevoval téměř žádné emoce. Pouze když Kurt přicházel, jeho oči se rozzářily a když jejich společný čas skončil, zračil se v nich smutek.
Oba dva mladíci si na sebe po několika dnech zvykli a na konci druhého týdne už Kurt nepotřeboval k jejich společnému sezení přítomnost terapeuta či doktora. Byl přesvědčený o tom, že když budou sami, možná se mu Blaine více otevře. Kudrnatý mladík sice neustále trval na tom, že o sobě neví nic. Ale Kurtovi se prostě zdálo, že to někde hluboko v jeho mysli je.

"Blaine, jaký muzikál máš nejradši?" zeptal se modroočko, když seděl v pátek odpoledne na podlaze v Blainově pokoji a zkoumal jeho nejnovější kresby.
Blaine pokrčil rameny: "Nevím." Pak se z ničeho nic zvedl, tak, jak to dělal často, a přešel k větší skříni. Otevřel ji a začal se uvnitř přehrabovat. Nakonec vytáhl několik CD, posadil se zpět na zem ke Kurtovi a začal se jimi probírat. Modroočko si všiml, že jsou to soundtracky nejrůznějších broadwayských muzikálů a nechal ho, aby se rozhodl. Mezitím si všiml, že ze skříně vypadlo několik papírů. Zdálo se, že jsou na nich další kresby. Vzal si je a začal se jimi probírat.
"Blaine?" zeptal se opatrně. "Co je tohle za kresby?"
Byly to kresby jako všechny ostatní, ale něco na nich bylo přeci jen zvláštního. Ani na jedné z nich nebyl Kurt. Vlastně na nich nebyl nikdo, koho by Kurt poznával. Ani místa, která by znal.
Blaine zvedl hlavu od CDček a ve chvíli, kdy si všiml, co Kurt drží v ruce, mu kresby vytrhl s hlasitým: "Ne!" Zvedl se, přešel k oknu a začal je smotávat do ruličky. To Kurta překvapilo. Proč Blaine nechtěl, aby je viděl?
"Blaine, ty nechceš, abych ty kresby viděl?" zeptal se a opatrně přešel k němu. Blaine sklopil oči a zadíval se do země. "Nikdo," zamumlal.
"Ty chceš, aby je neviděl vůbec nikdo?" zkusil to Kurt znovu. "Proč?" Blaine neodpověděl. Zarytě se díval do země a odmítal jakýkoliv oční kontakt s Kurtem. "No dobře, nutit tě nebudu" řekl nakonec modroočko a vrátil se zpět na zem, kde ležela rozložená CD a ostatní kresby.
Po chvíli si k němu Blaine přisedl. Kurt se na něj nepodíval a dál si prohlížel, co má Blaine za soundtracky. Najednou se před ním objevily obrázky, které mu před chvílí Blaine vytrhl z ruky. Modroočko překvapeně zvedl hlavu. Blaine jej pozoroval do široka otevřenýma očima, ale neříkal nic. Kurt se tedy začal kresbami probírat.
Až teď si všiml, že všechny postavy co na obrázcích byly, byli chlapci a všichni byli oblečeni do stejných uniforem. A co víc... na všech byl v čele Blaine.
"To jsi ty?" zeptal se s úsměvem Kurt a ukázal na Blainovu podobiznu. Blaine se trochu stydlivě usmál, sklopil oči a přikývl. Kurt se znovu zadíval na obrázek. Kromě Blaina na něm byli další dva chlapci. Jeden menší asiat a druhý vysoký černoch. Všichni tři měli v ruce kelímek, nejspíš kávy, seděli na velké, pohodlně vypadající, pohovce, usmívali se a povídali si. Kurtovi došlo, že takovýhle úsměv u Blaina nikdy neviděl.
"A kdo jsou tihle dva?" zkusil se zeptat, ale po pravdě nečekal odpověď. Blaine ještě nikdy na žádném svém obrázku nepoznal nikoho jiného, než Kurta.
"Wes a David," řekl Blaine, jako by to byla naprostá samozřejmost. Kurt vykulil své modré oči a chvíli se z toho vzpamatovával. Pak rychle otočil na další obrázek. Tentokrát na něm byla celá skupina chlapců ve stejných sakách. Kurtovi došlo, že to budou nejspíš školní uniformy. Blaine stál úplně vepředu a vypadalo to skoro jako by zpíval.
"A kdo jsou tihle, víš?" zeptal se, tentokrát nedočkavěji. Blaine se zadíval na obrázek a s úplně stejnou samozřejmostí, jako před chvílí, řekl: "Warblers."
Warblers? Tohle nedávalo Kurtovi vůbec žádný smysl. Tohle přeci nebyli žádní ptáci. Pomalu se dostával do ráže, protože se zdálo, že by konečně mohl přijít na něco z Blainovy minulosti, ale najednou to prostě nedávalo smysl. Začal si prohlížet další a další obrázky, stále zuřivěji. A Blaine ho tiše pozoroval.
A pak mu to najednou došlo. Warblers. Z ničeho nic se zvedl, vzal si do ruky jeden z obrázků, na kterých byli všichni chlapci a vydal se rychle ke dveřím.
"Neodcházej ještě!" ozvalo se za ním zoufale. Kurt se otočil. "Já... já se ještě vrátím," řekl potichu a odešel.

"Doktore Smithi, doktore Smithi!" volal Kurt za mužem v bílém plášti. Ten se na něj otočil a vypadal trochu vyděšeně, když si všiml, že k němu Kurt doslova běží.
"Stalo se něco, pane Hummele? Je Blaine v pořádku?" vyptával se.
"Blaine je v pohodě. Ale něco jsem zjistil," vydal ze sebe udýchaně a zastavil se. "Tohle jsem dneska náhodou našel u Blaina," podával muži obrázek a ten se na něj zadíval. "Blaine řekl, že jsou to Warblers," dodal Kurt.
"To je nesmysl. Tohle přeci nejsou ptáci," odvětil doktor.
"Přesně tohle mě taky nejdřív napadlo. Jenže pak mi to došlo. Warblers nejsou ptáci. Je to sbor!" Kurt to doslova vykřikl, nadšen tím, že na to přišel. "Všimněte si, že všichni zpívají. A podívejte na ta saka. Všechna mají nějaké logo. Jsem si téměř stoprocentně jistý tím, že to jsou školní uniformy. Teď už musíme jenom zjistit, které škole patří," chrlil ze sebe a všiml si, že doktorovi se na tváři začal objevovat úsměv. "Pojďte za mnou," naznačil mu muž v bílém plášti a vydal se směrem ke své kanceláři.

Nemuseli hledat dlouho. Stačilo zadat do internetového vyhledavače heslo 'Warblers, sbor' a hned první odkaz byly stránky Daltonské akademie ve Westervillu, v Ohiu. Okamžitě poznali ono logo ze sak. Jedna stránka školního webu se dokonce věnovala samotnému sboru. Byly tu hlavně fotky a nejrůznější aktuality, výsledky z pěveckých soutěží, atd.
"Který rok mám zkusit, co myslíte?" zeptal se doktor.
"Pokud je Blaine tak nějak podobně starý jako já, zkusil bych 2010/11 nebo 2011/12," přemýšlel Kurt. Doktor tedy rozklikl fotogalerii označenou školním rokem 2011/12 a začal prohlížet fotky. "Na žádné z nich není Blaine," podotkl doktor.
"Ale je tu Wes a David," přemýšlel nahlas Kurt.
"Kdo?"
"Tady ten," ukázal na asiata, "to je Wes. A tenhle David," řekl Kurt ukazujíce na vysokého černocha. "Nebo možná obráceně. Blaine neřekl který je který."
"On vám řekl jak se kdo jmenuje?" divil se doktor informaci, kterou mu předtím Kurt nestihl sdělit.
"Jenom tihle dva. Má obrázek, kde jsou jen oni tři," vysvětlil modroočko, zatímco si doktor prohlížel další fotky. "Zkuste tedy rok 2010/11. Třeba je Blaine starší než oni." Doktor tedy rozklikl jiné album a tentokrát se mu na tváři objevil vítězoslavný úsměv. Hned první fotka zobrazovala sbor v podobné pozici, jako Blainův obrázek. Samozřejmě s kudrnatým mladíkem v čele. "Bingo," vydechl doktor a otočil se s úsměvem na rtech na Kurta, který spokojeně pokyvoval hlavou.

O necelou hodinu a několik telefonátů později doktor konečně uslyšel z telefonního sluchátka to, co chtěl slyšet: "Wes Montgomery, prosím?"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brea Brea | 30. prosince 2011 v 14:58 | Reagovat

"Neodcházej!" ozvalo se za ním zoufale ... normálne mi ho prišlo ľúto :-( ale inak dobrá kapitola :-)

2 Suzanette Suzanette | Web | 30. prosince 2011 v 21:47 | Reagovat

Krásne...tak ako všetko, čo píšeš :) Už sa teším na ďalšiu kapču :)

3 Tessee Tessee | 30. prosince 2011 v 21:53 | Reagovat

Děkuju!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama