I wanna be a star! - EPILOG

27. prosince 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... "A nehltej. To ti to musím pořád připomínat? Bude ti špatně," hubovala ho.
"Tak ho pořád nevychovávej," smál se Blaine, který se zrovna objevil ve dveřích. ...

EPILOG
"PO PATNÁCTI LETECH"


"Tak Charlie nekopej do mě pořád!" napomenula Rachel svého syna, který seděl proti ní, jedl jogurt a malou nožkou jí neustále kopal. Charlie se na ní zaculil a strčil si do pusy další vrchovatou lžíci.
"A nehltej. To ti to musím pořád připomínat? Bude ti špatně," hubovala ho.
"Tak ho pořád nevychovávej," smál se Blaine, který se zrovna objevil ve dveřích.
"Někdo to udělat musí. Thomas ho jenom rozmazluje," kroutila hlavou. "Jsem zvědavá na tebe, až budete mít dítě."
Blaine trochu posmutněl. "Ještě pořád není jasné, jestli nám ji vůbec dají."
Rachel ho soucitně objala. "To víš, že jo. Jste oba pro rodičovství jako stvoření. Lepší táty by nikde nenašli!" Chvíli se na něj zkoumavě dívala a pak dodala: "Myslím, že budeš jako Thomas. To Kurt bude ten, kdo ji bude vychovávat."
"To máš asi pravdu," zasmál se. Kurt byl vždycky tak trochu puntičkář a občas se snažil vychovávat i jeho.
"Kdo bude jako já?" strčil hlavu do dveří TJ. Vešel dovnitř a automaticky dal Rachel pusu a Charlieho, který si zrovna rozmazával zbytek jogurtu po tričku, pohladil.
"Tak se na něj koukni," prohodila Rachel směrem k Blainovi. "On vidí, že si jeho syn zapatlal celé triko, a nic mu neřekne."
"No od toho má přece maminku, ne?" provokoval ji TJ a Rachel se zamračila.
"Mami já se nudím!" zahlásil Charlie.
"Budeš tu muset ještě chvíli vydržet. Kurt přijde až za čtvrt hodiny. Zatím si kresli," podávala mu pastelky a papíry. Charlie se zamračil stejným způsobem, jako před chvílí ona, ale nakonec se přeci jen do kreslení pustil.
"A kdy vám to s tou adopcí řeknou? Vždyť já mám pocit, že už to trvá celou věčnost," vrátila se Rachel k původnímu tématu.
"Já doufám, že brzy. Pořád to odkládají," posmutněl zase trochu Blaine.
S Kurtem se snažili adoptovat malou holčičku už skoro rok a půl. Ale pořád s tím byly nějaké problémy. V jednu chvíli už to vypadalo, že z toho nebude nic. A nebo minimálně, že budou muset celý ten proces absolvovat znovu. Navíc ho trápilo, že Kurt to nese docela špatně. Od té doby, co se jejich přátelům, před pěti lety, narodil Charlie, mluvil o adopci prakticky neustále. A jako u všeho chtěl, aby to bylo hned.
V poslední době si to Kurt vynahrazoval s Charliem. Když Rachel skončila mateřská, nabídl se, že bude jejího syna hlídat. Nakonec byli rádi všichni, protože Charlie strejdu Kurta zbožňoval.

Po nějaké době, kdy se Kurt snažil prosadit na Broadwayi, a kdy hrál jen několikrát v company, to nakonec přece jen vzdal a stal se, jak předpovídala Rachel, když se nastěhovali do New Yorku, bytovým designérem. A protože dost často pracoval doma, měl čas Charlieho hlídat. A tomu se zase hrozně líbilo, co Kurt dělá. Měl doma spousty barevných vzorníků, látek a serepetiček, se kterými si Charlie mohl hrát.

"Ahoj. Omlouvám se za zpoždění," omlouval se Kurt, když konečně dorazil.
"Kurte!" vrhl se na něj Charlie, jen co ho spatřil, a téměř ho povalil.
"Ahoj ďáble," vítal se s ním Kurt.
"Kde jsi byl tak dlouho?" kulil na něj chlapec oči.
"Ještě jsem musel jít nakupovat," zvedl nad hlavu několik tašek a tvářil se, jako by právě objevil poklad.
"Ale to není pro nás, že?" ujišťoval se Blaine. Podle výrazu svého přítele ale poznal, že věci z plných tašek opravu skončí v jejich bytě. Kurt nakupoval prakticky neustále a byt už začínal být dost přeplněný. Usmál se, protočil oči a radši ho políbil.

Rachel se podívala na hodiny. "Už byste měli jít. Ať se stihneš včas vrátit," popoháněla je.
"Jo jo. Tohle si nechám tady, ať to nevláčím s sebou přes celé město. Odevzdám ho Lucy a do začátku jsem zase tady," usmál se.
"Děkuju," přikývla Rachel a Kurt s Charliem odešli.

Bylo za deset minut sedm a Kurt přibíhal na poslední chvíli. Vešel do své lóže a usadil se.

"Tak vážení, za pět minut začínáme," ozvalo se z vnitřního divadelního rozhlasu. Rachel s Blainem a TJem seděli v jedné šatně a povídali si. Když ale slyšela, že do začátku premiéry zbývá už jen pět minut, trochu se roztřásla.
"Neboj se, budeš skvělá," pohladil ji TJ.
"Ale už je to přece jen docela dlouho," pochybovala Rachel a narážela na fakt, že tohle byla její první premiéra po mateřské.
"Budeš úžasná," povzbuzoval ji znovu TJ a políbil ji.
"Takže připraví se mi Che, Evita a company," ozval se zase inspicient z rozhlasu. Rachel a Blaine se zvedli.
"Tak zlomte vaz," přál jim TJ, jehož výstup přicházel až později.
"Čert tě vem. A ty taky zlom vaz," odpověděli oba dva a navzájem se podle tradice pokopali.

Hudba začala hrát, všichni byli připraveni na svých místech. Rachel naposledy zavřela oči, zhluboka se nadechla a zase vydechla. V tu chvíli už se na ni rozsvítil reflektor a ona začala zpívat.

Kurt seděl na svém sedadle v lóži. Užíval si každý tón, každý pohyb, co se odehrával na jevišti. Hrál se jeden z jeho nejoblíbenějších muzikálů a hlavními představiteli byli jeho kamarádi a jeho přítel. Lépe už by se cítil jen kdyby na tom jevišti stál sám. Ale už celkem dávno se pevně rozhodl, že svoje štěstí v tomhle oboru dál pokoušet nebude. Nebavilo ho věčně statovat v company. Chtěl hrát hlavní role, ale k tomu nikdy nedošlo a on věděl, že nikdy ani dojít nemuselo. Nakonec se s tím prostě smířil a zaměřil se v životě na jiné priority.

Představení se pomalu blížilo ke konci, když mu najednou v kapse začal vibrovat telefon. Kurt se nenápadně podíval na display a když viděl, kdo mu volá, opatrně se vytratil do foyer.

Dozněly poslední tóny a strhl se obrovský potlesk. Opona se zavřela a hned zase otevřela, aby se herci mohli jít děkovat. Blaine, TJ a Rachel se v zákulisí objímali. Byli šťastní. Premiéra vyšla krásně a zdálo se, že se líbila i divákům. To už na ně ale přišla řada a oni jako poslední vyšli na jeviště. Potlesk byl neutuchající, ozýval se jásot. Blaine se podíval směrem ke Kurtově lóži, aby viděl jeho reakce. Ale k jeho překvapení tam Kurt nebyl. Trochu ho to zarazilo.

Kurt stál jako opařený. Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Srdce mu bilo jako o závod a dýchal, jako by právě jeden uběhl. Začal se vzpamatovávat a uvědomil si, že slyší z hlediště potlesk. Došlo mu, že už to asi skončilo a zrovna probíhá děkovačka. To mu hrálo do noty. Rozběhl se směrem na jeviště.

Blaine se ukláněl a při tom přemýšlel, kde může jeho milovaný být. Ale to už ho zahlédl, jak běží uličkou k jevišti, vybíhá nahoru a běží k němu. Nechápal, co se děje, ale z Kurtova výrazu poznal, že něco skvělého.
"Co to..." chtěl se ho zeptat, ale nestihl to. Kurt ho vší silou objal a zašeptal: "Oni nám ji dali."
Blainovi to v první chvíli vůbec nedošlo, ale vzápětí si to uvědomil a okamžitě mu vyhrkly slzy do očí. "My budeme tátové?"
Kurt mlčky se širokým úsměvem na tváři přikývl.
"My budeme tátové!" vykřikl Blaine na celé divadlo, rozesmál se a objal Kurta.
Měl pocit, jako by s ním tu radost sdíleli všichni kolem. A i kdyby ne, bylo mu to jedno. Měl za sebou úspěšnou premiéru a před sebou celý život po boku svého milovaného Kurta a dcerky.

THE END
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 3. července 2012 v 11:03 | Reagovat

Krásná povídka :))

2 Peth Peth | 30. srpna 2012 v 21:20 | Reagovat

A co dál? :D

3 Tessee Tessee | Web | 30. srpna 2012 v 21:28 | Reagovat

[2]: Tak koukám, že ty bys chtěla pokračování všeho, což? :-D Ale těší mě to :-)

4 Nikola Nikola | Web | 30. srpna 2012 v 22:14 | Reagovat

uzasne. Tvoje povidky jsou proste dokonale!!! :-D ;-)

5 Tessee Tessee | Web | 30. srpna 2012 v 22:27 | Reagovat

[4]: Děkuju! :-)

6 LeNa LeNa | 12. září 2012 v 0:52 | Reagovat

Povídka přečtená za hodinu :) je úžasná!!!! :) konec mě dojal :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama