I wanna be a star! - 8. kapitola

12. prosince 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... Z nějakého důvodu, který si nedovedl vysvětlit, se mu stala ta věc, kdy se člověk na někoho nechce dívat, ale stejně mu tam oči pořád ujíždějí. ...

8. KAPITOLA
"RANDE"


"Blaine tak co je s tebou?" volala na něj Inna, jedna z jeho spolužaček, které čekaly, až je doběhne, aby mohli jít společně na další hodinu.
"Nečekejte na mě, dneska na teorii nejdu," odpověděl Blaine. Inna pokrčila rameny a společně s ostatními odešla.
Blaine měl mizernou náladu. Za tři roky studia už se zúčastnil několika konkurzů, ale ještě nikdy ho neobsadili. Ve škole ho sice profesoři celkem chválili, ale sám o sobě začínal trochu pochybovat.
"Co je mi platná škola, když mě nikde nechtějí," bručel si pod fousy a vyšel ven. Jelikož většina jeho kamarádů seděla ve třídě, neměl co dělat a tak se rozhodl zajít na kafe a trochu popřemýšlet, co dál se svým životem. Automaticky zamířil ke kavárně 'On The Corner'. O chvilku později vstupoval dovnitř a zamyšleně přešel k pultu, aby si objednal.
"Co to bude?" ozvalo se a Blaina to teprve teď vytrhlo ze zamyšlení. Podíval se před sebe a na chvíli ztuhl. Před ním stál modrooký Kurt ze včerejšího konkurzu.
"Tak teď už vím, odkud tě znám!" zavolal vítězoslavně Blaine.
"Hmm, tak to je super. A co si dáš?" odvětil poměrně otráveně Kurt.
"Jo, promiň. Dám si oříškové latté," objednal si Blaine a usmál se na něj. Kurt ho beze slova zkasíroval a odešel vyrábět latté. Blaine pořád nechápal jeho naštvané reakce a snažil se co nejvlídněji navázat konverzaci.
"Jak jsi dopadl u konkurzu?"
"Nijak," odsekl suše Kurt a podával mu jeho kávu. "Tady je tvoje oříškové latté." Blaine pochopil, že se s ním evidentně Kurt bavit nechce a odešel si sednout.


Bože, jak může dělat, jako by se nic nestalo? Klidně si sem nakráčí, tváří se jako milius a ještě se se mnou snaží navázat rozhovor, rozčiloval se v duchu Kurt. Z nějakého důvodu, který si nedovedl vysvětlit, se mu stala ta věc, kdy se člověk na někoho nechce dívat, ale stejně mu tam oči pořád ujíždějí. A to ho štvalo ještě víc. Především proto, že Blaine na něj upřeně hleděl po celou dobu, co v kavárně byl. A tak se mnohokrát stalo, že se střetli pohledem.
"Měj se," pozdravil ho ještě Blaine, když odcházel.
"Čau," odsekl mu zase Kurt a byl rád, že Blaine konečně zmizel.

***

Bylo půl sedmé večer a Blaine vstupoval do restaurace, kterou mu Rachel napsala odpoledne ve zprávě. Vešel dovnitř, rozhlédl se, ale Rachel nikde neviděl. To už se k němu přihnal číšník a odváděl ho někam do zadní části. Vzápětí vstoupili do poměrně intimně osvětleného salónku. Na stole hořely svíčky a zněla tlumená hudba. A když spatřil Rachel oblečenou do minišatů, připadal si trochu jako ve špatném romantickém filmu.
"Ahoj Blaine, jsem ráda, že jsi tady," pozdravila ho Rachel a naznačila číšníkovi, aby přišel za chvíli.
"Ahoj," pozdravil a znovu se kolem sebe rozhlédl. Začínalo mu docházet, o co tu jde. "Rachel, já myslel, že chceš pomoct s nějakým monologem. Tohle vypadá spíš jako rande."
"No, víš, myslela jsem si, že bychom to mohli tak trochu propojit," zaculila se na něj Rachel.
"Jsi milá, ale mám pocit, že tu asi došlo trochu k nedorozumění. Já jsem ti opravdu přišel jenom pomoct s učením. Nic víc."
Rachel na něj chvíli koukala a nechtělo se jí věřit, že jí právě na rovinu odmítl. "Tak v tom případě se nemusíš vůbec obtěžovat," odsekla najednou naštvaně a vystrčila ho ze salónku ven.
"Ale Rach..." chtěl jí to Blaine vysvětlit. Jenže už k tomu neměl příležitost. Rachel zapadla dovnitř a zavřela mu dveře před nosem. Otočil se tedy a šel smutně pryč.

Venku už začínala být tma a foukalo. Ale Blaine se přesto rozhodl jít domů pěšky. Přemýšlel o tom, že se mu tohle bohužel stává celkem často. Většinou ho ale holky zvaly na rande přímo, a tak jim mohl rovnou říct, jak na tom je. Zklamané byly stejně, ale alespoň si to nechaly vysvětlit. Blaina to začínalo trochu štvát. "To si mám snad napsat na čelo 'Jsem gay', nebo co?" utrousil naštvaně a zahnul do ulice, kde bydlel.

***

Rachel přišla domů a práskla dveřmi. Kurta to trochu vyděsilo a vyběhl ze svého pokoje, aby zjistil, co se děje.
"Rachel? Co se stalo?" volal za ní, když se zabouchla do koupelny.
"Nic," ozvala se ubrečeným hlasem.
"Kdyby se nic nestalo, tak bys nebrečela."
"Já nebrečím."
"Vždyť tě slyším. Nechceš mi radši říct, co je?"
Rachel odemkla a vyšla ven. Obličej měla úplně opuchlý. Padla Kurtovi kolem krku a vzlykala mu do ramene.
"No tak, Rachel, neplakej a řekni mi, co se ti stalo?" uklidňoval ji. Posadili se na gauč a Rachel spustila.
"Víš, já jsem ti to neřekla, protože jsem věděla, že bys nesouhlasil, ale pozvala jsem Blaina na rande." Kurt se zamračil, ale nechal ji mluvit dál. "No a dneska to bylo. Teda spíš mělo být. Já jsem mu totiž řekla, že bych potřebovala pomoct s jedním monologem. V restauraci jsem pak objednala salónek a trochu ho vyzdobila. No a když pak přišel, tak mi jenom řekl, že se asi stalo nedorozumění a že mi přišel jenom pomoct s učením a ne na rande. Tak jsem ho vykopla," dořekla Rachel a zase se rozbrečela.
"Vidíš, je to blbec. Přesně jak jsem říkal. Je arogantní a nestojí za to, abys tu pro něj plakala," chlácholil ji Kurt.
"Asi jsem reagovala moc impulzivně. Neměla jsem ho hned vyhodit. Třeba by nakonec poznal, že by to mezi námi mohlo fungovat," snažila se ho omlouvat.
"Kdyby byl co k čemu, tak by poznal hned, že jsi fajn holka. Věř mi, nestojí za to," zopakoval to rázně.
Když se Rachel probrečela až ke spánku, uložil ji Kurt do postele. Pak si šel sám lehnout. Přemýšlel nad tím a začínal Blaina čím dál tím víc nesnášet. Přesto když usínal, měl před očima jeho usmívající se obličej.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama