I wanna be a star! - 7. kapitola

11. prosince 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... Odkud já ho znám? přemýšlel, ale nemohl si ho nikam zařadit. Nejdřív si myslel, že ho viděl na nějakém jiném konkurzu, ale tuhle možnost nakonec vyloučil. ...

7. KAPITOLA
"ZNÁMÁ TVÁŘ"



Celý týden Rachel přemýšlela o tom, jestli má nebo nemá Blainovi zavolat a pozvat ho na rande. Chvíli se přesvědčovala, že by to měla udělat, protože jí přece sám dal číslo a to už něco znamená. Pak si to zase vymlouvala, že to vlastně neznamená nic a Blaine jí opravdu nabídl jenom pomoc se školou. Nejhorší na tom všem bylo, že jí nikdo neporadil. Kurt se o Blainovi odmítal bavit s tím, že je to arogantní blbec a Rachel by se s ním vůbec neměla stýkat, natož ho zvát na rande. TJ jí jen oznámil, že jeho názor slyšela hned první den, kdy ho potkala, a Jane to bylo jedno. Nikdo jí nedal jasnou odpověď, jestli pozvat či nepozvat. Nakonec se rozhodla pro malou lest.

"Blaine Anderson, prosím?" ozvalo se z telefonu, když konečně večer vytočila jeho číslo.
"Ahoj Blaine, tady je Rachel Berry. Ze školy, z prváku. Nedávno jsi mi dal na sebe číslo, že kdybych potřebovala s něčím pomoct, mám se na tebe obrátit," vychrlila ze sebe jedním dechem. Na druhé straně bylo chvíli ticho a pak se ozvalo: "Jé, ahoj Rachel. No jasně, jestli chceš, pomůžu ti. Co potřebuješ?"
"Poradil bys mi jedním monologem? Dostali jsme práci na doma a nějak mi to nejde. Potřebovala bych, aby to někdo ještě viděl. Říkala jsem si, že ty bys to mohl dobře posoudit a případně mi i poradit."
"Rád ti s tím pomůžu. Akorát mám čas až pozítří, nevadí to?" omlouval se Blaine.
"Ne, vůbec ne. Ještě ti napíšu zprávu, kde a kdy se sejdeme, jo?"
"Dobře, tak ahoj pozítří," rozloučil se Blaine a zavěsil.
Rachel byla radostí celá bez sebe. Bylo docela pozdě a jelikož Kurta čekal druhý den další konkurz, už spal a Rachel mu nemohla jít tu radostnou novinu oznámit. I když si byla jistá, že on by to za dobrou zprávu nepovažoval, stejně se potřebovala svěřit. Šla si tedy taky lehnout a začala vymýšlet, kde bude nejlepší se s Blainem sejít.

***

Kurt vstoupil do divadla a ve foyer se nahlásil u produkční. Ta si ho zapsala, podala mu papír s nezbytnými informacemi a poslala ho do hlediště, kde měl počkat, až přijde na řadu jeho skupina. Vešel do hlediště a procházel mezi řadami. Úplně zezadu se najednou ozval jemu známý výbuch smíchu.
"No to snad ne," povzdechl si, otočil se a zamžoural očima k místu, odkud se smích ozval. Okamžitě poznal hlouček mladých hereček, mezi nimiž seděl Blaine. Už zase štěbetali jeden přes druhého a pořád se něčemu smáli. Kurta to rozčilovalo a zdálo se, že není jediný, kdo se po nich otáčí. Šel tedy co nejdál od nich a posadil se.

Blaine seděl mezi svými spolužačkami a pomalu se začínal v jejich rozhovoru ztrácet. Někdy ty holky mluvily jedna přes druhou a tak rychle, že jejich tempu prostě nestíhal. Rozhodl se, že se potřebuje před samotným konkurzem trochu uklidnit a soustředit a hlouček opustil, aniž by si toho jediná z nich všimla. Prošel hledištěm až dopředu, aby od nich byl co nejdál a posadil se. Chvíli se snažil soustředit, ale pak ho to přestalo bavit. A tak se začal rozhlížet po divadle, aby zmapoval dnešní konkurenci.
Za tři roky studia na NYADA už se začínal v místní herecké komunitě docela orientovat a přestože škola nedovolovala navštěvovat konkurzy příliš často, už na několika byl.
Rozhlížel se kolem sebe a najednou mu padl zrak na vysokého modrookého mladíka, který seděl jen přes uličku od něj. Chvíli ho pozoroval.
Odkud já ho znám? přemýšlel, ale nemohl si ho nikam zařadit. Nejdřív si myslel, že ho viděl na nějakém jiném konkurzu, ale tuhle možnost nakonec vyloučil. Pak ho napadlo, jestli ho náhodou neviděl ve škole. Ale i to mu přišlo jako nesmysl. Kdyby byl jedním z jeho mladších spolužáků, určitě by ho už dávno oslovil. Seděl tam a upřeně na modroočka hleděl.
Kurt, který byl už pěknou chvíli zabraný do svých myšlenek a okolí nevnímal, si najednou všiml že na něj někdo civí. Otočil se a spatřil Blaina. Trochu podivně v něm hrklo a pak se na něj naštvaně obořil: "Co je?"
Taková reakce Blaina překvapila. "Nic," odpověděl a rychle se otočil. Chvíli se díval před sebe a stále přemýšlel, odkud se jenom můžou znát. Nedalo mu to a neustále měl tendenci se na Kurta dívat. V hlavě mu to šrotovalo, snažil se přiřadit si k obličeji nějaké jméno, ale na nic nepřišel.

Přibližně po hodině přišla řada na Blainovu konkurzovou skupinu. Produkční přišla, odříkala asi deset jmen a porosila přítomné pány, aby šli s ní. K Blainovu překvapení se zvedl i modrooký mladík.
Vzhledem počátečnímu k písmenu Blainova příjmení, šel na řadu jako první. Podal před porotou náležitý výkon a vyšel ven. Normálně by hned potom odešel, ale tentokrát si chtěl počkat, až zavolají modroočka, aby zjistil jeho jméno. Nemusel čekat dlouho.
"Pan Kurt Hummel," zahlásila produkční a usmála se. Kurt se zvedl a vešel do místnosti.
"Tak Kurt Hummel," opakoval si Blaine a znovu se snažil vzpomenout, jestli už to někde neslyšel. Jenže mu to nic neříkalo. Po chvíli už Kurt vycházel ze dveří a Blaine se na něj pokusil usmát. Kurt vůbec nezareagoval a odešel pryč.

Večer oba chlapci otevřeli své e-maily a oba se dozvěděli, že pro danou roli nebyli vybráni a ať to zkusí zase příště.
"Zase nic," povzdechl si Kurt a Rachel ho objala. "Neboj, příště to vyjde." Kurt se na ni jen smutně usmál.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama