I wanna be a star! - 6. kapitola

10. prosince 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... Většinou v tuhle dobu nechodilo moc lidí, ale zrovna teď, jako by se proti němu všechno spiklo. Vešel hlouček asi šesti děvčat a mezi nimi mladík s tmavými kudrnatými vlasy. Neustále se něčemu hlasitě smáli a pak si začali jeden přes druhého objednávat. ...

6. KAPITOLA
"SEZNÁMENÍ"


"Bože, mě se asi rozskočí hlava," postěžovala si Rachel TJovi, když seděli na přednášce dějin divadla.
"Cos prosím tě dělala?"
"Nic. Jenom Kurt, můj spolubydlící, včera získal na jednom konkurzu agenta, tak jsme to šli oslavit."
"Aha, tak to už je mi všechno jasný. Z jednoho panáka se stali dva, ze dvou tři... a k tomu ještě nějaký ten koktejl, co?" zasmál se a Rachel se na něj zamračila.
"Já to znám," vmísila se jim do hovoru Jane. "I když si vždycky říkám, že to nebudu přehánět, nikdy to nezůstane jenom u jedné skleničky."
Rachel jen zabořila hlavu do dlaní. Představa toho, co všechno s Kurtem vypili jí nijak nepomáhala.

"Ale, ale. Tady někdo včera hodně slavil. Tak to předpokládám, že se z tebe stala nová muzikálová hvězda, ne?" prohodil Michael, když uviděl Kurtův obličej po příchodu do práce.
"Ale vůbec ne. Tu roli jsem nedostal. Ale potkal jsem tam agenta, který se mě ujal. Takže jsme to včera s Rachel náležitě zapili," vysvětloval. Celou noc doufal, že se z toho do odpoledne pořádně vyspí. Ale zdálo se, že se to nepovedlo. Jeho kocovina měla ale i výhodu. Nějak mu nedovolovala myslet na to, že včera definitivně ztratil naději na to, že by si s ním Michael něco začal. Alespoň to se mu podařilo přepít.

Přibližně po dvou silných kávách a dvou hodinách, kdy se Kurt po kavárně jenom plížil a doufal, že mu nepraskne hlava, mu začalo být konečně trochu lépe. Byl rád, protože Michael měl zrovna krátkou přestávku a on musel obsloužit všechno sám. Většinou v tuhle dobu nechodilo moc lidí, ale zrovna teď, jako by se proti němu všechno spiklo. Vešel hlouček asi šesti děvčat a mezi nimi mladík s tmavými kudrnatými vlasy. Neustále se něčemu hlasitě smáli a pak si začali jeden přes druhého objednávat. Kurt měl co dělat, aby si vše správně zapsal. Když se mu konečně podařilo všechny zkasírovat, odeslal je radši ke stolu s tím, že jim to přinese. Nepotřeboval, aby mu stáli za zády a povykovali, když jeho hlava ještě nebyla stoprocentně OK.

Po chvíli už nesl sedm hrnků s rozmanitými druhy kávy. Podařilo se mu je rozdat a doufal, že správně. Pak už si mohl jít zase trochu odpočinout. Michael se vrátil ze své přestávky, a tak si Kurt na chvíli sedl. Netrvalo to ale dlouho.
"Hej, ty! Pojď sem," zavolal na něj kudrnatý mladík, který zase přišel k baru a pak velmi nepříjemným tónem na Kurta spustil: "Tohle je čokoládové latté. Já jsem chtěl oříškové! To jsi tak neschopný, že si pleteš příchutě? Jak tu může dělat někdo takový, jako ty? Požaduju novou, správnou kávu."
Kurt na něj jenom chvíli koukal a nevěřil tomu, že může být někdo takhle nepříjemný jenom kvůli tomu, že mu spletl příchuť kávy.
"Promiň, za chvíli ti to přinesu," odpověděl potichu a šel udělat správné kafe. Normálně by se s ním možná i pohádal, ale momentálně na to neměl náladu. Za chvíli mu přinesl hrnek ke stolu.
"Tady to je. Ještě jednou se moc omlouvám," prohodil a podával mu hrnek. Mladík se na něj ani nepodíval, vzal si hrnek a pokračoval v rozhovoru s děvčaty. Kurta to vytočilo. Pomyslel si, co je to asi za nafoukaného blbce. To se přece může stát každému, že si něco splete. Nikdo není neomylný, vřely mu myšlenky v hlavě. Nejraději by ho seřval, ale to se prostě nehodilo a tak jen naštvaně odešel zpět za bar.

"Pořád ti není dobře?" zeptala se Jane Rachel, když odcházeli z poslední hodiny, kterou dnes měli.
"Pořád mě hrozně bolí hlava."
"To chce kafe," usoudil TJ.
"Už jsem měla dvě, Thomasi," obrátila se na něj Rachel a zavrtěla hlavou. "Moc to nepomohlo."
"Předpokládám, že byly z automatu, ne?"
"To jo."
"Ale ty potřebuješ pořádnýho smrťáka," hýřil TJ moudry. Rachel se nad tím zamyslela. TJ měl asi pravdu. A pak jí napadla skvělá myšlenka.
"Mám nápad. Zajdeme za Kurtem." Jane a TJ na ni nechápavě koukali.
"Kurt je ten můj spolubydlící. Pracuje tady nedaleko v jedné kavárně. Slíbila jsem mu, že tam budu chodit každý den na kafe, ale od doby, co začala škola, jsem se tam ještě neukázala," zatvářila se trochu provinile. "A taky bych se ráda podívala, jak je na tom. Včera se taky dost zřídil." Oba její kamarádi souhlasili a tak se vydali do "Cafe On The Corner".
Za chvíli už všichni vstupovali dovnitř a Rachel na modroočka radostně zamávala.
"Ahoj, tak jsme tady," usmála se na něj.
"Jé, ahoj," rozzářil se Kurt, když viděl svou kamarádku. "Jak ti je?" staral se hned.
"Hlava jako střep. Co ti budu povídat," odpověděla Rachel a dala se do představování.
"Kurte, tohle je TJ a Jane - moji spolužáci. A tohle je Kurt, můj kamarád a spolubydlící." Všichni si podali ruce a pak si objednali své kávy. V tu chvíli se od jednoho stolu zval silný výbuch smíchu. Rachel, TJ a Jane se otočili, aby si prohlédli, kdo to byl. Kurt jenom protočil oči.
"Takhle to tu probíhá už asi hodinu a půl."
"Pane bože," rozzářily se Rachel oči, když si všimla, kdo sedí mezi těmi děvčaty. "Blaine," vydechla a nasadila přiblblý výraz ve tváři, který měla vždycky při pohledu na něj. Kurt se na ní nevěřícně podíval. "Chceš mi říct, že tohle je ten tvůj úžasný Blaine?"
"Jo. Je tak sladký a krásný," rozplývala se Rachel.
"Je arogantní a protivný!" odvětil rozhodně Kurt a to se na něj zase nevěřícně podívala Rachel.
"Co proti němu máš?"
"Choval se ke mně příšerně. Je to blbec. Toho ti teda neschvaluju, Rachel."
"To je mi jedno. Mě se líbí," rozhodla, vzala si svou kávu a šla se posadit na místo, kde byla šance, že si jí Blaine všimne. TJ se ke Kurtovi naklonil a potichu prohodil: "Myslím, že s tebou naprosto souhlasím, kámo." Pak se šel posadit k Rachel s Jane.

Zatímco Jane a TJ se spolu vesele bavili, Rachel jim vůbec nevěnovala pozornost. Celou dobu upřeně hleděla na Blaina a doufala, že si jí všimne. A taky, že ano. Poznal známou tvář, usmál se a zamával. Tak, jak už to měl ve zvyku. Rachel zamávala zpět a rozzářila se ještě víc, než předtím. Kurt, který na ni koukal, jen znovu zakroutil hlavou a protočil oči. "To snad není pravda," pomyslel si.

***

Druhý den ráno Rachel zaspala a dobíhala do školy na poslední chvíli. Aby toho nebylo málo, musela až do čtvrtého patra. Chtěla se svézt výtahem, ale když přibíhala, viděla jen dveře, které se už zavíraly.
"Počkejte na mě!" pokusila se křiknout na člověka uvnitř výtahu. Už to vypadalo, že jí neslyšel, když najednou dveře zarazila čísi ruka a výtah se zase otevíral. Rachel vběhla udýchaná dovnitř. Podívala se, kdo jí to zachránil, a nemohla uvěřit svým očím.
"Taky nestíháš, co?" prohodil Blaine a usmál se na ni.
"Zaspala jsem," přiznala Rachel a úsměv mu oplatila.
"Pořád na sebe někde narážíme. Já jsem Blaine Anderson," představil se jí.
"Já Rachel Berry. Ty jsi už ve třeťáku, viď?" zeptala se když už vystupovali ve čtvrtém patře.
"Přesně tak. A ty?"
Rachel trochu překvapilo, že to o ní neví. "Já jsem v prvním ročníku. Muzikálové herectví."
"Paráda, já jsem taky na muzikálu. Tak kdybys někdy potřebovala s něčím poradit, klidně se na mě obrať," nabídl jí, vytáhl z batohu kus papíru a napsal jí své číslo. "Tak ahoj," podal jí ho, usmál se a odešel. Rachel zírala na kus papíru ve své ruce a opět tomu nemohla uvěřit. Opravdu jí právě dal svoje číslo?

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama