I wanna be a star! - 3. kapitola

7. prosince 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... "Když jsme tu byli, s Rachel jsme si dali snídani u Tiffanyho a pak jsme se vloupali do Gershwin Theatre, kde se hraje Wicked. Věř nebo ne, ale hlídač nás nechal patnáct minut zpívat na jevišti. Tenkrát jsme si slíbili, že se sem po škole vrátíme. A tak jsme tady," usmál se modroočko. ...

3. KAPITOLA
"TO NEUVĚŘÍŠ, CO SE MI DNES STALO!"


Zatímco Rachel zažívala svůj první den na NYADA, Kurt vyrazil do kavárny. Tara se s ním domluvila až na odpolední směnu, kdy už nechodilo tolik lidí. Ukázala mu kde co je, dala mu k prostudování, co patří do jaké kávy a chvíli ho nechala, aby ji jen sledoval. Kurt se snažil všechno co nejrychleji pochopit. Nebylo to zas tak složité, ale soustředění mu stěžovalo to, že u kasy obsluhoval Michael. Kurta to tak rozptylovalo, že se neustále otáčel.
"Na kase budeš taky, ale nejdřív se musíš naučit vařit a obsluhovat," upozornila ho Tara. Kurt se lekl, jestli si něčeho nevšimla a radši se snažil věnovat větší pozornost kávovaru. Po dvou a půl hodinách už tomu všemu pomalu začínal přicházet na kloub a Tara ho spokojeně sledovala. Trochu se bála, kdo jí zase přijde. Poslední dobou neměla moc štěstí a vždycky přišlo nemehlo. Ale tenhle modrooký kluk se zdál být celkem šikovný a milý. Vypadalo to, že tentokrát měla štěstí.
"Tak, budu vás tu teď muset nechat, kluci," zahlásila Tara a Kurt vyvalil oči.
"To už to mám zvládnout sám?" zeptal se nešťastně.
"Neboj, Michael ti pomůže, když bude potřeba. Teď nebude moc lidí. To zvládneš!" usmála se.
Kurt jen pokrčil rameny: "Když mi tak věříš."
Tara si vzala ze své malé zadní kanceláře věci, rozloučila se a odešla. V kavárně sedělo jen pár lidí a všichni si buď četli, nebo koukali do notebooků. A nevypadalo to, že by se někdo měl objevit. A tak si oba baristi mohli na chvíli sednout a povídat.
"Tak co tvoje kamarádka Rachel? Už ti dala zprávu, jaký je první den na NYADA?"
"Ještě ne. Ale myslím, že je to dobré znamení," usmál se Kurt.
"A kdy ty jdeš na první konkurz?"
"Nevím. Musím to večer zkontrolovat a srovnat s mými směnami tady. Snad brzo."
"Tak mi pak dej vědět. Abych ti mohl držet palce," usmál se Michael.
"OK." Kurt chvíli seděl a nevěděl co říct. Vždycky, když se mu někdo líbil, nejdřív se před ním trochu styděl. "A co ty? Děláš ještě něco, kromě tady té práce?" prolomil to nakonec.
"Jasně. Házím barvy na plátno, sochám a doufám, že si toho někdy všimne nějaký galerista," zasmál se.
"Páni, tady je snad každý umělec."
"To víš, spousta lidí se stěhuje do New Yorku, aby prorazili. Tvoje Rachel je na tom asi nejlíp. Jak se dostaneš na takovou školu, máš budoucnost poměrně jistou."
Kurt trochu posmutněl. "Jo, měla štěstí, na rozdíl ode mě."
"Ale neboj, taky nějak prorazíš. Hrál jsi už na střední?"
"To ne, ale s Rachel jsme oba chodili do školního sboru. A myslím, že jsme byli poměrně dobří."
"Jo, to je ten, jak jste byli v národním kole soutěže sborů?" usmál se při vzpomínce, jak na něj Rachel vylítla.
"Přesně." Kurt se trochu zasnil, když si vzpomněl, co všechno zažili. "Když jsme tu byli, s Rachel jsme si dali snídani u Tiffanyho a pak jsme se vloupali do Gershwin Theatre, kde se hraje Wicked. Věř nebo ne, ale hlídač nás nechal patnáct minut zpívat na jevišti. Tenkrát jsme si slíbili, že se sem po škole vrátíme. A tak jsme tady," usmál se modroočko.
"To je hezký, že si s přítelkyní tak dlouho rozumíte," prohodil jen tak mimoděk Michael.
"Ale ne ne ne! Ona je jenom kamarádka," uváděl Kurt vše na pravou míru. Trochu se kolem sebe rozhlédl, jestli je nikdo neposlouchá a snížil hlas: "Já... jsem gay."
Michael se na něj usmál: "Aha. Tak to se omlouvám... Ale tady to můžeš říct klidně i nahlas."
Kurt se trochu začervenal. "Jo, já vím. Jenom jsem zvyklý z domova o tom moc na veřejnosti nemluvit. Malé město, víš jak."
"Vím přesně, jak to myslíš. Taky jsem si musel nejdřív zvyknout, že tady moje orientace nikomu zas tak moc nevadí. Nebo spíš je to tak nějak nezajímá," zasmál se a šel se věnovat zákazníkovi, který právě vstoupil.
Kurtovo srdce zaplesalo. "Hezký, milý a ještě k tomu gay. Lepší už to snad být nemůže," pomyslel si a šel udělat objednávku, kterou mu Michael doručil.

***

"Ahoj Rachel," zavolal Kurt, když přišel domů a vzápětí se mu ozvala odpověď.
"Ahoj!" Rachel vyběhla ze svého pokoje.
"To neuvěříš, co se mi dneska stalo!" vykřikli oba naráz a hned se rozesmáli.
"Ty první," dala přednost Kurtovi.
"Vzpomínáš si na Michaela?" Rachel jen přikývla a Kurt to na ni začal chrlit. "Jistě jsi si všimla, že se mi líbí. No a dneska jsme spolu měli směnu a tak jsme se dali do řeči. A hádej, co jsem zjistil? - Je to gay," zaculil se.
"No tak to je skvělé, zlato! Mám za tebe radost."
"Děkuju. A teď ty. Co se stalo tobě? Určitě jsi měla vzrušující den."
"To máš pravdu. Bylo to skvělé. Už jsme dělali tolik věcí. Měla jsem dneska herectví a dějiny divadla. Obojí mě hrozně bavilo! Ale to není to hlavní." Rachel se musela zhluboka nadechnout. "Hlavní je, že jsem tam taky někoho potkala."
"Vážně? To je paráda! Řekni mi o něm všechno!"
"No, vlastně toho moc nevím. Ale jmenuje se Blaine, má nejhezčí oči, co jsem kdy viděla, černé kudrnaté vlasy, krásně se směje a je hrozně milý. Porazil mě ve dveřích a..."
Kurt ji přerušil: "Počkej, to je milé, že tě porazil ve dveřích?"
"To ne, ale on to neudělal schválně. A když mi pak pomáhal vstát, tak se tak krásně usmál," rozplývala se Rachel. Kurt se tomu jejímu výrazu musel smát, ale pak ji objal.
"Bože Rachel, to je tak neuvěřitelné! Jsme tady, zatím se nám daří a už jsme oba dokonce někoho potkali."
"Já vím, je to jako zázrak. Teď už se musíme jenom dostat na tu Broadway."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama