I wanna be a star! - 2. kapitola

6. prosince 2011 v 11:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... Rachel jen stála a koukala za ním, jak doběhl k těm holkám, objal je a všichni se společně vydali s bujarým smíchem pryč. V tu chvíli by dala cokoliv za to, aby mohla být jednou z nich. ...


2. KAPITOLA
"BLAINE"



Rachel stála před vchodem do krásné budovy a potichu četla nápis: "The American Academy of Dramatic Arts." Z hluboka se nadechla a vstoupila hlavními dveřmi.
Už asi po desáté si přečetla, kam se má dostavit, ale nebyla schopná se podle cedulí se směrovkami vůbec zorientovat. Rozhlédla se kolem sebe a hledala pomoc. Lidí byla ve vstupní hale spousta, ale všichni jako by někam spěchali. "Copak jsem tu jediný prvák, co neví, kam jít?" rozčilovala se pro sebe. "Taky by sem mohli dát někoho, kdo by mi byl ochotný poradit."
"Mám pocit, že tohle je něco jako - Můžeš sem chodit, ale teprve až se ti podaří najít první hodinu," prohodil někdo za ní. Rachel se otočila a zjistila, že to byla dívka asi tak jejího věku a v ruce držela stejný papír s instrukcemi.
"Taky prvačka?" zeptala se drobná blondýnka.
"Jo, muzikálové herectví. A ty?"
"Tak to budeme spolužačky. Já jsem taky na muzikálu. Jane," podávala jí spolužačka ruku.
"Já jsem Rachel."
"Tak kudy se vydáme, Rachel?" rozhodila Jane z vesela rukama.
"Nemám páru. Zkoumala jsem tu tyhle směrovky asi deset minut, ale můj orientační smysl je asi totálně v háji."
Obě dívky se znovu podívaly do papírů a zpět na ceduli. Najednou je někdo zezadu popadl kolem ramen a ony leknutím nadskočily. Objevila se mezi nimi klučičí hlava a prohodila: "Čau holky, můžu vám nějak pomoct? Vypadá to, že jste ztracené."
Normálně by to Rachel považovala za napadení a vyjela by na něj. Ale momentálně byla šťastná, že se konečně našel někdo, kdo byl ochotný pomoci.
"Jo, díky. Naprosto netušíme kam jít."
"Ukaž," vzal hoch Jane papír z ruky a přečetl si ho. "Tak koukám, že jdeme stejně. Následujte mě, dámy," mávl rukou, jako že mají jít za ním. "Mimochodem, já jsem TJ," oznámil jim při cestě.
"TJ? Co je to za jméno?" divila se Rachel.
"Zkratka," pokrčil rameny a usmál se.
"To je nám jasné, ale čeho zkratka?" přidala se Jane.
"Thomas James," mírně se před děvčaty uklonil a Jane se rozesmála. "Ty jsi tak akorát šašek. Já jsem Jane a tohle je Rachel."
Podali si ruce a Rachel se na něj chvíli zamyšleně dívala. Pak s naprosto vážnou tváří oznámila: "Myslím, že ti budu říkat Thomasi."
TJ se rozesmál. "To jsem zvědav, jak dlouho ti to vydrží. A pojďte, ať nepřijdem hned první hodinu pozdě." Všichni se rozběhli chodbou ke dveřím na které ukázal TJ.

Na první schůzce jejich ročníku jim oznámili všechny podstatné věci, co budou potřebovat vědět ke studiu, rozdali jim rozvrhy a pak je propustili.
"To si dělali srandu, že nesmíme hrát v žádném jiném než školním divadle, než dostudujeme?" stěžovala si nešťastně Rachel, když s Jane následovala TJe do velkého atria, kde studenti trávili většinu volného času mezi hodinami.
"Ne, nedělali. Mají tady tu svou teorii o tom, že by tě v divadle zkazili, či co. Ale neboj, přibližně od třeťáku už se to tak striktně nedodržuje. Občas ti pak dokonce nějaký profesor doporučí konkurz," hýřil TJ moudry.
"Poslyš, jak to, že toho tolik víš, když jsi s námi v prváku?" zeptala se Jane.
"Brácha tu studoval na činohře. Loni končil. Byl jsem tu za ním mockrát."
"Takže to máte talent v rodině," prohodila Jane.
"Vlastně jo. Máma i táta jsou taky herci. Dost nás od toho odrazovali, ale to víte. Když strávíte celý dětství v zákulisí, to se tomu pak stejně nevyhnete."
"Páni, ty se máš," povzdechla si Rachel.
"Já ti nevím. Vzhledem k tomu, že jsem tu už třetí, tak mě s nima budou všichni srovnávat. Já se toho trochu děsím. Chci si vybudovat svůj vlastní osobitý styl."
Poslední větu řekl s náležitým přehráváním a Jane se opět hlasitě rozesmála. Pomyslela si, že tenhle kluk se rozhodně neztratí někde ve středním proudu. Pak ještě asi půl hodiny seděli a sdělovali si odkud pochází a co dělali v minulosti - prostě se seznamovali. A pak se společně vydali na první hodinu herectví, kterou měli v sále ve třetím patře.

Když přicházeli, přede dveřmi už stál hlouček jejich spolužáků. Jelikož v sále zřejmě ještě probíhala výuka, zatím se všichni navzájem seznamovali. Postupně Rachel zjistila, že jich je celkem v ročníku šestnáct a naštěstí všichni vypadali celkem fajn. Za chvíli, když už spolu celkem hlučně debatovali, se konečně otevřely dveře sálu a začali vycházet studenti. Když konečně všichni vyšli ven a Rachelini spolužáci zase dovnitř, konečně mohla taky vstoupit. Ovšem přímo ve dveřích jí srazil mladík, který si nevšiml, že ještě někdo vchází a ze dveří vybíhal.
"Ježiš, promiň! Já myslel, že už jste všichni vevnitř," omlouval se a pomáhal Rachel vstát ze země.
Rachel konečně zvedla hlavu, podívala se na kluka, který ji srazil k zemi. V tu chvíli jakoby se svět kolem ní zpomalil. V životě neviděla někoho s tak krásnýma zelenohnědýma očima. Stála proti němu s otevřenou pusou a jen ne něj zírala.
"Jsi v pohodě?" ujišťoval se a usmál se.
Trochu se vzpamatovala a odpověděla: "Jo, jsem."
"OK, tak se měj. A nezlob se," mrknul na ni.
"Tak Blaine jdeš nebo co?" ozvalo se z druhého konce chodby a Blaine se rozběhl k hloučku svých spolužaček. Rachel jen stála a koukala za ním, jak doběhl k těm holkám, objal je a všichni se společně vydali s bujarým smíchem pryč. V tu chvíli by dala cokoliv za to, aby mohla být jednou z nich.

"No kde jsi?" ptal se TJ, když se k nim konečně připojila.
Rachel se na něj významně podívala a prohlásila: "Thomasi, myslím, že jsem se právě zamilovala."
"No to brzo," rozesmál se na celý sál.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama