I wanna be a star! - 12. kapitola

20. prosince 2011 v 14:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!


... Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc mu to dávalo smysl a začínal z toho být zoufalý. ...

12. KAPITOLA
"POCHYBY"


"Rachel, je mi líto, že ses to dozvěděla takhle. Ale já jsem ti to chtěl vysvětlit už ten večer. Kdybys mě nevyhodila..." omlouval se Blaine po cestě do školy.
"Já vím, neměla jsem tak vyletět," odpověděla smutně Rachel a Blaina její reakce překvapila. Čekal, že na něj spustí další vlnu výčitek. "Jsem asi blbá, že mi to nedošlo. Já jenom myslela..."
Blaine jí skočil do řeči: "Nic si nevyčítej, Rachel. Není to ničí vina. Prostě to bylo nedorozumění. Bohužel se mi to občas stává," dodal a Rachel se na něj jen smutně pousmála, jako že s ním soucítí. Chvíli šli a nic neříkali. Ale pak to Blainovi nedalo. Prostě se musel zeptat.
"Poslyš... tos myslela vážně, že mě Kurt nesnáší?"
Rachel jen smutně pokrčila rameny. "Nevím. Je mi to líto, ale sám mi to takhle řekl."
To Blaina trochu dorazilo. Předtím o tom takhle nepřemýšlel, ale je pravda, že až do včerejška to opravdu vypadalo, že ho Kurt nemá rád. Začaly se mu hlavou honit myšlenky a lítaly tam i když už seděl ve škole.
Co když to opravdu udělal jenom kvůli Rachel. Co když mě opravdu nesnáší? Je vůbec možné, aby to, co se včera všechno stalo, jenom předstíral?
Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc mu to dávalo smysl a začínal z toho být zoufalý. Nikdy si nemyslel, že by se mu něco takového mohlo stát, ale po včerejšku věděl, že se do Kurta totálně, bláznivě zamiloval. Tohle by ho vážně dorazilo. Musím se s ním ještě dneska sejít, rozhodl se, ale pak si uvědomil, že si nevyměnili svá čísla a tudíž mu nemůže zavolat.

***

Kurt se po dvou dalších hodinách spánku probudil a nemohl jinak, než nasadit široký úsměv. Vzpomněl si na předešlou noc a znovu pocítil hejno motýlků v břiše. Nemohl tomu uvěřit, ale měl pocit, že se do Blaina zamiloval. Cítíl se šťastný. Práci měl až odpoledne, ale celé dopoledne nebyl schopný dělat nic jiného, než si neustále dokola přehrávat včerejšek. Těsně před tím, než odešel do kavárny, mu ale něco začalo vrtat v hlavě.
Co když je Blaine opravdu takový, jak jsem řekl Rachel. Holky sice nestřídá, to je jasné. Ale kluků je v té škole taky dost. Přece jen se pohybuje v uměleckém prostředí, otázky se mu najednou rodily v hlavě jedna za druhou.

"Co se s tebou dneska děje?" zeptala se ho Tara, když Kurt už asi hodinu mlčel, nebo jí odpovídal jednoslovně.
"Nic," přisadil si.
"To vidím. Normálně skoro nezavřeš pusu a dneska z tebe nevymáčknu kloudnou větu."
"Tak promiň. Prostě... včera se něco stalo a já na to teď musím pořád myslet."
"Vždyť to říkám. Tak co se stalo? Svěř se mi," nabádala ho Tara.
"Dobře," povolil nakonec Kurt. "Víš, kdo si tady včera vzal ten lístek do divadla?"
"Jasně. Takový černovlasý kluk, co sem občas chodí."
"A víš, jak jsem ti včera ráno vyprávěl o tom klukovi, kterého Rachel pozvala na rande a nevyšlo to..."
"Vím, vzpomínám si," přikyvovala Tara.
"Tak ti dva, jsou jeden. Jmenuje se Blaine Anderson. A včera po tom divadle jsme tak nějak..." Kurt se nějak nedovedl vymáčknout, ale nakonec to řekl na rovinu. "Tak nějak jsme skončili v mojí posteli," řekl a sklopil oči.
"To kecáš!" nemohla uvěřit Tara svým uším. "Tak to je mazec. A jaké to bylo?" zajímala se.
"Taro," zamračil se na ni Kurt a zavrtěl hlavou.
"Tak promiň." Chvíli mlčela a pak se znovu zeptala: "Tak jaké to teda bylo?"
Kurt se začervenal, ale odpověděl: "Krásné." Neměl sice zas tak moc s čím srovnávat, ale přece jen pár kluků už měl. Každopádně věděl, že s Blainem to byla ta nejhezčí noc, co kdy zažil.
"Tak to gratuluju."
"Děkuju, ale právě, že asi není k čemu," odvětil posmutněle.
"Jak to?"
V tom se objevil Michael. "Čau, co řešíte?"
"Kurtova nového boyfrienda," mrkla na něj Tara.
"No nekecej!" vykulil oči a obrátil se na Kurta.
"Ale v tom je právě ten problém," povzdechl si a pokračoval: "Já se bojím, že to pro něj bylo jenom povyražení na jednu noc."
"Proč si to myslíš?" zeptala se Tara.
"Je to herec. Herci jsou strašně nestálí. Sám jsem to říkal Rachel, když jsem jí ho vymlouval," zoufal si Kurt.
"Tak to určitě nebude, uvidíš," utěšoval ho Michael.
"Ale i kdyby to nebylo jenom na jednu noc, co když to bude jen týden? Co když mě pak opustí kvůli jinému herci?" začal Kurt panikařit, jako puberťačka. "Nevím, jestli bych to neměl sám utnout dřív, než to udělá on."
"Okamžitě se uklidni!" musel na něj zakřičet Michael. "Nejlepší bude, když si o tom pěkně promluvíte. Jdi mu zavolat."
"A to je další problém. Nemám na něj číslo."
"Tak ať ti ho dá Rachel," napadlo Taru.
"Ta je na mně naštvaná," vzpomněl si Kurt, co mu ráno řekl Blaine, než odešel.
"Ach bože. Tak v tom případě budeš muset počkat, jestli se ti neozve sám. A případně to číslo prostě z Rachel vymámit," uzavřela to Tara. "A teď zpátky do práce," zavelela.

***

"Dáš mi prosím tě číslo na Kurta?" zavolal Blaine poněkud zoufale přes celou chodbu na Rachel, když ji konečně našel.
"Jasně," odpověděla, vytáhla mobil a nadiktovala Blainovi Kurtovo číslo. "To jste měli tak vášnivou noc, že jste si ani nestihli vyměnit čísla?" rýpla si a zasmála se.
"Ale vůbec ne," zamumlal Blaine a trochu se začervenal, když si vzpomněl na minulou noc, která byla rozhodně nejhezčí v jeho životě. Rachel se ho už radši na nic neptala, rozloučila se a odběhla za svými kamarády. Blaine vzal mobil a vytočil Kurtovo číslo.

Kurtovi se najednou rozezvonil telefon. Podíval se na display a viděl neznámé číslo. Srdce se mu rozbušilo a když ho zvedal, modlil se, aby to byl Blaine. "Prosím?" ohlásil se.
"Kurte? Tady Blaine. Jsi to ty?" ozvalo se a Kurt vydechl. "Jsem to já, ahoj."
"Kurte, musíme si promluvit," nasadil Blaine možná až příliš vážný tón.
Kurt odpověděl stejně vážně: "Jsem v práci do šesti, tak přijď ke mně v půl sedmé."
"Dobře, tak v půl sedmé jsem u tebe."
"Mluvil jsi s Rachel? Je pořád naštvaná?" napadlo Kurta se zeptat.
"Mluvil jsem s ní hned ráno, cestou do školy. Nechala si to vysvětlit a vypadá to, že to nakonec přijala celkem dobře. Už není naštvaná."
"To je dobře," oddechl si Kurt. "Tak se uvidíme večer."
"Dobře. Měj se."
"Ty taky, ahoj," ukončil Kurt rozhovor a zdálo se mu, že se celý táhl v podivném duchu. Oba cítili, že mezi nimi visí mnoho otázek.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brea Brea | 20. prosince 2011 v 21:56 | Reagovat

Túto poviedku som už čítala na druhom blogu, ale aj tak sa teším na pokračovanie a každý deň niekoľkokrát načítavam túto stránku, či už nepribudla ďalšia kapitola :) Veľmi sa mi páči, ako si vystihla osudovú Klaine lásku :)

2 Tessee Tessee | 20. prosince 2011 v 23:49 | Reagovat

Děkuju! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama