I wanna be a star! - 11. kapitola

19. prosince 2011 v 18:44 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... "Rachel, můžeme si o tom cestou promluvit, prosím?" Rachel na něj chvíli naštvaně koukala, ale pak povolila: "Tak dobře." Vzala si věci a společně odešli. ...

11. KAPITOLA
"DOBRÉ RÁNO"



Kurtovi připadalo, jako by byl najednou ten nejšťastnější člověk na světě. Seděl v baru s klukem, který mu ještě před pár hodinami děsně lezl na nervy, ale teď na něm viděl jen to nejlepší. Měl pocit, že Blaine má ten nejkrásnější úsměv na světě, který tu byl jen pro něj. A kdykoliv se mu podíval do očí, jako by mu v břiše poletovalo hejno motýlků. Vzájemně si vypověděli snad celé své dosavadní životy. A když se konečně vydali na cestu domů, bylo kolem dvou hodin ráno.
Blaine trval na tom, že Kurta doprovodí. Byli daleko, takže museli taxíkem, ale přesto ho nechtěl nechat jet samotného. A Kurt ani moc neprotestoval. O dvacet minut později už zastavili před jeho domem.
"Tak dobrou noc," loučil se Kurt trochu nesměle s Blainem.
"Sladké sny," mrkl na něj Blaine.
Kurt znovu pocítil to hejno motýlků a aniž by věděl, jak se to stalo, vyhrkl: "Nechceš zajít ještě ke mně?" Blaine se zeširoka usmál, zaplatil taxi a vystoupil.
"Snad neprobudíme tvou spolubydlící," prohodil Blaine, když stoupali po schodech k bytu. Netušil, že tou spolubydlící je Rachel.
"Myslím, že je ještě na párty," usmál se Kurt. Odemkl dveře, zkontroloval situaci a opravdu, Rachel ještě nebyla doma.
"Zřejmě tam bude až do rána," zahihňal se spokojeně a otočil se na Blaina. Ten si ho zničeho nic přitáhl k sobě a vášnivě ho políbil.

Pomalu ani nevěděli, jak se to stalo, ale o hodinu později už oba spali v Kurtově posteli, v objetí, se spokojeným úsměvem na tváři.

Ráno se Blaine probudil jako první. Při pohledu na roztomilého spícího Kurta se usmál. Jemně ho pohladil po tváři, ale Kurt se jen přetočil na druhý bok. V tu chvíli si Blaine všiml budíku vedle postele a zhrozil se. Za hodinu začínala škola a on tam musel být. Potichu, ale rychle, vylezl z postele a zamířil do koupelny.

Ve vedlejším pokoji se rozezvonil budík. Rachel ho rychle vypla a vyštrachala se z postele. Vůbec se jí nechtělo vstávat. Domů se vrátila kolem půl páté, takže byla hrozně nevyspalá. Ale bohužel musela do školy. Rozespale vešla do koupelny a najednou si všimla, že je někdo ve sprše.
"Ježiš, promiň!" omlouvala se a vycouvala ven. Sedla si v kuchyni ke stolu a chvíli se jen koukala před sebe.
To nevypadalo jako Kurt, napadlo jí najednou. Takže to znamená, že tu někdo zažil vášnivou noc, poťouchle se zasmála a čekala, kdo vyjde.

Po chvíli se dveře otevřely, Blaine vyšel ven a zahlásil: "Volno." Podíval se na dívku sedící u stolu a ztuhl. "Rachel?"
"Blaine?!! Co... ty tady děláš?!" nemohla Rachel uvěřit svým očím.
"Já..." Blaine nevěděl co říct, ale Rachel ho přerušila. "Pane Bože!" došlo jí to.
"Přespal jsem u Kurta."
"Chceš říct s Kurtem," odsekla naštvaně.
"Tak nějak... Jo," připustil.
"Ale jak je tohle možné? Jak mi to mohl udělat? Vždyť ví, že se mi líbíš. To určitě udělal schválně! Vždyť tě ani nemá rád. Nesnáší tě. Sám mi to řekl!" vychrlila ze sebe naštvaně a se slzami na krajíčku a aniž by čekala na odpověď, zapadla do koupelny.
"Tak tohle je teda trapas," odtušil Blaine a šel ke Kurtovi do pokoje. Jemně ho políbil a Kurt se probudil.
"Dobré ráno," usmál se na Blaina.
"Dobré. Promiň že tě budím, ale musím do školy a chtěl jsem se zeptat, jestli bych si od tebe nemohl půjčit nějaké oblečení. Nechce se mi jít v tom, co jsem měl v divadle."
"Samozřejmě," odpověděl Kurt a ukázal směrem ke skříni. Pak chtěl znovu zavřít oči a spát, ale když si všiml Blainova nahého těla v ranním slunci, rozmyslel si to a chvíli ho pozoroval. Pomyslel si, že v jeho kalhotech a triku vypadá Blaine ještě víc sexy, než normálně a usmál se.
"Kurte?" začal se Blaine na něco ptát, ale pak se zarazil. Nebyl si jistý, jestli to má teď vytahovat a rušit tím dokonalé ráno. Ale nakonec se rozhodl, že se ho přeci jen zeptá.
"Kurte, proč jsi mi neřekl, že tvoje spolubydlící je Rachel?"
Kurt na něj chvíli nechápavě hleděl. Takhle po ránu mu to ještě moc nemyslelo. "Jak to víš?"
"Před chvílí jsme se potkali před koupelnou."
"Aha. No, já nevím. Nepřišlo mi to jako zas tak důležitá informace. Jsi naštvaný?"
"Já ne, ale Rachel asi je," odtušil Blaine. V tu chvíli si ale všiml, že škola začíná za dvacet minut a zhrozil se. "Promiň, ale musím běžet. Ozvu se ti," omluvil se, rychle ho políbil, popadl své věci a vyběhl. U dveří se srazil s Rachel, která už taky spěchala do školy.
"Rachel, můžeme si o tom cestou promluvit, prosím?" Rachel na něj chvíli naštvaně koukala, ale pak povolila: "Tak dobře." Vzala si věci a společně odešli.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama