I wanna be a star! - 1. kapitola

5. prosince 2011 v 11:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - I wanna be a star!

... Rachel se posadila ke stolu a s chutí se zakousla do čerstvé housky, kterou už jí Kurt připravil. Možná to bylo jenom tím, že jí jedla zrovna teď a zrovna tady, ale připadala jí jako ta nejlepší houska na světě. ...

1. KAPITOLA
"PROCHÁZKA PO OKOLÍ"


Rachel probudil ruch z ulice před jejich domem. Nebyla na takový hluk z Limy vůbec zvyklá a nejdřív ji to trochu rozhodilo. Ale vzhledem k tomu, že vždycky vstávala brzo, nakonec to pro ni nebyl takový problém. Vylezla z postele a zamířila ospale do koupelny.
"Dobré ráno," usmál se na ni Kurt, který už seděl u stolu a snídal. "Zašel jsem koupit něco k snídani a zjistil jsem, že kousek odtud je pekárna. To se hodí, ne?"
"Ty jsi zlato," oplatila mu úsměv Rachel. Už začínala mít hlad a byla ráda, že nemusí nikam jít.
"Co dneska podnikneme?" optal se Kurt, když Rachel konečně vyšla z koupelny.
"Myslím, že bychom měli nejdřív vybalit," rozhlédla se po stále nevybalených bednách. Vůbec se jí do toho nechtělo, ale věděla, že čím dřív se do nich pustí, tím dřív to bude mít za sebou.
"Dobře. A pak se můžeme vydat na obhlídku okolí. Co ty na to?" navrhl Kurt.
"Souhlas!"
Rachel se posadila ke stolu a s chutí se zakousla do čerstvé housky, kterou už jí Kurt připravil. Možná to bylo jenom tím, že jí jedla zrovna teď a zrovna tady, ale připadala jí jako ta nejlepší houska na světě. Zamyslela se nad tím, co ji čeká. Už se nemohla dočkat, až pozná všechny své spolužáky, až potká své učitele a především až se zúčastní prvního konkurzu. Podívala se na Kurta, který seděl naproti ní a věděla, že se těší stejně jako ona.
"Kdy máš první konkurz?" zeptala se ho.
"Ještě nevím. Už jsem se sice díval na internet, ale nejdřív musím zjistit, jak to bude s prací. Jde o to, kdy budu mít volno."
"A co kdybychom se dneska zašli podívat do té kavárny, kde budeš pracovat. Můžeš obhlédnout terén, seznámit se, a tak," navrhla Rachel.
"To je skvělý nápad. Rovnou se domluvím a budu vědět, co a jak. Díky, Rach," souhlasil modroočko. "Tak se vrhnem na ty věci, ne? Ať můžem vyrazit co nejdřív," dodal.

Pustili se do vybalování. Kurtovi to šlo poměrně rychle. Měl na to vypracovaný přesný systém, který samozřejmě fungoval bez jediné chybičky. Během pár hodin měl nejen vybaleno, ale jeho pokoj vypadal, jako by ho právě dokončil profesionální bytový architekt. Vše mělo své místo, vše dokonale ladilo. Nic nechybělo ani nepřebývalo.
Zato Rachel se neustále potýkala s dalšími a dalšími věcmi, pro které už po chvíli přestávalo zbývat místo. Když Kurt dokončil svůj pokoj, nakoukl k brunetce, aby se přesvědčil, jak je na tom.
"Rachel, Rachel," kroutil hlavou. "Takhle se ti to sem nikdy nevejde," prohodil, když viděl její systém nesystém a zmatenou dívku pobíhající od jedné krabice k druhé. Neustále přendavala věci ze skříně do komody a zase zpět.
"Tobě se to řekne. Máš větší pokoj," postěžovala si.
"Jen o trochu. A navíc ty sama sis vybrala tenhle," smál se Kurt. "Mám úplně stejné množství nábytku jako ty. Jenom prostě mám svůj systém, podle kterého jsem všechno rozvrhl tak, aby se mi to tam vešlo."
"Kdybys mi radši místo těch tvých mouder pomohl!" rozčilovala se.
Kurt se jen rozesmál, zmapoval nepřehlednou situaci, která v pokoji nastala, a dal se do toho. S vypětím všech sil dokázal za hodinu a půl dostat vše na své místo, takže nakonec i Rachelin pokoj vypadal skvěle a osobitě.
"Myslím, že kdyby ses náhodou nedostal na Broadway, můžeš se s klidem živit jako dekoratér," vydechla nadšeně Rachel, když sledovala, jak to Kurt všechno zvládl.
"No tak to radši ani nevyslovuj!" zhrozil se nad představou, že by se mu nepovedlo dostat se na ona vysněná prkna. "Ale jinak děkuju."

Když skončili, bylo kolem poledne a tak se rozhodli, že než vyrazí na obhlídku, zajdou si ještě na oběd. Rychle se převlékli a vyrazili do víru velkoměsta. Přibližně tři bloky od jejich domu narazili na pěknou menší restauraci, kde se najedli.
"Myslím, že máme hezké okolí," podotkla Rachel, když se, už sytí, vydávali směrem, kde měla být Kurtova kavárna.
"Souhlasím. Všechno tu máme pěkně na dosah," přikyvoval spokojeně Kurt, když procházeli kolem trhu s čerstvou zeleninou. "Paráda, budu mít z čeho vařit."
Rachel se zasmála: "Ještě, že tě tu mám. Nemusím se starat o jídlo."
"Ale pamatuj, že nejsem žádná vývařovna," upozornil ji naoko naštvaný Kurt a pak se taky rozesmál.

"Tak jsme tady," zahlásil, když o chvíli později zastavili na rohu před malou kavárnou s příznačným názvem "Cafe On The Corner".
"To je opravdu originální jméno," zasmála se Rachel.
"No jo, co naděláš. Ale vypadá pěkně," přisvědčil Kurt, vešel dovnitř a jen co se zorientoval, zamířil rovnou k pultu.
"Tak co to bude?" zeptal se s úsměvem hezký blonďák za kasou.
Kurtovi chvíli trvalo, než se z toho jeho dokonalého úsměvu vzpamatoval a pak ze sebe vysoukal: "Ahoj, já jsem Kurt. Mohl bych prosím tě mluvit s..." Zarazil se a musel se podívat na papírek, co měl v kapse, aby si připomněl jméno vedoucí kavárny. "S Tarou?"
"Jasně," usmál se zase blonďák a někam odběhl. Za chvíli už se vracel zpět, následován hnědovláskou, které mohlo být něco mezi třiceti a pětatřiceti.
"Ty jsi Kurt?" zeptala se ho s úsměvem. Kurt přikývl. "Já jsem Tara, tohle je Michael," ukázala na blonďáka, který podal Kurtovi ruku. "A tohle je moje kavárna. Čekala jsem tě až zítra," dodala a Kurt si oddechl. Bylo jasné, že Tara ví, o koho jde a tak nemusel nic moc vysvětlovat.
"Včera jsme se nastěhovali a dneska se tu trochu procházíme, abychom poznali okolí. Tohle je moje kamarádka a spolubydlící, Rachel," představil je.
"Paráda. Tak si prozatím něco dejte, všechno ti tu ukážu zítra. A teď mě omluvte, musím jít dodělat papírování," zase se usmála a odešla dozadu.
"Takže co to teda bude?" zeptal se znova Michael. Rachel s Kurtem si objednali a Michael se pustil do přípravy.
"Odkud jste?" vyptával se, zatímco vařil kávu.
"Z Limy v Ohiu," odpověděl Kurt.
"Takže první den ve velkém městě, co?" odtušil Michael.
Rachel pocítila potřebu se bránit: "Náhodou, už jsme tu byli. Náš školní sbor se jednou dostal do národního finále soutěže sborů a to finále bylo tady. Nejsme tu rozhodně poprvé!"
Michael se zasmál: "Promiň, nemyslel jsem to zle. Já jenom že Kurt říkal, že jste se včera přistěhovali."
"Aha, tak to jo," pípla potichu brunetka, když si uvědomila, že svou reakci trochu přehnala.
"Ona je budoucí herečka. Má ten temperament prostě v krvi," utahoval si z Rachel trochu Kurt.
"Vážně?" zaujalo to Michaela. "A kde budeš hrát?"
"Ještě nikde. Ale zítra začínám na NYADA."
"Páni, tak to musíš být dobrá, když tě tam vzali. Sem chodí studenti z NYADA celkem často. Je to nedaleko. Už jste tam byli?"
"Jenom na přijímačkách," odpověděl Kurt. "Zkoušel jsem to taky, ale mě bohužel nevzali."
"Tak to je mi líto. Předpokládám, že to ale zkusíš na vlastní pěst, ne?"
"Jak to víš?" ptal se překvapeně Kurt.
"Nebyl bys první ani poslední," rozesmál se zase Michael tím krásným úsměvem, ze kterého se Kurtovi málem podlamovala kolena. Nemohl uvěřit, že tohle bude jeho kolega. Začínal se do práce čím dál víc těšit.
"Tak tady to je," podával jim hrnky s kávou.
"Díky," odpověděli Rachel s Kurtem a šli se posadit.
"Myslím, že se mi tady bude líbit," usmíval se spokojeně Kurt. Rachel si všimla, že se zalíbením sleduje Michaela a jen se rozesmála: "To je dobře. Budu sem chodit každý den na kávu, když to není daleko od školy."

Dopili svoje nápoje, rozloučili se s Michaelem a šli se ještě trochu projít po okolí. Když se vrátili domů, padla na ně únava a tak si jen ohřáli pizzu, kterou si cestou koupili a rozhodli se podívat se před spaním ještě na film.
Bylo něco kolem jedenácté, když už oba spokojeně oddechovali ve svých postelích a nabírali síly na další, pro oba důležitý den.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama