Změna je život - 7. kapitola

19. listopadu 2011 v 17:00 | Tessee |  Mé výtvory - na pokračování

Tom a Lucy přišli o rodiče. Jenže musí žít dál, i když by oba nejraději usli a už nikdy se neprobudili... Ještěže je tu David...


7. KAPITOLA

O další přestávce ho David konečně našel. Stál před svou otevřenou skříňkou a koukal se dovnitř. Zavolal na něj, ale Tom neodpověděl, takže k němu musel dojít.
"Kde jsi byl? Nemohl jsem tě minulou přestávku nikde najít," ptal se ho a položil mu ruku na rameno. Tom na něj stále nereagoval a jen nepřítomně hleděl do své skříňky. Až teď si David všiml, že má jeho přítel podivně oteklé oči.
"Lásko, stalo se něco?" zeptal se opatrně. Tom se na něj konečně otočil a z očí mu tekly slzy. Pak se hlasitě rozplakal a vrhl se mu do náručí. David sice nechápal, co se děje, ale nenáviděl vidět svého přítele nešťastného. A tak jej jenom konejšivě držel v náručí a nevšímal si znechucených pohledů některých spolužáků. Přemýšlel, co se mu asi mohlo stát. Ale netrvalo to dlouho a Tom mu to objasnil. Mezi jeho vzlyky David rozeznal slova: "Je mrtvá." Dost ho to vyděsilo a nebyl si vůbec jistý, jestli slyšel správně.
"Kdo?" zeptal se opatrně.
"Máma," vysoukal ze sebe Tom a rozplakal se ještě víc.
"Pane bože," vyhrkl David a musel si zakrýt pusu, aby se také nerozplakal. Věděl, že teď musí být silný, být tu pro Toma a ne se sám hroutit. Měl jeho maminku taky moc rád. Vždycky na něj byla tak hodná a jejich vztah stoprocentně podporovala. A také věděl, jaký měli s Tomem pevný vztah. Nemohl uvěřit tomu, že ta milá žena zemřela. Chtěl se dozvědět, co se stalo, ale pochopil, že toho teď z Toma více nedostane.
"Odvezu tě domů," řekl mu a Tom slabě přikývl. Bylo mu to jedno. Bylo mu úplně jedno, kam teď půjde nebo co bude dělat. Jediné, co cítil, byl hrozný smutek a bolest. Teď chtěl tak maximálně usnout a už se nikdy neprobudit. Zachytil, jak mu David říká, že se půjde jen omluvit ze zbytku vyučování a ať na něj počká. Posadil se tedy v atriu na jednu z laviček, které tam byly a čekal.

David zaklepal na dveře ředitelny a po vyzvání vstoupil dovnitř. Už měl připravenou omluvnou řeč, a doufal, že ho ředitel pustí, aby odvezl Toma domů. Ale jakmile vešel do kanceláře a spatřil na židli sedět uplakanou Lucy, svoji řeč zapomněl.
"Přejete si, pane Málku?" oslovil Davida pan ředitel.
"Já jsem se chtěl jen omluvit z dnešního vyučování, abych mohl odvézt Toma domů, ale... co se stalo, Lucy?" otočil se David na uplakanou dívku. Lucy k němu zvedla oči, ze kterých už ani nemohly téct slzy, jak dlouho už brečela.
"Jsou mrtví, Davide. Táta a Kate..." víc už toho neřekla, protože se jí zlomil hlas. David se vyjeveně podíval po ostatních lidech, kteří byli v kanceláři, jakoby po někom požadoval odpověď.
"Rodiče Lucy a Toma měli během svatební cesty nehodu," vysvětlila mu tiše paní Novotná. "Vy jste jejich kamarád?"
"Přítel... Tomův," prohodil stejně tiše, a stále vyjeveně, David. Paní Novotnou to trochu překvapilo, ale svou poznámku k tomuto tématu si raději nechala pro sebe. Došlo jí, že i tak je to pro ty děti hrozně těžké.
"Dobře, mohl byste je teď oba dva odvézt domů? Musím ještě zařídit nějaké věci, ale později odpoledne se tam zastavím abych jim dovysvětlila všechny formality," řekla Davidovi a ten přikývl.
"Zůstanu s nimi než přijedete," odpověděl. Pak pomohl Lucy, která moc nevnímala, vstát, odvedl ji do atria, kde vyzvedli Toma a pak je oba dva odvezl domů.

Doma si oba dva sourozenci zalezli do postelí. Tom do té, co ještě donedávna patřila jeho matce, a Lucy do té své. Přestože se David snažil s nimi mluvit, ani jeden z nich na to neměl náladu. Oba dva chtěli prostě spát.

V podvečer je opravdu navštívila paní Novotná a vysvětlila jim, jak to teď bude v následujících měsících vypadat s jejich životem, že se Lucy v podstatě stává hlavou této dvoučlenné rodiny a bude se starat o všechno, že jim bude ještě několik měsíců k dispozici pomoc ze sociálky, a ještě mnoho dalších věcí, které ale ani jeden ze sourozenců moc nevnímali a jen nepřítomně přikyvovali. Nakonec jí David poděkoval, vyprovodil ji a dohodl se s ní, že jim všechno později, až budou schopni trochu více vnímat, zopakuje.

Když zjistil, že se oba dva zase vrátili do postelí, uvědomil si, že bude lepší je nechat spát. Rozloučil se s Lucy, políbil Toma a šel domů. Až teď si uvědomil, jak hrozně je také unavený. Bylo mu jich tak strašně líto a nevěděl, co by měl dělat, aby jim pomohl. Představil si sebe na jejich místě a napadlo ho, že on by to asi nepřežil.
Později doma, když sdělil rodičům, co se stalo, mu matka slíbila, že Tomovi a jeho sestře pomohou s formalitami kolem pohřbu a David jí byl nesmírně vděčný. Sice maminku jeho přítele příliš neznala, ale Toma ano a došlo jí, jak hrozné to pro něj i Lucy musí být. A také poznala, jak to vzalo Davida, i když se snažil vypadat statečně.

Vysoký blonďatý mladík se ukládal pozdě večer do postele a bylo mu příšerně. Kluk, kterého miloval byl nešťastný a on věděl, že ho nemůže nijak uklidnit. Ne v tomhle případě. Usínal a doufal, že časem se přes to dokáže přenést a na tváři se mu zase objeví úsměv, který vždy rozjasnil Davidův den.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Luna Luna | 11. března 2012 v 14:55 | Reagovat

Úžasná povídka prosím o další aby se zmírnili mé abstinenční příznaky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama