Our secret love - 8. kapitola

15. listopadu 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love


... měl vždycky tak zvláštní výraz ve tváři, když se na něj díval. Vždycky se tak trochu usmíval, ale zároveň jako by z něj neustále vyzařoval smutek. ...


8. kapitola

Blaine seděl na posteli a uvažoval. Bylo mu líto, jak jeho kamaráda Rachel odpoledne na zkoušce sjela. Po tom, co Kurta slyšel, si nedokázal představit, co mu mohlo na Only You nejít. Kurt měl ten nejdokonalejší hlas, co kdy slyšel. A vždycky zpíval s takovým zápalem a plný emocí. Přišlo mu, že na něj Rachel prostě žárlí, protože Kurt vyzpívá stejné tóny, jako ona.
Zamyslel se, že je zvláštní, jak mu tenhle modrooký kamarád rozumí. Znali se chvilku, ale dokázali se spolu bavit jako nejlepší kamarádi. Jemu se Blaine nebál svěřit se svým problémem, nebál se před ním zazpívat, neostýchal se mluvit o věcech, které by nikomu jinému neřekl.
Kurt měl vždycky tak zvláštní výraz ve tváři, když se na něj díval. Vždycky se tak trochu usmíval, ale zároveň jako by z něj neustále vyzařoval smutek. Jeho oči byly vždycky plné emocí. Blaina napadlo, že nikdy neviděl tak modré oči, jako měl on.
Bylo už docela pozdě, a tak zhasl a uložil se ke spánku. Ještě chvíli přemýšlel, co ho asi tohle léto čeká. A pak, se dvěma modrýma očima v mysli, usnul.

***

"Co máš dneska v plánu?" zeptala se ho babička u snídaně, která obsahovala vynikající lívance a Blainovo oblíbené kafe.
"Odpoledne jdu za Kurtem. Potřebuje pomoct s jednou písničkou. Rachel mu včera na zkoušce docela vynadala," kroutil hlavou Blaine.
"Ta Rachel je docela hezká a milá dívka," prohodila jakoby mimoděk babička. Ale Blaine se tomu zasmál.
"Hezká je, to je pravda. Ale milá moc ne. Je hrozně sebevědomá a docela panovačná."
"Když o tom tak přemýšlím, už jako malá holčička vás vždy všechny dirigovala," přemýšlela babička nahlas.
"Tomu věřím," usmál se Blaine a pustil se do dalšího lívance.

Odpoledne, jen co skončil v obchodě, se Blaine vydal do Hummelovic dílny. Podíval se na hodinky a zjistil, že už má skoro půl hodiny zpoždění, a tak přidal do kroku. Dědeček ho zdržel, protože potřeboval pomoct vyložit nové zboží. Ale Blaine věděl, že mu to Kurt odpustí.
Do dílny nakonec dorazil jen o patnáct minut později, než se domluvil. Našel tam Kurta, jak jen sedí a bezmyšlenkovitě se otáčí na točící židli, pořád dokola. Musel se tomu pohledu smát.
"Tak jsem tady," zahlásil.
"Už jsem si myslel, že nedorazíš," prohodil modroočko, když se konečně dotočil. "Půjdeme radši ke mně. Tady je dneska frmol," oznámil Blainovi a vstal. Vzápětí se mu zatočila hlava a skoro upadl. Ale naštěstí ho Blaine pohotově zachytil, a tak neskončil na zemi, ani do ničeho nevrazil.
"Abys tam vůbec došel," smál se mu Blaine, ale Kurt tomu moc nevěnoval pozornost. Více ho rozptylovala Blainova ruka kolem jeho pasu.

"Tak co se Rachel na té písničce v tvém podání nelíbilo?" zeptal se ho Blaine, když dorazili do Kurtova pokoje.
"Já nevím. Prý v tom nebylo dostatek emocí nebo co," protočil Kurt smutně oči.
"To je teda nesmysl. Tak mi to zkus zazpívat a já ti pak řeknu."
Kurt vzal do ruky kytaru. Toho momentu se obával. Bál se, aby na něm Blaine nic nepoznal. Zadíval se schválně do země a začal zpívat.

Only you
Can do make all this world seem right,

"Počkej," přerušil ho Blaine. "Když to budeš zpívat podlaze, žádné emoce ze sebe nedostaneš," smál se a pak se zamyslel jak mu pomoct.
"Víš co, představ si, že jsem jako dívka, kterou máš rád, a zazpívej to mně," navrhl mu a Kurt k němu vyděšeně zvedl hlavu.
"To není moc dobrý nápad," snažil se z toho vykroutit.
"Ale no tak, já vím, že mám do pěkné dívky daleko, ale tak to alespoň zkus."
"Já nevím," vrtěl Kurt nešťastně hlavou. "No tak, Kurte," naléhal Blaine a přisedl si vedle něj. "Prostě si tady místo mě představ někoho, koho máš rád, a zpívej."
Kurt byl naprosto vyděšený. On si přece nepotřeboval nikoho představovat, on ho tam měl! Ale copak to šlo, zpívat tu písničku jemu? Co když nedokáže dostatečně zadržet své emoce? Co když to na něm pozná? Ale pak by to zase mohl alespoň svést na to, že si představil nějakou dívku. Nevěděl, co dělat. Na chvíli zavřel oči, zhluboka se nadechl a pak je zase otevřel. Blaine se na něj usmíval tím svým krásným úsměvem. Zadíval se mu přímo do očí, Blaine na něj lehce kývl, že poslouchá a Kurt znovu spustil.

Only you
Can do make all this world seem right,
Only you
Can do make the darkness bright,
Only you, and you alone
Can feel me like you do
And do fill my heart with love for only you.

Blaine sledoval svého modrookého kamaráda a žasl. Ta písnička zněla najednou úplně jinak. Bylo v tom tolik emocí. Kurt mu upřeně hleděl do očí a zpíval tím svým krásným hlasem. Blaine sledoval, jak se do něj ty modré oči doslova vpíjejí. Ach bože, už zase ty oči, pomyslel si. Jako by z nich doslova tryskala láska. Najednou mu začalo rychleji bušit srdce a potily se mu dlaně. A Kurt pokračoval.

Only you
Can do make all this change in me,
For it's true
You are my destiny.
When you hold my hand, I understand
The magic that you do,
You're my dream come true,
My one and only you.

Teď už i Blaine doslova visel na každém Kurtově slově. Srdce mu bušilo, zrychlil se mu dech. Vůbec nevěděl, co se to s ním děje. Hleděl mu do očí a nemohl se od nich odtrhnout.

Only you
Can do make all this change in me,
For it's true
You are my destiny.
When you hold my hand, I understand
The magic that you do,
You're my dream come true,
My one and only you.

Kurt dozpíval a Blaine na něj jen zíral. Byl naprosto zmatený a nechápal, co to najednou cítí. Skoro se neodvažoval nad tím vůbec přemýšlet, ale najednou si hrozně přál, aby ta písnička byla věnovaná prostě jemu.
Kurt konečně uhnul pohledem a Blainovi jako by se vrátily do mozku myšlenky.
"Tak jaké to bylo?" zeptal se opatrně Kurt.
"To bylo... úžasné," prohodil potichu Blaine, ale koukal se někam do prázdna. "Promiň, já... už budu muset jít," rozloučil se s ním najednou a rychle vyběhl z Kurtova pokoje. Měl pocit, že už s ním prostě nemůže být déle v jedné místnosti, nebo se z toho zblázní.
Celou cestu až domů běžel. Bylo mu jedno, že nemůže popadnout dech, prostě potřeboval běžet a nějak ten zmatek, co v sobě momentálně měl, ventilovat. Doběhl do svého pokoje, zavřel se, sedl si na postel, ztěžka oddechoval a hleděl před sebe. Hleděl před sebe ještě i o hodinu později, když měl jít na zkoušku sboru. A hleděl před sebe ještě i když už ho babička volala na večeři. Prostě tam jen seděl a nedokázal udělat vůbec nic.




AN: Písnička "Only You" by Elvis Presley
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 15. listopadu 2011 v 15:45 | Reagovat

jéé tak to su zvědavá co ted bude Blaine dělat :D...těším se na další kapitolku a tuto povídku milujem :D

2 Tessee Tessee | 15. listopadu 2011 v 15:51 | Reagovat

Díky moc!! :-) Další kapitola bude zase zítra :-)

3 Katy Katy | 15. listopadu 2011 v 21:47 | Reagovat

Wow, kam na ty nápady chodíš? :) Povídka je vážně skvělá!

4 Tessee Tessee | 15. listopadu 2011 v 21:52 | Reagovat

Mám příliš bujnou fantazii, tak to takhle ventiluju :D Moc děkuju! Jsem vážně ráda, že se líbí :-)

5 Barča Barča | 28. února 2015 v 1:33 | Reagovat

Super! Pouštím písničku a úplně si to představuju! Ještě že to má pokračování, zbožnuju to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama