Our secret love - 6. kapitola

13. listopadu 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love

... Dílnou se ozval šílený výkřik a Kurt se svalil na nejbližší židli. ...



6. kapitola

Všichni byli nadšení, že se k nim Blaine rozhodl přidat a hned ho pobízeli, aby jim něco zazpíval. Ale Blaine se ještě příliš necítil, a tak se domluvili, že jim zazpívá další den na další schůzce. Docela si oddechl. Nezpíval si už docela dlouho a ani nevěděl jakou písničku by mohl dát. A pak ho něco napadlo.

"Kurte, počkej," zavolal na něj, když už se všichni rozcházeli domů. Kurt se překvapeně otočil.
"Myslíš, že bych tě mohl o něco poprosit?" zkusil to Blaine, když k němu doběhl.
"O co jde?" zajímal se Kurt a trochu se toho obával.
"Napadlo mě, jestli bys mi nepomohl s výběrem písničky na zítra. Já vůbec nevím, co bych měl zpívat. A taky jsem si říkal, že kdybych to nejdřív zazpíval před tebou, už bych se pak tolik nestyděl," prosil ho Blaine. Kurta popadla trochu panika. Nechtěl být nezdvořilý a odmítnout ho, ale trochu se bál být s ním o samotě.
"Já nevím, Blaine. Nechtěl bys radši říct Rachel? Ona je lepší než já," snažil se z toho vyvléknout.
"Kurte prosím. Já Rachel moc nemusím. Je hrozně sebestředná. A tebe znám z ostatních nejlépe," snažil se ho Blaine přesvědčit. Cítil se před Kurtem dobře a nějak věděl, že před ním se nemusí ničeho bát. Cítil, že mu Kurt rozumí, i když nevěděl čím to je. Znali se v podstatě jen jeden den, ale jako by to byl jeho dlouholetý kamarád. Podíval se na něj psím pohledem, ze kterého se Kurtovi málem podlomila kolena. Modroočko se ještě chvíli rozmýšlel, ale tomu jeho pohledu a úsměvu prostě neodolal.
"Tak dobře. Zítra se během dne stav v dílně. Táta bude pryč, takže tam budeme mít klid," souhlasil.
"Díky Kurte," usmál se Blaine šťastně a spontánně ho objal. "Tak zítra ahoj," zamával mu ještě a vydal se směrem domů.
Kurt chvíli stál a hleděl jeho směrem. "Tohle bude těžké," řekl sám sobě tiše. Pak se pomalu otočil a šel domů.

***

Bylo skoro poledne, Blaine byl v dědově obchodě a už se nemohl dočkat až bude mít volno, aby mohl zajet za Kurtem. Už od rána přemýšlel, co by měl zpívat za písničku, ale pořád se nemohl rozhodnout. Žádná mu nepřišla vhodná. Litoval toho, že si sebou nevzal kytaru a doufal, že Kurt jednu mít bude. Byl zvyklý zpívat s ní.

Kurt nervózně pobíhal po dílně. Nemohl se nervozitou zastavit ani na chvíli, pořád mu něco padalo a neustále do něčeho vrážel. Táta na něj už začal koukat trochu naštvaně, ale musel odjet a tak ho nemohl poslat domů.
"Tak já jedu, Kurte. Snaž se mi to tu prosím nezdemolovat," zahlásil Burt, když odcházel.
"Jasně, neboj," odvětil modroočko.
"No právě, že se trochu bojím," zamumlal ještě jeho otec a radši odešel.

Kurta popadala stále větší panika. Nemohl přijít na to, jak s tím vůbec mohl souhlasit, aby k němu Blaine přišel. Vůbec si nedokázal představit, co to s ním udělá. A co teprve, až uslyší Blaina zpívat. Trochu doufal, že mu to nepůjde. Pak by se mohl soustředit na to, jak jeho zpěv zlepšit a ne na to, jak je hezký, když se usmívá.
Vybavil si jeho tvář a automaticky se mu zvlnily koutky do jemného úsměvu. Úplně zapomněl na to, že má v ruce těžké kladivo a upustil si ho na nohu. Dílnou se ozval šílený výkřik a Kurt se svalil na nejbližší židli. Sundal si botu a všiml si, že mu noha okamžitě natekla. "No paráda," posteskl si ironicky a nohu si alespoň položil na protější židli.

Blaine se konečně rozloučil s dědečkem a vydal se k Hummelově autodílně. Dědečkovo auto bylo ještě pořád tam, takže musel pěšky. Ale nevadilo mu to. Byl pěkný den a tak se alespoň prošel na čerstvém vzduchu a cestou ještě stále přemýšlel, co bude zpívat.

"Kurte?" zavolal na něj, když vstoupil do dílny a svého kamaráda tam neviděl.
"Jsem vzadu!" ozvalo se odněkud a Blaine se vydal za hlasem. Po chvíli objevil Kurta, jak sedí s jednou nohou položenou na protější židli a v obličeji je docela bledý.
"Bože, co se ti stalo?" strachoval se okamžitě.
"Upustil jsem si na nohu támhleto kladivo," ukázal modroočko směrem, kde těžký nástroj ležel. "Mám pocit, jako by mi to rozdrtilo celou nohu."
"Vypadá to dobře. Bude to jen naražené," prohlásil Blaine, když se mu na zraněnou končetinu podíval. "Ale jsi úplně bledý," strachoval se trochu a podal kamarádovi alespoň sklenici vody.
"Díky. Hrozně to bolí," špitl Kurt, napil se a na chvíli zavřel oči.
"Jestli nechceš, tak nebudu zpívat. Vypadáš, že by sis šel raději lehnout."
"To ano. Ale musím hlídat dílnu, než přijde táta. Takže mě to alespoň rozptýlí," pronesl Kurt.
"A máš kytaru? Já jsem si tu svou nechal bohužel doma, a s ní by se mi zpívalo lépe."
"Kytara," plácl se Kurt do čela. "Samozřejmě ji mám, ale je doma. Došel bych tam, ale..." ukázal na svou nohu. "Myslíš, že by sis pro ni mohl dojít ty? Je to ten dům hned tady vedle dílny."
Blaine přikývl a Kurt mu přesně vysvětlil, kde se v domě nachází jeho pokoj a kde najde kytaru.

Vešel do domu a pokoj svého kamaráda našel téměř okamžitě. Vešel dovnitř a trochu ho překvapilo, co viděl. Pokoj byl velmi vkusně a moderně zařízený, ale hlavně dokonale uklizený. Všiml si gramofonu, který stál na skříňce vedle stolu a také obrovské sbírky desek, které byly pod ním. Napadlo ho, že Kurt je do hudby opravdu blázen. Také si všiml fotky, která ležela na nočním stolku. Byl na ní Kurt s celým sborem a vypadali, že se velmi dobře baví. Rozhlédl se, jestli uvidí nástroj, pro který sem přišel, a zjistil, že je opravdu přesně tam, kde mu Kurt popsal. V tomhle pokoji prostě mělo všechno své místo a Blaine si ani nedokázal představit, že by kytara stála jinde. Jako by se do toho místa prostě hodila. Popadl ji a vydal se zpět do dílny.

"Už víš, co bys chtěl zpívat?" zeptal se ho Kurt, když se k němu Blaine zase posadil. Tak trochu děkoval bohu, že ho tak příšerně bolí noha a on se nemusí soustředit na Blainovy krásné oříškové oči.
"Já nevím. Už od včerejška nad tím přemýšlím, ale nic vhodného mě prostě nenapadá," postěžoval si Blaine.
"Možná bys měl zpívat nějakou písničku, která by vyjadřovala tvé aktuální rozpoložení. Je nějaká taková?"
"To nevím."
"Tak mi řekni, jaké je tvé rozpoložení. Třeba mě něco napadne," zkusil to Kurt. Cítil, že mu musí pomoct a také se o něm chtěl dozvědět víc.

Blaine chvíli přemýšlel. Pořád myslel na ten problém, co se stal, než odjel do Limy. Uvažoval nad tím, jestli by o tom měl Kurtovi říct a nakonec se rozhodl, že ano. Ten modrooký kluk mu chce pomoct a docela mu rozumí. Třeba mu poradí i v tomhle.
"Můžu se tě zeptat na takovou osobnější věc?" zkusil to a Kurt přikývl.
"Už... už jsi byl někdy s dívkou? Myslím jako intimně," vyptával se opatrně Blaine. Kurt na něj vytřeštil oči. Tohle byla podpásovka, kterou absolutně nečekal. Pak oči sklopil a zavrtěl hlavou.
"Aha. No, to nevadí," prohodil Blaine.
"Ty ano?" zeptal se Kurt a Blaine přivývl.
"Víš, bylo to letos před začátkem léta. Všichni mí kamarádi o tom pořád mluvili a básnili, jak je to skvělé. A tak jsem do toho nakonec taky šel. Byla to Cindy, nejkrásnější dívka z našeho okolí," popisoval Blaine a Kurt uvnitř sebe řval. Nechtěl to slyšet. Ale Blaine mu věřil a právě se rozhodl svěřit se mu, takže jen mlčel a poslouchal.
"Všem kamarádům jsem potom řekl, že to bylo úžasné. Jenže..." Blaine si povzdechl. "Ve skutečnosti nebylo. Nevím čím to je. Cindy je opravdu krásná, víš," podíval se smutně na svého kamaráda. "Ale prostě jsem se pak necítil tak, jak všichni popisovali."
"Čím myslíš, že to je?" zeptal se opatrně Kurt.
"Asi to pro mě nic neznamenalo. Prostě bych to asi měl udělat s dívkou, kterou budu milovat. Co si o tom myslíš?" otázal se Kurta. Ten chvíli mlčel. Myslel si o tom své, ale to Blainovi říct nemohl.
"Asi máš pravdu," odvětil nakonec.
"Kurte, myslíš, že bys mi mohl pomoct?" zeptal se ho Blaine.
"V čem?"
"Myslím, že bych ji mohl potkat někde tady. Myslím tím dívku, do které bych se mohl zamilovat," dovysvětlil Kurtovi, který na něj nechápavě koukal. "A ty tady znáš spousta děvčat. Pomůžeš mi najít tu pravou, Kurte?"
Modroočko na něj chvíli zíral. Tak neskutečně ho ta jeho slova bolela. On mu nechtěl shánět děvče, on ho chtěl pro sebe. Jenže to prostě nešlo. Nadával sám sobě, jak mohl dopustit, aby se mu Blaine takhle svěřoval.
"Dobře, pomůžu ti," souhlasil nakonec. Nebylo to to, co by chtěl udělat, ale nějak ho prostě nedokázal odmítnout.
"A myslím, že mám pro tuhle tvou situaci skvělý song," pokusil se o úsměv a Blaine mu ho oplatil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama