Our secret love - 19. kapitola

26. listopadu 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love

... Kdyby tak táta tušil, jak hrozně smutno mu je. Jak hrozně by teď chtěl ležet v Blainově náručí a poslouchat tiché ujištění, že ho miluje a nikdy ho neopustí. ...



19. kapitola

Kurt měl pravdu. Bylo to krásné a bylo to jako poprvé. Konečně věděl, o čem celou tu dobu jeho kamarádi mluvili. Bylo v tom tolik vášně a napětí, a zároveň tolik něžnosti a lásky. Bylo to úžasné a on věděl, že proto, že to bylo s Kurtem. Nikdy předtím se mu neusínalo lépe.

V neděli konečně zase vysvitlo slunce a teplota se vrátila do obvyklých letních hodnot, takže se oba chlapci rozhodli, že si poslední den osamotě užijí někde v přírodě. Vzali si s sebou věci na piknik a vyrazili na Kurtovu oblíbenou, a hlavně opuštěnou, mýtinu uprostřed nedalekého lesa. Tam pak odpočívali a lenošili až do pozdního odpoledne. A když se opět vraceli domů, oběma připadalo, že jim ty tři dny utekly až příliš rychle.

Jen co přišli k Andersonovic domu, pochopili, že je něco špatně. Na příjezdové cestě stálo auto Blainova dědečka, přestože se měli s babičkou vrátit až v pondělí dopoledne. Blaine s Kurtem se na sebe nechápavě podívali a pak vešli do domu.
"Ahoj, zlatíčko," pozdravila Blaina babička s úsměvem a objala ho.
"Ahoj, babi. Jak to, že už jste tady? Měli jste přijet až zítra, ne?" zeptal se.
"Já vím, já vím. Ale říkali jsme si, že pojedeme dřív, aby s tu nebyl tak dlouho sám," usmála se zase a všimla si, že s Blainem vstoupil do domu také Kurt.
"Dobrý den, paní Andersonová," pozdravil ji slušně modroočko.
"Ahoj, Kurte," usmála se na něj mile a Kurta napadlo, že ten úsměv má Blaine rozhodně po ní.
"Copak jste celý den dělali?" optala se a narážela na piknikový košík, co držel Blaine v ruce.
"Měli jsme s děckama takový menší piknik. Kurt mi pomohl donést věci domů," vymlouval se Blaine a vzal si od svého přítele deku, kterou nesl.
"No, tak... já už půjdu," koktal modroočko a měl se k odchodu. V duchu děkoval bohu, že ho napadlo nechat si věci u Blaina v pokoji.
"Počkej, ještě ti vrátím tu kytaru, cos mi půjčil," zastavil ho Blaine a doběhl do svého pokoje pro nástroj. Vložil ho do futrálu a rychle k němu připsal lístek se vzkazem, že věci donese později, až bude čistý vzduch. Pak seběhl zase dolů, předal kytaru Kurtovi a rozloučil se.

"Ty už jsi tady?" divil se modroočkův otec, když Kurt přišel domů.
"Jo, Blainovi prarodiče už přijeli. Tak jsem tam nechtěl překážet," pronesl potichu a Burt si všiml, že má poněkud zklamaný výraz. Přemýšlel, jestli se náhodou s Blainem nepohádal nebo jestli se mu něco nestalo. Pociťoval hrozné nutkání si s ním o tom promluvit, ale nešlo to. Nemohl mu říct, že to ví. Jako by někde ve skrytu duše doufal, že když to nevysloví, časem se to změní.
"Alespoň přijdeš zítra včas do práce," prohodil nakonec. Kurt jen protočil nad tátovou přízemní poznámkou oči a vydal se do svého pokoje. Tam sebou plácl na postel a zhluboka si povzdechl. Kdyby tak táta tušil, jak hrozně smutno mu je. Jak hrozně by teď chtěl ležet v Blainově náručí a poslouchat tiché ujištění, že ho miluje a nikdy ho neopustí.

Ležel na posteli a bezmyšlenkovitě si brnkal na kytaru, když najednou zaslechl, že mu někdo hází kamínky do okna. Okamžitě se mu rozsvítily oči, vyskočil a běžel se podívat, kdo to je. I když mu to bylo jasné. Venku už byla pořádná tma, ale on by ho poznal kdykoliv. Stál dole, zubil se na něj a v ruce držel tašku s jeho věcmi. Kurt přemýšlel, jak ho dostat nahoru, aniž by to táta zjistil. Nakonec došel k názoru, že nejjednodušší bude žebřík, vysvětlil mu, kde ho najde a o chvíli poději už mu pomáhal oknem dovnitř. Oba dva málem upadli, jak se Blaine soukal skrz okenní rám, což jim způsobilo záchvat smíchu.
"Pššt, ať nás neslyší táta," snažil se Kurt uklidnit svého přítele, ale samotnému mu cukaly koutky. Nakonec se to jeho kudrnatý přítel rozhodl vyřešit polibkem a přitiskl své rty na ty modroočkovy.
"Ach jo, doufal jsem, že dneska v noci tě ještě budu mít pro sebe," postěžoval si smutně Blaine a Kurt se zatvářil úplně stejně.
"Já vím, já taky. Teď si budeme zase muset dávat pozor na každém kroku."
"Já bez tebe neusnu. Nemohl bych tu zůstat?" hodil na něj Blaine psí oči, ale Kurt zavrtěl hlavou.
"Víš dobře, že to nejde. Táta by nás mohl nachytat a co pak? Uvidíme se zítra mezi prací a zkouškou," pohladil ho Kurt po tváři a něžně jej políbil na rozloučenou.
"No dobře, máš pravdu. Ale už teď se mi stýská," dodal ještě Blaine a jal se vylézt ven po žebříku. Pak ho uklidil tam, kde jej původně vzal, zahladil za sebou všechny stopy, poslal Kurtovi vzdušný polibek s přáním sladkých snů a vydal se tmavou ulicí k domovu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 26. listopadu 2011 v 14:32 | Reagovat

Jestli je chudák Burt někde naččapá, tak ho klepne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama