Our secret love - 15. kapitola

22. listopadu 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love

... Bojoval s tím každý den. Nechtěl, aby takový byl. Jenže Kurt pro něj znamenal všechno. ...


15. kapitola

V následujících dnech spolu Blaine s Kurtem trávili co nejvíce času to šlo. Dopoledne sice oba museli pracovat, ale čas mezi tím a sborem využili vždy beze zbytku a hlavně osamotě. Jelikož bylo léto, občas se šli také někam projít. Ale Blaine si všiml, jak Kurt vždycky zesmutněl, když viděl mladý pár, který se drží za ruce a bylo mu líto, že on takhle Blaina na veřejnosti držet nemůže. Bylo mu z toho smutno, ale nakonec si to vždycky stejně vynahradili polibky plnými lásky, někde v soukromí.

"Blaine, budeš tu muset zůstat pár dní sám. Jsme s dědečkem pozvaní na jednu svatbu a mě napadlo, že tebe by to tam asi nebavilo. Ale už jsi dost starý, abys to tu zvládl sám, ne?" oznámila mu jednoho dne babička. Blaine byl radostí naprosto bez sebe, ale snažil se nedat na sobě nic znát.
"Myslím, že to tu zvládnu," usmál se na ni a babička spokojeně přikývla.
"Výborně. Odjíždíme ještě dnes večer a vrátíme se za tři dny, po víkendu. Jídlo jsem ti navařila, takže s tím si starosti dělat nemusíš. A jestli chceš, pozvi si nějaké kamarády, ať tu nejsi tak sám," radila mu. Blaine si pomyslel, že mu nemohla poradit lépe. Nebudou to sice přímo kamarádi, ale to ona vědět nemusí.
"Pozvu babičko," ujistil ji a babička se jen spokojeně usmála a šla si sbalit pár věcí na cestu.

Jen co auto s prarodiči zmizelo za zatáčkou, vydal se Blaine rychle za Kurtem. Kvůli zmatkům, co před jejich odjezdem doma byly, u něj nebyl odpoledne a ani nešel na zkoušku sboru. Jen mu zavolal, že pro něj má překvapení a že se za ním staví až večer.

Přiběhl k Hummelovic domu a modlil se, aby ho Kurtův otec ještě pustil dovnitř, protože už byl celkem pozdní večer.
"Dobrý večer, můžu na chvíli za Kurtem?" pozdravil Blaine Burta a ten k jeho úlevě jen přikývl a poslal ho do Kurtova pokoje.

"Ahoj lásko," pozdravil ho a políbil, jen co se za ním zaklaply dveře.
"Tak kde máš to překvapení?" dychtil Kurt.
"Doma," napínal ho s úsměvem.
"Blaine, proč jsi to nepřinesl sem. Teď už mě táta nikam nepustí a do zítřka to nevydržím," stěžoval si modroočko a Blaine se smál.
"Ale to není žádná věc," prohodil a objal ho kolem pasu. "Moje babička s dědečkem dnes na tři dny odjeli. Takže mám volný dům," usmíval se na něj a i Kurtovi se na tváři začal objevovat celkem nadšený výraz.
"A navíc," pokračoval Blaine, "mi babička doslova řekla, abych si pozval kamarády, abych tam nebyl tak sám."
"Chceš říct, že máme celé tři dny a tři noci jen pro sebe?" zopakoval Kurt, co si z toho vyvodil a Blaine nadšeně přikývl.
"Myslíš, že ti to táta dovolí?" obával se.
"Jasně. V nejhorším případě mu řeknu, že nás tam bude víc, aby nepojal podezření," mrkl na něj modroočko a dal mu pusu.
"Radši už půjdu. Uvidíme se zítra po práci, jo?" loučil se s ním Blaine a ještě naposledy ho objal a políbil na dobrou noc.
"Už se těším," usmál se Kurt a šel svého přítele vyprovodit.

"Tati?" zkusil to Kurt, jen co Blaine odešel. Jeho otec seděl před svou novou televizí a sledoval zápas.
"Hm?" dal najevo, že reaguje.
"Nebude vadit, když budu přes víkend u Andersonů? Blainova babička s dědečkem někam jeli a on tam nechce zůstat sám," snažil se to vysvětlit.
"Dobře," odpověděl poněkud nepřítomně.
"Takže můžu?" ujišťoval se Kurt.
"Jasně," odpověděl znovu trochu nepřítomným tónem, očima stále upnutýma k obrazovce.
"Díky," zaradoval se Kurt a vydal se zpět do svého pokoje. Ale otec ho najednou zastavil.
"Počkej," otočil se konečně na něj, jako by si až teď uvědomil, co mu dovolil. Kurt se trochu vyděsil. "A jeho prarodiče o tom vědí?" optal se Burt.
"Ano. Jeho babička mu dokonce sama řekla, aby si pozval kamarády, aby tam nebyl sám," dodal Kurt a Burt souhlasně pokýval hlavou, přičemž si modroočko dost oddechl.
"Dobře. Ale žádný blbosti a v pondělí ať jsi v dílně, jasný?" upozornil ho táta, Kurt nadšeně pokýval hlavou a odběhl do svého pokoje.

Burt se opřel zpátky do svého ušáku a upřel oči zpět k obrazovce. Jenže se už nemohl soustředit. Myslel na mnohem závažnější věci, než zápas.
Vzpomněl si na chvíli, kdy si to poprvé uvědomil. Když mu jeho malý pětiletý syn sdělil, že by chtěl k narozeninám boty na podpatku. Nejdřív myslel, že je to jen podivný rozmar, ale postupem času mu došlo, že jeho syn není jako ostatní chlapci. Bojoval s tím každý den. Nechtěl, aby takový byl. Jenže Kurt pro něj znamenal všechno. Především od té doby, co zemřela jeho žena, chlapcova matka. Zbyli si jen oni dva a on věděl, že ho musí ochránit a nikomu nedovolit, aby mu ublížil.
Burt netušil, jestli mu to jeho syn někdy přizná. A netušil ani, jestli to někdy přizná veřejně. Tak hrozně se bál reakce okolí. Jak by se na něj asi lidé dívali, kdyby věděli, že jeho syn je gay?
Chtěl pro něj vždycky to nejlepší a chtěl, aby byl šťastný. Jenže bylo to v jeho situaci vůbec možné?
Už když poprvé viděl, jak si Kurt prohlíží kudrnatého chlapce, který přišel do jeho dílny nechat spravit dědečkovo auto, věděl, že se Kurtovi líbí. Všiml si, že od té doby, co spolu začali kamarádit, je jeho syn veselejší a hlavou tak trochu v oblacích. A když nakonec v posledních dnech zaregistroval, jak se na sebe oba dva chlapci usmívají, i když se to snažili skrývat, věděl, že je mezi nimi něco víc. Bál se toho, nechtěl, aby na to někdo přišel a Kurtovi ublížil. Jenže mohl to snad zarazit, když viděl, jak je Kurt konečně šťastný? Ne, nedokázal to. Nedokázal překazit to nekonečné štěstí, které teď vyzařovalo z Kurtových očí každý den. A tak prostě jen mlčel, tiše je podporoval a doufal, že se to nikdo jiný nedozví.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 22. listopadu 2011 v 18:47 | Reagovat

Už se těším co zajímavého budou dělat Blain a Kurt až budou sami :D..a Burt to je skvěly táta :)

2 Tessee Tessee | 23. listopadu 2011 v 17:42 | Reagovat

Jo jo, mám tu postavu Burta ráda, tak jsem ho zahrnula i sem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama