Our secret love - 13. kapitola

20. listopadu 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love

... Je to skutečné, nehledě na to, co všichni říkají. Oni tomu prostě nerozumí. ...


13. kapitola

"Hrozně jsem se bál, že už mě nechceš vidět," pověděl mu Kurt, když se oba dva nabažili polibků toho druhého.
"To bych nevydržel," usmál se Blaine a pohladil modroočka po tváři. "Musel jsem počkat, až tvůj táta odjede, abychom tu byli sami," vysvětlil. Kurt ho pevně objal.
"Co budeme dělat?" zeptal se opatrně a zadíval se Blainovi do očí. Bylo mu jasné, že to teď nebude lehké. Budou muset svou lásku skrývat před světem, protože všude kolem nich se to hemžilo předsudky.
"Já nevím," zavrtěl hlavou Blaine a na chvíli se odmlčel. "Je to vůbec správné, Kurte? Je to možné? Může... může kluk milovat kluka?" zeptal se ho. Kurt ho vzal za ruku a trochu bolestně se usmál.
"Blaine, na něco se tě zeptám. Co ke mně cítíš?"
Blaine se na něj zadíval. "Miluju tě. Miluju každý tvůj úsměv, miluju tvůj zpěv. Miluju tvoje oči, ze kterých vždycky čiší tolik emocí. Miluju na tobě úplně všechno, Kurte" vyznal se mu a Kurt nemohl jinak, než ho za to opět políbit.
"Taky tě miluju, Blaine. A pokud to tak oba cítíme, pak to prostě možné je. Je to skutečné, nehledě na to, co všichni říkají. Oni tomu prostě nerozumí."

Oba dva chlapci pak ještě nějakou dobu seděli v dílně, objímali se, nic neříkali a jen si užívali přítomnost toho druhého. Věděli, že to bude složité, ale že to zvládnou. Nakonec je vyrušil až zvuk přijíždějícího auta, který značil, že se do dílny vrací Kurtův táta a oni se museli chtě nechtě pustit.

"Vy dneska nemáte ten svůj sbor?" zeptal se Burt, když vstoupil do dílny.
"Sbor!" vykřikli oba dva chlapci naráz. "Úplně jsme zapomněli," dodal Kurt a rychle sbíral své věci.
"A na co proboha myslíš? Vždyť jsi tam jinak každý den," zakroutil Burt hlavou a Kurt nad tím jen mávl rukou.
"Ještě se musím zajít převléknout," prohlásil, když se podíval na svoje pracovní montérky a kývl na Blaina, aby šel za ním.
"Nashle, pane Hummele," rozloučil se ještě rychle Blaine s Kurtovým tátou a následoval svého přítele, který už mezitím zmizel v domě.

Doběhl k jeho pokoji a naskytla se mu podívaná a hlavně pocit, který dosud neznal. Kurt bez trička v něm vyvolával naprosto nečekané pocity. Chvilku jen stál a sledoval ho pootevřenými dveřmi, aniž by si ho modroočko všiml. A pak ho napadla zvláštní myšlenka, nad kterou se předtím vůbec nepozastavil. Jak je to možné, že to Kurt všechno přijal tak rychle? Je možné, že s tím vůbec nebojoval?
Vstoupil do jeho pokoje a posadil se na postel. Chvíli sledoval, jak pobíhá sem a tam, a všemožně se upravuje, a pak si ho stáhl k sobě.

"Lásko, můžu se tě ještě na něco zeptat?" zkusil to opatrně.
"Samozřejmě," usmál se Kurt.
"Tobě to nepřišlo divné, když jsem tě poprvé políbil?"
Kurt ho opět vzal za ruku. "Miluju tě od první chvíle, co jsem tě viděl, Blaine. Nic jsem si nepřál víc."
"Vážně?" nemohl tomu kudrnatý chlapec uvěřit. "A tobě nepřišlo divné, že ses zamiloval do kluka?"
"Ne, nepřišlo mi to divné. Jenom mě nikdy předtím nenapadlo, že bys mi to mohl opětovat." Na chvíli se zamyslel a pak pokračoval. "Víš, já to o sobě vím už dlouho. V podstatě tak asi od deseti let. Zvykl jsem si na to postupně a taky jsem se to naučil dost dobře skrývat," sklopil smutně oči. "Nedoufal jsem, že bych někdy potkal někoho, kdo by mi mohl mou lásku opětovat."
"Ale potkal jsi mě," usmál se na něj povzbudivě Blaine a pohladil ho po tváři.
"Ano," usmál se na něj taky.
"A napadlo tě někdy, že bych mohl být takový, jako ty? Že bych mohl být..." Blaine se zarazil.
"To slovo je gay, Blaine. Neboj se ho vyslovit," pobízel ho opatrně. "Ne, nenapadlo mě to. Za ty roky jsem se naučil nad tímhle neuvažovat. Prostě jsem to bral vždycky tak, že i když se mi někdo líbí, tak ho nemůžu mít. Ale je taky pravda, že takhle intenzivní to nikdy nebylo. Nikdy jsem se do nikoho takhle nezamiloval, Blaine. Myslím, že někdo uvnitř mě, nějaký můj šestý smysl, to prostě vycítil."
"Když nad tím uvažuju, vždycky jsem tak nějak cítil, že jsem jiný než ostatní. Ale tohle mě nenapadlo," prohodil smutně Blaine.
"Hlavní je, že jsme se našli," objal ho Kurt a znovu jej jemně políbil.
Ještě chvíli se na sebe usmívali. Ani jeden se nechtěl odtrhnout od pohledu toho druhého. Ale pak si uvědomili, že musí na sbor.
"Rachel nás zabije, že jdeme pozdě," smál se modroočko.
"Tak ať. Měli jsme důležitější věci na práci," mrkl na něj Blaine a společně se vydali na zkoušku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 20. listopadu 2011 v 14:32 | Reagovat

Celá ta povídka je tak strašně milá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama