W. P. Program - 29. kapitola

24. října 2011 v 18:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... "Tak kdepak máme tu oslavenkyni?" zahřměl od vstupních dveří hluboký mužský hlas a Kurt až trochu nadskočil, jak se lekl. Otočil se a spatřil bodrého muže s plnovousem a prošedivělými vlasy, který se ze široka usmíval. ...


29. KAPITOLA

Blaine vstoupil do malého klenotnictví. Vevnitř nikdo nebyl, a tak si začal prohlížet malé vitríny, ve kterých byly nejrůznější prstýnky. Věděl, že chce pro Kurta něco speciálního, ale zatím si nebyl jistý, co by to mělo být.

"Jamie?" ozvalo se za ním po chvilce. Blaine se otočil.
"Ahoj Marku," pozdravil muže za pultem.
"Tak co to bude? To už má Innie zase narozeniny?" divil se Mark.
"To má, ale pro ni už dárky mám. Tentokrát jde o něco jiného. Potřebuji pomoct a napadlo mě, že ty mi poradíš nejlépe."
"Jasně, rád. O co jde?"
"Předpokládám, že už jsi od někoho slyšel novinky o mě," sondoval opatrně Blaine a doufal, že nebude muset nic složitě vysvětlovat.
"Nevím, co máš přesně na mysli," vrtěl hlavou Mark.
"Aha," zamračil se Blaine a musel se pustit do vysvětlování. "Jde o to, že jsem byl dvaadvacet let v programu na ochranu svědků. A v rámci toho programu jsem o sobě musel hodně věcí skrývat. Teď konečně to všechno skončilo a já o sobě konečně můžu říkat pravdu."
Mark na něj hleděl s otevřenou pusou. "A ta pravda je?"
"Ta pravda je, že jsem gay."
Mark si musel překvapením až sednout a z otevřené pusy mu nevyšla ani hláska, ačkoliv se o to snažil.
"A jmenuji se Blaine Anderson," dodal Blaine.
"No... no dobře. Tak... to je skvělé, že už se nemusíš skrývat," koktal Mark. "Ale Jamie, víš, že já jsem už pět let šťastně ženatý. A s Martinem nám to pořád klape."
"Já vím," smál se Blaine. "Právě proto jsem přišel za tebou," dodal a Mark moc nechápal.
"Jde o to, že miluji svého přítele a chtěl bych ho požádat o ruku."
"Jo takhle," došlo to konečně Markovi. "Takže chceš prstýnek, předpokládám."
"Přesně tak. Chci něco speciálního a napadlo mě, že ty mi poradíš nejlépe, co by to mělo být. Už jsi to zažil."
"Samozřejmě," usmál se Mark. "Tak pojď, podíváme se, co tu mám," prohodil a začal vytahovat nejrůznější zboží.

Asi o dvě hodiny Blaine odcházel z klenotnictví poměrně vyčerpaný, ale s úsměvem na tváři. V kapse si nesl malou krabičku, která ukrývala prstýnek pro jeho milovaného Kurta. Teď už mu zbývalo jen vymyslet, kde a kdy ho požádá.

"Už víš, kdy přesně vyrazíme do Limy?" zeptal se Blaina Kurt, když odpoledne společně připravovali slavnostní večeři na Inniinu oslavu.
"Já bych jel hned v pondělí."
"Dobře," usmál se Kurt a pečlivě roztíral čokoládovou polevu na velkém dortu, který vyráběl. "Mluvil jsem taky s tátou. Napadlo mě, jestli by nechtěli jet taky," dodal.
"A chtějí?"
"Ne," zavrtěl Kurt hlavou. "Táta tvrdí, že pro Carol bylo těžké to tam opustit a bylo by ještě těžší se tam teď vracet. Já si myslím, že ve skutečnosti by to bylo ještě těžší pro něj, i když by to nepřiznal. Nesl to tenkrát dost těžce, že musí opustit svou autodílnu."
"A co teď vůbec dělá?" napadlo Blaina. Došlo mu, že o svých rodičích spolu s Kurtem ještě nemluvili. Kdysi je vídal skoro každý den, jelikož u Kurta trávil hodně času.
"Dělá pořád to samé, spravuje auta. Jenom jinde a pod jiným jménem. Myslím, že jsou oba s Carol celkem spokojení," prohodil Kurt.
"A Finn?"
"Trénuje mladé fotbalisty v Chicagu. Jeho syn je, pokud vím, jedním z nejlepších v týmu."
"Ty máš synovce?"
"A neteř. Jmenují se Blake a Jennifer."
Blainovi najednou přišlo, že toho o Kurtovi vlastně moc neví. Bylo jasné, že se toho hodně změnilo, ale on o tom nějak nepřemýšlel. On sám už kromě Innie rodinu neměl. A tak ho ani nenapadlo, že Kurtova rodina se mohla tolik rozrůst.
"Mimochodem, Carol i táta by tě prý moc rádi viděli. Můžeme se k nim cestou zpátky zastavit?" ptal se Kurt.
"Samozřejmě, taky je hrozně rád uvidím."
"A co vůbec dělají tví rodiče?" vyzvídal Kurt.
"Víš, oni už nežijí," posmutněl trochu Blaine.
"Bože Blaine, to je mi moc líto! To jsem nevěděl," vyjekl Kurt a rychle svého přítele objal.
"To je v pořádku. Už je to docela dávno. Samozřejmě mi moc chybí, ale to je život. Určitě by byli oba rádi, že jsi tu se mnou."
Kurt Blaina jemně políbil a oba dva se vrátili ke své práci. Večeře se blížila a oni zdaleka neměli hotovo.

"Tak kdepak máme tu oslavenkyni?" zahřměl od vstupních dveří hluboký mužský hlas a Kurt až trochu nadskočil, jak se lekl. Otočil se a spatřil bodrého muže s plnovousem a prošedivělými vlasy, který se ze široka usmíval.
"Ahoj Jime," hrnul se k němu hned Blaine a Kurtovi došlo, že tohle musí být Inniin dědeček, o kterém mu vyprávěla.
"Innie ještě není doma," vysvětloval mu Blaine a odebíral mu zavazadla, kterých měl Jim spoustu.
"A ty budeš určitě Kurt," zahřímal Jim směrem k modroočkovi.
"Ano, dobrý den," podával mu Kurt ruku.
"Ale jaképak dobrý den. Vítám tě do rodiny, Kurte," potřásl mu energicky rukou a objal ho. Kurta napadlo, že se ten muž k Mary náramně hodí.
"Přivezl jsem víno," ukazoval na dvě bedýnky. "Zbytek je v autě."
"Díky, Jime," poděkoval Blaine. "My musíme s Kurtem ještě dodělat večeři, ale Innie a Mary by tu měly být hned. Zatím si udělej pohodlí."
"Však já vím," usmál se Jim a zmizel do obývacího pokoje.
"Ty máš vážně štěstí, že máš tak skvělého tchána a tchyni," prohodil Kurt.
"To mám," usmál se Blaine a vrátil se k salátu, který předtím nedodělal.

***

Oslava se skvěle podařila. Innie všechny ty dárky málem zavalily, kolik jich dostala. Babička s dědečkem k ní byli vždycky štědří, však to byla jejich jediná vnučka. I táta s Kurtem se letos vytáhli. Innie měla skoro pocit, jako by se jí snažili něco vynahradit, i když vůbec nebylo co. Nejvíc ji však nadchnul dárek od Toma a nebylo se tomu co divit, protože jí dal víkend v Paříži. Innie ještě nikdy v Evropě nebyla, takže z toho byla úplně u vytržení a po zbytek večera už se nemluvilo o ničem jiném.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 24. října 2011 v 21:22 | Reagovat

Jako vždy pěkná kapitola :) Jen bych se být tebou zkusila věnovat víc popisům. Když se používá hodně přímé řeči, tak už je to pak skoro jako divadelní hra.

2 Tessee Tessee | 24. října 2011 v 21:39 | Reagovat

Jo, máš pravdu, že je to nějaké ukecané :-D Díky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama