W. P. Program - 28. kapitola

15. října 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... Blaine nad tím chvíli uvažoval. Nebyl si jistý, jestli se chce vracet. Byly to nepříjemné vzpomínky, které se hodně dlouho snažil vytěsnit z paměti. Už ani nedoufal, že by se tam ještě někdy směl podívat. Ale teď, když to šlo...



28. KAPITOLA

"Blaine?"
"Ano, lásko?"
"Dneska dopoledne jsem mluvil s Innie o těch mých nočních můrách a..."
"Kurte!" zastavil ho trochu naštvaně Blaine. "Proboha je jí devatenáct. To s ní musíš řešit takové věci?" obořil se na něj.
"Promiň, ale téměř mě donutila jí to říct," ospravedlňoval se.
"Neměls to vůbec vytahovat."
"Jenže ona to na mě poznala. Je prostě po tobě." Kurt se trochu zamračil. "Byly doby, kdy jsi na mě poznal každou sebemenší změnu nálady."
Blaine ho objal. "Poznám to pořád."
Kurt se na něj zadíval svýma modrýma očima, což Blaina donutilo ho políbit.
"Uznávám, že Innie dokáže být někdy vážně neodbytná."
"To teda jo. Já jsem se vážně snažil jí nic neříct, ale nakonec to ze mě prostě dostala."
"A co ti teda řekla?"
"Zeptala se mě, jestli jsem se byl někdy podívat na tom místě, kde se to stalo."
"A byl?" ptal se Blaine.
"Ne. Ty snad ano?" podíval se na něj tázavě Kurt a Blaine zavrtěl hlavou.
"Celé ty roky jsem skoro nevytáhl paty z New Yorku, jak jsem se bál," pronesl Kurt smutně. "Ale Innie mě přivedla na jeden nápad."
"Jaký?"
"Myslím, že bych se chtěl zajet podívat do Limy. Zkusit zkontaktovat spolužáky a možná i zajít tam... Třeba mi to pomůže od toho pitomého snu."
Blaine nad tím chvíli uvažoval. Nebyl si jistý, jestli se chce vracet. Byly to nepříjemné vzpomínky, které se hodně dlouho snažil vytěsnit z paměti. Už ani nedoufal, že by se tam ještě někdy směl podívat. Ale teď, když to šlo...
"Myslím, že je to dobrý nápad," prohlásil nakonec. "Vyrazíme tam příští týden, co ty na to?"
"Skvěle," usmál se spokojeně Kurt.

"Babi, musím ti něco ukázat," sdělila Innie babičce druhý den u snídaně. Blaine ani Kurt nebyli doma, což se jí hodilo.
"A v souvislosti s tím ti prozradím tajemství, které si ale musíš nechat pro sebe. Mě to včera řekl Tom."
"Dobře. Tak sem s tím," souhlasila.
Innie vyběhla do svého pokoje a za chvíli už se vracela s velkým placatým balíkem. Položila ho na stůl.
"Takže... Tom mi včera prozradil, že táta se chystá požádat Kurta o ruku."
"Vážně?" vyjekla Mary radostně.
"Jo. A to se mi hrozně hodí, protože konečně vím, kdy jim můžu dát tohle. Nechala jsem to vyrobit než sem s Kurtem přijeli. Měl to být uvítací dárek, ale nakonec mi nějak přišlo, že se to v tu chvíli nehodí. A teď mám pro ně alespoň svatební dar."
"To je skvělé. Ale co je to?" dychtila babička.
Innie rozbalila papír a babička oněměla. Na stole před ní ležela zvětšená fotka dvou líbajících se chlapců orámovaná červeným srdcem.
"To jsou oni?"
Innie přikývla. "Je to z tohohle alba," položila před babičku album Léto 2011. "Vyrobili si ho tenkrát společně. A víš, jak jsem ti vyprávěla o tom, jak jsem poprvé našla ty tátovy fotky a všechno jsem zjistila?"
Babička přikývla, zatímco listovala albem.
"Tak tohle je ta fotka, která mě tenkrát definitivně přesvědčila a nad kterou jsem tátu viděla poprvé v životě brečet."
"Innie to byl skvělý nápad, nechat ji zvětšit," pochválila ji babička. "Páni, ti dva se opravdu milují, co?"
"O tom není pochyb," usmála se Innie.
"Když vidím tohle, přijde mi ještě mnohem strašnější to, co museli zažít. Já si nedokážu vůbec představit, že bych tvého dědečka nesměla tak dlouho vidět," kroutila Mary smutně hlavou.
"Jo, je to hrozné, co se stalo. Díkybohu, že už je to za nimi. Ale víš, na druhou stranu... kdyby se to nestalo, nebyla bych tady a ty bys ani tátu neznala," pokrčila Innie rameny.
"To máš pravdu," pohladila ji babička. "Hlavní je, že teď jsme tu všichni spolu."

***

"Tome, nějaký muž, Kurt Hummel, s tebou chce mluvit. Prý víš, o koho jde," přišla mu sdělit jeho asistentka.
"Jo, ať jde dál."
"Ahoj, Tome," pozdravil Kurt, když vstoupil do jeho malé kanceláře. "Doufám, že tě neruším."
"Ne ne, v pořádku. Posaď se," ukázal na volnou židli a Kurt si sedl.
"Co pro tebe můžu udělat? Stalo se něco?"
"Ne ne," ujišťoval ho Kurt. "Chtěl jsem se zeptat, jestli bys mi mohl zjistit něco k tomu našemu případu."
"Můžu to zkusit. O co jde?"
"Víš, rozhodli jsme se s Blainem, že se zajedeme podívat do Limy. Tam, kde se to stalo."
"Takže tě Innie nakonec přesvědčila, co?" pousmál se Tom a Kurt na něj trochu nechápavě koukal.
"Říkala mi o tom, že ti to navrhla," vysvětloval Tom.
"Aha."
"Ale co bys potřeboval zjistit?"
"No, jde o to, že bychom rádi kontaktovali naše kamarády, ale nevíme, co jim o nás tehdy řekli. Chci říct, jestli jim taky neřekli, že jsme mrtví, jako nám," snažil se to vysvětlit.
"Tohle určitě můžu zjistit, to nebude problém. Ale už teď ti můžu říct, že jim s největší pravděpodobností řekli pravdu. Že jste součástí programu na ochranu svědků a že vás nesmí hledat."
"Myslíš?"
"Ano. Ale když chvíli vydržíš, ověřím ti to."
"Dobře," přikývl Kurt a Tom někam odešel. Za chvíli se vrátil se složkou papírů v ruce a listoval v ní.
"Jo, přesně jak jsem si myslel. Prostě jim řekli pravdu."
"Ale jak to, že se nás nikdy nikdo z nich nepokusil kontaktovat?" kroutil hlavou Kurt. Bylo mu to trochu líto. Ale Tom mu ten pocit okamžitě vyvrátil.
"Jednak nevěděli, kde jste ani jak se jmenujete. Takže pokud by se o to pokoušeli, museli by vás složitě hledat. A pak... oni nesměli. Věděli, že kdyby se o to pokusili, mohli by vás dostat do velmi nebezpečné situace. To, že se o to nikdy nikdo z nich nepokusil znamená, že jsou to opravdu dobří kamarádi, kterým záleží na vašem bezpečí," vysvětlil mu a Kurt si uvědomil, že má pravdu.
"Díky, Tome."
"Rád jsem pomohl."
"Už tě nebudu déle zdržovat. Měj se," rozloučil se a odešel.

Kurt šel pomalu k autu a přemýšlel. Nikdy mu nedošlo, že to pro jeho kamarády možná muselo být taky těžké, nesmět ho kontaktovat. Myslet si, že je Blaine mrtvý, bylo hrozné. Ale když si teď představil, že by věděl, že je na druhé straně států a že ho nesmí kontaktovat, byl si jistý, že by to nevydržel. Pomalu začínal všechny ty protokoly a nařízení z programu na ochranu svědků chápat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 19. října 2011 v 23:15 | Reagovat

Teda, jak mi Finchel většinou lezou na nervy, je mi tlíto, že i oni se spolu museli rozejít kvůli Kurtově změně identity a přestěhování celé rodiny.
Jej a už se nemůžu dočkat, až Blaina Kurta požádá o ruku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama