W. P. Program - 24. kapitola

7. října 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... "Blaine," položil mu ruku na rameno a Blaine sebou trhl, jako by se najednou probudil ze sna. Byl ponořený do svých myšlenek. Podíval se na svého přítele se smutkem v očích. ...




24. KAPITOLA

Následující tři dny probíhaly poměrně poklidně. Situace v restauraci se zlepšila a Blaine tam nemusel trávit tolik času. Veškeré volné chvíle byl s Kurtem. Buď jen tak odpočívali, nebo podnikali krátké výlety po okolí.
Obě dvě noci se Kurtovi zase zdála ona noční můra, ale naštěstí měl vedle sebe Blaina, který ho vždycky uklidnil.
Kurt se snažil celou dobu vymyslet, jak navést řeč na konec jeho dovolené, ale prostě mu vždycky přišlo, že není vhodná příležitost. Jenže nakonec přišel poslední večer a už to prostě říct musel.

"Lásko?" prohodil Kurt, když seděli v objetí před televizí.
"Ano?"
"Zítra mi končí dovolená."
"Dovolená?" podíval se na něj a Kurt přikývl.
"A co to znamená?" zeptal se Blaine s obavou v hlase.
"Že se zítra musím vrátit do New Yorku."
Blaine se nešťastně opřel do sedačky. Ten týden by tak nádherný, že si vůbec neuvědomil, že Kurt má v New Yorku práci a chtě nechtě se tam bude muset vrátit. Až doteď si představoval, že tu s ním Kurt zůstane napořád. Jenže najednou se to zdálo nemožné.
"Blaine?" promluvil na něj Kurt, když Blaine nic neříkal.
"Blaine," položil mu ruku na rameno a Blaine sebou trhl, jako by se najednou probudil ze sna. Byl ponořený do svých myšlenek. Podíval se na svého přítele se smutkem v očích.
"Já nechci abys odjel."
"Taky se mi nechce. Ale mám tam práci, to přece víš."
Blaine zmateně těkal očima kolem sebe. "Co budeme dělat?"
"Já nevím," řekl nešťastně Kurt.
"Neodjížděj," prosil ho Blaine.
"Lásko, nemůžu jim jen tak zavolat, že už se tam nikdy nevrátím. To přeci nejde. Je to moje firma."
"Máš pravdu," uznal nakonec smutně Blaine. "Ale slib mi, že se vrátíš."
"Samozřejmě, že se vrátím! Co nejdřív to půjde."
Blaine ho pevně objal a Kurt ho hladil po zádech.
"Nějak to vyřešíme, lásko. Určitě."

Stáli v objetí na letišti a z reproduktorů znělo: "Polední výzva pro cestující do New Yorku..."
"Už opravdu musím jít," řekl Kurt a naposledy Blaina políbil.
"Vrať se mi brzy," prosil ho Blaine a sledoval, jak jeho přítel míří ke vstupu do letadla. Kurt mu poslal vzdušný polibek, zamával a zmizel z dohledu. Blaine se smutně pousmál a vydal se letištní halou pryč.

"Tak jak ti je?" zeptala se starostlivě Innie táty, když se vrátil domů.
"Nic moc," přiznal.
"A kdy se Kurt vrátí?"
"Co nejdřív to půjde. Musí zařídit spoustu věcí."
"A to sem bude jezdit o víkendech, nebo jak?" zajímala se.
"Já nevím, Innie," odpověděl jí smutně táta. Ta představa ho děsila. Chtěl s ním být každý den a ne jen dva v týdnu. A navíc mu bylo jasné, že létat každý víkend přes celé státy není v lidských silách.
"Jdu do restaurace. Musím něco dělat, nebo se zblázním," prohlásil a odešel.
Innie ho bylo hrozně líto. Už zase viděla tátu smutného a to se jí vůbec nelíbilo.

"Musíme něco udělat," prohlásila rozhodně, když si přisedla k Tomovi, který odpočíval na terase.
"Už zase? Neměli by si to vyřešit sami?"
"To nejde. Kurt nechce opustit svou práci a táta se taky stěhovat nemůže. Já prostě musím něco vymyslet."
Tom s úsměvem políbil svou přítelkyni, které to zjevně v hlavě šrotovalo na plné obrátky.
"Už jsi jim vůbec dala tu fotku?"
"Ještě ne. Původně jsem měla v plánu dát jim ji hned jak přijedou. Ale nakonec se mi to nezdálo jako vhodná příležitost."
"A kdy jim ji teda předáš?"
"Ještě nevím. Asi až se sem Kurt přestěhuje," dodala rozhodně, jako by to už pro ni byla hotová věc.

Kurt chtěl cestou v letadle spát, ale nemohl usnout. Spíš jen tak dřímal a přemýšlel, co bude dělat. Chvíli se snažil probírat všechna pro a proti toho, kdyby se přestěhoval k Blainovi, ale nakonec to vzdal a rozhodl se, že s tím počká až na doma.

Unaveně dosedl na postel ve svém bytě a rozhlédl se kolem sebe. Bydlel tu skoro patnáct let a nikdy si nemohl na nic stěžovat. Ale najednou mu to tam přišlo hrozně prázdné a cizí. Měl to tam rád, ale momentálně by byl radši kdekoliv jinde, ale s Blainem. Nebylo to ani půl dne, co se rozloučili, a už mu hrozně chyběl.
"Bože, tohle nepůjde," řekl s povzdechem a vydal se do koupelny. Potřeboval sprchu.

Asi o hodinu později za ním přišla Iris. Domluvil se s ní, že mu přijde říct všechny důležité informace, o které za ten týden přišel. Také tak trochu doufal, že mu poradí s jeho problémem.
"Ahoj Billy," pozdravila se s ním a objala ho.
"Ahoj Iris. Díky, že jsi přišla."
"To je samozřejmost," usmála se.
Během slabé půlhodinky mu sdělila, co všechno je nového a co je třeba zařídit. Kurt jí sice poslouchal, ale příliš nevnímal. Neustále byl myšlenkami u Blaina.
"Billy, děje se něco?" zeptala se nakonec.
"Děje se toho hrozně moc, Iris," přiznal a Iris ho zvědavě sledovala. Najednou, aniž by věděl jak, se jí Kurt zeptal: "Iris, co bys řekla, na to, kdybych ti přenechal své místo ve firmě?"
"Cože?" vykulila ně něj nechápavě oči.
"Že bys tomu šéfovala místo mě," vysvětloval.
"Já nevím."
"Nebo ti to prodám, jestli chceš."
"Billy, prosím, vysvětli mi nejdřív proč?"
Kurt chvíli mlčel a na tváři se mu pomalu rozléval větší a větší úsměv.
"Právě jsem se rozhodl, že se na trvalo přestěhuju do Californie."
"K tomu Blainovi?" zeptala se a Kurt přikývl.
"Tak co? Vezmeš to tu za mě? Jestli ne, prodám to někomu jinému. Ale myslel jsem si, že ty, jako moje dlouholetá asistentka kamarádka, tomu rozumíš nejlépe."
"Ale já jsem přece nikdy makléřka nebyla."
"Iris, víš o té firmě víc, než kdokoliv jiný. Někdy mám pocit, že víš i víc, než já. Máš k dispozici lidi a když budeš chtít, klidně najmi další. Nechám to zcela na tobě."
"Páni," vydechla.
"Tak co, vezmeš to? Nebo koupíš?"
"Billy, kupovat to od tebe určitě nebudu. Ale... páni, hrozně jsi mě zaskočil."
"Já vím, promiň. Ani jsem to neplánoval, napadlo mě to v tu chvíli, co jsem to řekl. Ale teď prostě vím, že už tu nezůstanu, ať se rozhodneš jakkoliv. Ale ty bys prostě byla na mém místě nelepší."
Iris chvíli přemýšlela.
"Tak dobře, Beru to."
"Bereš?
"Jo, beru," usmála se ze široka.
"Skvělé!" zaradoval se a nadšeně ji objal.
"Páni," vydechla po chvíli. "To jsem teda nečekala, že tu dneska dostanu na starosti celou firmu."
Kurt se uculil a myšlenkami už se zase začal ubírat do Californie.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 7. října 2011 v 21:00 | Reagovat

Teda, čekala jsem, že se Innie s Tomem přestěhují do NY a ona bude řídit firmu, ale tohle je taky dobré :)

2 Tessee Tessee | 7. října 2011 v 23:59 | Reagovat

Tak taková možnost mě teda nenapadla :-D dobrý nápad :-) ale mám s Innie a Tomem do budoucna trochu jiné plány... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama