W. P. Program - 22. kapitola

3. října 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program

... Vyřídil hovor, zavěsil a trochu posmutněl. Až do teď se na to snažil nemyslet, ale realita ho pomalu začala dohánět. ...


22. KAPITOLA

Přišli do restaurace a ještě než otevřeli, svolal si Blaine všechny své zaměstnance. Kurt cítil, jak je nervózní, a tak ho chytil za ruku, aby ho trochu uklidnil. Blaine se na něj vděčně podíval a ruku mu trochu stiskl. Pak se nadechl a pustil se do svého proslovu.
"Takže, chtěl jsem, abyste sem všichni přišli, protože bych vám o sobě rád něco řekl. Myslím, že už to tu pravděpodobně běží jako drb, ale stejně bych vám to chtěl ještě říct sám, protože vás považuji za své přátele." Trochu se zarazil a než pokračoval, musel se zhluboka nadechnout.
"Jsem gay," řekl to konečně nahlas a všiml si, že mezi lidmi to malinko zašumělo. Zřejmě se to ještě nerozneslo tak, jak si myslel.
"Jak už vám asi došlo, tohle je můj přítel, Kurt," představil ho a z davu se ozvalo několik pozdravů.
"Když nám bylo devatenáct, oba jsme se stali svědky dost hrozného zločinu a proto jsme byli zařazeni do programu na ochranu svědků. Proto jsem se dostal sem a vzal jsem si Sally, díky níž mám úžasnou dceru. Každopádně jde o to, že jsem nikde nesměl říct, že jsem gay."
"Wau," ozvalo se od zaměstnanců a Blaine vycítil, že jsou na jeho straně.
"Ještě jméno," zašeptal Kurt.
"Jo, málem bych zapomněl. Kvůli tomu programu mi změnili i jméno. Ve skutečnosti se jmenuji Blaine Anderson. Asi se k tomu jménu teď vrátím, ale klidně mi dál říkejte Jamie. Nevadí mi to... No, jestli se chcete na něco zeptat, tak do toho. Jinak vám děkuju, že jste mě vyslechli a můžete se zase vrátit do práce."
Nikdo se už na nic neptal, a tak se všichni rozešli po své práci.
"Zvládl jsi to dobře," povzbudil Blaina Kurt.
"Bylo to těžší, než jsem si myslel. Ale hlavně, že už je to za mnou."
Najednou se u nich objevil Johny.
"Takže Blaine... Teď když jsi gay..." usmál se na něj flirtovně a Kurt si odkašlal.
"Johny," podíval se na něj Blaine. "Nevím, co jsi na tom nepochopil, ale každopádně ti to ještě zopakuji. Tohle je Kurt, můj přítel. Jsme spolu šťastní. A i kdyby... nejsi můj typ."
Blaine původně nechtěl být tak přímý, ale nějak to z něj prostě vypadlo. Každopádně to ale zabralo, protože Johny dal pokoj.

Později, když Kurt poznal, že Blaine bude mít v restauraci hodně práce, rozhodl se, že ho nechá pracovat a půjde domů. Rozloučil se s ním a odešel.
Posadil se na terasu a trochu relaxoval. Po chvíli mu ale zazvonil telefon. Byla to jeho asistentka Iris. Kurt vyřídil hovor, zavěsil a trochu posmutněl. Až do teď se na to snažil nemyslet, ale realita ho pomalu začala dohánět. Týden jeho dovolené se přehoupl do druhé půle a bylo na čase zmyslet se nad tím co udělat, až mu ta dovolená definitivně skončí.
Jeho práce, a v podstatě i celý život, byly v New Yorku. Jenže teď měl zase Blaina. Miloval ho a nejradši by s ním strávil každou volnou minutu po zbytek svého života. Ale bylo jasné, že Blaine se za ním do New Yorku přestěhovat nemůže. Měl v Californii mnohem více závazků, než on v New Yorku. Jenže Kurtovi se, přes to všechno, nechtělo zahodit jedinou věc, kterou se mu za těch dvaadvacet let podařilo vybudovat - svou práci. Začal být zase trochu zoufalý.
Proč musí být všechno v našem životě tak strašně složité?! pomyslel si naštvaně a nešťastně zabořil obličej do dlaní.

"Ahoj," přerušila jeho myšlenky Innie. "Ty jsi tu sám?" rozhlížela se kolem.
"Jo, Blaine je v restauraci. Mají tam dneska nějaký frmol, tak jsem se tam nechtěl motat."
"To znám. Jak se na tátu začne valit moc problémů najednou, je lepší se klidit z cesty."
Kurt se tomu posmutněle zasmál a Innie si všimla, že se něco děje.
"Nestalo se něco?" zeptala se opatrně a Kurt zavrtěl hlavou. Nejradši by se někomu se vším svěřil, ale s Innie to řešit nechtěl. Jenže to netušil, že když ona si něco usmyslí, dosáhne toho.
"Vždyť to vidím, že se něco stalo. Svěř se mi, uleví se ti," nabádala ho.
"Já nevím..." bránil se Kurt.
"Prosím. Já ti se vším poradím."
"No tak dobře," nechal se nakonec zlomit.
"Jde o tom, že za tři dny mi končí dovolená a pak se budu muset vrátit do New Yorku. A... myslím, že Blaine tak trochu počítá s tím, že už tu zůstanu na vždycky."
"A ty nechceš?" vylekala se trochu.
"Ale samozřejmě, že chci. Innie já tvého tátu vážně miluju. Celý život a hrozně moc! Jenomže zároveň mám práci, kterou jsem budoval dvacet dva let a která je na druhé straně států. Je to to jediné, co se mi v životě povedlo." Chvíli se odmlčel. "Já prostě nevím, co mám dělat."
Innie ho smutně objala kolem ramen. Byla si jistá, že Kurt tátu miluje. Ale chápala i to, že nechce jen tak zahodit svůj podnik. Věděla, že táta by svou restauraci opouštěl jen velmi těžko a Kurtovi muselo být podobně.
"Asi ti s tím nakonec moc nepomůžu. Sama nevím, co bych ve tvé situaci dělala. Ale myslím si, že by sis o tom měl s tátou promluvit."
"Asi máš pravdu. Díky Innie."
"Vždyť jsem ti neporadila."
"Ale alespoň jsem to mohl někomu říct. Jsem rád, že má Blaine tak úžasnou dceru."
Innie se usmála.
"Nějak to určitě vyřešíte. Bylo by prima, mít tě za druhého tátu."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama