W. P. Program - 21. kapitola

2. října 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... Blaine se k němu po chvíli zase přidal a v obličeji měl výraz malého dítěte v cukrárně. Kurt se stále ještě křenil. ...



21. KAPITOLA

Zbytek dne si oba muži opravdu užili. Blaine provedl Kurta po městě, ukázal mu svá oblíbená místa a nakonec vyrazili na chvíli na moře s jedním z rybářů.
Od chvíle, co vzal Kurta před Johnym za ruku, už se Blaine nebál před nikým. Přestal si všímat vyjevených pohledů svých známých a klidně svého přítele držel kolem pasu. Věděl, že se to bude městem šířit rychlostí blesku, ale už mu to bylo tak nějak jedno. Alespoň už nemusel řešit, jak to všem sdělit.

Noc se u Kurta naštěstí obešla bez nočních můr, a tak, když ho Blaine ráno budil, jestli s ním půjde na trh, neprotestoval a docela ochotně vstal. Blaine mu to popisoval s takovým nadšením, že se celkem těšil.
"Ty dneska úplně záříš," prohodil kudrnatý muž, když šli ruku v ruce po pobřeží směrem k molu, kde každé ráno rybáři nabízeli své úlovky.
"Krásně jsem se vyspal," uculil se modroočko a mrkl na Blaina, který se při vzpomínce na minulou noc malinko začervenal. Objal Kurta spokojeně kolem pasu a oba s úsměvem pokračovali na trh.
Po chvíli cesty začal Kurt cítit ve vzduchu poněkud nepříjemný zápach, který čím dál tím víc zesiloval.
"Blaine, cítíš to taky?" zeptal se poměrně zbytečně. To musel cítit každý.
"Jasně. Už se blížíme," prohodil Blaine a ukázal před sebe.

Pomalu došli na místo, a zatímco Blaine začal nadšeně přebíhat od jednoho stánku k druhému, Kurt jen stál, držel se za nos a nevěřícně se rozhlížel kolem sebe. Nemohl uvěřit tomu, že tohle hrozně smradlavé, špinavé místo, plné ječících lidí, je ten úžasný trh, který mu jeho milovaný popisoval. Ale když ho viděl, pochopil, že jemu se to tak úžasné prostě zdá.
Blaine se k němu po chvíli zase přidal a v obličeji měl výraz malého dítěte v cukrárně. Kurt se stále ještě křenil.
"Lásko, myslím, že sem už s tebou nikdy nepůjdu," sdělil mu a znovu se chytil za nos. Blaine si uvědomil, že Kurtovi se tam asi zrovna moc nelíbí a rozesmál se jeho výrazu.
"No dobře, nutit tě samozřejmě nebudu."
"Díky. A můžeme už zase jít, prosím?"
"Jasně," dodal a pořád se smál, čímž si od Kurta vysloužil šťouchanec.

Cestou domů se stavili do pekárny pro čerstvou snídani. Když vyšli ven, ozvalo se z protějšího chodníku: "Ahoj, Jamie!"
Byla to Nicole, na svém pravidelném ranním běhu.
"Ahoj Nicole," oplatil jí Blaine pozdrav a zamával.
V tu chvíli si Nicole všimla, že vysoký muž, který stál vedle jejího kamaráda, jej chytil za ruku. Vyvalila oči a zůstala na oba muže hledět, aniž by si všimla, že se jí do cesty připletla značka. Narazila do ní a svalila se na zem. Oba muži se k ní okamžitě rozběhli a pomáhali jí zpátky na nohy.
"Jsi v pořádku?" strachoval se Blaine.
"Jo, myslím, že jo," odpověděla a třela si naražené rameno.
"Už jsem tě docela dlouho nepotkala, Jamie."
"Jo, byl jsem teď v New Yorku."
"Na dovolené?"
"Tak nějak," odpověděl a usmál se na Kurta. "Nicole, tohle je Kurt," představil svého přítele.
"Ahoj," podával jí modrooký muž ruku.
"Vy se... znáte z New Yorku?" vyzvídala a Blaine si všiml, že je z celé té situace trochu zklamaná. Věděl, že pro něj měla vždycky slabost. A teď konečně věděla, proč její city nesdílí.
"Vlastně se známe už od školy," vysvětlil Kurt.
"Je to celkem dlouhý a složitý příběh," dodal Blaine. "Na střední jsme spolu chodili, pak jsme se hodně dlouho neviděli a teď jsme zase spolu."
"Aha. No... tak to gratuluji," pronesla trochu nesměle. Mezitím došli až k Blainovu domu.
"Tak se mějte. Někdy se zase stavím na oběd," rozloučila se a rozběhla se pryč.

Seděli u snídaně, naproti sobě, a Kurt se na Blaina culil.
"Co je?" usmál se na něj zpátky Blaine.
"Nic."
"A proč se tak culíš?"
"Já jenom... jsem rád, že jsi to řekl."
"Co?"
"To, jak jsme spolu na střední chodili a že jsme spolu..."
Blaine se k němu přivinul, objal ho a Kurt ho políbil.
"Taky jsem rád, že už je to venku," přiznal Blaine. "Hrozně dlouho jsem přemýšlel, jak to všem říct. Taky se mi nelíbilo všem tě představovat jako kamaráda. Ale stejně... mám pocit, že bych to měl ještě oznámit nějak oficiálně. Alespoň v restauraci. Nechci aby to tam běželo jako drb."
"Tak jim to dneska prostě řekni."
"Jo, to udělám. Snad to všichni pochopí," zasmušil se trochu. Kurt ho povzbudivě chytil za ruku.
"Bojíš se, že by s tím někdo mohl mít problém?"
"Já nevím."
"Ale Johny nikdy problém neměl, ne?"
"Ne, neměl. Alespoň teda co já vím."
"No vidíš. A určitě to o něm všichni vědí, nebo ne?"
"Já myslím, že jo. Je to dost evidentní," usmál se trochu, když si uvědomil, jak se Johny někdy projevuje.
"Myslím, že s tebou taky nikdo problém mít nebude. A i kdyby, je to tvůj podnik."
Blaine se na svého přítele vděčně podíval a políbil ho.
"Jak jsem to tu bez tebe mohl tak dlouho přežít, to nechápu."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 2. října 2011 v 22:27 | Reagovat

Tolik nových kapitol, paráda :) Snad to lidi z města pochopí a nebudou šířit nějaké ošklivé pomluvy.

2 Tessee Tessee | 2. října 2011 v 23:39 | Reagovat

Díky :-) Zítra bude další kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama