W. P. Program - 20. kapitola

1. října 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - W. P. Program


... "Snad nežárlíš?" usmál se Kurt a odněkud z kuchyně se ozvalo zavolání: "Jamie!" ...




20. KAPITOLA

Blainovi padl zrak na hodiny a uvědomil si, že už je čas vyrazit do restaurace.
"Tak půjdem?" zeptal se Kurta a ten přikývl.
"Co vůbec v té restauraci děláš?" zeptal se cestou.
"Teď už většinou jen nutnou administrativu. Ale ráno pořád ještě chodím na trh pro ryby. Dřív jsem i vařil. Tak jsem vlastně začínal. Ale to už teď dělám málokdy. Spíš jen při zvláštních příležitostech."
"Takže teď už jenom vítáš spokojené hosty?" zasmál se Kurt a představil si, jak Blaine hrdě chodí po svém podniku a ptá se hostů, jestli je všechno v pořádku.
"Co se směješ?" šťouchl do něj pobaveně. "Musel jsem se vypracovat, abych si to mohl dovolit."
"Já vím," ujistil ho Kurt.
"Jestli se ti zítra bude chtít vstávat, můžeš jít se mnou na trh. Je to zábava."
"Dobře," souhlasil Kurt.

Vstoupili do restaurace a Kurt se chvíli rozhlížel. Byl to malý, ale útulný podnik s domáckou atmosférou a dokonalým stylem.

Ještě nebylo otevřeno, ale už tam panoval docela rozruch. Všichni se s Blainem okamžitě zdravili a někteří na něj začali chrlit problémy a dotazy. Blaine je hned řešil, a tak se Kurt radši posadil k jednomu ze stolů, aby nepřekážel, a jen pozoroval, co všechno se kolem něj děje. Občas si ho někdo prohlédl, ale jinak mu nevěnovali pozornost. Evidentně měli dost své práce. Řešilo se, co bude na denním menu, různé technické problémy a jak to vypadá s rezervacemi...

"Promiň, je tu frmol," omlouval se mu Blaine, když si k němu asi o dvacet minut později přisedl.
"To je v pořádku, je to tvoje práce."
"Až se otevře, trochu se to tu zklidní. Teda alespoň než začne doba obědů."
"Já počkám," usmál se na něj Kurt a chytil ho za ruku. Ale Blaine se nervózně rozhlédl kolem sebe.
"Promiň," řekl a rychle odběhl někam dozadu.
Kurt si povzdechl. Začínal mít trochu pocit, jako by se za něj Blaine styděl. Věděl, že to není pravda. Blaine prostě jenom ještě nikomu neřekl o své orientaci. Ale stejně to nebyl příjemný pocit.

Restaurace konečně otevřela a jak Blaine říkal, situace se trochu zklidnila. Alespoň tedy z pohledu Kurta, který seděl pořád u jednoho ze stolů a četl si časopis. Stihl si vyřídit i pár pracovních hovorů, než si k němu Blaine zase přisedl.
"Tak už jenom chvilku a vypadneme," ujistil ho.
"Dobře," řekl Kurt a zamyšleně se na Blaina zadíval.
"Co je?"
"Nic, jenom se snažím představit si tě jako Jamieho. To jméno mi k tobě prostě nejde," kroutil hlavou.
"Co nadělám," smál se Blaine. "Tady mě nikdo jako Blaina nezná."
"Já vím, já vím. Ale je to divné."

Najednou se vedle nich objevil pohledný číšník.
"Dáte si něco?" zeptal se a hodil na Kurta zářivý úsměv.
"Ne, Johny, nic si nedáme. Neobsluhuješ náhodou druhou stranu restaurace?" zeptal se Blaine s povytaženým obočím. Pohled, kterým se Johny díval na Kurta, se mu ani trochu nelíbil.
"No jo, ale když tu ještě nikdo není... Nepředstavíš nás, Jamie?" zeptal se a pořád se usmíval na Kurta.
"Jo. Kurte, tohle je číšník Johny. A Johny," obrátil se na něj, "jdi si po svém." Hodil na něj významný pohled a číšník pochopil, že se má klidit. Naposledy se usmál na Blainova spolusedícího a odešel. Kurt se rozesmál.
"Ale Blaine, nebuď na svůj personál tak zlý."
"Já nejsem," bránil se.
"Vždyť se tak hezky usmíval," provokoval ho.
"No právě. Usmíval se na tebe a až moc hezky, na můj vkus."
"Snad nežárlíš?" usmál se Kurt a odněkud z kuchyně se ozvalo zavolání: "Jamie!"
Blaine se zvedl, ještě se naklonil ke Kurtovi a zašeptal: "Hrozně!" Pak na něj mrkl, usmál se a odešel.

Kurt se taky usmál a znovu začetl do časopisu, který ležel před ním. Po chvíli se nad ním zase zjevil Johny.
"Vážně si nic nedáš, Kurte?"
"Ne, díky," zavrtěl hlavou.
"Ty jsi u Jamieho na návštěvě?" vyzvídal číšník a Kurt přikývl.
"A odkud jsi?" vyptával se dál a bez optání si přisedl.
"Z New Yorku."
"Páni, tam jsem nikdy nebyl," vydechl Johny a usmíval se na něj jako sluníčko.
"A co tam děláš? Taky máš restauraci?"
"Ne, já jsem realitní makléř."
"A odkud se s Jamiem znáte?"
"Ze školy," odpověděl Kurt. Měl hroznou chuť říct Johnymu, jak to mezi ním a Blainem je. Ale věděl, že se musí držet. Johny chtěl vypálit další otázku, ale to už se za jeho zády ozval Blaine: "Johny?! Máš zákazníky."
Johny se neochotně zvedl a šel obsluhovat.

"Co chtěl?" vyptával se Blaine Kurta.
"Myslím, že mě balil," smál se jeho přítel, když viděl Blainův naštvaný pohled.
"Radši už půjdeme," zavelel Blaine. Rozdal poslední pokyny, rozloučil se a odcházel.
Vlna náhlé žárlivosti, kterou vyvolal Johnyho hlasitý pozdrav, věnovaný Kurtovi, dodal Blainovi najednou odvahu. Probodl číšníka očima, chytil Kurta za ruku, vítězoslavně se usmál a hrdě s ním vyšel ven. Kurta ta reakce trochu překvapila, ale nebránil se. Byl rád.
Johny asi minutu stál doslova s pusou dokořán a snažil se pobrat, co právě viděl. Až nakonec pronesl nešťastně: "Neee," a šel se věnovat zákazníkům.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 1. října 2011 v 20:51 | Reagovat

To bylo vtipný s tiim Johnym :) ale aspon se konečně Blain odvážil, dotknout se Kurta i na věřejnosti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama