Our secret love - 3. kapitola

29. října 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love


... "Do sboru?" divil se Blaine. "Myslel jsem, že to je spíš zábava pro holky."
Kurt na něj hodil nevraživý pohled. "Tak to je jen předsudek," odsekl trochu uraženě. ...



3. kapitola

"Blaine, potřebuji, abys zajel s autem do servisu. Nějak to zlobí," sdělil mu dědeček, když se vrátil s čerstvým zbožím. "Pomoz mi to vyložit a pak tam dojedeš."
"Dobře. Ale kde to je?" ptal se Blaine.
"Pamatuješ si, kde bylo železářství pana Harringtona?" Blaine přikývl. Tam ho dědeček bral jako malého celkem často, takže si to pamatoval dobře.
"Výborně. Tak teď je tam autodílna Burta Hummela," řekl dědeček a vydal se vykládat ovoce.
"A co se stalo s panem Harringtonem?" vyzvídal Blaine a byl dědečkovi v patách.
"Klepla ho pepka," řekl děda jako by nic a Blaine vykulil oči. "Už je to dávno," uklidňoval ho dědeček, když si všiml jeho výrazu. "Po něm se to snažil vést jeho syn, ale zkrachoval. Nakonec to koupil Burt Hummel, když se sem přistěhovali, a zařídil si tam autodílnu," vysvětloval dál. "Ale já jsem rád. Šikovnýho automechanika jsme tu potřebovali."
"Dobře, tak já tam teda zajedu," řekl Blaine, když vyložili všechno zboží.
"Jeď. Stačí říct, že jsi ode mě. Burt už bude vědět," řekl děda a hodil po Blainovi klíčky.

O patnáct minut později Blaine zaparkoval před autodílnou. Chvíli čekal, jestli někdo vyjde ven, ale nevypadalo to. Takže vystoupil z auta a vydal se naopak on dovnitř. Opatrně nakoukl garážovými dveřmi do dílny. Na druhé straně spatřil kluka asi tak jeho věku. Seděl k němu skoro zády, na sobě měl montérky a čepici, kterou si pečlivě upravoval a přitom soustředěně hleděl do blatníku, který visel na zdi. Blaine se tomu trochu usmál a pak si odkašlal, aby připoutal mladíkovu pozornost. Ten se lekl a otočil se.

"Ano?" vyjekl a vykulil na Blaina své velké modré oči.
"Burt Hummel?" ptal se opatrně Blaine, protože si tím nebyl úplně jistý.
"Ne, já jsem Kurt. Ale zavolám ho," prohodil a rychle někam odběhl.
Blaine se pousmál. Připadalo mu, že tenhle Kurt, jako by se sem vůbec nehodil. Měl na sobě sice montérky, takže tu zřejmě pracoval. Ale stejně na něm bylo něco zvláštního.
To už se Kurt vracel se starším mužem v patách.
"Jsem Burt Hummel," podával muž Blainovi ruku. "Co pro vás můžu udělat?"
"Já jsem Blaine Anderson a posílá mě můj děda, Jack Anderson," vysvětloval.
"Jo tak ty seš ten Jackův vnuk," zvolal Burt a bylo poznat, že je mu hned všechno jasné. "Tvůj děda říkal, že se tu zastavíš. Co tomu schází?"
"Já nevím. V autech se popravdě vůbec nevyznám," přiznal Blaine.
"Tak já se na to kouknu. Máš se jak dostat zpátky?"
"Já se projdu," řekl Blaine. Ale Burt zavrtěl hlavou.
"Kurt tě odveze. Aspoň bude k něčemu taky užitečnej. Kurte?!" zavolal na mladíka, který se už zase upřeně pozoroval v blatníku.
"Co je?" otočil se a bylo na něm poznat, že se netěší, že dostane nějakou práci.
"Odvezeš tady Blaina k Andersonovu zelinářství."
"Dobře," přikývl s úsměvem, rychle se vydal k autu a kývl na Blaina, aby ho následoval.
"Nashle," mávl Blaine na Burta a vydal se za Kurtem.

"Takže ty jsi Jackův vnuk?" prohodil Kurt, když se vydali na cestu.
"Jo," odpověděl Blaine.
"A to ses sem přestěhoval?" vyptával se Kurt dál.
"Ne, jsem tu jen na prázdniny. Naši jeli do Evropy a já sem. Pomáhám dědovi v obchodě," vysvětloval.
"Bože, co bych dal za to, kdyby měl táta obchod se zeleninou," pronesl Kurt trochu nešťastně.
"Proč?"
"Protože to by byla alespoň práce, kterou bych zvládal."
"A co dělá tvůj táta?"
"Opravuje auta, přece," zasmál se Kurt.
Blainovi to chvilku šrotovalo v hlavě, než mu to docvaklo. "Aha. Takže Burt je tvůj táta." Kurt přikývl.
"Promiň, mě to nedošlo."
"V pohodě," usmál se Kurt.
"Tebe to asi moc nebaví, co?" odhadoval Blaine.
"Ne, nebaví. Já auta nemám rád. Ale to víš, rodinná firma. Táta by to nepochopil," zakroutil Kurt hlavou a trochu posmutněl.
"Já tě chápu. Mě taky auta nezajímají," prohodil povzbudivě Blaine a Kurt se na něj vděčně podíval.
"A co tě zajímá?" zeptal se.
"No, já... možná se tomu budeš smát," zamumlal Blaine. "Já docela rád hraju na kytaru. A zpívám," dodal trochu stydlivě. Normálně to moc nikde neříkal. Jeho kamarádi byli sportovci a mezi nimi se to prostě nehodilo. Měl pocit, že by se mu spíš vysmáli. Ale přestože ho vůbec neznal, měl u Kurta pocit, že by ho mohl pochopit.
"Vážně? Já taky zpívám!" vyjekl nadšeně Kurt. "Ve škole chodím do sboru!" dodal.
"Do sboru?" divil se Blaine. "Myslel jsem, že to je spíš zábava pro holky."
Kurt na něj hodil nevraživý pohled. "Tak to je jen předsudek," odsekl trochu uraženě.
"Promiň, nemyslel jsem to zle. Já jenom, že neznám žádného kluka, který by chodil do sboru," omlouval se Blaine.
"Tak teď už jednoho znáš," řekl Kurt a zastavil. Byli na místě.

"Díky za svezení. Rád jsem tě poznal, Kurte," podával mu Blaine ruku.
"Není zač. Alespoň jsem mohl na chvíli pryč z dílny," usmál se Kurt.
"Tak ahoj," loučil se Blaine. Kurt mu ještě zamával a odjel. Blaine se za ním ještě chvíli díval, pak se otočil a s úsměvem na tváři se vydal do obchodu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Brea Brea | 2. prosince 2011 v 15:34 | Reagovat

Kurt a montérky? No to by som vážne chcela vidieť :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama