Our secret love - 2. kapitola

27. října 2011 v 13:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love



... "Já jsem věděla, že už jsem tě někdy viděla. A já se nikdy nemýlím," prohlásila rozhodně a Blainovi najednou svitlo. ...


2. kapitola

Blaine si vybalil a trochu se prospal. Sice spal i v autobuse, ale stejně byl unavený. Když se zase probudil, bylo už celkem pozdě odpoledne. Sešel dolů a našel babičku, jak v kuchyni vaří večeři.

"Ahoj," pozdravil a posadil se ke stolu.
"Ahoj zlatíčko," pohladila ho po vlasech. "Máš už hlad?"
"Celkem ano," prozradil a na důkaz toho mu zakručelo v břiše. Babička se rozesmála.
"Za chvilku to bude hotové. Zatím si dej sklenici mléka a pověz mi, co je u tebe nového."
Blaine si nalil mléko, posadil se zpátky ke stolu a začal babičce vyprávět novinky ze svého života. Zmínil všechny své kamarády, poreferoval o tom, jak mu to jde ve škole, prozradil, na jakou univerzitu by se rád za rok přihlásil...
"A nějakou dívku už sis taky našel?" vyzvídala babička.
"Ale babi," začervenal se Blaine a sklopil oči. "Ještě ne."
Sice si okamžitě vzpomněl na Cindy, jenže o té se nedalo v žádném případě říct, že by byla jeho dívkou a podrobnosti babičce opravdu vyprávět nechtěl.
"To nevadí. Takový hezký mladík, jako ty, si určitě brzy nějakou milou slečnu najde. Tady v Limě je spousta mladých děvčat. Kdysi, když jsi byl malý a trávil jsi tu více času, měl jsi celkem dost kamarádek. Možná by ses s nimi mohl znovu sejít," navrhovala babička.
"Možná ano," přitakal Blaine a pak se raději pustil do jídla, které před něj babička postavila.

Po jídle si ještě chvíli s babičkou povídal a pak se vrátil do pokoje. Byl pořád trochu unavený z cesty, a tak netrvalo dlouho a znovu usnul.

Probudil se až ráno. Umyl se, vydatně posnídal a vydal se s dědečkem do obchodu. Jeho dědeček měl obchod s ovocem a zeleninou a všichni věděli, že je to nejlepší zelinář ve městě. Blaine v tom obchodě kdysi strávil hodně času, a tak mu ani netrvalo dlouho, než se do toho dostal. Za nedlouho už s úsměvem obsluhoval zákaznice a vybíral ty nejlepší plody, aby byly spokojeny a zase se vrátily.

"Co to bude, slečno?" zeptal se Blaine s úsměvem drobné brunetky, která se procházela po obchodě.
"Nějaká jablka, prosím," usmála se na něj zářivě. Blaine přikývl a vydal se mezi bedýnky s jablky.
"Třeba tahle červená? Ta jsou šťavnatá a sladká. Určitě vám budou chutnat," konstatoval Blaine. Brunetka přikývla a Blaine začal nabírat plody do pytlíku.
"Vy jste tu nový?" zeptala se ho brunetka.
"Ano, ale jen na prázdniny."
"Ale už jsem vás někde viděla," prohodila a zamyšlením svraštila čelo.
"To asi ne. Jsem ve městě od včerejška. Tohle je obchod mého dědečka. Přes prázdniny mu tu budu pomáhat," vysvětloval s úsměvem Blaine.
"No jistě! Ty jsi Blaine!" zvolala vítězoslavně a Blaine na ni nechápavě zíral.
"Kdysi jsi sem jezdil k babičce a dědečkovi. Já bydlím ve stejné ulici, jako oni. Hrávali jsme si spolu," snažila se mu připomenout. Blaine se snažil si ji vybavit, ale nešlo to.
"Já jsem věděla, že už jsem tě někdy viděla. A já se nikdy nemýlím," prohlásila rozhodně a Blainovi najednou svitlo.
"Rachel?" zeptal se opatrně a dívka energicky přikývla. Blainovi se najednou vybavila malá hnědovlasá holčička, která vždycky všechny komandovala a vždycky musela mít ve všem pravdu.
"Ahoj Rachel," objal ji. "Promiň, že jsem tě hned nepoznal. Ale je to už dlouho, to víš..."
"To vím. Jak to, že jsi tu tak dlouho nebyl?" zeptala se skoro vyčítavě.
"Nějak jsem se sem nedostal," snažil se to zamluvit.
"Musíš s námi večer vyrazit ven. Všichni tě určitě rádi uvidí. A musíš mi povyprávět, co teď děláš, jak se máš a tak vůbec," rozhodla Rachel.
"Všichni?" ptal se nechápavě Blaine. Už si na své kamarády z Limy vůbec nevzpomínal.
"Ano, všichni. Brittany, Lucy, Jane, Artie, Molly..." vyjmenovávala všechny kamarády, mezi nimiž převládaly dívky. Ale Blaine jen zoufale vrtěl hlavou.
"Blaine, ty jsi hrozný," smála se Rachel. "Ale neboj, na všechny si vzpomeneš, až je uvidíš. S některými z nich chodím do školy a s některými dokonce do sboru..."
"Ty zpíváš ve sboru?" přerušil ji Blaine, protože ho ta informace zaujala.
"Ano. Snad si ještě pamatuješ, že velmi ráda zpívám."
"To ano," přikyvoval Blaine a v paměti se mu vybavovaly vzpomínky, jak ho ta malá brunetka nutívala poslouchat, jak zpívá.
"Výborně. Přijdu pro tebe ve čtyři hodiny," řekla rozhodně.
"Dobře," přikývl a podával jí pytlík s jablky.
"Měj se," usmála se na něj zářivě a odkráčela pryč.

Blaine se musel smát. Byla úplně stejná, jak si ji pamatoval. Pořád stejný generál, podle kterého se řídil snad celý svět. Ale přesto se na odpoledne docela těšil. Původně se trochu obával, že mu bude trvat, než si najde kamarády. Ale vypadalo to, že jich tu má dost. A navíc většina z nich byly dívky. A jelikož Blaine pořád ještě doufal, že by možná mohl najít tu pravou, řekl si, proč by to nemohlo být právě tady.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama