Our secret love - 1. kapitola

25. října 2011 v 12:00 | Tessee |  Glee Fanfiction - Our secret love


Synopse: Jsou 50. léta a Blaine právě zažil své "poprvé". A zažil ho s tou nejkrásnější dívkou z okolí, Cindy. Přesto stále nechápe, co na tom všichni jeho kamarádi mají. Je to jen tím, že Cindy nemiluje? A najde tu pravou během léta, které tráví u prarodičů v Limě?

Postavy: Blaine, Kurt, Rachel, ND a další...




Kategorie: AU

Pozn.: Odehrává se v 50. letech v Limě. Ovšem jelikož toho o USA 50. let zas tak moc nevím, berte to prosím s rezervou :-D


1. kapitola

Ležel v posteli a přemýšlel. Konečně to měl za sebou. Téměř všichni jeho kamarádi o tom mluvili. Vlastně, téměř všichni jeho kamarádi se tím vychloubali. Bylo to pro všechny tak důležité. Akorát on pořád čekal. Připadalo mu, že by to mělo být něco výjimečného. Že by to měl zažít s dívkou, kterou bude milovat. Jenže takovou dívku prostě ještě nenašel.
Nakonec se odhodlal. Nechtěl být úplně poslední a když o tom všichni pořád tak mluvili, rozhodl se do toho jít.
Dívky z jeho školy se sice tvářily nesmírně cudně, ale on od kamarádů věděl, že skoro žádná nebude proti.
Vždycky měl u dívek poměrně úspěch, takže když jednoho červnového večera řekl místní krásce Cindy, co by chtěl udělat, neotálela ani chvilku a poměrně nadšeně souhlasila.

"Tak co, Blaine. Líbilo se ti to?" zeptala se Cindy, zamrkala na něj svými dlouhými řasami a položila si hlavu na jeho rameno.
"Líbilo," objal ji Blaine. Cindy se spokojeně usmála.
Jenže ve skutečnosti Blaine cítil něco úplně jiného. Všichni jeho přátelé to popisovali jako nejúžasnější zážitek na světě. Podle nich nebylo nic lepšího. Jenže Blaine to tak prostě necítil. Nějak nechápal, co na tom všichni mají.
Nakonec si to vysvětlil tím, že měl přeci jen asi počkat na tu pravou. Na dívku, kterou by miloval. Cindy byla sice nejkrásnější, kterou znal, ale nemiloval ji. Byla prostě... kamarádka.

"Chceš si to někdy zopakovat?" zeptala se Cindy, když jí vyprovázel. Blaine přikývl, jemně ji políbil na tvář a Cindy odešla. Ve skutečnosti si to ale zopakovat nechtěl. Věděl, že by měl chtít a věděl, že to tak řekne i svým kamarádům. Ale ve skutečnosti opravdu nechtěl.

Šel si udělat oblíbenou horkou čokoládu a posadil se k televizi. Jeho rodiče nedávno zakoupili nový televizor. A Blaine byl rázem jediný mezi kamarády, který se mohl pochlubit barevnou televizí.
Byl konec června a jemu začínaly prázdniny. Ty měl celé strávit u prarodičů v Ohiu, protože rodiče jeli na léto pracovně do Evropy. Blaine se sice těšil na babičku a dědečka. Měl je rád a dlouho je neviděl. Ale trávit celé léto v Limě, kde skoro nikoho neznal a navíc bez toho skvělého, barevného přístroje, to se mu moc nezamlouvalo. Takže využíval všechny poslední volné chvilky které měl, aby si ho ještě užil.

"Tak co, stálo to za to?" zeptal se ho kamarád Mike.
"Jasně, měli jste pravdu. Cindy je opravdu dobrá," přehrával Blaine.
"Já ti to říkal, kámo. Máš štěstí, že jsi sbalil napoprvé takovou kočku. Cindy je nejlepší holka z okolí. Tu si hlídej."
"To asi nepůjde. Zítra přece odjíždím," vysvětloval Blaine.
"A jo, máš pravdu. Tak v tom případě budeš muset sbalit nějakou kočku z Limy, nebo kam to jedeš. Teď už víš, jak na to," smál se Mike a Blaine se k němu přidal, i když mu to vůbec nepřišlo vtipné.

Druhý den se Blaine rozloučil s rodiči a popřál jim hezký pobyt v Evropě. Pak popadl svou obrovskou tašku, kterou si sbalil na dva měsíce prázdnin, a nasedl do dálkového autobusu, který ho měl odvézt do Ohia.
"Ahoj mami," mával ještě když se autobus rozjížděl. Pak si vytáhl tlustou knihu, kterou si vzal na cestu a začetl se.
Přibližně po dvou hodinách usnul, a když se zase probudil, byl druhý den. Vykoukl z okénka a poznal, že jeho konečná stanice je blízko.

V Limě nebyl už hrozně dlouho. Poslední roky vždycky jezdili babička s dědečkem za nimi. Takže když tu byl naposledy, bylo mu tak maximálně dvanáct. Přesně si to ani nepamatoval. Babička mu vždycky vyprávěla, že jako malý tu trávil celé prázdniny, jenže později si našel kamarády doma a odmítal je opustit na tak dlouho. Stali se pro něj přednějšími, než nějací prarodiče. Ale oni to chápali a věděli, že je má Blaine pořád stejně rád.

"Ahoj babičko, ahoj dědečku," objal se s prarodiči, když konečně vystoupil z autobusu. Byl celý rozlámaný a šťastný, že už je na místě. Dědeček naložil jeho věci do auta a pak se na vnuka otočil.
"Jestlipak už umíš řídit, Blaine?"
"Samozřejmě, dědo. Vždyť je mi sedmnáct."
"Paráda, tak si naskoč," podával mu klíčky a Blaine je s radostí přijal. Řídit sice uměl, ale otec mu moc často auto nepůjčoval a na vlastní neměl.
"Díky, dědo," zvolal nadšeně.
"Jestli budeš chtít, můžeš v něm jezdit celé léto. Ale jenom když mi budeš pomáhat v obchodě," konstatoval dědeček a Blaine vykulil nadšením své oříškové oči.
"No jasně, že budu. Hrozně rád!" zvolal a rozjel se směrem k domu svých prarodičů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | 25. října 2011 v 21:00 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :)....těším se na další kapitolku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama