Diary - II. část

28. října 2011 v 12:31 | Tessee |  Fanfiction Glee - Jednorázovky

Tak trochu jiné setkání Kurta a Blaina...


II. ČÁST

Kurt s ostatními členy New Directions vešli do divadla, kde se konaly výběrovky. Rozhlížel se kolem sebe a snažil se zmapovat, jací jsou členové zbývajících dvou sborů, proti kterým tu dnes budou soupeřit. Jako první si všiml skupiny starších lidí, z nichž někteří využívali k chůzi berle či chodítka a došlo mu, že to budou zřejmě The Hipsters. Snažil se nevnímat Puckovy uštěpačné poznámky. Byli to sice soupeři, ale to ještě neznamenalo, že je musí urážet. Sám dobře věděl, jak to dokáže zabolet. Ale nakonec ho přece jen jedna jeho poznámka zaujala. Týkala se druhého konkurenčního sboru. Puck pronesl něco ve smyslu, že už taky dorazila ta banda gayů z Daltonu a horlivě na ně ukazoval.
Kurt si je okamžitě začal prohlížet a snažil se u toho vypadat nenápadně. Věděl, že je to pravděpodobně nesmysl, že by byli všichni tihle chlapci v tmavě modrých sakách gayové, ale stejně mu přeci jen svitla malá naděje, že alespoň někdo by být mohl.
Mercedes, která si okamžitě všimla, jak si je Kurt prohlíží, mu vpálila herdu do zad a přihodila poznámku o tom, na kterého že si myslí. Kurt se okamžitě začervenal a vynadal jí, aby nemluvila tak nahlas. Nakonec se oba rozesmáli na celé foyer.

Blaine se snažil bavit se svými kamarády, ale byl tak nervózní, že je stejně příliš nevnímal. Cítil obrovský tlak, který na něj vložili. Neustále dokola se mu v hlavě přehrávaly písničky, které budou zpívat. A do toho ještě nemohl přestat myslet na onoho člověka z parku.
Pomalu se rozhlédl po foyer a obhlížel konkurenci. The Hipsters poznal na první pohled a došlo mu, že skupinka děcek na druhé straně foyer budou zřejmě New Directions z Limy. Chvíli je pozoroval, až jeho pozornost upoutali pěkný vysoký kluk v těsných kalhotách a robustní černoška, kteří se spolu něčemu velmi nahlas smáli. Blaine nevěděl proč, ale pohled na ty dva mu na tváři vyloudil úsměv a nějakým zvláštním způsobem ho to uklidnilo. Na malou chvilku měl pocit, jako by se na něj mladík se světle hnědými vlasy podíval, ale tak nějak automaticky uhnul pohledem, takže nakonec nevěděl, jestli se mu to jenom nezdálo.

The Hipsters dozpívali a Blaine začal být pořádně nervózní. Kamarádi mu popřáli štěstí, poplácali ho po zádech a šli se připravit. Po malé chvíli už slyšel, jak je moderátor ohlašuje. Stáli v klasické formaci a Blaine na chvíli zavřel oči. Opona se otevřela a Blaine s Warblers spustili: "Oh yeah..."

Kurt upřeně sledoval černovlasého zpěváka, který zpíval hlavní linku. Vyzařovalo z něj tolik energie a navíc byl tak hrozně hezký. Během zpěvu se stihl usmívat na všechny strany a vysílat žhavé pohledy do publika. Alespoň tak to Kurtovi připadalo.
Všiml si ho už předtím ve foyer, ale nevěděl, že je to jejich hlavní zpěvák. Těch kluků bylo prostě tolik, že se to nedalo předem odhadnout.
Poslouchal, jak zpívá: "I am in misery. There ain' nobody who can cofort me...", visel na něm očima a měl pocit, že taje. Dost to vyjadřovalo jeho vlastní pocity a zároveň ho to ke zpěvákovi tím víc přitahovalo. Klidni hormon, Hummele, nařizoval sám sobě. Ale nějak to nefungovalo.

Blaine s Warblers odešli do zákulisí. Mohli si gratulovat, podali skvělý výkon. A všichni samozřejmě blahořečili především Blainovi, který je výborně podržel. Nezklamal.
Nervozita ho přešla, měl po vystoupení a teď už s tím nešlo dělat nic, než čekat. Ale stejně nebyl klidný. Během toho, co byl na jevišti, si stačil všimnout, kde sedí onen mladík z New Directions, jenž ho předtím zaujal. Nedalo mu to, musel se na něj pořád dívat. Kdykoliv k tomu byla příležitost. A i přes ostrá světla reflektorů si všiml, že i on se na něj celou dobu dívá. Samozřejmě, byl hlavním zpěvákem a tudíž se dalo předpokládat, že se většina lidí bude dívat hlavně na něj. Ale v tom jeho pohledu bylo něco víc. Nebo si to jenom vysnil?

Kurt nervózně přecházel ze strany na stranu a docela tím rozčiloval Rachel, která se snažila soustředit na jejich vystoupení. Už už si myslel, že mu vynadá, ale překvapila ho tím, že ho povzbudivě objala a připomněla mu, že je to jeho nejoblíbenější písnička, že ji zná nazpaměť a že to zpívá krásně. Kurt jí to vděčně oplatil.
Měla pravdu. Kdysi o tu píseň soupeřili a on ji schválně zkazil. Ale nyní ji budou zpívat společně, jako duet. A tentokrát to dá čistě a krásně. Věděl to.
Byl ale nervózní z něčeho jiného. Bylo mu jasné, že v publiku bude sedět ON. Teď už znal i jeho jméno, protože když se s Warblers měnili v zákulisí, slyšel, jak na něho jeho kamarádi volají: "Byl jsi skvělý, Blaine." Blaine. Připadalo mu to momentálně jako to nejkrásnější jméno na světě.

Blaine se usadil do hlediště. Po chvilce moderátor ohlásil poslední sbor. Opona se rozevřela, a na scéně stály ve tmě dvě postavy. Rozezněl se tón klavíru a boďák osvítil hnědovlasou dívku, která začala zpívat.

Something has changed within me
Something is not the same
I'm through with playing by the rules
Of someone else's game.

Vzápětí světlo osvítilo i druhou postavu a Blaine poznal onoho vysokého kluka. Ten pokračoval zpěvěm.

Too late for second-guessing
Too late to go back to sleep
It's time to trust my instincts
Close my eyes: and leap!

Blaine nemohl uvěřit tomu, co slyší. Okamžitě poznal ten hlas. Ten krásný hlas, jehož majitele si přál alespoň potkat. Srdce se mu rozbušilo, vykulil své oříškově hnědé oči, doslova mu spadla brada a ani nevěděl jak, ale prostě si najednou stoupl.

Kurt s Rachel spojili svoje hlasy ve dvojhlas, podle nacvičené choreografie, jestli se tomu tak vůbec dalo říkat, se chytili za ruce a pustili se do refrénu.

It's time to try defying gravity
I think I'll try defying gravity
Kiss me goodbye I am defying gravity
And you wont bring me down!

Kurt se vyděsil, když viděl, kdo si to stoupl. Nechápal proč to udělal, ani proč na něj tak zírá. Vzápětí už viděl, jak ho jeho kamarádi zase stáhli dolů do sedačky. Ale přesto jej nepřestával upřeně probodávat pohledem.
Naštěstí další sloku začínala Rachel, takže se stihl vzpamatovat, než došlo zase na něj.

I'm through accepting limits
''cause someone says they're so
Some things I cannot change
But till I try, I'll never know!

Too long I've been afraid of
Losing love I guess I've lost
Well, if that's love
It comes at much too high a cost!

Blainovi stále bušilo srdce neskutečnou rychlostí, usmíval se jako blázen a nemohl od něj odtrhnout oči. Věděl, že jeho to k němu taky táhne pohledem a to mu zvyšovalo tepovou frekvenci ještě víc. Jeho hlas byl krásný a musel uznat, že když se spojil s hlasem té hnědovlásky, znělo to nádherně.

I'd sooner buy defying gravity
Kiss me goodbye I'm defying gravity
I think I'll try defying gravity
And you wont bring me down!

I'd sooner buy defying gravity
Kiss me goodbye I'm defying gravity
I think I'll try defying gravity
And you won't bring me down!
Bring me down!
ohh ohhh ohhhh!

Jakmile skončili, Blaine okamžitě vyskočil ze sedačky a začal tleskat. Připojilo se k němu celé publikum, ale on byl první. Chtěl, aby si jej mladý zpěvák prostě všiml. A to se mu dokonale podařilo.

Když všechny tři sbory dozpívaly a musely počkat, až se porota poradí. Všichni se sešli v zákulisí. Kurt si sedl do křesla a snažil se vzpamatovat z toho, co se to tam stalo. Ještě pak sice zpívali dvě další písničky, ale on stejně pořád myslel na to, jak si Blaine při jeho partu stoupl a jak mu pak hlasitě a ve stoje tleskal. Znovu si to celé přehrával v hlavě, když ho někdo vyrušil.

"Ahoj," ozvalo se nad ním. Kurt sebou trhl, jak ho to vytrhlo z myšlenek, zvedl hlavu a spatřil ho.
"Ahoj," pozdravil Blaina zpátky. Ten si až teď, když u něj stál blíž, všiml, jak má nádherné modré oči.
"Máš úžasný hlas," pokračoval Blaine.
"Díky, ty taky," odpověděl Kurt, pousmál se a trochu se začervenal.
"Zpívali jste skvěle," pokračoval Blaine, aby udržel konverzaci.
"Jo, vy taky," dodal Kurt a na chvíli se rozhostilo trochu trapné ticho. Oba chlapci si hrozně chtěli povídat, ale ani jeden nevěděl, co říct.
"Musím říct, že jsi mě trochu rozhodil, když sis tam stoupnul," prolomil to nakonec Kurt.
"Jo, no... to... promiň..." Blaine nevěděl co na to říct, a tak raději sáhl do své tašky a vytáhl Kurtův deník.
"Myslím, že tohle patří tobě," podával mu ho a Kurt na něj zmateně a vyjeveně koukal.
"Kde jsi ho vzal?"
"Našel jsem ho v parku," odpověděl Blaine.
"A jak jsi přišel na to, že patří zrovna mně?" nechápal udivený Kurt.
"Slyšel jsem tě tam zpívat a zapamatoval jsem si tvůj krásný hlas. A když jsi dneska spustil, hned jsem tě poznal," vysvětloval mu Blaine opatrně a čekal na jeho reakci.

Kurt střídavě těkal pohledem z deníku na Blaina a zase zpět a snažil se to všechno pochopit. Trochu ho děsilo, že by si to snad Blaine přečetl. Ty myšlenky patřily jen jemu, nechtěl, aby je někdo znal. Ale na druhou stranu se mu zdálo, že má o něj Blaine možná zájem. Nebo mu ho snad jenom přišel vrátit a on si to celé jenom nalhává?
Než stihl zareagovat, přiběhla k němu Rachel, popadla ho za ruce a se slovy, že už je čas, ho táhla pryč. Kurt stačil na Blaina ještě křiknout: "Díky," a zářivě se na něj usmát.

Stáli na jevišti a čekali na výsledky. Už bylo jasné, že The Hipsters jsou na třetím místě a rozhoduje se tedy mezi jejich dvěma sbory.
Stáli těsně vedle sebe. Kurt se třásl napětím. Ale možná to bylo i tím, že byl vedle něj. Jako by mezi nimi probíhalo jiskření. Ta energie byla neskutečná.
Najednou ucítil, že ho chytil za ruku. Nic neřekl a zpevnil jejich stisk. Po chvilce se k němu Blaine nenápadně naklonil a zašeptal: "Nechtěl bys někdy zajít na kafe?"
Kurt se na něj otočil, zářivě se usmál a přikývl.

"To je neuvěřitelné. Je to remíza. Do regionálního kola postupují oba sbory," zaznělo ze předu a všichni kolem se začali radovat. Poskakovali, objímali se a výskali nadšením.

Ale oni to nevnímali. Stáli naproti sobě, drželi se za ruce a jen se usmívali. Byli šťastní.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domík Domík | 28. října 2011 v 16:16 | Reagovat

Nádhera. Celou dobu jsem tu usmívala jako blbeček :)

2 Tessee Tessee | 28. října 2011 v 16:28 | Reagovat

Díky! :-) Je blbý říct, že jsem se taky usmívala jako blbeček své vlastní povídce, když jsem si jí po sobě četla? :-D

3 Domík Domík | 30. října 2011 v 21:08 | Reagovat

Určitě ne :D J8 u svých občas brečím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama